Archiv autora: spotter

O vodě

text je z 15.07.2008 reakcí na blogový příspěvek jistého Pinuse, který podle svých slov po studiu ekonomiky zamířil dělat karieru v Americe, pravděpodobně v Goldman Sachs. Jeho blog byl názorem čerstvého ekonoma se specializací na bankovní trhy, který se vyjadřoval k nedostatku vody ve Španělsku.
Nahlížel na to hlavně ekonomicky, což mi přišlo jako velmi nedostatečné a v kontextu tématu i škodlivé. Na moji reakci Pinus zareagoval v komentáři, který zde už bohužel není. Jeho reakce byla obsáhlá, místy i racionální, ale postrádal jsem v ní to podstatné:
Přiznání, že libovolné halucinace o ekonomických způsobech řešení strukturálních problémů poukazují spíš na to, jak ekonomové nedokážou chápat, že životní prostředí a jeho zachování, je nadřazeno jakékoliv ekonomické teorii. V textu bylo mnoho odkazů na dokumentární videa z blogu Spotter.tv , některá stále existují na starém archivu old.spotter.tv
Pohledem z odstupu můžeme posoudit, kde se nachází bankovní systém a kde se nachází voda ve Španělsku dnes. Navzdory všem názorům vzdělaných ekonomů.

V průběhu let jsem si stokrát vzpomněl na tuto polemiku, která patrně nikomu názor nezměnila. Názory se lidem mění jen po tragických událostech. A to bývá už pozdě.

(Čechy, 2020)

O vodě

… myslím si asi toto, pane Pinus

Ne, opravdu si nemyslím, že základní statky jsou dostupné neomezeně. (souhlasím s Vámi) I to, že voda je vzácná (také souhlasím) . K polemice je však teze, že finanční regulací lze dostatečně řešit její nedostatek.

Navrhoval bych spíše „tržní regulace je pouze jeden z nástrojů, jak motivovat lidi k menší a šetrnější spotřebě„. Důležité je změnit celospolečenský přístup k používání vody a k ochraně vodních zdrojů. Současně s tím se ale MUSÍ říct, jak dál používat vzniklé prostředky, které z toho zdražení mohou plynout. (Nebo i další finanční prostředky z jiných zdrojů).

Je nezbytné aby současně s tím vznikly projekty aktivně podporující ozdravné procesy pro krajinu, kde voda není, mizí a do které voda patří. (tedy ne nutně do pouště, kde voda není už tisíce let. Ale spíše do míst, kde voda byla.) Jinak si někdo začne mylně myslet, že za „dražší vodu si předplatil, tak si ji může za své peníze taky pěkně dosyta vyplýtvat“ … Je potřeba nacházet a podporovat nové projekty na změnu myšlenkového přístupu k vodě.

Co třeba konkrétní přístup:

  • Nainstaloval byste si do bytu chemický záchod místo WC? Svoje hovna pak nosil do kontejnerů ke zpracování na bioodpad?
  • Instaloval byste je také povinně do úřadů, firem, hotelů, nemocnic, zábavních a sportovních zařízení?
  • Zakoupil byste si místo bazénu na tři tempa k rodinnému domku barel (podzemní nádrž) na záchyt dešťové vody? (jedno na co by byla, třeba na vytápění) — pozor, zde je nutno pochopit pravý smysl lišící se od toho, co jste napsal, kterým není křečkování vody, ale hospodárné nakládání s průběžnými vodními zásobami.
  • Zrušil byste zimní solení cest i za cenu ekologicky prováděného mechanického čištění cest od sněhu?
  • Zrušil byste vybetonované plochy na předměstích náhradou za zpevněné zatravněné plochy s přirozenými vodními spády?
  • Zrušil byste golfová hřiště ve prospěch původního porostu místa, případně na upgrade místa se stromy a vodními plochami?
  • Dereguloval byste malé vodní toky do formy, která by umožnila meandrování a mokřiny?
  • Přehodnotil byste funkčnost velkých vodních cest, které mnohdy z důvodů splavnosti urychlují odvod vody z krajiny, nebo přerušují přirozené záplavové oblasti jezy a zdymadly? Udělal byste k řekám i místa na mokřadylužní lesy?
  • Zakázal byste stavět jednolité industrial zóny s rozlehlými jednopatrovými halami a parkovišti, které jsou sice úžasně levné, ale v důsledcích změní způsob odpařování vody na velkých plochách (vzduch na tomto povrchu se víc zahřívá a urychluje se jeho výměna => více se vysušuje krajina) Nechal byste místo toho stavět efektivnější vícepatrové budovy s přírodními stromovými koridory, v souladu s krajinou a zachoval tak více půdy pro zemědělství, nebo „jen obyčejný“ porost?
  • dal byste prostor na vybudování přírodních samočističek vody ke každému sídlu v krajině?

…to by byly totiž významnější příspěvky k řešení vodohospodářské krize v Evropě, než stavět mega-fabriku na odsolování.

Příměr se zdražením u velkého objemu vody na 1kč/litr je jistě zjednodušená nadsázka. To je maloobchodní úhel pohledu, zatímco voda se nejvíce spotřebovává (i plýtvá) v distribuci, velkoobchodu a průmyslu. Voda je spotřebována na výrobu všech ostatních základních potravin, na chod těžkého průmyslu, chemiček, zemědělství, živočišné výroby, služeb i obchodu. A je potřeba alespoň užitková, ale spíše pitná. Rozhodně nemůže být kontaminovaná chemií, případně těžkými kovy.

1kč za litr si samozřejmě může dovolit i ten nejnuznější bezdomovec. (když už se dnes může prodávat za desetinásobek v lahvích) Bohužel aby si mohl v této cenové hladině koupit ještě suchý chleba, tak k jeho výrobě … až do stádia prodeje, je potřeba mnoha litrů sladké vody.

Na výrobu složitějších potravin to je ještě více. Pak už se celý model stonásobně zdražené vody rozsype, protože by takový chleba stál možná 100x víc. A nikdo by ho nekoupil. Hamburger by stál tolik, že by byl neprodejný i pro současné boháče, pro které je toto běžné jídlo pod jejich rozlišovací schopností. Ostatní příměry snad není nutno rozvíjet.

Zkuste si malý vědomostní kvíz o vodě, kde je to vyjádřeno.

No a pak už je problém ne u těch milionářů, (kteří by ani stonásobné zdražení nijak zvlášť neřešili, spíše by náklady přenesli na jim podřízený společenský stupeň… třeba zvýšením ceny jejich práce. Výsledkem je vždy totéž: konečnou cenu tak zaplatí přímo / nepřímo jen to nejchudší, nejméně finančně svobodné obyvatelstvo.) ale je problém v základních principech přístupu společnosti.

Myšlenka desalinace je fajn. Bohužel jste se omezil na „řešení pro spotřebu vody člověkem“ nikoliv na „návrat vody do krajiny, kde má voda být“ Neodmítám, každý takový projekt trochu pomůže. Nicméně opět nemůže být osamocený a samospasitelný, a nemůže být řešením jako pouhým zdrojem „průmyslově vyráběné sladké vody“ …

Protože vodu je nutné do krajiny skutečně vrátit, ne ji jen odsolit a hned natlačit do vodovodních potrubí směřujícího do měských vodovodních sítí. Voda je potřeba ve své přirozené přítomnosti a koloběhu. Aby se vrátila schopnost krajiny déle vodu držet (přirozená biomasa lépe udržuje výšku hladiny spodní vody, protože stíní povrch… a je toho více… ) a přirozeně vodu cirkulovat.

Problem Zaragozy je skutečně vážným a dlouhodobým, ale nemyslím, že by jej vyřešila nějaká finanční injekce do odsolování, nebo zatnout tipec domácím bazénům. To je řešení následků, ne příčin. Možná že účinnější by bylo aby veškerý průmysl v oblasti platil za vodu tolik, až by to bylo na hranici jejich výrobní rentability. Byl by to ukazatel, jak moc je pro ně voda najednou důležitá. Například automobilový průmysl spotřebuje na výrobu jednoho vozidla opravdu hodně vody.

Proč nemá afričan, ind, nebo australan vody tolik jako evropan? … Jde opravdu jen o prachy, které nikdo nechce investovat v Africe? Myslím si, že kdyby žil afričan tak, jak mu dovoluje žít jeho přirozená krajina, tak si vystačí s menším množstvím vody než evropan. Ale afričan je civilizačními tlaky a dlouhodobými důsledky klimatických změn, (které mívají příčiny také na severní polokouli ) nucen žít ve stále sušším prostředí.

Pak je tedy nutné říct: BOHUŽEL západní společnost, která tyto procesy dokáže pozorovat, není ochotná svými schopnostmi podílet se na jejich řešení. Tedy není ochotná hledat, jaké vlastní společenské vklady by byla schopná investovat do změny k lepšímu.

Nebo jinak: západní civilizace žijící v mírném pásu přispívá měřitelnými výstupy k znečištění ovzduší, už desítky let zasahuje do stability klimatu planety. Nárůst koncentrace skleníkových plynů nemusí vést jen k přímočarému oteplení, stačí když se se zpožděním projevuje v dlouhodobých změnách proudění vzduchu, ne/tvořením oblačnosti, zvýšeným výskytem tornád a dešťových strážek na jedné straně a zvýšenými suchy jinde. Tedy i s postupováním pouště v Africe a úbytkem vody na místech, kde voda původně byla.

Netvrdím, že to je JEDINÁ příčina. Ale nelze ji ignorovat — nelze říci, že to jedna z příčin není. No a také proto trpí v Africe větším suchem, než by se dalo přirozeně očekávat v oblastech kolem obou obratníků.

Otázkou přídělů, proč to či ono.. už reagujete na L. z Kypru. Máte na to své průzračné vysvětlení. Myslím si o tom zase své. Přídělový systém čehokoliv je podle mne vpodstatě jen různě složitý přerozdělovací mechanismus. Nic neříká o racionalitě, dlouhodobých cílech a moudrosti toho, kdo přerozděluje i komu je rozděleno. A v principu nejde o TVOŘÍCÍ (řešící) mechanismus

Je jistě nutné dotáhnout přidělování tak, aby nemohlo dojít k vychytralému kupčení. (už se to někdy někde někomu povedlo? NE.) Proti tomu však nemají finanční regulace výraznějších výhod, kupčit se dá s penězi — dokonce mnohem elegantněji. Kupčí se také třeba s emisními povolenkami. Rozdíl je jen v tom, že kupčíkem může být jen bohatý, zatímco podvádět s přídělovými dávkami může každý, kdo je dostane přídělem.

L. asi z pozice znalosti věci kritizuje, co se na Kypru děje, … a nemyslím, že to je jen otázka rozhodnutí o vhodné ceně vody. O vodě jako o obchodovatelné burzovní komoditě. Vnímám to šířeji, jako hluboce zakořeněný společenský problém = dokud si všichni nepřeskupí své životní priority že voda JE život, a že mají na vybranou buď peníze nebo život, tak budou stále jen řešit kolik ta voda má stát peněz, aby se to ještě někomu VYPLATILO.

S takovým přístupem ale na Kypru, ale i kdekoliv jinde … (např. i v Kanadě nebo v jezeru Bajkal, kde je vody v jezerech dost, ale díky odpadu z měst je vysoká koncentrace jedovatých látek a těžkých kovů a v jezerech mizí život) … prostě lidi nic nevyřeší. Neni jim pomoci.

Smůla však je, že na to mezitím dojede i místní ekosystém. Lidí je všude dost, o ty mít strach nemusíme. Ale ještě jsem nepostřehl, že by se někdo z ekonomů vyjádřil: „Když bude nutné, lidi se za vodou umí přestěhovat, tyto náklady jsou vyčíslitelné. Ale neumíme v penězích vyčíslit jak za vodou přestěhovat krajinu plnou endemických zvířat a rostlin.

související odkazy

Změna klimatu a voda (PDF česky) — Technická zpráva VI Mezivládního panelu na webu Veronica
International Water Association HQ
UN Water včetně odkazu na slideshow Expo Zaragoza.
Water Aid
Water crisis — téma na Wikipedii
World Water Council
Water Org
PlayPumps
Lidé a voda — slovenský web o vodě v krajině
Voda v krajině — z webu Vstoupit do krajiny.
Příčiny povodní — o souvislostech špatného hospodaření s vodou v naší krajině.
Jezero Bajkal — nejhlubší sladkovodní jezero má problémy
Pouště — na různých místech planety
Sladkovodní ryby — o problémech s rybami v severoamerických řekách
Záchrana mokřin na Floridě — poloostrov byl původně plný mokřin, nyní jsou jen v několika rezervacích.
Zvířata ve Španělsku — ptáci a savci Iberijského poloostrova
Extrémy počasí — výkyvy počasí vytvářejí velké problémy.
IPCC a voda v souhrnném dokumentu. (odkazy na PDF)
Voda potřebuje energii — odsolování není udržitelný způsob nakládání s vodními zdroji. (Low-tech Magazine)
Mestá v núdzi predávajú svoju vodu — o tom jak je riskantní přenechat vodovodní infrastrukturu monopolním soukromým firmám.
Nedostatek vody ve světě — tisková zpráva z 5. Světového vodního fóra v Istanbulu 2009.
Charity Water — 1/6 lidí na Zemi nemá přístup k čisté, pitné vodě.
Toky největších řek vysychají
Svět čeká boj o vodu
Nové paradigma i pro vodu — na webu Czech Free Press
USA zákon, který odejímá práva k vlastnictví vody — a původní zdroj zprávy
26.06.2009: Na intenzitu povodní si zaděláváme sami — blog Petra Havla
Povodně poukazují na přetrvávající chyby — na serveru ECONNECT
O vodu jde až v první řadě
Vodárenství: Dopis ministrům — vyčísleno jak koncern Veolia okrádá ČR obyvatele.

(zde byla reakce p. Pinuse v komentáři pod blogem)

Doplňuji svou úvahu 24.7. 2008
Uvědomil jsem si, že častokrát když jde do úzkých, hledají se na poslední chvíli jednoduchá, rychlá a bezbolestná řešení, hledají se cesty jak udržet své dosažené pozice a ještě k tomu na tom nějak vydělat. Objeví se dostatek mesiášů, ještě více samozvaných vůdců a ještě více křiklounů. (někdy se jim říká i analytici, politici) 🙂 Kteří právě mají plné kapsy svých zaručeně spolehlivých řešení.

Kdyby kdokoliv měl pocit, že se tu snažím dělat to samé, abych se zařadil mezi ně, tak: Prosím velmi naléhavě: Není tomu tak, nechci aby tomu tak bylo. To je nedorozumění v tom, co zřejmě nedokážu dostatečně dobře sdělit a vysvětlit. Když už tu píšu, snažím se nějak pokládat otázky, sobě i cizím. Hledat slabá místa ve sděleních, hledat argumenty.

Jsou častokrát vystavěné na nějakých myšlenkových pochodech, které je vhodné nejdřív představit, aby ty moje otázky byly jednoznačné. Když se včas ty otázky nepoloží, když není vůle a schopnost na ně odpovídat, logicky pak nezbyde nic jiného, než převzít nebo vybrat ta nabízená řešení. Z kterých se obratem stanou řešení složitá, pomalá a pro většinu z nás velmi bolestná.

Proč jsem tedy začal rýpat do tezí o samospasitelné regulaci penězi? Společnost není homogenní, co se týče vlastnictví i používání peněz. Nemůže proto být ani jeden homogenní (univerzální) návod na to, jak tyto peníze používat, jak jimi formovat lidské chování.

Na světě byly vždy velké rozdíly v tom, kolik kdo vlastní peněz. Peníze jsou pro ekonomy srozumitelnou měrnou jednotkou, přestože ne dokonalou. Poslední dobou se rozdíly v majetku (definovaném penězi) prohlubují tak, že nejsme schopni je stravitelnými příměry ani POCHOPIT, natož je nějak posuzovat.

Na jedné straně žijí chudí lidé celý život na hranici přežití, na druhé straně žijí bankéři, manažeři, fotbalisti a supermodelky s miliardovými odměnami za svoji práci. Ano, je to vytrženo z kontextu, ale nepředpokládám, že si reálně i s kontextem někdo ze čtenářů článku dokáže představit, co to vlastně znamená.

Prvním mezi problémy je naivní očekávání, nebo ničím racionálním nepodložené předpokládání, že by plošně aplikované finanční regulace působily na celou společnost jedním — a zároveň tím plánovaným a očekávaným způsobem.

To už víme, takže s každým takovým pokusem hned vzniknou vyjímky a vyjímky z vyjímek. Ty se snaží kompenzovat předpokládanou nespravedlnost, aby se tvářila alespoň trochu spravedlivě. Jenomže pak už je velmi těžké orientovat se, rozpoznat cíl, ke kterému takový krok má vést. Lidé vidí jen nepříjemné následky, nekonzistentní účinky, které jsou navíc selektivní, protože prostě nemůžou být jednoduché a rovné pro všechny.

Problém druhý je, že napříč společnosti je ve všech jejích rozeznatených skupinách neurčité množství lidí, chovajících se buď neeticky (mimo společenská pravidla umožňující dlouhodobě udržitelné soužití) nebo nevypočitatelně. Jsou to lidé statisticky neuchopitelní a nepředvídatelní. Ale zejména na tyto lidi by chtěli politici, státní moc a ekonomové aplikovat svá mocenská, případně tržní PRAVIDLA. Bohužel právě tato minoritní skupinka vlků uprostřed stáda ovcí jsou těmi, kteří si pravidel nevšímají — když je vyloženě nemusí dodržovat a jsou těmi, kteří nejvíce ovlivňují chování ovcí.

Problém třetí je, že v dopadech na společnost je nakonec podstatně důležitější, v jaké společenské úrovni jedinec škodí, než jaká je jeho exaktně měřitelná nebezpečnost. Je to opět dáno velmi rozdílnými podmínkami v kterých se toto chování děje.

Dejme si příklad: Vrah, který z důvodu krajní krize vlastní osobnosti zabije člověka, je pohledem z odstupu méně společensky nebezpečný, než člověk, který je nejvíc zodpovědný za ekonomickou krizi mezinárodních, celosvětových rozměrů. (Proč zrovna on, si to myslí 7500 čtenářů předplatitelů RWCR, většina z nich ekonomů) Krizí, která pak v nevyhnutelných důsledcích ekonomicky i hmotně likviduje celé státy, národy. On sám by ale neublížil ani mouše.

Přesto může setrvávat utkvělá představa v odstupňování trestuhodnosti, kdy vražda je vždy horším hříchem, než cokoliv jiného, co vraždou není. Také s takovými aspekty vnímání společenského chování někteří počítají a přímo je zneužívají. Motivací, proč se chovat asociálně, je většinou příležitost s vědomím, že toto chování díky své vychytralsti projde. Slabým odrazením je hrozba jakkoliv vysokého trestu, protože ten kdo porušuje pravidla to dělá s myšlenkou, že právě používá způsob jak se trestu bezpečně vyhnout.

Nakonec je výsledek ten, že jakákoliv dobře míněná regulace tvrdě dopadne na regulovatelné a poslušné ovce. Zatímco asociální vlci se jí dokáží víceméně vyhnout, nebo si použijí právě vzniklé metody, jak lépe propracovat své chování způsobující krizi, ve svůj prospěch.

Proto si myslím, že na problémy komplexního rázu nedokážeme s úspěchem aplikovat řešení charakteru speciálního, nebo jednoduchého. Achilovou patou mnoha snadných řešení je, že se zakládají na určité specializaci a nekritickém spoléhání na ní, jako specializaci spásné. Respektive na víře v to, že specializací a aproximací lze vyřešit něco, co nemá se specializací nic společného.

Můj dílčí závěr k tématu, kterému se tu věnujeme je zhruba tento:

Dokud si klíčová skupina lidí neuvědomí své zásadní vlivy na společnost, dokud nepoužije svůj vliv pozitivním směrem, bude zbytečně nákladné přesvědčovat většinu ostatních lidi o změně k čemukoliv.

JAK si to tedy uvědomit? jakými kroky? … to by mě také velmi zajímalo. A je to na další úvahu, kterou sem snad později doplním. Bude v ní také slovo „cílevědomost“.

Případným komentátorům tohoto textu říkám, že nejsem ekonom, ani sociolog, ani jinak vysokoškolsky vzdělaný člověk. Chce-li někdo poukázat na to, že moje myšlení je úplně chybné, má možnost. Nevylučuji to. Každý takový komentář mne motivuje k přesnějšímu a kvalitnějšímu psaní, k hledání dalších informací. Jedním dechem by však měl kritik dodat své argumenty, vlastní NE-naivní vyhodnocení (nejen názor, ale i řešení), nejlépe to, které již FUNGUJE. Nikoliv pouze JEMU DOMA, ale v těch dimenzích, o kterých je zde řeč. A které je konstruktivním východiskem z definovaných problémů.

Je také snadné být navenek nekonvenčním, satirickým cynikem a kritikem čehokoliv, ale jinak ve svém soukromí se chovat přízemně a sobecky jako parazit. Každý ať se nejdřív zamyslí sám nad sebou. Sebereflexe je velmi těžká, ale také důležitá. Myslím si, že právě ta nám všem velmi chybí. (tato pozn. se netýká konkrétně Pinuse.)

Bajka o kompotu a marmeládě

Byla jednou zvířátka, která spolu žila ve společném lese.
 
 
Měla společnou louku, zahrady, rybník a nebe nad hlavou. Zvířátka prostě spolu žila, víceméně dohromady. Však to znáte. Někdy se měla ráda více, jindy méně. Ale všichni se navzájem potřebovala, tak spolu sdílela vše — to dobré i to zlé.

 

Jeden rok se urodilo spousta ovoce. Více, než jiné roky. Byl to dobrý rok. Zvířátka si řekla, že to je fajn, ale ovoce které nesnědí, by se mohlo uchovat na později.

Na velkém zvířátkovém sněmu se všichni pěkně sešli, každý povídal a štěbetal, jeden přes druhého.
V tom, jak s ovocem naložit, měl každý svůj názor.

zajíci říkali:
Ovoce hned sníme a zbytek zahodíme! Kdo by se o to staral. Příští rok přeci uzraje nové! To je jasné, pokaždé to tak bylo.

lišky na to:
Kdepak. Uděláme si ze všeho ovoce velikánský ovocný dort a ten budeme prodávat každému, kdo půjde kolem. Za to budeme mít spousty peněz a pak si koupíme ovoce kdykoliv  — kolik budeme chtít!

sova řekla:
Je báječné, že máme tolik plodů. Dobře si je užijme, trochu schovejme na později. Postarejme se, aby nám příští rok úroda zbytečně neopadala. Bude potřeba zasadit nové sazenice, trochu okopat keříky a zalít stromy… Když se jim bude dařit, úrody bude dost pro všechny.

Její hlas však zanikl v mnohem halasnějším překřikování. Zvířátka se častokrát se hádala o všem možném. Také dnes.
Nehoukej tu sovo takový nesmysly… kdo by se dřel se sazenicemi, když tu je hromada ovoce. Starej se o sebe, ty bys každému jen radila! Musíme se o tu hromadu nejdřív podělit!

Vlci se nechali slyšet ve vážném projevu:
Zavaříme kompot. Kompot je nejlepší ze všech možných způsobů. Z ovoce nám přeci kompot všem moc chutná! Dá se dělat jednodruhový i míchaný! Je se spoustou sladké šťávy! Kompotované ovoce nám ve spíži vydrží celý rok, to už máme vyzkoušené. Uznejte přeci, že to jsou samé rozumné argumenty.

Rysi si to poslechli ale opáčili:
Ale vlci! Co vás nemá! Kompot je úplný nesmysl, to ví přece každé mládě! Uděláme marmeládu. Marmeláda je nejlepší způsob, jak zavařit ovoce. Marmeládu můžeš kdykoliv namazat na chleba. Marmeláda nemá pecky, nemusíš jí kousat. Marmeláda je dobrá i do vánočního cukroví. Už jsi někdy vlku viděl mazat vánoční cukroví kompotem? Ne. Tak vidíš! Proto je kompot nesmysl!

Vlci:
Chachá! Prý marmeláda! To je NESMYSL! Podívejte, moje argumenty jasně hovoří na kompot!

Rysi... marme—

Jezevec mínil:
Mě to nezajímá. Já na stromy nelezu, ovoce nežeru. V zimě spím. Dělejte si co chcete, mě stačí co najdu v trávě.

Ale jezevče, štěbetali ptáci:
Když je ovoce dost, tak si taky příjdeš na chuť. Ale bez skladování ovoce brzy shnije. Pomoz nám a najaře ti příjde k chuti!

Jezevec opáčil:
Jak říkám. Mě to nezajímá. Mám svých starostí nad hlavu s hledáním něčeho k snědku v trávě. Tak si s ovocem dělejte co chcete. Mě se to netýká.

Ryby v rybníce neříkaly nic.
Mlčely, …protože jim nebylo dáno mluvit… Jen věděly, že když bude dost ovoce, z toho bohatství lesa také budou něco mít.. Ryby si přály spousty dobrého ovoce, ačkoliv samy jej málokdy ochutnaly… Ryby by rády přidaly packy k dílu. Neměly však packy. Ryby jen mlčely, ačkoliv samy by rády něco řekly… Tak mlčely, jako ryby.

Medvěd na to měl vlastní názor:
Ten, kdo je největší, tak ten sní také nejvíc ovoce. Letos jsem spokojený, ale mohlo by toho ovoce být ještě víc. Jestli chcete něco zavařit, tak si zavařte, ale ne z mojeho. Také příští rok už se těším, jak si nacpu břicho. Kdyby mi to nestačio, tak se prostě budete muset se mnou o plody lesa pěkně podělit, jinak vás všechny vyženu pryč.

Rysi pořád vedli svou:
Říkáme jasně marmeláda! Podívejte… všichni přece máte rádi sladké. Marmeláda je sladká.. tak ji zavaříme co nejvíc. Každý, koho jsme se zeptali, říkal, že má rád marmeládu! Nebuďte zabednění!

Vlci.… Kompot!

… Marmeláda!
Ne, kompot! Kompot!

Vlku, jestli ještě jednou řekneš kompot, tak uvidíš!!!
Pche! A co ta tvoje marmeláda!!! Už mi leze krkem! Táhni k čertu se svou marmeládou!

Zvířátka se nakonec rozešla v neshodách, každé do svého doupěte, anižby se společně domluvila.
Přešla zima, která nebyla ani moc zimou… Trochu sněhu bylo, ale jinak bylo docela teplo.
Zvířátka proto zimu přečkala s trochou ovoce, které jim zbylo.
Nikdo nezavařoval. S jarem se každý těšil na další léto a na další úrodu.

To léto úroda nepřišla.
To léto nebylo létem jako vždy.

O stromy se dlouhé roky — a tedy ani tentokrát — nikdo nestaral. Potok byl zanesený a zarostý travou. Tam kde měly být záhony se ztěží dařilo plevelu. Zem popraskala od žhnoucího slunce, stromy uschly, nenapršela ani kapka, louka i les byly jak bez života.

V rybníce bylo málo vody, stala se z něj špinavá kaluž. Nebylo kdo by se staral o pročištění. Každý byl rád, že se postaral o sebe.

Zemi, stromy, vzduch a vodu na zvířátkový sněm nikdo nepozval.
Proč by? …myslí si zvířátka. Stejnak by nic kloudného neřekly! Už někdo někdy slyšel mluvit stromy? Vodu? Ne! Tak vidíte!

Zem, stromy, vzduch a vodu každý bral za samozřejmost.

Zvířátka se dívala jedno na druhé. Mlčky se ptala, jak to je možné…

O hrdinství

v nás a kolem nás

Před pár lety jsem se na blogu rozepisoval o svých pohledech na život. Z té doby mám jeden nenaplněný úkol  Slíbil jsem, že napíšu  o hrdinství.

Nedávno se mi propojilo několik zajímavých a inspirujících podnětů, které mohu považovat za projev hrdinství. Jsou to konkrétní lidé, kteří se tak chovají.

Jedním z nich je Julian Assange, který se svými spolupracovníky publikoval dokumenty o válečných zločinech na webu WikiLeaks. Podle jeho slov bude v této činnosti pokračovat, přestože tím ohrožuje vlastní bezpečnost. V jakémsi rozhovoru řekl, že „Skuteční hrdinové nevytvářejí oběti, ale pečují o ně“.

K tomu není co dodat.

Příkladem byl pro mne i Philip Zimbardo, který jako psycholog na Standfordské univerzitě vedl tzv. Standfordský vězeňský experiment. Sám o této zkušenosti přednáší. Jeho další práce je však mnohem podnětnější.

Například ve své přednášce Jak se z obyčejných lidí stanou monstra … nebo hrdinové zmiňuje další příklady a projevy hrdinství.

V závěru přednášky upozorňuje na další zajímavý počin: Se svým žákem, Mattem Langdonem se pustil do výuky hrdinství. Lépe řečeno, přenáškami a lektorstvím a školními programy přivádí děti a mladé lidi k odvážnému a svobodymyslnému chování. Na blogu píší na toto téma velmi zajímavé věci. Skoro bych tu chtěl přepsat celý jejich blog, ale to si jej raději přečtěte sami v originálu.

Jejich oficiální web se jmenuje The Hero Construction Company, kde je motto ve smyslu:

Opakem hrdiny není darebák. Je to zevl.

Pročtěte také příručku hrdiny, kde je spousta věcí dobře shrnuto.

Philip Zimbardo mimojiné vyjadřuje tezi:
Klíčem k hrdinství jsou dvě věci.
A: Musíte jednat, když ostatní lidé nejednají.
B: Musíte jednat v zájmu společnosti a ne ve svém zájmu.

Celé jejich činění je podle mne vyjímečně pozitivní a inspirativní. Dá se říci, že je přímým opakem mediálního vymývání mozků obyvatelstvu, které probíhá prostřednictvím popkultury, mainstreamového tisku a masmedií. Děje se tak zejména schematickým návodem k povrchnímu přístupu ke světu kolem nás. Media nás svým obsahem navádí přijímat schemata delegování nebo outsourcování nezastupitelných chování a nedělitelných práv.

Nelze čekat, že po působení Továrny na hrdiny budou vznikat anonymní davy designovaných hrdinů. Vždy to bude výsada osobností, kteří své chování nebudou projektovat jako plánované hrdinství, přesto se tak nakonec projeví. Stanou se hrdiny. Je potřeba tyto hrdiny rozvíjet v dětech, přirozenou a motivující cestou.

Je nemožné to dělat počítačovými hrami, sledováním televizí, nebo existencí na internetových sítích. Hrdinství je odvaha k pozitivním činům, které se dělají pouze naživo.

Derek Silvers v jiné krátké přednášce ukazuje, jak vznikají spontánní hnutí. K tomu, aby vzniklo, není potřeba jen iniciátor, ale klíčovou postavou je druhý následník, který se k němu přidá. Legitimuje tak jeho počínání. Iniciátor zároveň přijme následníka jako sobě rovného a poskytne mu ke sdílení prostor ve své aktivitě. Další lidé už se snáze přidají díky nakažlivé atmosféře a vytrvalosti prvních iniciátorů.

Závěrem jen dodám:
Mnoho lidí se podivuje, proč jiní něco neudělají (kdy je třeba), aby nastala změna.

Mnoho lidí konstatuje, že většina ostatních, ten anonymní dav „ONI“ jsou hloupí, protože ti ONI se chovají hloupě. (Což je přeci zjevné)

Ve skutečnosti je podstata k těmto tvrzením jinde:

1) nemáme dostatek kvalitních informací nebo příkladů, podle kterých bychom se začali chovat.
2) nejsme ochotní je získat a zpracovat, nebo k tomu nemáme čas a prostor, který nám někdo přímo, či zprostředkovaně ukradl.
3) nejsme dost odvážní se chovat svobodně a sebevědomě abychom mohli mít 1) a 2) v zájmu druhých a tím zároveň i v zájmu sebe.

Je omylem spoléhat na to, že na základě pouhé statistiky, či jiným společensko-prefabrikovaným způsobem lze z velkého množství obyčejných lidí jednoduše vycedit očekávatelné procento hrdinů, kteří za nás docílí kýženého. Nelze. Hrdinové vůbec nemusí vzniknout.
Lidé se začnou chovat jinak, pouze když mají nevyhnutelný pocit, že se už nemohou chovat jako dosud. K tomu pocitu musí dojít na základě celé provázané sítě podnětů, sociálního chování, mezilidské empatie, empirických zkušeností, znalostí, odvahy a skromnosti. Usilujte o to, aby v nás byla ta síť co nejpevnější a díky tomu lépe objevíte skutečné hrdiny.

Není úkolem každého být hrdinou. Těmi se stávají ti nejlepší, nejlepší v dobrém slova smyslu.

Povinností každého, je nestat se pouhým zevlem.

O rybách a rybáři

V řece, která odjakživa tekla odněkud zdálky až někam pryč na druhou stranu, žily ryby.

Velké, malé, tlusté tenké, světlé, tmavé, hbité i líné, chytré i hloupé.

Jako obyčejně.

Rybám se v řece žilo dobře, protože řeka jim dávala vše, co jim k životu stačilo. Veliká, krásná a čistá řeka.

Jednoho dne přišel k řece muž a sedl si na břeh.

Rybky jej zpozorovaly, pod hladinou se zavířilo a po očku jej sledovaly a chvílemi pozorovaly, co dělá.

Muž seděl na břehu tiše, pozoroval hladinu a ani se příliš nehýbal.

Rybky byly zvědavé, ale zroveň trochu opatrné. Plavaly tedy raději v uctivé vzdálenosti a po očku muže sledovaly.

Seděl tak skoro celý den a pak odešel.

Druhý den přišel znovu a pak ještě další den. Sedával na stejné místo.

Seděl a nehýbal se. Rybám to bylo trochu divné, ale už se jim zdál docela známý a neškodný.

Takový nemluva to je

říkaly si návzájem.

Nemluva, ale zase nám tu nekalí vodu, jako jiní lidé. Lepší když nic neříká a neháže kamení do řeky.

Některé rybky se odvážily připlavat blíž a občas jen tak z radosti vyskočily nad hladinu.

Muž je viděl a lehce se usmál.

„Viděl nás! Viděl jak skáčeme a líbí se mu jak tu skáčeme a plaveme!“

Sdělovaly si mezi sebou radostně rybí řečí.

Rád se na nás dívá, třeba se chce přátelit.

Mínila jiná rybka.

On se s námi nepřátelí, vždyť vidíš že se bojí vody… Nkdy k nám do vody nepřišel.

Odvětila další.

Ale usmívá se na nás, podívej…

opáčila zas ta první rybka.

Rybář přišel i příští den a přinesl si sebou malé vědro. Postavil jej na břeh, sedl si a vyndal z něj rukou hrst zrní a hodil je na hladinu.

Byly to sladká kukuřice. Pomalu klesala ke dnu a ryby ji ochutnaly. Všem rybám moc chutnala.

Muž pomalu vyházel vše co měl ve vědru a pak se díval na vodu,

seděl a usmíval se.

Ryby mezitím čile plavaly a hledaly každé zapadlé zrno té dobroty.

Druhý den muž zase přišel a sedl si k vodě.

Ryby už čekaly, kdy začne házet dobroty a on pořád nic.

A tak rejdily kolem a moc si muže nevšímaly.

Divný morous, tenhle chlapík… pořád jen sedí a sedí.

Šuškaly mezi sebou.

Tak ať! hlavně když přinese příště zas nějakou dobrotu.

Druhý den zase přišel s vědrem, seděl na břehu a díval se na hladinu.

Ta nejodvážnější rybka už to čekání nevydržela, vykoukla nad hladinu a zeptala se.

Kdo jsi, že tu tak pořád sedíš, mlčíš a nic neděláš? Když už jsi tady, hoď nám zas nějakou dobrotu z vědra, moc nám to chutnalo.

Muž zpozorněl a pak pomalu odpověděl.

Jsem rybář.

Rybář? Kdo je to rybář?

Rybář chodí k řece a stará se o ryby. A tak chodím k řece a starám se o vás.

Řekl muž.

To jsme nevěděly, že se o nás taky někdo stará!

Podivila se ryba a hned to plavala říct ostatním. Ale vrátila se, aby se dozvěděla víc.

Starám se o vás a jak vidíš, občas vám přinesu něco dobrého. Třeba to, co nosím ve svém vědru.

dí rybář.

To je báječné,

zajásala rybka. V tu chvíli měla radost, že tam rybář pro ně je. Už jí nepřipadalo, že řeka bez rybáře je naprosto přirozené místo. Bez rybáře už pro ryby nebyla řeka tak báječnou řekou.

Dej nám tedy zas nějakou dobrotu, máš přeci vědro,

požádala rybka.

Dnes už nemám, ale brzy zas bude. Kdybys chtěla, můžeš si vybrat z těch nejlepších dobrot, které mám. A ostatní ryby také.

Ano, ano.. to chci!

Řekla rybka odvážně.

Tak bezva, řekni ostatním, že jdeš ochutnat nové krmení a pak skoč tady do vědra. Vezmu tě tam, kde je to nejlepší krmení.

Rybka se otočila, aby tu skvělou zprávu vyřídila ostatním rybám.

Ryby jí vyslechly, byly trochu nedůvěřivé — ale nakonec muže už znaly dlouho a tak co by se mohlo stát? Jen ať se jde podívat za ně, pak jim řekne co viděla.

Rybka tedy vyskočila z vody až do vědra v kterém byla voda a rybář vědro zvedl a odešel.

Ryby v řece se těšily, co bude dál.

Příští den zas muž přišel ke břehu s vědrem, sedl si a čekal.

Ryby chvíli otálely, ale pak se osmělily a jedna se zeptala.

Rybáři, tak co? kde je naše kamarádka a další dobroty?

Rybář se chvíli odmlčel a pak smutně řekl.

Zval jsem jí, aby šla se mnou zpátky k řece, ale ona nechtěla. Že prý ji nové dobroty tak zachutnaly, že už se nechce vrátit do řeky. A tak jsem přišel sám. Posílá Vám tady trochu dobroty na pozdrav.

Vyndal ruku z kapsy a hodil hrst do vody.

Rybky byly překvapené ale neříkaly dál nic a rychle sesbíraly vše co plavalo na hladině.

Pak se jedna osmělila:

Chceme také tam, co je ona! To přeci není spravedlivé, že ona má víc, než my. Kdyby to nebyla pravda, určitě by se vrátila. Rybáři, buď taky spravedlivý a vem nás s sebou.

Rybář se trochu zamračil a řekl:

To asi nepůjde.. nemám přeci tak veliké vědro.

Ryby ale dál naléhaly.

My víme že to jde, jsi rybář, postarej se o nás!

Nu dobrá, něco vymyslím. Zítra se uvidí.

Druhý den přišel rybář ke břehu řeky a přinesl si velikou síť.

Hodil ji do řeky a řekl rybám:

Připlavte sem, vezmu vás za vaší kamarádkou. Co slíbím, to vždycky dodržím.

To je skvělé, to jsme rády, usmívaly se ryby. Máme bezvadného rybáře! Dobře se o nás stará.

Všechny do jedné vpluly do sítě. Rybář síť zatáhl, vytáhl ji na břeh. Všechny ryby měl v síti a odešel pryč.

Pak už rybář nikdy k řece nepřišel.

Kolektivní strategie

Pokud hledáte po internetu, najdete jen málo konkrétních informací týkajících se strategií. Je to totiž jedna ze znalostí, o které se lidé neradi dělí. Zvlášť, když jim znalost strategie přináší přímou, nebo nepřímou výhodu před ostatními. Pokusím se v tématu zorientovat.

Související termíny

  • strategie — dlouhodobější metodika k dosažení cílů
  • Životní strategie — konkrétnější pojem předchozího slova
  • Taktika — krátkodobější metodika dosažení cíle
  • sociální skupina — množství lidí s konkrétnější identifikací
  • kolektiv — skupina osob formálně či neformálně sdružená z důvodů společného zájmu, cíle či nějaké společné činnosti
  • komunita — skupina lidí s identifikovatelnými zájmy
  • groupthink — skupinové myšlení s degenerativním projevem nebo vývojem
  • teorie her — exaktní popis různých druhů mezilidských interakcí, některé hry vyžadují jednoduché i pokročilé strategie
Příklady z přírody

Mezi mnoha rostlinami a rostlinnými společenstvími existují vyvinuté životní strategie, které přispívají k prosazení svých „rostlinných životních zájmů“ Jde o různé způsoby osidlování úrodné půdy, rozšiřování nebo obhajoby životního prostoru, symbiotického soužití, mezidruhové výměny živin, nebo sdílení prostředí, zdrojů, energií (např. světla, nebo vody)

Když zvířata, například smečky vlků loví, dělají to s pomocí propracovaných kolektivních strategií a taktik. Jejich chování je z  části geneticky dané, z části naučené. Přesto lze pozorovat i méně běžné chování jedinců uvnitř smečky, které do loveckých strategií přináší jistý druh inteligence, nebo jedinečné zkušenosti. Používají je zkušení vlci, vůdci smečky. Je zřejmé, že je takové chování nakonec výhodnější pro úspěch celé smečky i jednotlivců.

Existují i kombinace, kdy je symbiosa provázána mezi rostlinami a živočichy. Rozpoznání a abstrakce životní strategie v přírodě je pro vědu stále velmi inspirativní. Je však sporné hovořit o aktivní a cílevědomé kolektivní strategii. Organismy se tak chovají zejména na základě přírodního výběru, nemají plně rozvinuté vědomí.

Abych však příliš neuhnul od tématu, v této analýze se budu zabývat strategiemi jako vědomou lidskou činností.

Médiem pro sdílení kolektivních strategií je kontextová a strukturovaná informace, přenositelná v místě i čase. Informace se postupně dají akumulovat do know-how. Čili vědět jak na to…

Co je cílem kolektivní strategie?

Stručně řečeno nalezení efektivní cesty nebo metody k dosažení společných zájmů, které by jinak nebyly pro jednotlivce dosažitelné.

Nemožnost okamžitého dosažení cílů pro jedince i skupiny může být zapříčiněna objektivními překážkami, ale i překážkami subjektivními, společenskými, zákonnými, nebo mocenskými. (tedy např. překážkami nastavenými od jiných skupin). Lidé formují kolektivní strategie jako cílevědomé konání jdoucí za nějakým cílem.

Příkladem prosazování vlastních zájmů s pomocí kolektivních strategií, je korporativní společnost. Korporace není stejnorodá skupina fyzických nebo právnických osob, ani nějaký homogenní kolektiv. Zpravidla se jedná o vertikální strukturu více lidí, která je účelově vytvořena. Slouží zejména ve prospěch lidí kteří jsou v jejím hierarchickém žebříčku nejvýše. Korporace má vyvinuté vlastní strategie pro vlastní existenci a dosažení úspěchu. Ostatní, kteří mají s korporací nějaký vztah, na tomto úspěchu mohou participovat, nikdy však zásadně.

Prozatím mějme k termínu „Kolektivní strategie“ neutrální vztah. Dále v textu si napíšeme, jak lze KS používat, ale i zneužít.

Co není kolektivní strategií

  • úsilí jednotlivce nebo malé skupiny, který pro své zájmy využívá, podněcuje nebo přímočaře motivuje skupinu jiných lidí, byť to je veskrze bohulibá činnost, dílem přinášející zisk i ostatním
  • nekoordinované chování lidí, které vykazuje podobnost, nebo má podobné cíle, ovšem tito lidé nemají povědomí o tom, důvod ani zjevný zájem spolupracovat
  • krátkodobá součinnost jednotlivců pro dosažení jednoho nejbližšího cíle, Po dosažení cíle okamžitě mizí další  potřeby spolupracovat
  • chování přímočaře motivované sexualitou. Ať už se motiv skrývá sebelépe, sexuální pud má vždy individuální zájem a proto v něm nakonec vždy selhávají pokusy o kolektivní spolupráci.

Dlouhodobě nefunkční strategie vedoucí k destrukci

  • přímé nebo nepřímé tresty za pozitivně motivované činy
  • pěstování a podněcování k osobní podlosti jako způsobu postupu výše v hierarchii
  • podpora a systematická podpora groupthinku jako zdánlivý nástroj kolektivního know-how
  • atomizace přirozeně vzniklých skupin na jednotlivce bez motivací spolupracovat
  • dezorientování člověka a následná indoktrinace, ideové zotročení

Charakteristika struktury organizací které mohou používat kolektivní strategie

  • organická — přírodní rozvoj, adaptabilita, nekonzistence struktury, životaschopnost
  • centrální hierarchie — strukturální vedení, delegování odpovědnosti
  • síťová koordinace — nastavená pravidla, více výkonných uzlů, vyžaduje čas pro strukturalizaciPozitivní motivace ke kolektivní strategii
  • šance, že sdílení výsledků kolektivu přinese více hodnot, než nesdílení
  • šance že člen kolektivu dosáhne jemu přijatelné společenské pozice která je lepší než bez ní
  • vědomí svobody v rozhodnutí o svém setrvání v kolektivu
  • vědomí že individualita není překážkou ke spolupráci

Dílčí metodiky a postupy pro strategie

  • sdílení ideí a informací — aby byl důvod proč realizovat konkrétní strategii, musí existovat idea, nebo kolektivní cíl, s kterým se dostatečně identifikují členové kolektivu. Vnitřně může být tato idea vyřčena, detailně rozpracována. Pokud není idea dostatečně srozumitelná, může se stát že kolektiv spolupracuje ale jednotlivci mají rozdílné ideje i povědomí o tom, že jsou rozdílné.
  • průběžná aktualizace informací
  • vzájemné učení a podpora mezi jednotlivými členy
  • inovace a rozvoj nových metodik
  • koncentrace a revize know-how
  • samostatné, distribuované rozhodování o dílčích rozhodnutích
  • komunikace a síťové propojení více uzlů — kolektiv je tím soudržnější a homogenní, čím mají jednotlivé uzly více styčných receptorů, tedy vazeb na ostatní uzly. Ovšem pozor, v této topologii platí určitá omezení. Příliš komplikovaná síťová vazba zatíží kolektiv nefunkční komunikační agendou. Příliš bohaté komunikační uzly směrované mimo kolektiv jsou poteciálním ohrožením tohoto kolektivu.
  • vhodná topologie sítě — v rámci efektivity je vhodné udržovat síťové vazby jednoduché, přestože mohou být duplicitní. Neměly by být pro členy kolektivu neprůhledné, chaotické a nečekaně měnitelné.
  • sebekontrola — na první pohled poněkud nepopulární ctnost, která omezuje bezbřehou svobodu chování jednolivce. Důležitá pro udržitelnost vztahů.
  • nezávislost — člen kolektivu by měl mít nepochybný pocit, že přes sdílenou kolektivní dohodu je ideově nezávislý. že může kdykoliv vystoupit ze smluveného kolektivu, za daných podmínek. Podmínky většinou ošetřují procesní náklady, nebo blokují největší hrozby které by ohrozily kolektiv.
  • zpětná vazba — činnost lidí v kolektivu za účelem dosažení svých cílů nemůže dlouhodobě fungovat bez permanentní zpětné vazby. Ta by neměla být vynuceným procesem, měla by být spontánní komunikací.
  • sdílení znalostí — vzniklé know-how by se mělo okamžitě, nebo alespoň v dohledné době promítnout na všechny členy kolektivu.

Stává se, že o tom, jaké kdo získá know-how rozhoduje někdo, kdo si na tomto rozdílu postupně vybuduje společenskou výhodu uvnitř, nebo i vně kolektivu. Tímto postupem se spolehlivě ničí hlavní síla kolektivních strategií a vzniká individuální soupeření uvnitř zneužité, ideově vyprázdněné skupiny. Zůstanou jen závazky a povinnosti ke skupině.  K úspěchům dosáhnou jen ti dravější, nebo ti, kteří nastavili mechanismy rozdělující role v kolektivu.

Výkonná struktura kolektivů

  • vizionáři, kurátoři, metodici, inspirátoři (1%)
  • tvůrci, specialisté (do 10%)
  • koordinátoři, vyjednavači — pro vyjednávání uvnitř, nebo mimo kolektiv (i kontaktní osoby, do 20%)
  • lidé identifikovaní s kolektivem a přinášející svůj díl hodnot kolektivu (zbytek %)

Toto členění by nemělo být na mocenském principu.  Jinak charakter kolektivu mizí a vzniká klasická, vertikálně dělená společnost. Záruka homogenity může být v tom, že každý člen může být jednoduše zastoupen kýmkoliv v kolektivu. A tato příležitost je mu dostupná v reálných podmínkách a v dohledné době.

Co udělat pro kvalitní kolektivy

  • dejte každému prostor k vyjádření a obhajobě názoru
  • respektujte odlišný názor
  • buďte otevření ke kontroverzním tématům
  • nezůstávejte pouze u názorů (názor na cokoliv dokáže mít každý, podstatné jsou činy)

Kdo používá hierarchické strategie:

  • mocenské, finanční, nebo rodové elity
  • státní aparát a jemu podřízené úřady a exekutiva
  • politické strany
  • mafie a zločinné organizace
  • církve a náboženské organizace
  • zájmové průmyslové a společenské skupiny
  • policie, tajná policie, jiné bezpečnostní složky
  • armádní struktury včetně širších vojenských aliancí
  • banky a finanční instituce (např. fondy, burzy)
  • pojišťovny, poskytovatelé úvěrů, překupníci
  • advokátní kanceláře, exekutoři
  • poradenské firmy, auditorské firmy
  • marketingové a PR servisní organizace
  • media (velké síťové skupiny, TV, tisk)
  • obchodní řetězce, stravovací řetězce
  • oborové cechy a zájmové organizace
  • odborové organizace
  • …atd. (nen to kompletní výčet)

Vpodstatě každé identifikovatelné společenství lidí usiluje o vytvoření vlastních, nebo převzetí funkčních kolektivních strategií. V mnoha případech vertikálních společenských struktur jde však jen o malé skupinky nejvyššího vedení. Ostatní (například podřízení zaměstnanci) jsou už pouze použiti pro zájmy svých nadřízených a nemají jasné ponětí o jejich pravé = skutečné kolektivní strategii.

Kdo nepoužívá kolektivní strategie a je tedy cizími nejčastěji ohrožen

  • bezmezně důvěřiví lidé
  • lidé nekriticky věřící (náboženství, ideologie)
  • společensky nesamostatní lidé
  • nevzdělaní a neinformovaní lidé
  • indoktrinovaní lidé, přesvědčení propagandou

Dále také zranitelní lidé (zdravotně postižení, v neproduktivním věku, sociálně vyloučení)
(přestože všichni mohou být přirozeně inteligentní, sociální, empatičtí, dobrosrdeční a morální)

Proto se předchozí vyjmenované skupiny soustřeďují zejména na tyto jednotlivé lidi. Jsou pro ně nejsnadnější příležitostí jak díky nim zlepšit své vlastní společenské postavení a tím i vlastní sexuální výhody. Cílem hierarchicky strukturovaných skupin je takové lidi dlouhodobě vytvářet a pak zneužívat ve svůj prospěch.

Nebezpečnou kombinací pro jakoukoliv společnost jsou:

  • nevzdělaní asociální jedinci
  • vzdělaní asociální jedinci
  • deprivanti a sociopati

Podmínkou k pozitivně jednajícím kolektivům je kromě vzdělání a socialního kapitálu ještě etika, nebo obecně přijatelné ctnosti: empatie, dobrosrdečnost, odpovědnost, vstřícnost, cílevědomost, sebemotivace.

Některé poznámky, které s tématem souvisí

zdravý selský rozum — terminus technikus, který je nejčastěji používán při proklamaci vlastních strategií, ale také jako argument při hodnocení svého názoru, pro podporu vlastní důvěryhodnosti. Ve skutečnosti však ten, kdo o sobě tvrdí že používá hlavně zdravý rozum nijak zvlášť svoji důvěryhodnost nepodpořil. Jednoduše proto, že nikdo naopak nebude tvrdit, že pro svůj — nebo sdílený úspěch používá nezdravý rozum. Identifikuje se defakto se skupinou, která si o sobě myslí totéž ve 100% případech. Tedy se všemi. Navíc není objektivně stanovena měrná jednotka, čím zdravost svého rozumu měřit. A od jaké hodnoty je rozum zdravý a od jaké už ne. Termín „používám hlavně svůj zdravý rozum“ je tedy jaksi prázdné tvrzení s nulovou informační hodnotou. Tvrdit o sobě, že používají zdravý rozum, dokáží častokrát i naprostí pitomci.

gerilová strategie — zjednodušeně řečeno jde o asymetrické síťové metodiky jak dosáhnout dílčích, nebo i hlavních cílů. Gerilové metody vědomě, nebo i bezděčně využívají jiných zdrojů, nebo situací tak, aby s minimálními hmotnými a energetickými investicemi dosáhly výsledků, které by jinak byly dosažitelné s plným investicemi. Gerila se pohybuje často na hranici zákona, nebo na hranici všeobecně přijatelných společenských pravidel. Je-li dostatečně flexibilní ve svém chování i cílech, může mít úspěch.

skrývání strategie před okolím — každá skupina, která sama sebe identifikuje, si rychle ujasní, že je v jejím zájmu nekomunikovat veřejně o metodách, způsobech a cíli svého jednání mimo skupinu. Jednotlivým členům skupiny to je jasné i bez složitého vysvětlování. Skupina může mít pro svou pojistku jakkoliv složitou metodiku, většinou ve formě kolektivní smlouvy (dohody).

Kdykoliv se setkáte jako nečlen kolektivu s veřejně proklamovanou strategií, vyhodnoťte ji jako účelovou lež, nebo nekompletní informaci o strategii. Jejím cílem je buď přímým opakem zmást potenciálního konkurenta skupiny či konkurentního kolektivu, anebo motivovat někoho k dosažení kompletní informace. Například jejím nákupem, nebo připojením se ke kolektivu.

individuální sexuální výhoda — ať už budeme nalhávat o pravých cílech cokoliv, vesměs lze říci, že jednotlivci se účastní vybraných koletivních aktivit proto, aby dosáhli své budoucí individuální sexuální výhody. Chování jednotlivce je však nakonec duální, tedy chová se v zájmu podpory skupiny dokud mu skupina umožňuje růst. Jakmile získá jedinec pozici, která umožní využívat dosažených výhod, změní své cíle ve svůj osobní prospěch a zároveň to navenek bude skrývat. Kdo dokáže rychle a nekomplikovaně změnit první chování v druhé, je zpravidla ve společnosti úspěšný.

Internetové sociální sítě
Fenoménem desetiletí jsou internetové sociální sítě. Mluví se o nich, analyzuje, žvaní se o jejich blahodárnosti i škodlivosti. A už docela dlouho i vydělává. Je však nutné pochopit, čím vlastně jsou a čím budou. V mnoha případech jsou to skupiny a zdánlivé komunity mnoha lidí, kteří však nepoužívají žádné společné kolektivní strategie. Určité strategie jsou ale na členy těchto skupin použity. Velké internetové komunity vznikají a existují na základě cílevědomého jednání jednotlivců, jejich více- či méně obchodních zájmů. Jde o velké obchodní příležitosti, které jsou tím lépe zhodnoceny, čím větší je základna členů a čím lépe je komunita oslovitelná. Takových návodů, placených školení jak to udělat, je opravdu hodně. Ať už se týkají Twitteru, Facebooku, blogů, nebo jiných diskusních fór. Nabízejí je různé poradenské a marketingové firmy, které s těmito know-how obchodují.

Cílem provozovatelů sociálně-internetových projektů je z konzistentní a sebemotivující komunity vytvořit rozdrobené ovladatelné stádo individuí v jimi obhospodařované komunitě. Roztříděné podle vlastních pravidel, o kterých toto stádo nemá, nebo ani nepotřebuje mít dostatek povědomí, ale přirozeně, nebo s dopomocí se podle těchto pravidel začne chovat. 

Na vědění JAK, čili na KNOW-HOW se pak vynakládají peníze, které jsou investicí. Tedy investoři předpokládají, že se jim peníze vrátí.

Jak funguje prodej Know-how

Proč se dá s know-how obchodovat? Není přeci lepší jej sám využít a tím získat nějakou společenskou výhodu? Ne vždy, protože know-how, které je obchodovatelné, není zpravidla nabízeno kompletní. Nebo není obchodníkem zužitkovatelné. Klíčovým parametrem je míra jeho uskutečnitelnosti v daných podmínkách, místě a čase.

Prodavači know-how využívají těchto principů:

  • prodané know-how z principu neohrozí jejich vlastní podnikání (jiný obor, jiná úroveň kvality)
  • tyto znalosti jsou použitelné za podmínek, v kterých se obchodník v principu nenachází a nemusí být vůbec jisté, že takové podmínky nastanou později
  • prodané know-how je samo o sobě nepoužitelné, k použitelnosti je nutná adaptace na konkrétní podmínky, možnosti řešitele, další investice atd.
  • zákazníci kteří know-how nakoupili se s ním nebudou chlubit, nebudou dále prodávat, s vírou že jej budou používat ke své vlastní výhodě
  • v dohledné době nedojde k nasycení trhu těmito znalostmi a tedy jejich relativnímu znehodnocení
  • know-how velmi brzo ztratí hodnotu protože se neustále mění podmínkySituace s internetovými komunitami není statická, ale proměnná. Znamená to, že i původně homogenní kolektiv, spontánně vzniklý s počáteční vůlí nalézt vlastní kolektivní strategie, se může stát účelově využitou skupinou, či spíše vedeným stádem nebo hejnem. Pokud se najde někdo, kdo charakter takové komunity dokáže změnit ve svůj prospěch. Většinou se někdo takový najde. Používá k tomu sliby, ideologii, lhaní, nebo své znalosti o slabosti ostatních v komunitě. Opačný proces je velmi nepravděpodobný, až nemožný. Z důvodů, že ideoví vůdci skupiny vědí, že tím navždy ztratí svou pozici. Ostatní si tento stav častokrát nejsou schopni uvědomit, nebo nejsou schopni se shodnout aby prosadili novou kolektivní strategii. Pasívní jedinci těchto „skupin“ jsou nakonec překvapení, cože se stalo a odchází sehrát svou pasívní roli jinam. Pokud to je vůbec možné.

Internet je závislý na technologii. Každý internetový kolektiv, nebo skupina přímo závislá na technologii či na hmotných prostředcích, je přímo podřízena tomu, kdo tyto prostředky vlastní, nebo ovládá. Tím, kdo dříve než jiní pochopí vlastní příležitost.

Příklady rizik které vznikají

  • zdánlivý kolektiv, který je však jen nestejnorodou skupinou vedenou vertikálně a hierarchicky. Buď individualitami, nebo uzavřenými elitními skupinami
  • v elitní skupině jsou vždy členové, kteří svoji roli v kolektivu pouze předstírajía nemají jiný zájem, než osobní. Pokud je ostatní odhalí, okamžitě se snaží je funkčně likvidovat, nebo vyloučit. Proti tomu se jedinec zajišťuje např. smluvně, nebo ještě lépe silově použitím své moci, kontaktů, peněz. Pokud by předstírajících jedinců bylo odhaleno nadkritické množství, skupina se rozpadá. Bud pasivně, nebo aktivně nějakým ideovým nebo i fyzickým střetem.
  • Přímé delegování pro výkon kolektivní strategie mnohdy nefunguje. Průměrně morální jedinci se vzápětí soustředí na tvorbu vlastních strategií na úkor těch, kteří je delegovali pro společné zájmy.

Co mi z toho vyplývá?

  • Organizace, která dostatečně dlouho vyvíjí cílevědomé kolektivní úsilí, nakonec dojde k vlastní strategii používané pro svou budoucí existenci. Pokud ne, pak se tato organizace rozpadne, nebo je asimilována jinou.
  • dnes vpodstatě nelze žít mimo kolektivní zájmy. Rozvíjet úspěšnou a zároveň čistě individuální strategii nelze.
  • jedinec bezděčně, nebo záměrně opuštěný kolektivem je navíc zranitelný od téhož kolektivu, jehož byl původně součástí
  • během života může být jedinec součástí více kolektivů a sdílet jejich strategické chování. S určitou mírou rizik.
  • současné (paralelní) i postupné (seriové) sdílení kolektivních strategií silně souvisí s osobní integritou člověka, bez udržení vlastní integrity to není možné
  • jedinec, nebo více jedinců, na které lze aplikovat cizí strategie, (i díky statistickému vyhodnocení že je cílem pro toto použití), jsou velmi zranitelní
  • rozhodnutí jedince k jeho příslušnosti ke kolektivu může být, ale nebývá vždy svobodné.
  • Příslušnost ke stádu, nebo hejnu sobě podobných lidí už zpravidla není volbou podle vlastních rozhodnutí.

Jakmile skupina dosáhne dostatečně funkční kolektivní strategie, změní svou veřejnou prezentaci o tomto dosažení. Zjednodušeně řečeno přestane se chlubit o co usiluje a začne ji naplno používat.

Podmínkou pro nové, funkční a dlouhodobě udržitelné kolektivní strategie nás všech by podle mého názoru měla být nějaká budoucí verze Otevřené společnosti, občanské společnosti s jejím původním významem otevřenosti. (Pojem veskrze neutrální byl však takřka ideově přivlastněn lidmi jenž je použili k … prosazení svých „kolektivních strategií“ …)

Lidské společenství, které chce hledat dobré kolektivní strategie se však neobejde bez etických, pozitivně smýšlejících a odpovědných lidí. Téma zas na někdy přístě.

Související odkazy

Stupidita — text na Britských listech
Social strategy — wiki
The Bumble Bee — web věnující se sociálním strategiím v přírodě i mezi lidmi.
The Bumble Bees Top Collaboration Techniques — shrnuté metodiky na spolupráci.
Občanská společnost — jak povzbudit občany k aktivnější účasti na veřejném životě a rozhodování, které se týká nejen jich bezprostředně, ale také směřování společnosti, jíž jsou členy.

Hodně štěstí v příštích letech

Text navazuje na předchozí text Do konce života. Jde o shrnutí, čeho se můžeme nadít, pokud nezměníme jako jednotlivci i jako skupiny své chování ve prospěch společenské a životní udržitelnosti.

Mnoho jmenovaných témat se už děje, nebo je dlouho známo. Text je z roku 2007, dlouho jsem váhal zda má smysl jej takto shrnovat.

Potraviny
  • ceny potravin se budou zvyšovat nezávisle na efektivitě produkce, cena bude méně tržně a více politicky ovlivňována, nebude výsledkem zdravých obchodních mechanismů.
  • potravinové suroviny se budou nesmyslně přerozdělovat, je možné že část půdy pro pěstování klíčových potravin bude vyčleněna na krizové rezervy. Tyto rezervy však nebudou ničím přínosné, jejich použití bude z větší části závislé na bezrezervních zemědělských technologiích.
  • společnost přistoupí na hledání dalších potravinových náhražek z jiných, dosud potravinářsky málo využitých surovin: plevelné rostliny, bambus, vlna, dřevo, mořské řasy, bioodpad
  • podstatná část společnosti se nedozví dostatek informací o přesném složení potravin
  • u primárních potravinových surovin většinou půjde o geneticky modifikované potraviny z GM rostlin, nebo živočichů
  • s nenávratně rozšířenými GM potravinami i jinými organismy vznikne tlak na nové zákonné úpravy související s jejich vlastnictvím, vývojem, prodejem.
  • trh s potravinami bude patřit malému počtu velkých vlastníků. Vlastnictví potravinových zdrojů není a nebude možno změnit jakýmikoliv zákonnými postupy
Energie
  • příjde zvyšování čerpání fosilních přírodních zdrojů, přestože bude známa jejich omezená zásoba, nebude známa jejich reálná zásoba
  • budou omezené zpúsoby těžby tam, kde to bude spíše politicky, než ekonomicky vhodné. Stále budou nepodložená očekávání zásob, mnohdy existující pouze na společenskou poptávku
  • neschopnost nalezení udržitelné koncepce těžby a spotřeby fosilních paliv vyústí v nervozitu v energetickém průmyslu a celé společnosti
  • přijde stále intenzívnější mlžení o reálných zásobách přírodních zdrojů, spekulace, ohýbání reality, manipulace, falešné zprávy, lži.
  • začnou se používat nové metody čerpání a zužitkování energie, tyto metody budou jen více a bezohledněji poškozovat životní prostředí
  • alternativní „čistá“ energie bude existovat, včetně technologií, ale nebude reálné ji používat jako hlavní zdroj energie
  • veškeré čisté energie budou velmi drahé, navíc vlastněné konkrétními firmami a draze prodávány.
  • výroba vlastní energie bude nelegální, nebo omezena zákony natolik, že ji jednotlivec vyrábět nebude moci, případně nebude moci ji používat v souladu se zákonem
Doprava
  • doprava ve velkých městech bude přetížená, na hranici funkčnosti a smysluplnosti.
  • Stav dopravní neudržitelnosti bude řešen nesmyslným zvětšováním infrastruktury, namísto změnou způsobu dopravy.
  • stále budou existovat typy dopravy zneužívající výhradního postavení vzhledem k ostatní dopravě, co se týče zdanění, nebo jiných úlev
  • bude více patrná, ale stále v celkovém objemu nedostatečná snaha o použití neškodné, hybridní a elektrické energie pro pohony v dopraě a pohon strojů
  • jakákoliv čistá energie bude natolik drahá, že se prakticky nedostane k chudým lidem. Chudí i však nepřímo, zato naplno zaplatí.
  • chudí lidé budou stále více odkázán na spořebu centrálně dodávaných energií, společenskými okolnostmi bude komplikované získat alternativní energii, přestože se podmínky bude jevit jako alternativám příznivé.
Zdraví
  • zvýšená závislost na lécích posilujících, nevratně měnících imunitu, bude více alergií, více kumulativních dysfunkcí a druhotných chorob
  • zvýšené závislosti na lécích přímo ovlivňujících psychiku a vědomí
  • zvýšené návyky na drogách různého typu, přestože budou více postihovány, nebo kriminalizováno jejich užívání
  • více projevů stařeckých nemocí u mladých a dospělých, nemocí z intoxikace, další snížení přirozené imunity organismu.
Věda
  • Věda bude silně a přímo podřízena moci, finančně i zákonně. Ne však etickým pravidlům. Vědecký výzkum definitivně nebude svobodný.
  • Věda obecně bude v ideologické krizi: vědci budou znát i argumentovat výsledky svých výzkumů, ale z podstaty věci budou sami pochybovat o jejich reálném zhodnocení
  • Vědní obory budou pod tlakem společnosti, která bude toužit po rychlém výzkumu a tím i změně. Vědci však tento nátlak odmítnou, nebo přijmou, ale tím přestanou být společnosti prospěšní.
  • Věda na společenskou objednávku vyprodukuje nefunkční, nebo samoúčelné objevy.
Technologie
  • vývoj reálně využitelných technologií bude fakticky v útlumu, nebude na ně dostatek peněz
  • vývoj technologií pro omezování obyvatelstva, vykonávání moci a násilí bude a vzestupu s velkými investicemi z daní vybraných na těchto lidech
  • vznikne tlak na výzkum a aplikaci společensky a politicky nutných témat. Bohužel častokrát nebude realizovatelný v dostatečně krátkém čase.
  • vývoj speciálních pokročilých technologií bude stoupat, ale nebudou používány tak, aby se investice do nich skutečně zhodnotily.
Informace
  • kvalitní informace budou pouze placené, cena bude nastavena tak, aby se k nim dostala jen menší (bohatší) skupina společnosti.
  • informace obecně nebudou mít cíl informovat, ale manipulovat, formovat.
  • nekvalitní informace budou zdarma, bude inflace těchto informací, případně placené a zneužité pro rychlý zisk
  • všeobecně vznikne nezájem o inflační informace, přesto budou dramaticky narůstat
  • pro snažší orientaci v životě budou obyčejní lidé sami vyžadovat a čekat spíše příkazy, než by čekali na informace
  • bude jim vyhověno výměnou za jejich svobody. Rádi to podstoupí. S naivní vírou, že zůstanou svobodní.
  • vliv radikálních náboženství, uzavřených zájmových skupin a sekt zesílí
  • myšleka redukce obyvatelstva zesílí, ale metody jak to udělat budou jádrem sporu. Dokud spory nepřerostou v chaos a následně k vytěsnění myšlenek o problému.
  • redukce obyvatelstva se bude realizovat i bez podložených důvodů
Media
  • media přímo podrřízená moci zvýší a zvýší svůj dopad a schopnost ovlivňovat cílenou distribuci informací
  • jakákoliv snaha o demokratizaci a obhajování lidských práv, která bude závislá pouze na technologii selže. Nemůže být demokratická, protože bude zjevně nebo skrytě ovládána vlastníky technologií
  • virtualizace informací a úplná nezávislost na realitě zdánlivě usnadní ovládání mocí
  • pomatení informačních cest přestane po dosažení určité neúnosnosti lidi zajímat a raději zvolí neinformovanost před virtuální lží.
  • povrchní zábava bude legitimní útěk z reality. Platit se za ni však bude vysokou cenou, omezením svobod.
Společnost
  • inklinace k nestabilitě, chaosu, deziluzi, potřebě odpojení, zřeknutí odpovědnosti za sebe za svou budoucnost i prostředí kolem sebe.
  • chronická nervozita z mnoha příčin. Prakticky půjde stále o základní příčiny:změna klimatu, zdraví, přelidněnost.
  • přestože vnitřně budou lidé cítit, že něco důležitého není vpořádku, nebudou umět to změnit
  • společensky zavázaní lidé budou užívat krátkodobé stability, ale dlohodobého poklesu
  • společensky nezavázaní lidé budou pro společenské celky nepohodlní
  • státy jako územně správní celky budou mít menší význam proti virtuálním, nebo ekonomicky strukturovaným celkům.
Vzdělání
  • pojem vzdělání nebude vyjadřovat mnohovrstevnou sourodost znalostí a kvalit, ale spíše účelový shluk schopností a efektivity pro nejbližší dosažitelný cíl
  • základní vzdělání bude směřovat k větší povrchnosti a schematičnosti, ke drilu, bezduchosti, byzmyšlenkovitosti, poslušnosti.
  • za vzdělané lidi budou považováni lidé společensky zpracovaní tak, jak se bude hodit těm, kteří toto vzdělání umí nesymetricky využít
  • za nevzdělané budou označováni lidi, kteří toto zpracování nebudou moci, nebo nebudou chtít podstoupit
  • ekonomická a sociální nevýhoda nevzdělaných lidí bude reálným trestem za nemožnost, nebo neochotu přijmout pravidla Systému
  • střední vzdělání bude schematické, orientované na přežití
  • vyšší vzdělání bude ekonomickými nástroji postupně separováno od širší populace. Bude draze placené, přesto však spíše jednoúčelové než komplexní.
  • vzdělání bude schematické, vzhledem k množství informací bude podstatnější umět „přežít“ v současném světě, než „umět čerpat ze zděděných znalostí“
  • historické zkušenosti budou neobnovované a v útlumu, budou z nedostatku úsilí zapomínané a lidé si nakonec budou muset prožít „další“ objevování již objeveného. (přestože původní znalosti NĚKDE budou, budou prakticky nedostupné, protože budou stíněny dostupností přes peníze, rasovou, genetickou nebo regionální selekci, nebo mocenské zájmy).
  • bude k dispozici pokročilé vzdělání v návazných znalostech, ale bude chybět to základní, fundamentální. (zjednodušeně řešeno: bude nadbytek lidí, kteří budou umět lidské produkty a schopnosti prodávat, propagovat, používat ale bude kritický nedostatek odborníků, kteří je budou schopni vytvářet, konstruovat, nebo jim rozumět v základním principu funkčnosti.
Kultura
  • smysl pojmu kultury se přemění na definici jinakosti, bez ohledu na jakost.
  • prohloubí se zoufalost a reakce na stav světa
  • vzniknou další extremy jako reakce na stav světa
  • prosté motivy vycházející z přirozeného prostředí, nebo příběhy o obyčejném životě budou velmi žádané, současně však nedostatkové
  • prosté motivy budou silou moci prohibované jako nemravné.
Myšlení lidí
  • radikalizace, vyostření, zjednodušení, zkratkovité vyhodnocování
  • schizofrenie, deprese, nihilismus, hedonismus, frustrace, odcizení osobnosti, strach, agresivita, afektované chování
  • myšlenková klišé bez vazby k realitě převládnou nad racionálním uvažováním
  • lidé přestanou přemýšlet nad jednoduchými řešeními a automaticky budou hledat zbytečně složitá
  • lidé nebudou schopni přijímat ještě možná řešení, kvůli zažitým klišé, které nebudou chtít opustit
  • myšlenky budou pod tlakem virtuální myšlenkové opozice, která však vůbec nemusí existovat
Sociální chování
  • bude zvýšený extremismus v chování jednotlivců i skupin
  • přijde zvýšený rasismus proti jakékoliv jiné rase, etniku, společenské skupině, národu

pokud si budou lidé uvědomovat stav, tak:

  • část obyvatel bude v těžké depresi bez vůle ke změně sebe, ani společnosti v které žijí
  • část lidí bude schopna vyvílet pouze schematické a neúčinné skutky (modlení, zakládání sekt, přeplácení devalvovanými penězi, pořádání koncertů pro cokoliv, neúčinné nadace pro dobrý pocit… )
  • sociální návyky přejdou do extrémních krajních projevů a nebude vůle a příležitost přerodu do jiných, stabilnějších způsobů chování
Lokální politika
  • z pozice moci bude stát stále víc omezovat obyvatelstvo, zejména ekonomickými, ale později i intenzívnějšími represívními způsoby.
  • státní nebo nadnárodní vládnoucí aparát bude permanentně zvyšovat své nároky na vlastní provoz
  • zintenzívní se změna a zesložiťování zákonů. Povede k omezování svobod v zájmu „svobod“ . Fakticky budou výsledky proti svobodám jednotlivců a v zájmu neeticky jednajících, kteří dokážou komplikovaný zákon obejít nebo využít ve svůj prospěch i na úkor druhých.
světová politika
  • ve světovém obchodě se více rozdělí kontinenty a geopolitické regiony, mezinárodní obchod v mezikontinentálním měřítku nastaví pravidla, která prakticky ukončí běžný obchod. Mezikontinentální obchod zůstane u strategických komodit (potravinové suroviny, energetické suroviny, zbraně) Ostatní zboží bude teoreticky obchodovatelné, ale prakticky ne.
  • Oblasti jako Afrika, Jižní Amerika, Antarktida a Oceanie budou pod faktickým ekonomickým, nebo vojenským područím ostatních vyspělých zemí, zpravidla bez souhlasu místních obyvatel
  • fakticky i prakticky zanikne funkčnost nadnárodních společenství a organizací, které dosud fungovaly na demokratických principech.
  • prosadí se pouze vojenské a silově orientované spolky, silové skupiny, armády a samozvané vlády
  • prosadí se gerilové nebo totalitní vedení moci (lhostejno pod jakým politicky korektním názvem)
  • lokální zájmy převládnou nad zájmy celé společnosti, ovšem to bude mít další destrukční efekt pro světovou stabilitu
  • vznikne stále více radikálních myšlenek i praktických pokusů jak tuto situaci zvládat.
  • myšlenka klasického humanismu bude silně překroucena, přeformulována, odmítnuta, zůstane pouze virtuálním přáním. Ve skutečnosti bude nebezpečným sebeklamem pocit, jací jsme humanisti když se chováme nelítostně a krutě ke svému okolí.
  • občanské války se budou zoufalými prostředky snažit řešit vnitřní tlaky společnosti
  • permanentní místní války po celém světě přesáhnou hranice konkrétních zemí a stanou se globálními
Ekonomika
  • eskalace finančních krizí, které nebude možno kompenzovat ničím, budou pouze více zadlužovat a destabilizovat velké skupiny obyvatel, státy.
  • snahy o revize měnového systému, bohužel nefunkční. Snahy totiž vzejdou ze strany vlastníků peněz, aby si jejich peníze udržely svou virtuální hodnotu. Tento důvod změny však nebude funkční pro skutečnou revizi měnového systému. Vpodstatě bude pouze upevněním téhož.
  • při krizových situacích zhroucení pojištovnictví, vesměs bez náhrad.
  • zhroucení ostatních derivovaných finančních služeb, vesměs bez náhrad
  • sanování privátních škod z veřejných rozpočtů
Mezinárodní obchod
  • volný obchod mezi jednotlivci bude zákonem upraven a zkomplikován tak, aby zanikal. Obchody budou ještě více řízeny mocí poplatnou finančním, nebo vojenskoprůmyslovým kartelům.
  • funkční obchod se bude prosazovat pouze mezi velkými firmami, korporacemi. Jednotlivec bude v tomto rámci pouze závislý spotřebitel.
  • bez vědomí, a / nebo bez souhlasu obyvatelstva budou obchodovány klíčové zdroje a suroviny z jejich země.
  • v zájmu nákupu surovin budou měněny konkrétní, ale i jiné společenské zákony, např. zákony upravující majetková práva, základní lidská práva. To povede k dalším společenským tlakům
  • obchod se zbraněmi bude stále růst. Výsledek tohoto obchodu bude jen další nestabilita a vojenské konflikty
Související odkazy

Evolučně ontologické pojetí člověka, přírody, kultury — autor Josef Šmajs na BL
Kolaps moderního světa v plném proudu — Mike Adams z www.naturalnews.com
Britské listy, rubrika Globální oteplování
Britské listy, rubrika Ropa, Peak oil a energetická bezpečnost

Napište, jak se vás některé jmenované situace osobně týkají. Myslíte si že ano, nebo že ne? Napište, co s tím vy osobně uděláte.

Pokud jen nesouhlasíte, svůj opačný názor podpořte argumentem, který není pouze zbožným přáním. A není pouze rychlým soudem. Pomůže Vám základ odvozený z kritického pozorování toho, co se děje kolem nás. Pomůže dostatek vzdělání, nebo povědomí o tématech. Události a skutečnosti zpracujte v kontextu, který si zasluhují a přidejte k nim reálné výsledky snah, které se těchto jevů a situací týkají.

Lekce nejen z termodynamiky

Text je  doplněním k článku Máte plán?

Pokusím se o navazující vhled na různé, zdánlivě nesouvisející jevy. Týká se velmi komplexních jevů. Je pro ty, kteří jsou častokrát vzdělaní v jiných oborech a z nějakého vlastního (mnohdy také nepodloženého důvodu) považují jiné  vzdělání za méně důležité, nebo za nepodstatné vzhledem k tomu jejich specializovanému vzdělání.

Je možné, že níže uvedené informace mnozí znají, ale nevěnují jim pozornost. Proč? Prostě vytěsnili je ze svého vnímání a chápání světa. Berou je za zbytný, nepoužitelný axiom, který možná existuje, ale jinak se jich nijak zásadně nedotýká.

S vlastním vzděláním si pak vystačí ve smyslu, že jejich znalosti jsou zcela dostačující na posouzení či na zpracování jakýchkoliv jednoduchých, ale i komplexních jevů.

Svá tvrzení podporují svým pozorováním, ke kterému používají zase jen vlastní speciální vzdělání. Zanedbávají vše čím  se jejich specializovaná vzdělání nezabývají.

Jinak řečeno:
Pro obhájení vlastních argumentů tedy tito odborníci dobře dokáží použít maximum svých speciálních znalostí. Co je mimo zorné pole jejich specializace, mají tendenci vytěsnit, bagatelizovat, nebo posuzovat zcela nevhodně právě zas jen svými speciálními znalostmi.

Skutečně pravé axiomy (základní postuláty fungování světa) jsou právě tím, co se nás týká ze všeho nejvíc. Nebýt jich, tak neexistuje svět takový jaký je, a tudíž ani my.

Ač máme speciální znalosti o mnohém, NIKDY kvůli nim nesmíme ignorovat znalosti základní. Byť by pro nás byly méně průkazné, nebo v přímém rozporu s našimi znalostmi speciálními. Byla by to jen známka našich chyb ve znalostech speciálních.

Lidem, kteří pracují, vzdělávají se, nebo se pouze orentují ve vědeckých oborech to jistě nemusím zdůrazňovat. Pokud to zde čtou, tak ať mi prominou zjednodušení, či místní nepřesnost. Je dílem z toho, že sám nemám ve všem úplné znalosti. Dílem v tom, že bych rád, aby informace zůstaly dostatečně srozumitelné.

Nejprve se zastavme u Termodynamických zákonů.
Jsou jedněmi ze základních zákonů v našem Vesmíru. Bez jejich znalosti nelze vést smysluplný dialog o energiích, jejich formách a na ně vázaných jevech.
Kromě těchto zákonů existují ještě další termodynamické zákony i jiné elementární zákony, které je víceméně rozvíjejí, doplňují.

Zopakujme si:
První termodynamický zákon
Neboli zákon zachování energie vyjadřuje, že energii nemůžeme vytvořit ani zničit. Lze ji pouze transformovat z jedné formy do druhé. Jednou z forem energií je i hmota, (Einstein vztah energie a hmoty vyjádřil ve své zjednodušené rovnici E = mc2) tzn. hmota je nějakým způsobem vázaný druh energie. Hmotu lze v energii přeměnit, je to jednoduchý termodynamický proces. Každý z nás dokáže přiložit dřevěné polínko do kamen. Složitější je naopak přeměnit energii ve hmotu.

Říkáme mu termonukleární reakce. Za přispění energie se z hmoty nižší energetické koncentrace vytváří jiná hmota s vyší energetickou koncentrací. Tento proces je natolik náročný, že jej stále nedokážeme v lidských silách dobře realizovat. Ve Vesmíru probíhá tento proces v jádrech hvězd, kdy se za výrazného úniku energie (záření) mění lehčí prvky v těžší.

Pokud lidé na Zemi přeměnu energie ve hmotu dokáží spustit, tak velmi nestabilně, či v malých množstvích na úrovni testu jednotlivé jaderné interakce. Říkáme tomu termojaderná fúze. Pro příklad uvedu, že sledování změn částic vysokých energií jsou pokusně zkoumány v částicových urychlovačích (např. v CERNu) kdy se urychlené jaderné částice s nižší hmotností mění kolizemi na částice s vyšší jadernou hmotností.

Tento fyzikální výzkum je výsledek práce zhruba čtyřicetiletého projektu, spotřeba energie na samotný pokus (nikoliv na  vývoj) vyžaduje energii srovnatelnou s výkonem  jaderné elektrárny. Výsledné částice se dají počítat na desítky, maximálně stovky a jsou v prostředí urychlovače nestabilní. Kromě očekávaných výsledků přináší tento pokus i mnoho parazitních, neočekávaných jevů. Srovnejte tuto změnu energetické formy se zmíněným přiložením polena na oheň.

Pochopme z toho nyní, že v našem zájmu je vyhnout se těžko ovladatelným, těžko použitelným nebo nezvratným termodynamickým změnám, které nemáme pod kontrolou.

Druhý termodynamický zákon
Vyjadřuje, že směr proudění energie je vždy určen od teplejšího tělesa ke chladnějšímu. V každé mezilátkové transakci dochází k přenosu energie od teplejšího (energeticky vyššího) k chladnějšímu, někdy tomu říkáme třeba že dochází k úniku tepla.

Na tento zákon navazuje definice Termodynamické Entropie, která říká, že každé těleso, nebo definovaný systém má určitou míru vnitřní částicové neurčitosti či chaotičnosti. Chaos souvisí i s jevy jako je Brownův pohyb. Je to přirozený stav, otázkou výchozích podmínek je pouze míra té entropie.

Souhrn míry entropie každého uzavřeného systému je vždy konstantní. Ovšem neznamená to že intenzita je v rámci každého systému vždy homogenní. Mnoha příčinami se může se změnit vnitřní uspořádanost nebo dílčí poměry uspořádanosti. Je-li systém jako takový rozsáhlý a složitý, je velmi proavděpodobné že jeho uspořádanost je také složitá, ale zároveň může mít celkově nízkou entropii. Například pevné hmoty, složité uhlíkové molekuly, sloučeniny. = jde o systém uspořádaný v různých strukturách. Přímým opakem je vysoce homogenní, ale jinak neuspořádaný systém. Například vysokoenergetická plasma.

Chcete-li snížit entropii jednoduchému systému, odeberte energii (teplo) mimo tento systém. Logicky pak vyplývá, že chladnější systém je uspořádanější, než teplejší systém. Má pak nižší parametr entorpie.

Chcete-li zvýšit entropii, tak přidáním vnější energie systém ohřejte. Ohřívání systému bez dalších zásahů a interakcí s okolím, případně bez redukování energie, či bez dalšího vázání do struktur je Nevratný proces Takový systém pak udržuje svou vysokou míru neuspořádanosti, dokud svou energii zase nějak nevydá.

V měřítcích, o kterých si následně budeme povídat, sice logicky vyplývá, že systém podchlazený, například zchlazený na absolutní nulu je zcela uspořádaný systém proti systému, který má běžnou pokojovou teplotu.

Aby se snížila entropie rozsáhlého uzavřeného systému pouze vlivy zevnitř systému, můžeme hovořit pouze o lokálním snížení dílčí entropie, nikoliv o celkové entropii (která se prostě celkově v průměru nezmění). Hovoříme pak o jiném uspořádání, kdy uvnitř systému efektivně přeskupíme energetické zásoby nebo formy energie a jejího působení. Část vysoce koncentrované energie účelově použijeme na snížení chaosu a přitom jinde naopak strpíme dílčí zvýšení chaosu rozptýlené energie (nejčastěji tepla) tam, kde to vědomě, či nevědomě zanedbáme.

Nicméně tuto teorii je nyní nutné ještě zasadit do širšího kontextu. Systémy s krajními hodnotami entropie přirozeně existují, ale nejsou z objektivních důvodů vhodné nejen pro nám běžné fyzikální interakce, ale i například pro život. Univerzálním modelovým příkladem extrémních systémů z pohledu entropie je vnější Vesmír.
Meziplanetární prostor je s minimem hmoty a nevázaných energií relativně uspořádaný, tedy s teplotou blížící se absolutní nule. Je to takřka vakuum, mrazivé vzduchoprázdno. Tam samovolně příliš interakcí neprobíhá. Ani podchlazené předměty samy od sebe s okolím neinteragují. Takový prostor je proto zcela nevhodný pro život.

Systémy s vysokou mírou entropie jsou například plazmatické části hvězd, ionizovaný plyn a hvězdy emitující částice s vysokými energiemi. Ani takto uspořádaný systém není vhodný pro život. S vysokými hodnotami entropie se pro život — tedy i pro člověka snižuje šance na smysluplnou výměnu informací, případně predikci budoucích jevů, nebo stavů. Extrémy prostě nejsou pro náš život použitelné.

Teď mě pro ilustraci napadá odkaz na bajku z knihy Kyberiáda od Stanislava Lema tom, Jak Trurl a Klapacius zkonstruovali démona druhého stupně aby piráta Tlamsu přemohli. Není přímo o entropii, ale o reálné smysluplnosti využití jejího průvodního jevu.

Proč je pro život důležité udržovat relativně nízkou hladinu entropie a zároveň vysoký parametr uspořádání energie v systémech? Vyšší uspořádanost znamená stav prostředí na více vázané energetické hladině. Tedy prostředí je na vyšší úrovni uspořádanosti. Má energii vázanou do svých vlastních struktur, stavů, látek, hmoty. Vázaná energie je důležitou podmínkou pro další účelovou, systematickou a strukturovanou mezilátkovou výměnu.

Strukturovanou mezilátkovou výměnu energie můžeme posuzovat jako určitý druh předávání informací. A předávání informací je jednou ze základních podmínek pro vznik a vývoj života. Kde nebude z objektivních důvodů umožněno obousměrně předávání informací se zpětnou vazbou (energetická, nebo látková výměna) tak tam se život ani neudrží, ani nevznikne.

V jednoduchých systémech s vysokou entropií se taktéž předávají energie (informace), nicméně buď velmi neuspořádaně nebo pouze jednosměrně. Pro vznik, udržování a rozvíjení složitějších struktur je vysoce chaotický systém s jednosměrnou výměnou nevhodný, protože je z dlouhodobého hlediska nestabilní. Nevratně se vyčerpá bez možnosti samoregulace s pomocí zpětných vazeb.

Pro vznik, udržení a vývoj života je tedy kromě látkové výměny podmínkou i dlouhodobý parametr uspořádanosti. V krátkodobých uspořádáních není možné realizovat žádné obousměrné energetické, nebo látkové výměny vhodné pro život.

V systémech které nás zajímají je tedy podstatné znát a udržovat určitou, životně přijatelnou, relativně nízkou míru entropie. Mým oblíbeným komplexním systémem s relativně nízkou mírou entropie je planeta Země. Zde už nejde o krajní hodnoty entropie, ale o konkrétní, dlouhodobým planetárním vývojem stabilizovanou úroveň. Jakékoliv relativně malé výkyvy měřených hodnot (v planetárním měřítku však energeticky velké) mohou být pro život velmi riskantní.

Nárůst entropie kdekoliv, tedy i na Zemi je v uzavřeném systému sám od sebe nevratný. Změnit úroveň entropie lze pouze zásahem (interakcí) z vnějšku. Absorbováním energie, nebo jejím vyzářením ven.

Dlouhodobě stabilní, v energetických obězích uzavřené a relativně uspořádané systémy jsou proto nejvíce vhodné pro život. Jakékoliv jiné stavy nikoliv.

Nyní, po zopakování lekcí fyziky základní školy si dosaďme do termodynamické teorie konkrétní příklady.

Uzavřeným a zároveň komplexním systémem rozumějme zejména náš globální planetární systém: Zemi. Respektive dvojsystém Slunce — Země. Nic víc v našem energetickém oběhu nepoužívejme, veškeré ostatní vlivy jsou na náš model zanedbatelné.

V tomto systému probíhá přenos energie ze Slunce k Zemi. Země kromě toho se Sluncem interaguje ještě vlastním oběhem díky gravitačnímu poli. Vývojem naší sluneční soustavy dlouhým zhruba 10 miliard let (Vesmír je podle současných poznatků starý cca 13-14 miliard let) se tento termodynamický proces ustálil do relativně stabilního stavu tak, že jej můžeme považovat za rovnovážný.

Energie přicházející ze Slunce je vyváženými přírodními mechanismy zachytávána a zpracována Zemí. Díky této energii na Zemi existuje úplně vše. Tedy i život.
Aby ten jednosměrný energetický proud navyšující energetickou zásobu byl udržitelný, většina energie se odráží atmosferou zpět do Vesmíru a zbytek se pohlcuje povrchem Země. Přijatá energie se různými geomechanismy a biomechanismy přenáší a ukládá do forem, jimž říkáme například nerostné bohatství, nebo fosilní paliva. Z prvotně jednoduchých, nekoncentrovaných energií (světlo, záření) se formují a přetváří složitější energetické struktury — např. biomasa. Právě ve fosilních palivech je koncentrovaně uloženo velké množství sluneční energie kterou zpracovala před miliony let tato biomasa. (viz učivo základní školy)

Když už se lidstvo svou relativně krátkou existencí někam dopracovalo, veskrze to bylo díky nevědomému a později vědomému využívání základních termodynamických zákonů. A ty platí stále. Má-li dnes někdo pocit, že jeho ekonomické a společenské myšlení popisující civilizační úspěchy je „řádově NAD nějakými pošetilými zákony fyzikálními, že to s tím, co se ekonomiky týče NESOUVISÍ…“ , tak tímto textem naznačuji, že nesouhlasím.

Omyl všech, kteří termodynamické zákony a jejich aplikace v praxi nerespektují, bude bohužel vykoupen ztrátami fungujících životních systémů. Velikost ztrát bude přímo úměrná impaktu nějakých podivných ekonomických teorií. Ty většinou staví na svých umělých a nepodložených tvrzeních: „Pokud za pár let zvládneme nějakou revoluční technologii, například studenou fúzi, tak bude vše vyřešeno, energie bude habaděj….“

Problém je však ve velice náročném naplnění prvotní podmínky „Pokud ..“. Ale nad tím se už ekonomičtí fantastové a slepí věřící nezamýšlí.

Mám pro ně závěrečný vzkaz: Životní prostředí není subsystémem ekonomiky, ale naoak: Ekonomika bude vždy subsystémem životního prostředí.

Celé toto pojednání bych mohl shrnout i do sdělení, jak vnímám speciální ekonomické a společenské vědy, jejich závěry, teorie a zkušenosti VZHLEDEM k faktům obecným, fundamentálním, v tomto případě fyzikálním. Jsou jim bezvyjímek PODŘÍZENY. Jak se z toho skutečně poučit je zásadní otázka pro každého z nás.

O svobodě

v nás a kolem nás. Navazuji z předchozího článku

Žijeme v světě, který nás od malinka učí rvát se o každou píď své existence. Když se nám podaří ten svůj kus vybojovat, hned jej obsadíme cedulkou o zákazu vstupu. Tady je to MOJE. Platíme si své soukromí, investujeme do vlastní zdánlivé svobody, která je podmíněna dostatečně pevnými ploty.

Jindy zas opevňujeme své duše proti kolizím v mezilidských vztazích. Připevňujeme červenobílé tabulky dřív, než by kdokoliv mohl spatřit, co je uvnitř. Zkušenosti nás nutí dělat to preventivně. Proto aby se nemohlo stát, že o své soukromí přijdeme cizí intervencí. Okázale pak své oplocení ukazujeme druhým, aby bylo dostatečně jasno, zač je toho loket. Máme tím svou jistotu i bezpečí. Jsme však uvnitř díky tomu svobodnější a šťastnější? To opravdu nevím.

Častokrát se proklamuje, že v dnešní době přeci svobodu MÁME. K tomu jak ji využijeme nejsme omezeni ničím, než svými schopnostmi. Mantra. Idealistická představa o takové svobodě nás naplňuje nepodloženým pocitem, že ji opravdu máme. Co tedy pro ni samotnou dělat víc? Detaily, které jsou častokrát podstatné, záměrně přehlížíme. Jde přece o TAK vznešenou myšlenku! Některým lidem dokonce umožňuje ospravedlnit své chování, vedoucí až za hranice přirozenosti. Jejich „svoboda“ přeci nezná hranic. Bohužel ani vůči druhým.

Problém vidím, v tom, že život není o ideálních, přímočarých cestách. Mezi krajními body Zrození a Smrti, Má Dáti — Dal a Minulost — Budoucnost.. Mezi nimi je nekolik velmi složtých mezikroků. Nutné a předem nevyzpytatelné interakce s okolním světem. Také ta cesta ke Svobodě je protkána odbočkami i zastávkami kolem vlastní rodiny, zdraví, dětí, vzdělání i vlastních schopností. Statisticky je lze zanedbat, ale u každého jednoho z nás se projeví velmi výrazně. Protože nejsme pouhé statistické číslo.

Snažím se tomu všemu porozumět a hledat své místo, vztah, i míru ke svobodě.

Místo stavby plotů mezi lidmi cítím, že je smysluplnější je nestavět. Zároveň (když už tedy jsou) tak je respektovat s porozuměním. S ochotou citlivě a vstřícně komunikovat přes plot nebo později i bez něj. Hledat raději odpovědný způsob žití, který těm dalším plánovaným plotům odebere smysl. Ano, nese to s sebou rizika, hraničící někdy s vlastním ohrožením života. Pošetilé a nesoudné budování plotů však také, motivuje totiž k jejich hrubému překonávání.

Náš osobní život není jednoduchý a bezproblémový, nahraditelný ani zastupitelný, abychom si s ním jakkoliv neodpovědně hazardovali. Zároveň si ale myslím, že od svých omylů je  vyléčitelný. Když sami chceme.

Když budete jen dál směřovat ke svým vycedulkovaným parcelám, když tuto metodu přijmete jako jedinou možnou, je pak i možné, že se navzdory vašim cílům a úspěchům KDYKOLIV objeví kdosi jiný, se silnějšími pravidly a s většími zákazy. Snadno vaše ploty překoná. Budete pak nuceni podle jeho vůle uhýbat, protože nic jiného Vám nezbyde. Jakmile na takový způsob proklamace síly přistoupíte, příkazů, zákazů a výstražných oznámení bude kolem Vás vždy dostatek. Možná že se vám trochu podaří vykoupit něco za něco. Možná budete mít pocit, jak jste na všechny vyzráli. Chvíli to vydržíte, možná že si i ZVYKNETE, nebo budete DOUFAT a VĚŘIT, že ta zúžená ulička nepohody později pomine.

Hlavně jít stále vpřed, jako stádo. Všichni to tak přeci dělají! Jenomže pro stádo deroucí se vpřed ale bude pozdní zjištění, že po nějakém čase je zákazů, plotů a cedulek pořád víc, tím míň je volného místa na svobodné dýchání. Už se nelze svobodně otočit a vrátit se na začátek. Za vašimi zády se totiž se stejně neochvějnou VÍROU v lepší budoucnost budou drát další a další. Rozběhli se i se svými ústupky z vlastní svobody. Za svou virtuální jistotou. A v tu chvíli byste prozřením chtěli vykřiknout na ty hlupáky za Vámi: Zastavte! Chci vystoupit!

Nebude to možné.

Spoléháním jen na své smysly jistojistě můžete CÍTIT, že svou vlastní svobodu držíte pevně v rukou. Nemusíte však POZNAT, že její křehká existence je podmíněna příčinami a vazbami, které pouze vlastními smysly nerozeznáte. Které se nedějí samosebou. ROZEZNAT to však jde ve spolupráci s vlastním rozumem. Když mu dáte šanci ZÚČASTNIT se.

Říká se přeci: Když se ti něco nelíbí, změň to! Máš přeci svobodnou volbu! Dodal bych, ještě: Ale současně změň i sebe.

Mnozí hlasitě volají po svých právech na Svobodu, současně však nedělají nic pro její naplnění.
V jejich vnímání zeje slepá skvrna, která znemožňuje pochopit skutečný význam svobody. Jejich i cizí.

Svoboda totiž buď je, nebo není. Nelze ji rozdělovat, kupovat ani třídit pro něčí dobro.
Nelze ji dokonale vyměnit za bezpečí, nebo jistoty. Nelze s ní obchodovat jak v hokynářství. Být svobodný je na každém z nás. Jak ctíme své vlastní, a zároveň i cizí svobody.

Žádný zákaz, výhrůžka a zábrana ve svých důsledcích nevede k větší svobodě. Nevedou k ní ani peníze, ani chytrost, ani zázraky. Vede k ní ochota ji budovat a ctít ji. Bez vlastních výhrad.

Svobodu lze najít a rozvíjet v sobě, uvnitř své mysli. A dále ji pak prožít svým jednáním.
Je však pevně svázaná s pokorou, vnitřní kázní a odpovědností za to, co děláme.

Zvířata v klecích

a noční návštěva v Zoo

Den byl krásný a teplý. Slunce už se pomalu sklánělo k obzoru, poslední návštěvníci zoologické zahrady odcházeli domů a ošetřovatelé rozváželi večerní krmení.

Zvířata měla po celém dni plno zajímavých zážitků s turisty, veselé historky s člověčími dětmi i jejich rodiči. Teď byl ten pravý čas si ty radosti vyprávět, ještě než půjdou spát. Každý večer se přes celou zahradu nese štěbetání a radostné povídání.

Ale dnes něco visí ve vzduchu. Dnes se vyprávět nebude, přišla totiž zvláštní zpráva.

Vrabec s ní přilétl, a roznáší jí každému v Zoo, koho potká. Nakonec celá zahrada ševelí už jen s tím. Každý se tou podivnou zprávou zabývá.
Je konec veselých historek, teď už všichni mluví jen o ní. Nikdo jí ale pořádně nechápe.

Přál bych Vám, abyste viděli to, co já, říká vrabec.
Viděl jsem a zaslechl jsem takové věci, které jste nikdy v životě nepoznali.

Ano, to už víme, opáčila vlaštovka. Cestujeme s čápem a s volavkami do teplých krajin každý rok na dovolenou, je tam krásně, kdo tam nebyl, neuvěří. Mám spoustu fotek z Afriky, od moře, můžu je ostatním ukázat.

Ne, tak to ale nemyslím, opáčil vrabec. Svět je i jiný, než jen tady v Zoo.

No pochopitelně, ukazujou to v televizi! Stojí to za velký kulový, zato tady je to fajn. Řekla kuna.

Neskákej mu do řeči. Jiný? … jak jiný?

Dost jiný. Říkám to nerad, ale myslím si, že tu na vás v Zoo nečeká ideální budoucnost. Na všechny.

Ale to nám budeš muset vysvětlit. Nechte ho mluvit a vyslechněte vrabce.

No jak říkám. Lítám po světě a slyším co se kde šustne. Poslouchám jiné ptáky, pozoruju lidi a sleduju co dělají.

Aha, lidi… ty známe… Chodí sem každý den, postávají u klecí, pořád něco fotí a jejich mláďata vřískají na celé kolo a házejí nám sem různé smetí. Tyhle pozorujem už pěknou dobu. Co je na nich tak zajímavýho, že jsi tak vyplašený?

Ve skutečnosti je lidí víc, než si dovedete představit. Chovají se i jinak, než jen vidíte tady z klece.

Jasně.. o víkendech bývá fakt narváno… Co jsi myslel s tou budoucností? V úterý má přijet kropící vůz, bude tu všude trochu mokro. To se dá vydržet. 🙂

Ti lidé jsou různí a mají zvláštní vlastnost. Chtějí pořád víc a víc. Všeho.

Víc krmení? No a co? Kdo by nechtěl?

Aby to své chtění uspokojili, mají různé věci… třeba peníze. Ti lidé dělají různé věci jen proto, aby měli co nejvíce peněz na to své chtění.

Jo, peníze.. ty známe. Hážou mi sem občas do klece malé mince, nechápu co tím sledují, mince jsou k ničemu, zobat se to nedá!

Nevíš nic! Za své peníze vyměňují jiné věci. Auta, domy, jídlo.. Jejich peníze jsou ještě jiné a mají jiné podoby. Dokonce nemají žádnou podobu.. Stačí aby si lidé mezi sebou řekli že někdo má peníze a pak už se ti ostatní chovají jako že je má. Divné.

Cože? Všechno za ty ulepené mince? Takovou blbost jsem už dlouho neslyšel. No a co, ať si lidé blbnou s penězi.

Ještě se dostanu k tomu, co vám tu v Zoo hrozí za nebezpečí. Pokračuje vrabec.
Lidé dělají spoustu věcí a většina z nich je podle mne naprosto šílená.

Většina lidí nebo většina těch věcí?

Obojí. Dí vrabec.
Je jich už tolik, že kdyby se vznesli do oblak jako ptáci, zakryli by nebe od obzoru k obzoru.

Lidí, nebo těch jejich peněz?

Obojího! Povídám nevyrušuj.
Naštěstí všichni nelétají v hejnech jako my ptáci, a tak žijí v městech namačkáni v domech, žijí vedle sebe, nad sebou, žijí na zemi i pod zemí. žijí ve městech na celé Zemi, která jsou tisíckrát větší než tahle Zoo.

A, jasně… taky v klecích … tak to se maj taky dobře jako my, dodává liška.

Při tom jejich množství se často střetnou a zabíjejí se. Ne pro jídlo.. Oni se totiž navzájem nejedí. Zabíjejí se jen tak. Protože chtějí. Baví je to.

Poslouchej, vrabec, a co to má co dělat s námi? Nám je tu dobře, v klecích jsme v bezpečí před těmi šílenci.

To jejich chování nemá konce. Je to pořád dokola víc a víc.
Nerozumím tomu tolik svým ptačím mozkem, ale pak vidím, co zbyde.
Celá zem je z výšky vidět jak je zničená, nikde nerostou stromy, nebo z krajiny úplně zmizí, voda je špinavá. Zbydou odpadky, smetiště a ruiny. A mezi nimi zůstanou lidé, kteří už to ani neumí změnit k lepšímu. A tak pokračují v tom ničení, nebo odejdou ničit jinam.

Proč to tedy ti lidé dělají když z toho je jen neštěstí?

Nevím. Nechápu to. Je ale možné, že to nejsou ti stejní lidé…

Jak nejsou stejní? Oni jsou ještě nějací jiní lidé?

Ale vůbec ne. Všichni lidi jsou vlastně stejně oškliví. Bez srsti, chodí po zadních, měkká, vytáhlá těla bez ocasu a bambulovitá hlava. Neumí to pořádně běhat, lítat, ani plavat. Všichni tu svou ošklivost skrývají do barevných šatů, aby se jim ostatní zvířata nesmála. Dělají rámus, smrad a nepořádek.

No, to víme… Ale na druhou stranu — jejich mláďata jsou tak zábavná! … odvětil makak. Tady u nás v pavilonu se každý den pitvoří, mávají rukama a vřískají, když na ně ukážu zadek. Těším se na ně každý den! Tyhle děti přece nikoho nezabíjejí.

Je možné, že na zabíjejí jsou jiní lidé. Jiní lidé jsou pak v tom neštěstí. Když děti vyrostou, naučí se to od ostatních. Taky se takovými lidmi stanou. Někteří se naučí zabíjet. Zatím ještě sami nevědí kdo kým bude.

A kdo to rozhodne?

Nevím. Možná že se rozhodují sami, ale možná že za ně rozhoduje někdo jiný. Podle toho jak jsou chytří.

Známe taky lidi — máme tu svoje ošetřovatele. Jsou skvělí, dávají nám krmení, čistí klece a povídají si s námi. Já nic proti lidem nemám! vykřikl papoušek.

Proti takovým ani já ne. Takových je málo.
Viděl jsem co ti druzí lidé dokážou.
Viděl jsem hory páchnoucích odpadků, vyšší než domy v kterých bydlí.
Viděl jsem lidské stroje, které umí ničit stromy, vzduch zemi i vodu.
Viděl jsem jak lidé loví v moři a zpět do moře vrací jen otrávenou vodu.
Viděl jsem oheň kterým všechno zničí během chvíle.
Hlas se vrabci trochu třásl hrůzou.

Vrať se radši k tomu co nás zajímá. Tohle nás nezajímá, já vidím že tady v Zoo nic takového není a věřím, že ani nebude.

Nezajímá? Věříš? … Nu, dobrá. Ještě sem ale viděl spoustu jiných věcí a zvířat.

Byl jsi na návštěvě v jiné Zoo, viď? Vyprávěj, jaké mají klece? Co dostávají dobrého? 🙂

Nebyl jsem v žádné jiné Zoo, lítal jsem po světě a byl jsem na místech, kde běžně žijí zvířata volně v přírodě.

Teď si z nás už utahuješ, … ve volné přírodě se žít nedá, vždyť jsi sám před chvílí říkal, jak jsou všude odpadky, zničené stromy a špinavá voda.

Ale dalo. Poslouchej co říkám a neskákej mi hned do řeči se svými závěry.
Potkal jsem domorodce. Nerozuměli jsme si úplně ve všem, ale něco podobného mi říkali i ti ptáci z volné přírody. To když jsme jim vyprávěl o tom jak žijete v Zoo. Nechápali, proč by měli žít v klecích, když je přeci normální žít volně. Když jsem jim vyprávěl, měli z toho obavy, že něco není vpořádku.

Hlupáci! Nechápou vůbec nic! Nechápou jak je to perfektně zařízeno. Nevědí nic o vyváženém jídelníčku 3x denně, o vitamínech v granulích, o navigaci na cestičkách, o větrání ve skleníku, o cedulkách u cizokrajných rostlin, o mechanickém čištění kotců… O vytápění terárií. O průvodci který má barevné letáčky s fotografiemi, o mřížích které mají přesně takový odstup a pletivo taková oka, aby se tam žádná lidská ruka neprostrčila! Naprosto to chápu, je to logické.

A odkud se to všechno bere, to víš? Jak to vysvětlit?

Jsou to jen divoši, marno jim něco vysvětlovat o civilizovaném životě!

A co ty odpadky na smetištích kolem jsou taky normální, nebo nejsou?

No asi nejsou… Ale za to můžou lidé! My přece ne.

Nemůžou! Vždyť vidíš že každý den je ošetřovatelé pečlivě uklízejí.

Můžou! Vidím jak u stánku s buřty házejí lidi tácky na zem místo do košů.

Nemůžou. Ty koše jsou přeci už plné.

Můžou! Odhazují okolo vajgly od cigaret a PET lahve když si myslí že se nikdo nedívá.

Nemůžou, to smetí rozfouká z košů vítr. Vítr za to může!

Vítr!!! Tak je to.

Nechte toho. Hádáte se o následcích, nevidíte příčiny. Nevíte nic o lidech, kteří sem do Zoo chodí a o lidech kteří nikdy nepříjdou. Nikdy je u klecí neuvidíte.

Nepříjdou? No tak to nás ani nezajímají. Nevim, proč nás tu s tím nudíš.

Tihle lidi se místo o návštěvu Zoo starají spíš o své peníze.

Co z toho mají? Vždyť pak neuvidí jak se tu máme dobře…

Ti lidé mají tolik peněz a díky nim mají možnost rozhodovat ovšem. Zda sami budou žít kde chtějí, zda si třeba vybudují novou Zoo, nebo ne.

A, to je skvělé. 🙂 Nová Zoo znamená nové klece, nové zvířecí přátele a nové zábavné lidi. Lidé se spousta penězi jsou tedy fajn! To znamená že nás mají rádi.

Ti lidé rozhodují i o tom, zda tahle vaše Zoo bude nebo nebude. Třeba zda ji nezruší. Rozhodují o našich životech.

No, ale… Proč by ji rušili? A vůbec! Každý přece dřív, nebo pozdějc umřeme, tak co! Teď se máme fajn.

Jak je takových lidí co o nás rozhodují víc, neznamená to automaticky, že bude i víc klecí na jaké jste zvyklí. Možná že ve skutečnosti klece zůstanou, ale budou menší a budete v nich namačkáni s ostatními sousedy. Možná že budete mít horší krmení pro všechny, a špinavý výběh.

Ale proč? Máme přece právo mít pěknou a čistou klec! To je přece jasné!

Protože to je pro ně tak úspornější.

Ale pro nás ne!

A myslíte že je váš názor zajímá?

Proč to tedy dělají?

no …?

Nevím… Jsem jen vrabec. Vyprávím Vám, co jsem viděl.

Něco už říkala krysa… Zaslechl jsem ji, když se tu ochomýtala u kontejnerů. Ale ta mezi nás nechodí, nikdo se s ní nebaví. Je špinavá a smrdí. Takže asi kecá.

Možná nekecá.

A proč nám to říkáš? Co s tím jako chceš vrabče dělat? Podívej se na sebe, ty nulo. Ničím nevynikáš, nikdo se na tebe nechodí dívat, jsi obyčejný vrabec. Tvoje zprávy jsou sice divné, ale jinak nás vlastně nezajímají.

Ano, to vím.
Neumím změnit vaše klece ani zájmy. Jsem malý, nejsem tu doma, lítám po předměstích a nanejvýš sezobnu kde co zbyde.
Každý z vás by mohl jen pochopit, jak a kde žije. Jaký je svět kolem něj. Dřív, než příjdou ti lidi a začnou vám do klecí strkat to, co nechcete. Než si z vašich klecí udělají svoje další smetiště.
Tak se tu mějte fajn, zas letím.

Noc končí, začíná svítat.
Na obloze i v Zoo.

Budoucnost internetu?

Těžko si hrát na vizionáře v roce 2007

Intro

Těžké je být vizionářem. Prostě proto, že to je hlavní vstupenka do síně smíchu, nikoliv slávy. Dávám tedy možnost se mi vysmát. Smích prý prodlužuje život. Doufám, že později smích nechytí kyselou příchuť.

Používám pojem internet. O samotném pojmu už se napsalo tolik slov, až to hezké není a jsme pořád tam kde jsme. V mém případě to je velmi obecné označení. Proto se tedy prosím zdržte komentářů typu „Píšeš o internetu, ale to nevíš, že jednou bude Internet 2-3-4 …28, který bude úplně jiný-lepší-puntíkatý!

Ne. V mém případě to je stále jediný pojem. Vnímám jej jako kolektivní nástroj informační společnosti. Popíšu některé jeho vlastnosti, o kterých přemýšlím v souvislosti s jeho  — a naší, tedy i vlastní budoucností.

Diverzifikace, růst, úpadek

Ať už budeme mít jakkoliv bujnou představu o nekonečných možnostech internetu, ve skutečnosti to bude popsatelné spíše jako rozrůznění jednou konečného objemu, než neskutečné nabývání na počtu, nebo nabytí dalšího objemu a nekončících možností.
Také virtuální svět nalezne své limity, protože bude stále propojen se světem reálným. Nedovedu si představit zcela oddělený virtuální svět od toho světa reálného. Limity růstu bych neviděl v tom, že dojdou volná čísla IP adres, (ještě jeden lepší link) nebo už nebude místo na galaktickém harddisku.
To problém rozhodně nebude. Problém bude udržet konzistenci všeho tak, aby se ještě dalo hovořit o funkčním systému. Komunikační médium se rozrůzní natolik, že začne být svou různorodostí samo sobě problémem.

Z toho pak vyplyne východisko vedoucí medium ke svému vlastnímu omezení. Ovšem toto následné omezení může být až nebezpečně blízké fatálnímu a nevratnému. Pro alespoň nějakou funkčnost se budeme chtít vrátit krok zpět, ale tam už ten nižší vývojový stupeň nebude, protože bude tržně nahrazen tím vyšším. Budem proto jen „šátrat nohou ve vzduchoprázdnu“.

Projevem fatality bude postupná ztráta těch prvozákladních vazeb. Budou existovat pouze složitě vystavěné nadstavby, neukotvené nijak jinak, než na sebeodkazujících referencích a paralelách. Nebude vazba na svých původních, zmizelých, vývojem překonaných předchůdcích.

Jako modelový příklad bych uvedl stav, kdy každý jednou bude umět komunikovat pomocí holografického komunikátoru na hrudi, ale defakto už nebude umět zvednout staré telefonní sluchátko a vytočit číslo kruhovým číselníkem.

Přes zdánlivou směšnost takových příkladů se do nich můžeme celkem snadno dostat. Problémem ještě o řád těžším bude, když při potřebě obyčejného zatelefonování už nebude fyzicky existovat ani to sluchátko s kruhovým číselníkem.

Uzavřenost a zpoplatněnost informací

Z počátku bude informační prostor rozvíjen až do limitů praktické zpracovatelnosti informací. Je snadné generovat gigantické množství informací a dat, ale o to více těžší je, se v nich orientovat. Privilegium v orientaci budou mít jen ti nejschopnější a tudíž také nejmocnější. A oni své moci budou dostatečně využívat.
Bude nezbytně nutné veškeré informace stále více filtrovat, dělit a třídit. Bude v zájmu těch, kdo budou mít nad informacemi kontrolu, tvořit uzavřenější lokální enklávy, separovat je například do registrovaných webů, společenství. Tak bude pro ně snažší se s velkým objemem informací a jejich spotřebitelů vypořádat.
Extrémní fáze tohoto stavu bude sice dávat dojem, že je stále internet všeobsahující, uspořádaný a plný volně dostupného obsahu (tj. informací), ale to bude pouze dojem z neznalosti, nebo z nemožnosti poznat skutečný stav. Prakticky bude celkově nepropojený, svázaný a sekulární a nekomunikativní.

Reklama všude

Volný přístup k informacím bude pouze lokální (lokalita nebude podmíněna geograficky, ale zájmově), pouze k referencím, nebo k reklamě (tj. taky referencím). Uživatel takové sítě bude vlastně procházet pouze prázdnými chodbami, plnými reklamních nápisů, zvoucích na placený obsah.
Jakýkoliv hodnotnější (nebo zhodnotitelný) obsah, či reálné informace budou uzavřeny pod registrační procedurou, a pak budou i nějak ohodnocené. Placené mohou být už na úrovni poskytnutí internetového připojení, nebo paušálně přímo z vašeho soukromého účtu. Jakkoliv.
Všeobecně budou na internetu existoval už pouze PLACENÉ informace, ovšem častokrát nebudete schopni rozlišit ani ovlivnit, jak a komu je platíte, ani v jaké výši. Dozvíte se to až v okamžiku, kdy to nebude možné vrátit zpět.

Konvergence a decentralizace

Internet po technické stránce přenosu médií přestane být odlišitelný od jiných metod, např. satelitních televizí nebo rádia, tak, jak je známe dosud.
Budoucí inkarnace osobních komunikátorů, televizí a rádií budou silně ovlivněny okamžitými způsoby tvorby, zpracování a doručování informací. Budou (už jsou) proloženy nelinearitou, zdánlivou decentralizací a prvky řízeného chaosu.
Praktický stav decentralizace bude však velmi protikladný, protože bude ve svém provedení zároveň centralizovaně kontrolovaný a pro uživatele zároveň bez jednotné rozpoznatelné linie, která by vyjadřovala jasně závislou hierarchii. Bude vše kontrolováno ve formě, která bude dávat dojem že není.
Je pravděpodobné, že se logicky oddělí statut informace od svého fyzického (to známe už dnes), nebo také elektronického nosiče a cílový zpracovatel bude reálně platit za informaci aniž by musel komplikovaně řešit její momentální nosič (způsob připojení, čtení, jazyk, syntaxi).
Eufemicky řečeno: je možné že budem mít nějakou možnost si napumpovat data rovnou do hlavy. 🙂 Samozřejmě i s tou kontrolou.

Úplná ovladatelnost svobod

Pokud nebude nějak konkrétně ošetřena internetová komunikační neutralita a hlavní principy nakládání s informacemi, tak internet jako svobodný zdroj (nosič) informací defakto zanikne.

Zanikne silou nadnárodních společností a zájmových skupin, přestože bude jednotlivými lidmi, částí uživatelů intenzivně požadováno, aby neutralita nezanikla. Nebude to ze dne na den, nebude to pravděpodobně nějakou silovou intervencí.

Bude to postupným zkomplikováním svobodných možností uživatele internetu. Každý sice bude mít „svobodnou“ volbu téměř k čemukoliv, ale prakticky tuto volbu nebude moci využít.

A pak ji obyčejný uživatel ani nevyužije (ekonomicky by to neunesl). Bude využívat pouze nastavené, tedy pro něj i ekonomicky únosné, ale zato také dobře kontrolované služby.

Kontrola Velkým Bratrem

Kontrola nad jakýmkoliv obsahem přejde postupně od jednotlivých uživatelských řešení, přes všeobecná řešení k ISP, dále jejich logicky nadřazeným jednotkám, nebo k výkonu moci, tj. k nějakým centrálnějším Velkým Bratrům.

Nevím, kdo jím bude, ale určitě se někdo najde, kdo po tom touží jím být. Způsoby kontroly čehokoliv důležitého pak umožní vyvinout další silové metody jak fakticky prosazovat moc.

Je mylné se domnívat, že to prostě není technicky, nebo společensky možné. Možného je hodně. Možné je dokonce i to, co si nepřejete, aby bylo možné.

Příklad? Před pár lety bylo nemožné udělat fotografickou mapu celé Zeměkoule s detaily několika desítek centimetrů. A ještě ji zpřístupnit široké veřejnosti. Dokonce tak dokonalá firma jako Microsoft si na tomto úkolu vylámala zuby, její mapy nebyly kompletní, servery byly častokrát přehlcené a zoufale pomalé.

Dnes je Google Earth (a nejen on, není zdaleka jediný!) komplexním mapovým systémem, který nachází stále nové směry vývoje. Google Maps mapuje vybrané oblasti ve 3D a panoramatech a nezůstane jen u toho. Proto si myslím, že překonání technických potíží je pouze malá zábrana v realizaci myšlenek, které budou mít jako nosič internet.

Chybné vyhodnocení informací

Informace se budou ve svých nejrůznějších formách stále více diverzifikovat. Bude prakticky nemožné pojmout jeden druh informací (jakousi tematicky čistou výseč) kvůli zpracování, protože budou tak podstatně provázány s ostatními, že by se vyčleněním zásadně ztratila jejich informační hodnota.
A zpracovat „vždy všechno“ pochopitelně nebude možné. Informace získá svou praktickou hodnotu pouze vyhodnocením a následným promítnutím do reality. Když to selže díky komplikovanému internetu, nebo díky naší neschopnosti vyhodnocovat, budeme mít sice informace, ale budou nám k ničemu.

Inflace referencí

Dalším problémem bude nadbytek referencí, které se mohou zdát jako informace, ale informací vlastně nebudou. (Příkladem je odkaz na nejlepší vtip o blondýnkách jaký jsme kdy slyšeli).

Přestože budou reference dočasně funkční v rámci ekonomiky. (Přikladně model bankovek, které zastupují reálné hodnoty, příkladně model URL referencí, na jejichž koncentraci fungují veškeré katalogy a vyhledávače, včetně reklamy) Přemíra nevhodně zpracovaných nebo nerozlišených referencí může zapříčinit zhorucení metodik na zpracování těch skutečných informací.

V nadměrném důrazu na reference přestane být společensky (nikoliv fakticky) zajímavé se zabývat skutečnými informacemi. Pak se může stát, že bude reálných informací nedostatek (nebo budou nedostupné veřejně), zato však bude všude nadbytek zcela nepoužitelných, ale zpoplatňovaných referencí. Skutečné informace, tj. bez referenčního balastu budou novými, referenčně orientovanými metodami nezpracovatelné.

Zmatení významů a jazyků

Dalším problémem může být jakési zmatení nejednoznačných jazyků. Kolikrát se vám stalo, že jste vyřkli nějakou poznámku v moderním žargonu své sociální skupiny? Ovšem zrovna nevhodným způsobem, před nevhodným posluchačem, nebo v nevhodném kontextu, či prostředí? Výsledkem bylo nepochopení.

Váš jazyk byl sice přesný v daném kontextu, ale všeobecně nefunkční. Pouze lidské vědomí o chybovosti dokázalo flexibilně zareagovat a zpracovat jinak zcela nestravitelnou informaci na informaci stravitelnou: Řekli jste to znovu a jinak.

Pokud budoucí počítačové algoritmy umělé inteligence (AI) budou schopny zpracovat dynamicky se měnící kontextový jazyk, pak je snad riziko nižší. Jinak si myslím, že je reálná hrozba v nárůstu neočekávaných chyb v komunikaci.

Identita zcela známá

Osobní identita jednotlivce pohybujícího se na internetu už nebude jiná, než zcela známá. Dokonce to bude společensky uzákoněné, nutné a možná že i nevědomou (= zpracovanou) společností vítané.
Systematické metody koncentrace osobních dat nakonec dospějí do stádia, že uživatel bude nevyhnutelně identifkován a pak už bude prakticky nezrušitelně veden jeho virtuální otisk (i více paralelních), který se každou činností uživatele sítě bude permanentně zpřesňovat a aktualizovat.
Jak toho nejsnáze dosáhnout? Postupnými kroky bude uživatelům sítě podsouváno zbavení jejich anonymity. Hlavní metodou již dnes je — a bude i nadále nabídnutí výhod za zbavení anonymity.
Tedy znatelné znevýhodnění, pokud ty výhody záměrně nevyužije. Současně s tím dospěje společnost k dalším diverzifikacím, napříč reálným společenským skupinám. Pokud dnes rozeznáváme živelně vznikající skupiny lidí, kteří mají nějaký podobný, nebo měřitelný parametr (např. programátoři webů 2.0, nebo blogerky) pak je tato skupina ještě víceméně neovladatelná a prakticky volná. Kdokoliv může vstoupit a vystoupit jak je libo.

Virtuální kasty

Budoucí mechanismy (ať už komerční, nebo nekomerční) však budou stimulovat vznik skupin s mnohem pevnějšími vazbami. Defakto virtuální kasty. Zájem těchto skupin může být jak společný, tak pouze zdánlivě společný. Tedy může být kasta účelově vzniklá a její členové pouze nevědomky poslouží někomu, kdo kastu dokáže efektivně zneužít.
Jednotlivé společenské skupiny budou mít tendenci stále větší izolace od ostatních. Ve skutečném světě nemusí být jejich izolace patrná, ale v informačním virtuálním světě může být tak zásadní, že se to nakonec promítne i do reálné skutečnosti.
Rozpor mezi skutečnými a virtuálními skupinami může vést ke společenskému napětí i k reálným problémům jednotlivce (problémy zdravotní, neurozy, psychické dysfunkce, asociální chování a podobně).

Závislost a návyky

U lidí, kteří svoji práci a životně důležité procesy budou realizovat s větší, nebo menší pomocí počítačů (tj. prakticky také internetu) bude (a už mnohdy je) skutečně existenční otázkou jeho nepřetržité fungování.
Nefunkčnost, zapříčiněná výpadky datové nebo elektrické sítě, bude mít fatální následky v provozu jeho práce i života a na veškeré fungování jeho činností. Regenerace z přerušení může být násobně delší než jakkoliv krátký výpadek a pravděpodobně bude s nenahraditelnými ztrátami.
Ztráty nebudou ani tak datové (záloha statických dat bude praticky to nejjednodušší). Problémem bude zpřetrhání okamžitých virtuálních vazeb, které budou funkční pouze v reálném čase.
Takových realtime služeb bude stále více sa budou se profilovat jako nezbytně nutné. V dnešní době si každý dovede představit instantní komunikaci pomocí mnoha metod. Ta ale ještě není nezbytně nutná. Principielně lze závislosti rozšířit nejen na tuto komunikaci.

Nepřetržitý servis

Budoucnost nepřetržitých služeb si představuji jako instantní zapojení do stále běžících procesů typu: permanentní obchodování za účelem protnutí optimální nabídky a poptávky (v určitých formách již dávno existuje), nekončící aukce, monitoring životně důležitých procesů (např. klimatizace, zdravotní informace a podobně), nepřetržitý monitoring bezpečnostních procesů (lokálních i globálních), nepřetržitý monitoring sociálních vztahů.

Dále třeba zapojení do permanentní virtuální zábavy, která bude jednotlivci přinášet odreagování, aby se ze všeho ostatního nezbláznil úplně. Vše bude provozováno na globální úrovni.

Jedinec navyklý na tyto služby bude v případě náhlého přerušení vykazovat známky stresového chování, destabilizace osobnosti a neschopnosti samostatného vnímání okolí a vlastního rozhodování. Bude se cítit neinformovaný, okradený a nahý uprostřed nebezpečné přítomnosti.

Bude se sám snažit o okamžité připojení do sítě. Lokální odpojení nebude pro síť jako takovou příliš podstatné, ale může být velmi závažné pro jednotlivce, který dosud tuto síť využíval. Pokud to připomíná film Matrix, tak to je správně.

Stále vyšší náklady

Přes vývoj zdánlivě vedoucí ke zefektivnění a optimalizaci, začne být provoz budoucích komunikačních kanálů stále nákladnější službou. Se současnou expanzní surovinovou a energetickou spotřebou je tendence ještě k rychlejšímu dosažení takového stavu. Je lhostejno, co všechno bude pro jedince jakoby „zadarmo“ pokud tyto služby zaplatíme jako uživatelé jinde, později, jinak.
Zpravidla vlastní prací nebo ekonomickou svobodou, tedy následně daněmi, nebo jiným nenávratně zmizelým bohatstvím. Nákladnost bude v získávání energie na provoz stabilní sítě, Náklady vzrostou na její všeobecnou, nebo lokální bezpečnost.
Náklady nakonec vzniknou i na další rozvoj, pokud okolnosti dospějí do stádia, že stávající řešení svými limity už nebude vyhovovat. Čekejme, že náklady nebudou skokové, nebudou jednou za čas, nebudou v době, kdy se sami rozhodneme. Budou permanentní, neodkladné a stále se zvyšující. Nebudeme je stíhat platit, ale budem nuceni.

Kriminalita a represe společnosti

Spolu se všemi předchozími kroky vývoje budou vznikat i nové, alternativní a dnes dalece netušené způsoby nespolečenského chování jednotlivců a skupin. A zároveň také represívních protiakcí. Bude mimořádně nepřehledné nejen chápat, ale i realizovat veškerá společenská pravidla, která budou společností nastavena pro její vlastní fungování.
Důsledkem může být stav, kdy se jakýkoliv jedinec velmi záhy, defakto svým narozením dostane do fáze latentního společenského problému, společenského dluhu, společenské nebo virtuální kriminalizace (například spotřebou nějaké hodnoty, na kterou nebude mít už z principu zdroje pro úhradu) a závislosti ve virtuální síti společenských vazeb.
V následném (ne)vzdělání jedince nebudou podporovány metody vedoucí k rozklíčování tohoto stavu, ani metody k následnému vyřešení v rámci jeho přirozených dispozic. Účelově formovaná „informační“ společnost může takto účelově omezeného jedince vhodnými informacemi velice snadno virtuálně kriminalizovat a tím jej také zneužít pro své potřeby. Vytvoří tak nejdříve virtuálního otroka, který bude kvůli fungování virtuality otrokem zároveň i ve skutečném životě.
Odebrání přístupu k informační společnosti se bude rovnat defakto zavřením do vězení na samotce. Takový vězeň může dostat pouze práva přispívat do systému, ale nebude mít možnost z něj cokoliv hodnotného čerpat.

Závěr

Prozatím úvahy ukončím. Všechny naznačené postřehy ještě nelze brát, jako jednoznačné a nevyhnutelné. Dávám je k diskusi. Při současném vývoji informační společnosti je však považuji principielně za spíše pravděpodobné.
Východisko, které by mohlo omezit negativní dopady takového vývoje, je včasné všeobecné uvědomění si těchto možných budoucích procesů, nebo stavů. A pak přijetí konsensuálních, umírněných a všeobecně přijatelných opatření, vedoucích spíše k vyhnutí nepříjemným následkům.
Opatřením, které budou mimo zájmy politické, korporátní, nebo primárně ekonomické. Budou to zájmy zejména osobní a lidské. Založené na vlastní sebekontrole, skromnosti a spolupráci.
Opatřením, které udrží internet (jako veřejný komunikační kanál) ve funkci rozumně použitelného nástroje, jenž společnosti usnadňuje komunikaci. Nikoliv jako hlavního funkčního prostoru pro společenské chování. Nikoliv jako katalyzátor budoucí přetechnizované existence. Nikoliv jako nástroj na prosazování moci.

Epilog

Málo platné, ale nahlíženo z odstupu, ještě stále jsme podřízeni hlavně biologickým procesům. Vývoj biologický je násobně pomalejší než vývoj technologický. Je také násobně prověřenější, odladěný a v energetických obězích uzavřený. A při dodržení jednoduchých pravidel i násobně bezpečnější.

Pro budoucí udržitelnost společnosti a její vnitřní komunikace si tedy myslím, že je snažší udržet technologický vývoj na uzdě, než se snažit obojí nespoutaně akcelerovat. V naivní dobré víře cesty ke skvělé budoucnosti, anižbychom ještě znali případné následky.

Budem k tomu potřebovat hlavně sami sebe. Protože jakmile to udělá někdo za nás, udělá si to hlavně podle svých vlastních potřeb.

Máte plán?

Který si zvolíte?
intro

Aplikování termodynamických zákonů do společnosti ( vysvětlení proč zde)
I. Život je podmíněn stabilní energetickou bilancí životního prostředí (tj. nosnou kapacitou)
II. Energetická stabilita přestává být samozřejmost, jakmile překročíme energetickou únosnost životního prostředí
III. Nic není zadarmo.

Pro udržení dostatečné kvality života a současně při respektu k termodynamickým zákonům a přírodním zákonům od nich odvozených, mi vyplývá deset bodů. Týkají se energie, životního prostředí a našeho chování. Zejména v budoucím světě, který bude mít těch důležitých energií nedostatek.

1. Chraňme zemědělskou půdu a přirozené rostlinné porosty.
Jsou nejefektivnějším z metod na příjem a zpracování sluneční energie do formy, která je životu nejsnáze přijatelná. Ztráta lesů v divoké přírodě, ztráta zemědělské půdy v kulturní krajině a s tím ztráta příležitosti pěstovat rostliny a z nich získávat potravu jsou nenahraditelné.

2. Neničme hodnoty uchované v zemědělské půdě tím, že budeme půdu používat na pěstování biopaliv.
Biopaliva jsou podle parametru energetické návratnosti investic neefektivní zdroj energie a destruktivní způsob ničení současných i budoucích zdrojů potravy. Biopaliva jsou zase jen o něco složitějším plýtváním energetickými zdroji.

Neničme plodnou půdu tím, že ji zastavíme betonem s nadějí, že zástavba přinese víc hodnot než samotná krajina nebo zemědělská půda. Čím více bude biopaliv a zastavěné zemědělské půdy, tím méně bude jídla.

3. Omezme dopravu, přesuny zboží i energií v zájmu jejího neplýtvání.
Nadbytečný transport lidí, zboží, potravy a energií vyžaduje energii. Týká se zejména zbytného cestování za prací a spotřebě neobnovitelných paliv na cesty. Když to neuděláme sami, okolnosti nás k omezení spotřeby za čas stejně donutí.

Ovšem s mnohem vyššími náklady, vyššími energetickými investicemi, vyšší naléhavostí a nevratností změn. Změnit současné životní nutnosti je mnohdy otázka strukturálních změn společnosti. Usilujte o změnu těchto neudržitelných struktur.

4. Vznik čehokoliv nového, co chceme udělat v přítomnosti a budoucnosti posuzujme kritickým měřítkem,
kdy reálná cena energií bude v energetické krizi mnohonásobně vyšší než dnes. Ptejme se: Jak moc efektivní bude to, co jsem zrovna vytvořil, když za nenahraditelné fosilní palivo, nebo produkt vyžadující energii z ropy, zaplatím mnohonásobek než dnes? Co se stane s mými hodnotami, které jsou funkční pouze na základě vyčerpaných, neobnovitelných zdrojů? Budu mít i v budoucnosti na vybranou?

5. Mysleme globálně a jednejme lokálně.
Princip globalizace je založen na celosvětovém stabilním systému a nízké ceně za dopravu zboží a osob. Jsme si jisti, že tyto dva parametry budou stabilní i v budoucnosti? Co nás k tomu vede? Pouhá víra a zkušenost z minulosti je málo.

Princip globalizace je s dnešními zjevnými ukazateli společenské nestability a energetické nesoběstačnosti neudržitelný. Náš životní prostor je vždy lokální, nikoliv globální. Přežití závisí tedy na naší efektivní lokalizaci. Investujme tedy do ni svou energii.

6. Udržujme dosavadní hodnoty místo toho, abychom neustále produkovali nové a nové.
Udržitelnost může znamenat z 90% ochranu stávajících hodnot a 10% vývoje nových. V prostředí, které nemá kapacitu je nést, natož neustále tvořit.

Je snadné vyčerpat a přesytit systém svými vlastními produkty, které jsou k však ničemu, když není kdo by je později využil. Složitější ale dlouhodoběji udržitelnější je budovat soběstačný systém s uzavřeným oběhem energií. Poučme se z přírody, která svůj stabilní ekosystem budovala několik miliard let.

7. Nahlížejme na budoucí svět pohledem, kdy bude akutní nedostatek fosilních paliv.
Obnovitelné zdroje jsou dlouhodobě stabilnější, než fosilní suroviny. Představme si například, že bychom používali k palivu diamanty. Myslíte, že samotné zvýšení tržní ceny za diamanty by vyvážilo či dokonce vyřešilo jejich nedostatek? Zvýšila by se díky tomu produkce diamantových dolů? Nikoliv. Také energie vynaložená k jejich těžbě by byla vyšší, než samotný energetický zisk z nich. Co z toho vyplývá? že nelze spoléhat na nekonečnost v dostupnosti energií. Lepší jsou včasné energetické investice do hledání obnovitelných zdrojů. Lepší je snížit energetickou spotřebu na únosnou mez.

8. Přeorientujme svůj životní styl, cíle, soustředění a zájmy.
Civilizace na Zemi je jednoznačně limitována zemědělskou produkcí. Civilizace roste, zemědělské půdy ubývá, nebo vzniká na úkor nenahraditelného původního biotopu. Když lze v úrodné půdě pěstovat, lze také žít.

Fosilní paliva zatím umožňují vysokou produktivitu zemědělství a živočišné výroby díky dopravě, mechanizaci a využití velké plochy k soustředění zdrojů. Díky tomu není nevyhnutelně nutné pěstovat své potraviny a žít na stejném místě. Zatím totiž máme palivo na transport. Bez dostupných paliv se logicky stane zemědělství, obchod i průmysl více lokální a tedy méně globálně efektivní.

Nyní příklad.

Představme si, co se stane když lidé ve velkých městech budou mít kvůli nedostatku paliv a energií ztížený život a přístup k potravinám. (resp. k zemědělské půdě). Po zhroucení  nepružných protikrizových barier (tj. ekonomické a společenské nástroje selžou proti přirozené potřebě obyvatel k životu, potřeby k jejich zachování energie = získání potravy) nebude možné udržet velké městské aglomerace tak, jako fungují dnes.

Taková města, dříve vzkvétající, budou z velké části opuštěná a s tím bude souviset mnoho nových parazitních společenských jevů. Dlouhotrvající nepokoje, společenské napětí, kriminalita, asociální chování.

Obytné satelitní předměstí závislé na městské infrastruktuře budou opuštěné jako první. Z důvodu neekonomičnosti tohoto způsobu bydlení. Zůstanou pouze vnitřní části měst. Ty do jisté míry budou schopny udržet podmínky k městskému životu. Nicméně pouze s intenzívními ústupky, s omezením potřeb a osobních svobod.

Kolem centra města vznikne prstenec, který bude v mnoha ohledech pro život riskantní. Lidé se budou stěhovat, koncentrovat v menších příměstských lokalitách, kde budou očekávat snadnější způsob života. Tam však bude směřovat i zvýšená kriminalita z center měst a ostatní nežádoucí společenské jevy, přetíženost prostředí, odpady atd. Městské okolí totiž nemá takovou infrastrukturu, která by tyto situace zpracovala tak, jako to dokáže vnitřní město.

Zastupitelstvo velkých měst (nebo státní aparát) nebude mít efektivní nástroje na zvládnutí civilizačních nepříjemností a bezpečnosti tak, jako by je mělo v prostředí velkého fungujícího města. Lidé, kteří se budou snažit prostě žít nebo farmařit na okrajích těchto příměstských oblastí budou stále konfrontováni s jinými lidmi, kteří tuto příležitost mít nechtějí nebo nebudou, ale budou chtít získat potravu, nebo jiné životní potřeby. Situace bude velmi vyostřená.

9. Připravme se na na souběh dlouhotrvajících krizí a krátkodobých katastrof
Většína lidských krizových zkušeností je se situacemi, které se projevují buď jako dlouhodobé a pozvolné krize, úpadky a deprese. Nebo jsou naopak zapříčiněny náhlými intenzívními změnami, katastrofami, neštěstími. V obou případech je možné hledat řešení, včetně zahrnutí nějakých ztrát. S přenesením z historických zkušeností je možné se poučit do budoucnosti.

To, co lidé neumí zpracovat je souběh více krizí najednou. V paměťovém otisku společnosti nemáme záznamy o tom, jak tyto situace přežívat, jak je řešit. Jednoduše proto, že tyto situace — když se v historii staly — zatím nikdo nepřežil. Tudíž ti, co by mohli mít nějakou zkušenost s řešením, neexistují.

Příkladem je mnoho archeologických objevů i historických zdrojů, které popisují nejrůznější zmizení živočišných druhů. měst, národů, civilizací. Bylo by snadné katastrofám připisovat jen nadpřirozené příčiny. Je pravděpodobnější, že se oběti pouze setkaly se souběhem více krizí, které byly nad jejich možnosti a zkušenosti. Neuměli je vyřešit, tedy zemřeli.

Jak to souvisí s námi? S naší, „podstatně modernější, inteligentnější a všeobecně dokonalejší civilizací“? Přicházející ropný vrchol, klimatické změny, společenská krize, přelidněnost, ekologická krize a jiné související jevy jsou příkladem, kdy se v relativně krátkém časovém období smísí dlouhotrvající a zároveň nevyhnutelné krize do jednoho souběhu. Pokud do takového souběhu navíc vstoupí lokální, nebo globální krátkodobý problém, (válka, přírodní katastrofa, epidemie, společenské selhání jednotlivců) bude pro většinu nepřipravených lidí tato situace skutečně neřešitelná.

Jsme na takové úrovni poznání, že jsme schopni s těmito teoriemi pracovat a dávat jim adekvátní důležitost. Jsme však i na takovém stupni společenského vývoje, kdy nejsme schopni své poznání společně a zároveň efektivně používat. Používejme je tedy alespoň samostatně. Připravme a rozvíjejme reálné plány jak krizovým situacem předcházet, jak je podle sebe řešit. Pokud již přijdou, tak jak jim cílevědomě čelit.

10. Buďme připraveni na možnou změnu Paradigmat.
Pro nepoučeného člověka se mohou změnit zcela náhle. Dokud krize není, všichni kritičtí plánovači jsou ostatními nepokrytě ignorováni nebo zpochybňováni. Zejména lehkomyslnými optimisty z přesvědčení, pochybovači z přesvědčení a nekonečně věřícími , nebo doufajícími lidmi.

Jakmile přijde krize, tak kdokoliv vysloví svůj plán, je hned dychtivě vyslyšený ostatními. Zejména lehkomyslnými optimisty z přesvědčení a nekonečně věřícími a doufajícími lidmi.
Kdekdo může mít pro ostatní plán.
Je to samo o sobě záruka, že bude úspěšný? Ne.
I Hitler plán měl…
Stačí se ohlédnout do historie.

A jak plány tedy posuzovat? Úspěchy plánů se hodnotí měřítkem vložených investic a k nim adekvátních výsledků. Plány nelze hodnotit v začátcích, zvlášť když jde častokrát jen o vzletná slova.

Nespoléhejme proto automaticky na cizí plány a mějme tedy vhodně investovaný a současně uskutečnitelný plán pro sebe. V souladu s ostatními a v souladu s tím, co nás přesahuje. Udělejme včas dostatek pro jeho realizaci.

Když to neuděláme sami, určitě se najde s plánem pro OSTATNÍ někdo jiný.
Někdo jiný bude chtít rozhodovat, zda pro nás investuje svou energii…
Které i on má pochopitelně nedostatek. Rozhodl by se pro náš život, nebo by nám raději zvolil smrt?
Tato volba života nebo smrti by už by nebyla naše.
Vzdali bychom se se jí totiž svými předchozími rozhodnutími.

Související odkazy
Pět stupňů kolapsu — text od Jindřicha Kalouse na BL
Sedmá generace — Kvantitativní ekonomický růst není možný (rozhovor s Ivanem Ryndou)
REGEC — regionální energetické centrum
Beyond Oil in New York City — web věnující se plánům na udržitelnou energetickou spotřebu v New Yorku.
Damoklův meč nad velkými aglomeracemi
Jak přežít širokospektrální blackout
Energetika a životní prostředí v EU — reference na webu Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy
Ekologičtí uprchlíci — Místo několika lodí jich připlují miliony (Rozhovor s Haraldem Welzerem
Zlom ropy — blog o příčinách i důsledcích civlizační krize.
Tři ekonomiky, jediná termodynamika a skutečný původ bohatství národů — Jindřich Kalous na Britských listech
lekce — nejen o termodynamice
Dinosauři nevyli připraveni, my musíme být… — Jita Splítková na Britských listech< br> Překlad Johna Michaela Greera na Britských Listech Popírání Entropie.

Divoká voda

Peřejové paralely života
Před patnácti lety jsem byl s kamarády na cestách po kaňonech francouzských řek. Jízda po dravé řece byl zážitek který si budu dlouho pamatovat. Takový řeky a kaňony v Čechách nejsou.  Měli jsme s bráchou loď, která byla otevřená a laminátová.  Tedy vratká, zato ale byla lehčí a líp ovladatelná. Někdo nám ji záviděl že se dobře snáší k vodě, jiní byli rádi, že takovou loď nemají. Radši si vybrali lodě plastové, těžké, ovšem nezničitelné. Všichni jsme si cestu užili a všichni jsme se nakonec dostali do cíle. Každý ale trochu jinak.

Cesta po řece měla různé úseky. Byla tam samozřejmě taky divoká voda, nebo jen pár kamenů uprostřed řečiště. Projet se ale dalo všechno, vždyť tuhle vodu projíždělo už desítky let spousta vodáků. Proč by to nešlo zrovna nám?  Jasně, že se na ní těšíme, to není problém.

Na vodu jsme se z břehu tedy dostali všichni. Hned bylo vidět, kdo se jen tak nechává bokem unášet v proudu, kdo od rána na palubě koštuje frťany a kdo se seznamuje s řekou. Zábavky, koupání a dobrá nálada plynuly od jedné zátočiny k druhé.  Kvůli tomu je přeci vodácký sport tak kouzelný! Jasně, že je.

Pak přišly do cesty peřeje, rychlá voda a kameny pod hladinou. V tlupě lodiček a rychlokvašených vodáků s polystyrenovými vestami mírně stoupla nervozita. Přečíslovalo se pořadí lodí kdo pojede první a kdo radši až pak. Rychle se pakovalo všechno do igelitových pytlů, co kdyby náhodou došlo k nejhoršímu.

S bráchou jsme jeli jak to šlo. Když jsme pak s naší lodí vpluli do proudu, už nebyl čas na nějaký váhání a vyčkávání. S laminátkou nebyla žádná jistota, že se loď ohebně převalí přes každý větší balvan (jako to dělají gumáky) a líně zkopíruje hlavní proud. Nemohli jsme spoléhat na náhodu, protože sebemenší chybou hrozilo proražení dna lodě, nebo převržení ve vlnách.

Seděl jsem většinou vpředu.  Asi není moc nutné vysvětlovat co to znamená. Za celý den jsem si užil jak pádlování, tak kritických řečí, když moje hladinou oslněné oči včas neviděly vlnu, nebo kameny. Aby se z lodi nestala ponorka, tak jsem to překousával. Cesta a všechno to krásný panorama plující kolem, tyhle drobné nepříjemnosti rychle přemazávalo.

Pak přišly velké peřeje, spousta cákání, hukot že nebylo slyšet cikády ze břehu, ale ani vlastního slova. Cítil jsem jenom sílu řeky, pekelné vedro slunce na zátylku a unavené ruce od celodenního pádlování. V tu chvíli na mě začal brácha zezadu řvát, většinou ZABER! — ZABER!  — DĚLEJ! — VÍC… ZABER!!! 

Sám měl co dělat se směrem a stabilitou lodi. A já, přestože jsem už měl tak akorát pro dnešek utaháno, jsem zabíral jak o život. Sakra, vždyť zabírám celej den a mám hlad, žízeň,  a ty na mě řveš… Nebylo v tu chvíli větší nespravedlnosti světa. Jasně, že ne!

Možná to bylo i trochu přehnané. Já na něj neviděl, ani jsem zpátky řvát totéž nemohl, nebyl na to čas. Tak jsem zabíral a zatínal zuby — víc už nešlo dělat. Voda kolem nás jela šílenou rychlostí, loď se po ní nesla já sledoval jestli vepředu nejsou šutry a kde to nejmíň cáká, abychom nenabrali víc, než nutně.

Když jsme úsek projeli do klidné vody,  napětí povolilo.  Peřej prostě dopadla dobře, trochu vody z lodě jsme vylili a jelo se dál. Na šílené vyčerpání jsme zapomněli.

Další peřeje ještě přišly — mohly být i větší, ale už na mě tolik neřval a já přesto o to víc zabíral. Díky tomu, že jsme se v peřejích neflákali a nenechávali na osudu co s námi provede, tak jsme většinu divoké vody ustáli. Loď jsme za celou vodu vykoupali snad jednou — dvakrát, ale naše skore proti ostatním vodákům bylo více než dobré.

Takže kromě těch skvělých zážitků z přírody, z koupání i opálení jsem si odvezl ještě něco.

Když už se proud zrychluje, ustojím ho líp, když budu ještě rychlejší. Právě v tu chvíli se vyplatí zabrat. Víc, než kdy jindy. Nenechat nic náhodě znamená, že mě proud nestrhne do sebe. Že si se mnou nepohraje, jak sám nechci. Na to, jak jsem zrovna unavený se mě divoká voda už vůbec ptát nebude.

Vždycky budou na vodě i vodáci, co si v klidných zátočinách užívají. Když to neteče tak držkují a když to víc cáká, tak jsou překvapení, vykřikují a zmatkují. Dole pod peřejemi se s pohodlnou, ale zato neovladatelnou lodí spolehlivě vyklopí. Nechají si uplavat pádla i boty, těžkou loď mají nalitou po okraj vodou. Horší jsou už jen ti, kteří po převržení své lodi rezignují a překáží ostatním, co se vyklopit nechtějí. Jasně že za to přece nemůžou!

Zmáčená loď i náklad znamená pak celodenní nepohodlí. Nacucané jídlo se nedá jíst, v mokrém oblečení spát, únavné je tahání lodě na mělčinu. Jen kvůli pár minutám, kdy místo zabrání se zachce spoléhat na hlavní proud.

Takže každý večer se ukázalo, jak si kdo den užil. Nekteří byli už dávno v suchu, najedení si vyprávěli zážitky. Ti druzí teprv k smrti utahaní a vyhládlí přiráželi ke břehu. Ráno toho dne pro ně bylo úplně jiné, než večer.

Shrnutí?

Divoká voda příjde tak jako tak.
Pak jde jen o to, jakou máš loď,
posádku, a jak zabereš.

Řvát nemusíš.
Když ví, že jste na jedný lodi.

Co se dá dělat?

východiska ke změně

Jste nespokojeni se sebou, svým životem, s lidmi kolem Vás, s místem kde žijete, se svou zemí, nebo s celou planetou? Máte šanci vše změnit. Toto je text o tom jak. Když máte pocit, že je potřeba něco změnit. Ve světě, kde souvisí takřka vše se vším, dosáhnete trvalejších změn tak, že cíleně změníte příčiny, nikoliv vám nejbližší následky. K tomu však většinou vede cesta s několika kroky.

1) Ujasněte si kdo jste, co ve svém životě chcete a jakým způsobem toho chcete dosáhnout. Pochopte své potřeby a možnosti, ale i slabosti a nedostatky. Ke svým dispozicím přistupujte pozitivně a otevřeně. Buďte kritiční k sobě a vstřícní k druhým. Změna sama sebe je důležitým vkladem ke změně čehokoliv ostatního.

2) Najděte libovolně velkou a libovolně volnou skupinu sobě rovných lidí, kterým osobně důvěřujete. S nimi si vyříkejte co vy sám chcete dělat a jak toho dosáhnout ve spolupráci s nimi. Než takové lidi najdete, může to trvat dlouho. Možná je rychlejší sám takovou skupinu lidí vytvořit. Je určitě někdo, kdo má podobné myšlenky a cíle jako Vy, pouze o Vás neví. Důležité je být k sobě i druhým upřímný.

3) Vzdělávejte sebe a své blízké. Vzdělání si vyberte v takové úrovni, jakou jste schopni ve svém životě zvládnout. Není nutné aby každý měl tu nejlepší vysokou školu s několika tituly. Hledejte sobě blízký způsob vzdělávání, sebezdokonalování, dovednosti. Byť by to byl jen večerní kroužek ručních prací. Pozor, mnoho současných vzdělání může být nefunkčních, samoúčelných, nebo zdánlivých. Místo toho se zdokonalte v tom, co pro vás později bude přínosné a udržitelné. Nikoliv pouze právě moderní, nebo nejvýnosnější. Díky svému vzdělání lépe prosadíte vůli po změně. Vzděláním zvýšíte svoji společenskou hodnotu.

4) Diskutujte o svých a společných cílech s nejbližšími. S partnery a partnerkami, rodiči i prarodiči, s dětmi a vnuky, s přáteli. Otevřete témata, o kterých se zajímáte a hledejte cestu jak o nich lépe mluvit a hledat nějaká východiska. Nediskutujte destruktivně a sebelítostně, ale přímo a konstruktivně. Nechoďte kolem horké kaše, ale zároveň nedělejte pouze rychlé a kategorické závěry. Vaše diskuse by měla mít mnoho cest, ale jeden, třebaže vzdálený cíl. Tím cílem je dosáhnout změny k lepšímu.

5) Chcete-li realizovat podstatnější a obecnější cíle, hledejte k tomu adekvátní řešitele, kontaktujte své zastupitele. Buď na místním zastupitelstvu, na radnici, nebo i vaše přímé politické zastupitele. (Senátory, poslance, straníky) Objednejte se na jejich veřejné hodiny pro styk s veřejností, pište jim dopisy, e-maily. Pište jim návrhy a podněty nikoliv nářky, nebo ultimáta. Chcete-li mluvit přímo, své požadavky na zastupitele si dobře promyslete a klidně si je předem napište na papír, nestyďte se za svou neobratnost ve výmluvnosti. Získejte od nich jednoznačná vyjádření včetně závazků, nebo odmítnutí… Buďte připraveni, že politici, úředníci, právníci, obchodníci jsou většinou dobří mluvčí, což neznamená, že jejich slova říkají to, co sami dokážou udělat, nebo za co jsou odpovědní. Chtějte znát jejich konkrétní činy, nikoliv jen nekonkrétní slova.

6) Nevzdávejte se. Udržjte vnitřní naději a důvěru ve svůj úspěch a své vytyčené cíle. Taková naděje není slepá víra v zázraky, které zařídí kdosi jiný. Naděje by měla být podložena Vaším úsilím, ochotou a vůlí. Podstatné změny příjdou později, když vytrváte.

7) Svým životem a chováním motivujte ostatní, i třeba cizí lidi. Dávejte jim naději vyvěrající z osobního přístupu a dílčích úspěchů, nikoliv ze slibů a nepodložené víry. Hledejte informace a způsoby dlouhodobě udržitelného života. Chovejte se tak nikoliv za odměnu nebo pro uznání, ale ze své vůle a ochoty se tak chovat.

Co není nutné dělat

1) Není nutné jen tak na půl huby nadávat v pohovce před TV, mezi vrstevníky, v hospodě, v práci, na ulici, jakémkoliv veřejném místě. Nepoužívejte rozdělování JÁ — ONI. Nesvalujte vinu pouze na druhé. Nepřiznávejte pasivně svůj podíl účasti na stavu, se setrváním ve svých návycích, se zlehčením své role v řešení problémů.

2) Bez rozmyslu nepodepisujte petice u kterých nevíte přesně, jak se s Vaším podpisem naloží a jaký má petice skutečnou možnost dosáhnout cíle a jak jsou její aktivity vámi osobně kontrolovatelné. Petice ale nejsou špatné, jsou však druhotným příznakem toho, že jiné zákonné metody svobodného projevení vůle lidí jsou neúčinné. Je lepší napravovat chybné zákony, než množit petice těmto zákonům podléhající.

3) Není nutné anonymně diskutovat na internetových diskusích, mlátit prázdnou slámu v komentářích a blozích, kde nevíte s kým diskutujete, proč diskutují ti ostatní. Není nutné anonymně rozesílat skupinové e-maily, v kterých je nemožné rozeznat od koho, proč a komu byly poslány. Vždy budou existovat lidé, kteří budou mít jiný názor než Vy. Dále vždy budou lidé, kteří nebudou projevovat žádný názor, natož být za něj odpovědní. Chtějí se jenom bavit nebo utrácet čas. A dále lidé, kteří svůj názor budou skrývat za nějaký jiný svůj projev, nebo činnost.

4) Není nutné urážet kohokoliv a psát anonymní výhrůžky ke skutečným, nebo virtuálním adresátům na internetu, lidem které neznáte, ani nemáte šanci ani důvod poznat. Vždy budou i lidé, kteří se tak budou chovat, navíc arogantně a sobecky. Nebo kteří se budou vydělovat od ostatních: Já nic měnit nechci, já za nic špatného nemůžu, já se chovám pouze dobře, já jsem škodný na tom, jak jsou jiní hloupí.

5) Není nutné vandalským a nezákonným způsobem ničit soukromý, nebo veřejný majetek jako důkaz nesouhlasu s čímkoliv, státním zřízením a kvalitou soukromých nebo veřejných služeb. Za každou cenu odmítat vše, co pro vás jiní přímo, nebo zprostředkovaně dělají. Nárokovat si užití společných hmotných i nehmotných hodnot pro své patrně vznešené a spravedlivé cíle.

6) Není nutné platit penize za něco, co nevíte jak přesně funguje. Přestože to děláte v dobré víře. Dobročinné sbírky, příspěvky nebo finanční pomoc potřebným lidem jsou jistě altruistické činy. Pomáhejte spíš konáním, než penězi. Pochopte, že podle zákonů země v které žijete, by neměla příliš často vznikat situace, kde jsou občanské sbírky a potřební lidé stále četnější a sbírkové peníze jsou jediné řešení k těmto problémům. Na společný život a zlepšení životní úrovně obyvatel nebo životního prostředí země jsou určeny daně.

Pokud je společenských problémů, lidí potřebujících akutní pomoc i sociálních sbírek stále víc, neznamená to, že jsou zákony ve všem apriori špatné, nebo že jsou špatní konkrétní lidé, kteří se podle nich chovají. Je však možné že ty zákony nejsou dostatečně kvalitní a nejsou dodržované všemi stejně, nebo těmi kterých se týkají. Ve skutečnosti to bývá tak, že společných peněz je dost, ale kdosi je jen nevhodně rozdělil, nebo ukradl. Proto se zabývejte hlavně příčinami, nikoliv následky tohoto stavu.

7) Není nutné spoléhat se na někoho jiného, nebo na něco že za Vás udělá to, co si přejete. Nedoporučuji ve všem přenášet odpovědnost na jiné, zříkat se odpovědnosti za vše a ke své přítomnosti a budoucnosti. Nekriticky se nechat vést. Nehledejte jednoduchá a spásná řešení přicházející zvnějšku, z podnětu různých uzavřených náboženství a sekt. Většinou jsou to pro Vás i ostatní škodlivé způsoby řešení, nebo tyto způsoby podporují sebeklamy. Hledejte svoji původní cestu, jak žít společně s ostatními.

Líbí se mi citát J.R.R.Tolkiena z knihy Pán Prstenů:
Even the Smallest Person can Change the World.
Kniha je pouhou fantazií, ale stále vychází ze světa, v kterém žijeme. Proto má pro mě tato myšlenka smysl.

Drobným zahrádkářem

Zahradničit ve městě je in.
Kroky jak zmírnit dopady krize, místního zhoršování životního prostředí nebo i změn klimatu nejsou jen na vládách, státech a společnosti, ale i v maličkostech na každém z nás. Máte-li třeba jen minimální příležitost ve svém životě, využijte ji.

Co dělat na své zahradě

1) změňte účel a charakter zahrady
Také vaše okrasná zahrada pravděpodobně spotřebovává zdroje a produkuje znečištění. Přestože spíše nepřímo, v nějakých vstupech. Pokud tomu nebrání nějaká nepřekonatelná okolnost, svou zahradu postupně přeměňte z okrasné na užitkovou a více užitečnou.
Taková zahrada Vám stále může poskytovat odpočinek, bude bezpečná pro Vaši rodinu a nebudete s ní tolik zatěžovat životní prostředí. Bude navíc přínosem vám a možná i nejbližším přátelům.

2) snižte spotřebu energie
Snižte spotřebu paliv pro zahradní stroje, sekačky, křovinořezy, atd. Plánujte své zahradní práce. Používejte méně spalovací i elektrické motory pro pohon zahradních strojů. Snižte spotřebu náročných surovin, jako jsou třeba hnojiva na trávník, zbytečně drahé okrasné rostliny nebo dřeviny, samoúčelné zahradní vybavení, nebo momentálně módní zahradní architektura. Můžete používat sluneční kolektory, nebo jednoduché nádrže pro ohřev užitkové vody, nebo dokonce pro ohřev skleníku. Existují návody na výrobu svépomocí.

3) pěstujte rostliny které vám pomohou šetřit
Pěstujte vlastní nenáročnou zeleninu, ovoce. Přizpůsobte druhy a složení zeleniny nebo ovocných keřů a stromů konkrétním dispozicím zahrady. Můžete vybudovat pařník, skleník nebo foliovník pro snažší pěstování a efektivnější využití slunce. Nemusí jít pouze o zeleninu, pěstovat se dají i bylinky, nebo užitkové rostliny které jsou přínosné nejen pro Vás, ale i pro zvířata v zahradě.Také okrasné rostliny můžou splnit svůj účel, když jim dáte cíl spojený s udržitelným životem.

4) vytvářejte druhově bohatší porosty typické pro vaši krajinu.

Snižte výskyt invazívních rostlin. Na vašem neopečovaném pozemku se mohou rozšířit plevelné rostliny, které zbytečně vyčerpávají půdu a jejich likvidace je pak složitá. Ovšem i pěstování anglického trávníku je energeticky náročné, navíc redukuje životní diverzitu rostlin a malých živočichů. Nevypalujte trávu, nespalujte listí, ale sečte po vykvetení a trávu sušte na seno, nebo kompostujte. Dřevo palte v kotli, který teplo zužitkuje na výhřev.

5) snižte spotřebu vody, zachytávejte dešťovou vodu
Místo bazénu na tři tempa vytvořte nádrž na užitkovou dešťovou vodu sbíranou ze střechy. Čistit ji lze s pomocí přírodních filtrů. Voda je ideální k zavlažování, nebo při dlouhodobém hospodaření výrazně zlepší vlhkost ve vysychajícím prostředí. Krytá nádrž může sloužit jako rezervoár pro vytápění tepelným čerpadlem. Používanou odpadní vodu můžete i čistit s pomocí kořenové čistírny odpadních vod.

6) podporujte větší biodiverzitu
Rozmístěte budky pro ptáky v typech vhodných pro lokalitu. Krmítka stavte pouze pokud v zimě dokážete dlouhodobě ptáky přikrmovat, jinak pozor aby se ptáci nestali na vašem krmení závislí. Chraňte drobná zvířata jako ježky, veverky, drobné hlodavce, drobné plazy, obojživelníky, hmyz. Pokud Vám na zahradě překáží, šetrně je přemístěte do místa, která je pro ně stejně hodnotné, ale méně nebezpečné.

7) kompostujte biologický odpad
vytvořte si průběžný systém kompostování zahradní biohmoty. Kompostovat lze veškerou trávu, listí, zbytky zeleniny, i menší odpad z dřevin.
Nemají-li sousedé zájem o jejich bioodpad, nabídněte jim, že jej budete kompostovat u sebe. Vzniklý substrát je za pár let použitelný jako dokonalé přírodní hnojivo.

8) tvořte nové zelené plochy pro ochranu vaší zahrady i domu.
Podle stavebních dispozic domu, nebo jiných budov můžete zkusit ozelenit střechy. Najděte řešitele pro takový projekt, ujasněte co tím chcete dosáhnout. Zatravněná střecha, ozeleněná stěna domu lépe reguluje teplotu v okolí budovy, může mít izolační účinky. Kombinujte ji třeba i s pěstováním nenáročných rostlin v truhlících. V zahradě nebo v její blízkosti plánujte tvorbu rostlinných předělů a stromových oáz. Snižují vysychání půdy sluncem a větrem, jsou útočištěm pro ptáky a drobné živočichy.

9 ) sázejte stromy
Plánujte výsadbu ovocných, listnatých, nebo jehličnatých stromů které vám porostou mnoho let. Stromy významně regulují vlhkost v krajině, udržují svým stínem vláhu v půdě, nebo naopak odpařují přebytečnou spodní vodu. Stromy významně přispívají k odbourávání nadbytečného CO2. Likvidují biologické i civilizační pachy, pohlcují městský hluk. Stromy poskytují útočiště dalším rostlinám i živočichům.

10) mějte z toho radost
Vše co děláte, dělejte s vědomím proč to děláte a co s tím chcete dosáhnout. Vaše dílčí úspěchy jsou dobrým důvodem k té pravé radosti. Dosáhli jste z vlastní vůle něčeho, co má smysl. Svým nepatrným dílem přispíváte ke změně přístupu, tato změna je však sama o sobě velmi důležitá.

Co dělat ve společnosti

1) najděte si zájmové organizace, nezávislá sdružení, nebo komunity zabývající se permakulturou, zahrádkářstvím, nebo příbuznými tématy.
Sdělte jim co sami děláte a co byste z této spolupráce potřeboval pro další činnost. Nabídněte jim svou účast nebo alespoň formální podporu. Pokud se shodnete, můžete i finančně podpořit nějaký společný projekt.

2) spolupracujte na projektech
Vymyslete, nebo se zajímejte o kolektivní projekty eko-hospodářských organizací, jejichž cílem je dosáhnout lepší udržitelnosti života.
Projekt může být i z oblasti aplikovaného výzkumu, například vyzkoušet kterým rostlinám se v jakých podmínkách nejlépe daří, jak je ideálně pěstovat v městě a podobně.

3) nakupujte u zahradníků energeticky nenáročné rostliny a zahradní potřeby
říkejte jim, proč to děláte, říkejte jim proč nekupujete jiné, luxusnější, nebo dražší zboží.
Vytvořte vstřícný vztah s těmi, kteří pro Vás mohou něco udělat. Zahradníci vám můžou dát spoustu dobrých informací, na které byste přicházeli zbytečně dlouho.

Co ještě dělat

1) hledejte informace vztahující se k tématu úsporného pěstování rostlin, zeleniny, ovoce.
Na internetu, v místním tisku, sledujte tematicky zaměřené pořady v TV nebo v rádiu.

2) sdílejte své dosažené zkušenosti.
Pište si blog, diskutujte na diskusních fórech, zakládejte diskusní témata o zahradničení na facebooku nebo kdekoliv jinde, publikujte v místním zahrádkářském zpravodaji, zajímejte se o lokální akce kolem pěstování plodin a údržby životního prostředí.

3) Komunikujte s úřady
Získejte info jak kvalitně se místní zastupitelé zabývají problémy životního prostředí. Formulujte požadavky ohledně energeticky méně náročných procesů ve vašem bydlišti, směřujte je na své zastupitele, podpořte vlastní nápady svými dosaženými znalostmi, svou aktivitou, svými výsledky. Upozorňujte na nevhodné chování jednotlivců a firem.

Zvažte, co je a co není nutné pro to, abyste něčeho dosáhli.

Ve městě
Není nutné pěstovat příliš mnoho domácích zvířat jen proto, že se vám líbí, nebo že pro ně zrovna máte park před domem, kam si můžou miláčkové ulevit. Každé větší domácí zvíře je spíše zátěží v městském prostředí. Místo toho hledejte nenáročné způsoby jak se zvířaty spolužít, nebo některá dokonce podporovat. Zajímejte se o ohrožené druhy zvířat, choďte do útulků pro divoká zvřata nebo zraněné živočichy, kde vám můžou dát rady jak pomáhat, aby to mělo smysl.

Na venkově

Chcete-li chovat hospodářská zvířata, shodněte se se sousedy jak a kde, co je únosné pro dobrý sousedský život. Dejte jim najevo, že je pro vás důležté se dohodnout.

Krize

12 poznámek na aktuální téma  (archiv z 16.10.2008)

Krize mají většinou konkrétní přívlastky: finanční, ekonomická, hospodářská, klimatická, vodní, ekologická, ropná, společenská, politická, mezilidská, manželská… jakákoliv. Je právě teď? Začíná, nebo už jsme v krizí? Kdy bude? Kdy skončí? Je snad někdo, kdo v krizi není? Otázky, otázky… Zabývejme se krizí a naším vztahem k ní.

Není mým cílem krize zpochybňovat, nebo nějak banalizovat. Není cílem ani je zbytečně medializovat a zveličovat. Dejme krizím význam pragmatický, bez příchuti mediální horečky, bez projevů zklamaných burzovních makléřů, nebo patetických novinových glosátorů. Zároveň si ujasněme jakou roli v ní má každý jedinec sám za sebe. Jak krize prožívat, přijímat a jaký ke krizím zaujmout postoj. Máte pocit, že se vás žádné krize netýkají? To je skvělé, protože pak dál číst opravdu nemusíte 🙂

Krize je tedy situace, období, stav. S objektivně nestabilní, degradující tendencí, se záporným hodnocením a negativními vlivy na vše, co je krizí postiženo. Krize může být, i nemusí být cyklická. Opakující se krize (z které se situace navrací do stability a po čase opět vzniká, poukazuje na cyklické nedostatky a chyby), může však být i ozdravným procesem. Pomáhá přeskupit hodnoty, nebo zúčastněné činitele tak, aby vznikla nová situace. Ta může být jiným a třeba lepším, nebo stabilnějším řešením.

Podmínkou je, se krizí dostatečně poučit. Jsou-li však krize příliš časté, nebo přímo na sebe navazující, může dojít ke konečnému stadiu, který už nemá pokračování. Jde pak o kolaps, katastrofu, terminální stav. Z takového stavu není východiska, které by pro účastníky mělo nějaké styčné detaily s předchozí minulostí. Taková krize není dobrá. Takové krizi je vhodné předcházet.

Lidé vnímají minulost, přítomnost i budoucnost. Díky vlastní paměti, se zachováním a přenosem informací využívají naši společnou i vlastní minulost ke své přítomnosti a budoucnosti. Paměť je proto základní předpoklad vývoje lidské civilizace.

Jakmile by člověk ztratil vlastní i historickou minulost, nebo by neměl možnost čerpat z ní dosažených úspěchů, jeho přítomnost by byla vážně ohrožená. Člověk jako druh má minimum vrozených nebo pudových a sociálních chování. Nezískat je pomocí přenosu a učení, bylo by těžké pokračovat ve společnosti na takové úrovni, které svým dosavadním vývojem dosáhl. Zjednodušeně řečeno, člověk by s každým novým narozením znovu vynalézal kolo. (Pokud by ho to vůbec napadlo)

Je tedy velmi nepravděpodobné, že by současný člověk dokázal žít tak, aby čerpal své životní kvality pouze ze současnosti. Nedokázal by se narodit a pak žít tzv. „od nuly“. Jeho život by se přinejlepším podobal nesamostatnému zvířeti, v tom nejhorším by … brzy zemřel.

Proto je dobré poznat, s jakými obdobími se v životě můžeme setkat, jak je chápat a jak jim čelit. Patří k nim období růstu, dostatku, nedostatku, úpadku, nebo krize. Proto je dobré předcházet krizím, abychom se zbytečně nedostali do situace „začít znovu“ .. Skutečný začátek od nuly je totiž těžký.

Krize přichází po období stability. Buď z toho, že předchozí stabilita byla založena na nestabilních předpokladech, či vyčerpaných zdrojích, nebo že ji někdo — něco zjevně narušilo. Destabilizovalo. Zásah byl tak silný, že vznikla situace nekontrolovaně ubíhajících událostí, směřujících ke krizi.

Žádná krize nepřichází znenadání, jen tak z čistého nebe, sama od sebe a bez příčin. Příčiny krizí však mohou být méně zjevné, skryté, časově nebo místně vzdálené, abychom je na první pohled rozeznali. Každá krize má také postupný nárůst, projev a doznění. Záleží tedy na dostatečném vnímání průvodních jevů, rozeznání sledu řetězených událostí a pozorovánní postupného vývoje, aby byla krize dobře vyhodnotitlená.

Lidé si vesměs myslí, že si dovedou představit stav a průběh nejhorších krizí. Nepředpokládají však, že vývoj a řešení těchto krizí podléhá mnoha těžko předpovídatelným okolostem. Katastrofické scénáře z filmů se zabývají krizemi v epickém rozpětí, dramatickým vystupňováním a s důrazem na vyvrcholení a happy-end.

Ve skutečnosti může být (a bývá) krize s velmi táhlým, únavným a nejednoznačným průběhem, s nepředvídatelnou budoucností a zároveň bez jednoznačně šťastného a úspěšného zakončení. S mnoha falešnými a pak potopenými nadějemi. Krize končí téměř neznatelně, pomalým nacházením nových východisek, ale pouze za intenzívní snahy tato východiska hledat.

Tím, co není tolik zdůrazňováno, je zejména předkrizový stav. Bývá záměrně, anebo z nevědomosti zlehčován a z mnoha důvodů není rozeznán a popisován jako začátek krize. Přesto už nelze říci, že jde o stav stabilní, nebo rovnovážný. V tomto období se však rozhoduje o budoucí intenzitě krizové situace a jejích konečných následcích.

1. Začněte včas

Problémem bývá vhodné načasování. Mnoho lidí se nezabývá, ani NECHCE zabývat tím, jak se chovat ještě PŘED krizí. Ještě, než se o krizi začne naplno hovořit ve společnosti. Kdy to tedy je? Už to BYLO, je to TEĎ, nebo až zítra? Vždyť přeci platí argument dnes je ještě všechno vpořádku, takže žádná krize není!
K vyvrácení nebo obhajobě tohoto tvrzení je však potřeba mnoho doplňujících informací. Mnoho zpracovaných, sekundárních informací. Ty primární, čili jednoduché informace totiž samy o sobě nenesou sdělení, které by samo k řešení krize nějak přispělo. K sekundárním informacím však nejsou lidé ochotni přistupovat. Nechtějí si je připustit. Jsou pro ně příliš složité, nepřehledné a obtěžující. Protože na ně nemají své jednoduché odpovědi.
Ani ve školách se totiž příliš neučí nezaujaté posouzení situace, vlastní úvaha, úsudek, syntéza z více zdrojů. Spoléhá se stále více na direktivní metodiky, krokové manuály, připravená řešení. Ta ale v krizích nemusí fungovat.
Je otázkou, zda se začít „vůbec nějak chovat“ . Situace samotná totiž může být předčasně ovlivněna právě nepřirozeným chováním, a tento zpětně ovlivňující faktor pak snáze zapříčiní vývoj v další nečekané události. Ne přímo zásadně, ale možná že by to lépe mohlo proběhnout i bez nich. Krize vázané na člověka nebo společnost jsou tím vlastním chováním nejsnáze manipulovatelné.
Pokusil jsem se sestavit několik bodů, jak se tedy chovat v případě krizí.

a) nespoléhejte na pasivitu ostatních
Lidské stádo s předpokládatelným chováním je velmi náchylné na zasažení panikou, případně na negativní následky vzniklé z kolektivního chování. Říká se tomu Groupthink. Buďte samostatně jednající osobnosti. Sice si vysloužíte posměch od těch ostatních ve stádě, ten však zmizí při prvním ohrožení jejich stability.

b) nepodceňujte podněty
Vnímejte klíčové informace, jemné náznaky, skryté souvislosti. Většinou už kolem nás dávno existují. My je ale NECHCEME vidět.

c) komunikujte s blízkými
S rodinou, přáteli, kolegy, sousedy… rozmluvte je na tyto témat atak, aby to nebyly jen nářky.

d) posuzujte v adekvátním kontextu
nevěřte slepě fatálním zprávám, všechny informace podrobujte kritickému myšlení. Buďte však připraveni i na ty nečekané zprávy a posuzujte je.

e) nestyďte se jednat včas
Včas znamená opravdu ve vhodnou dobu. U složitých procesů to může znamenat uskutečnit zásadní kroky i se značným předstihem, před zjevnými a předpokládanými výsledky.
Předčasné jednání může někdo jiný posoudit jako zbytečné vystrašení, je však hlavně ve vašich schopnostech, jakou formu a intenzitu svému jednání dáte.

Stručně: Čekání na Godota bývá v krizi trestuhodný luxus

2. Zachovejte klid

Není nic horšího, než vyvolat paniku z nedostatu soudnosti a ze špatného vyhodnocení reality. Jako základ pro posouzení vašeho stavu a vztahu ke krizi použijte jednoduchá pravidla.

  • začněte u sebe, jako u rozcestníku svých vztahů s okolím. Připusťte však, že nejste středem světa. Relativizujte.
  • uvědomte si, jaké informace, jejich množsví, kvalitu, aktuálnost máte. O tom kde jste, čím jste, a čím nejste. Na co stačíte a na co ne.
  • posuzujte veškeré jevy podle toho, jak vás ovlivňují a jak je můžete ovlivnit vy. Mají-li k vám nějaký takový vztah jsou důležité. Jiné ne.
  • nezapomínejte, že nejste jediným člověkem a že žijete mezi lidmi. To není komplikace, ale výhoda. Hledejte tu výhodu.
  • Vše co je vaším, nebo obecným nedostatkem může být zároveň klíčem k budoucím řešením.

Stručně: Nejhorší smrt je z vyplašení.

3. Vyhodnoťte situaci

Je přirozené, že člověk jakékoliv situace vědomě i nevědomky vyhodnocuje. Ovšem je klíčové, jak to vlastně dělá. Schopnost dělat to (pro sebe) opravdu dobře, může být podpořena vzděláním, společenskou nebo životní situací, přirozenou inteligencí, předchozimi získanými praktickými zkušenostmi.

Ke špatnému vyhodnocení přispívá.:

  • předpojatost, nebo zaujatost proti předmětu určenému k vyhodnocení ještě před posouzením jeho aktuálního stavu
  • egoismus (já jsem přece „JA“ .. pan Někdo kdo je přece mistr světa na cokoliv)
  • neochota korigovat své zkušenosti, myšlenky, nebo metody v zájmu pochopení reality
  • přílišné lpění na dosavadních, nebo přejatých zkušenostech, které však nemusí být funkční v nových situacích
  • nerozhodnost a neochota nést odpovědnost nad vlastním rozhodnutím
  • neschopnost nalézat řešení v zájmu celku, pokud to znamená nepohodlí pro sebe

Dobrému vyhodnocení příspívá:

  • rychlost, cílevědomost, rozhodnost,
  • objektivita, kritičnost, znalost
  • konstruktivismus, pokora, ochota, dobrá vůle
  • schopnost, vnitřní síla a důvěra

Stručně: Není podstatné, co jste si mysleli na začátku, ale co jste nakonec dokázali.

4. Stanovte dosažitelné cíle

Vaše cíle mají vycházet z toho, co jste vyhodnotili a jak jste se k vyhodnocení postavili. Dosažitelným cílem může být buď aktivní vyřešení krize pokud se cítíte silní na to do ní zasahovat, ale také i její „aktivní přečkání“ , nebo účinné neutralizování jejich vlivů na Vás. …

  • U cílů by nemělo převládat pasívní očekávání. Ani odevzdání svému osudu.
  • Chybné je i zřeknutí odpovědnosti a ponechání vývoje, nebo řešení na někom jiném. Historie je plná stamilionů lidí se špatným, či dokonce strašlivým osudem. Mnohdy z důvodu, že vývoj své situace nechali dávno před krizí na rozhodnutí jiným.
  • Nebuďte jedním z takových jen proto, že jste zrovna líní, nebo neochotní s tím něco dělat.

Stručně: Pevnost víry v zázraky prověří hned první zázrak, který nepříjde.

5. Připravte rámcový plán

Váš plán na „zpracování krizového období“ by měl mít jasné body ukotvené k prvotnímu vyhodnocení, ale dostatečně flexibilní průběh řešení. Nemusí mít přesný cíl, ale měl by mít směr. Krizový plán má v každém bodě důležité pravidlo: Kdykoliv se může cokoliv změnit. To by vás nemělo překvapit, ani hrubě narušit principy plánu. Kdykoliv si řekněte: Fajn, tak tedy zkusíme jinou možnost.

Stručně: Jenom si myslet, znamená hovno vědět.

6. Optimalizujte procesy

Vaše životní procesy upravte k lepší funkčnosti, jednoduchosti, střídmosti a dlouhodobé udržitelnosti. Když to neuděláte dobrovolně, tak Vám je krize upraví sama nedobrovolně a o to méně ohleduplně, než budete sami chtít a ochotni připustit.

Pokuste se chovat stále v souladu s tím, co Vás v životě nejvíce formuje a přesahuje: S životním prostředím, s vaší historií, s rodinnou tradicí, nebo i náboženstvím — je li ve vás vnímání těchto hodnot dostatečně zakotveno.

Neměli byste zaujímat postoj ve smyslu: „když se mi daří špatně, tak tedy kašlu na všechny ostatní, …že JÁ mám přece nárok usilovat o své lepší příští, tak mi nikdo nestůjte v cestě… “ Takový postoj je konfrontační a ve svých důsledcích spíše nefunkční pro krizová řešení

Připusťte, že objektivně vzato, nemáte nárok na NIC, … jediné, čeho se spolehlivě a spravedlivě dočkáte, je vaše smrt. Vše ostatní je na vašem cílevědomém vyjednávání svých a společných životních podmínek. Vyjednávejte jako diplomaté, ne jako nepřátelé. Budete tak mít lepší šanci se dohodnout.

Stručně: Problémem bude rozhodovat z velkého množství špatných řešení. Proto si jich připravte co nejmíň.

7. Snižte závislosti a závazky

Život v blahobytu „moderní“ společnosti motivuje rozvíjet stále složitější procesy, životní styly, nadbytečné vazby a situace, v kterých žijeme, realizujeme svou práci, zábavu, rodinu, hobby, sport, cokoliv.

Nepochybuji o těchto formách, ani o jejich jedinečnosti, nádheře, promyšlenosti, či zdánlivé nezbytnosti, která Vám umožňují být v životě šťastní. Nicméně krizí přichází nové podmínky, které logicky vytěsnují všechny tyto dosažené a rozvinuté formy žití a chování. Krize s nimi nepočítá, krize je redukuje, jsou nákladné, komplikované, přebytečné, neudržitelné.
Dostanete dřív nebo později na vybranou. Co je důležitější? Co je postradatelné? Jsou to mé zažité rituály, moje zvyky a mé malé neřesti ke kterým se tak rád upínám? Nebo to jsou nové způsoby jak přežít? Jak používat své schopnosti, jak používat možná trochu nepříjemné, ale nutné činnosti, které dávají smysl teprve až se naplní?
Budete-li se rozhodovat narychlo a ve stresu, možná že vaše rozhodnutí nebudou zcela správná. Nebudou vyzkoušená. Na delší rozvahu však nebudete mít dostatek času. Odpovědným řešením je rozhodnout se včas a své životní kotvy zachytit do nových, pevnějších a proti krizi resistentních životních jistot.
Naučte se tedy být k něčemu schopní, šikovní, tvůrčí. Najděte způsoby jak udržovat své fyzické a duševní zdraví a kondici a zároveň neplýtvat energií zbůhdarma. Tvořte hodnoty nezávislé na tržním prostředí, hodnoty které budou směnné nezávisle na devalvaci ostatních (častokrát povrchních) hodnot, Rozvíjejte dovednosti také vašim blízkým, dětem, pěstujte prostředí resistentní proti výkyvům krizí kolem sebe.
Myslíte, že to není slučitelné s Vaším dosavadním štěstím? … Nebudu Vás přesvědčovat, ale připusťte, že čekání ve frontě na sociální podporu, na potravinové poukázky, nebo na příležitostnou práci také není příliš šťastná budoucnost. Když se nezměníte, bude vám blíž, než si právě teď chcete připustit.

Stručně: Kdo si s přemírou svobody neví rady, radši se stane závislým. Svobodní mají příležitost se ke své budoucnosti rozhodnout.

8. Vyhledejte partnery

V dřívější době, kdy byl lidský svět funkční i s jednoduchými základy, kdy se člověk dokázal postarat sám o sebe v krajině na většině míst planety, tak ještě bylo možné žít takřka o samotě, nebo v malých skupinkách.

Takový život byl sice nadmíru těžký a nejistý, byl ohrožený nevlídnými přírodními podmínkami… ale v rámci těchto přírodních pravidel a daných lidských schopností byl možný.

Současná post-moderní civilizace překročila mez, kdy je jedinec ještě schopen sám existovat v rámci svého životního prostředí. V současnosti je existence civilizovaného jednotlivce spíše „navzdory“ prostředí a navzdory ostatním ve společnosti.

Nelze existovat sám proti všem v přelidněném městě, nebo překultivované krajině. Proto je také život osamělých lidí tak často provázen dalšími životními nepříjemnostmi. Nelze dobře žít bez základních prostředků ani v nehostinné průmyslové zóně.

Nelze existovat v krajině, kde je veškerý prostor rozdělen na nedotknutelné soukromé vlastnictví… Uvědomte si to a snažte se nacházet partnerství, které Vám přes tyto dané okolnosti krizovou, nebo podobnou existenci umožní, či alespoň usnadní.

V období krize je možné, že se setkáte s lidmi, kteří Vám ani neuškodí (v tom lepším případě), ale ani nic dobrého nepřinesou… z objektivních důvodů Vám budou poněkud komplikovat již tak složitý život. Budou jíst váš chleba, který byste jinak jedli vy sami.

Nelze jim jednoduše dávat vinu za situaci v kterém se nacházíte, protože i vy budete součástí podobné skupiny. Také vy budete nějakým nepřímým způsobem, svou pouhou existencí, někomu jinému komplikovat život v krizi.

Snažte se být proto skromní, vstřícní, pozitivní a empatičtí. Chápat, že v krizi nejste sami a že právě díky tomu máte příležitost něco zlepšit. Tak máte šanci existovat s ostatními a společně krizi překonat.

Nejbližší partner, přítel, pro Vás bude tím, co může držet Váš život v přijatelných podmínkách. Bez nejbližších partnerů zůstanete o samotě. Víc, než si v tuto chvíli dokážete představit.

Stručně: Přátele poznej ještě dřív, než v nouzi.

9. Koncentrujte hodnoty

Koncentrujte to nejlepší čeho jste za život dosáhli. Zároveň tomu dejte takovou formu a smysl, abyste svých dosažených hodnot mohli využít. Aby vám skutečně k něčemu byly. Používejte k tomu zjednodušení, koncentrace a návrat k původním, tradičním hodnotám. Vycházejte z nich. Pokud je máte, teprv pak se dá na nich stavět něco víc.

Nesyslujte a nespekulujte s majetky, s předměty, penězi, cennostmi jen proto, že to dělají jiní, … že to je všeobecně používaná, nebo propagovaná, ověřená metoda, …nebo že vás nic jiného nenapadá. Předpokládejme, že krize postihne i tyto zdánlivé „jistoty“.

Krize přichází díky zdůraznění a projevení skrytých nedostatků v původně funkčním systému, díky zanedbání důležitých interakcí navzdory přemíře uchovaných předmětů, majetků a pasiv. Spekulace a původní metody dosahování úspěchů tedy fungují jen když krize není. Pokud přichází, je to právě proto, že tyto metody selhaly.

Přeměňte tedy včas svá pasiva na aktiva. Vašimi aktivy jsou a dále budou: To co umíte, jak se dokážete v životě asvětě kolem sebe orientovat, jak se rozhodovat, jak se cokoliv nového učit. Vaše zdraví, čistá a pružná mysl, vaše silná vůle a vaše láska k tomu, co považujete za důležité pro Váš život v přítomnosti a budoucnosti.

Stručně: Konzervu si umí otevřít každý. Bez otvíráku málokdo.

10. Opusťte falešné naděje

Falešnou nadějí je, že Vás se krize netýká, že jste vyčleněni mimo tento stav a že krizi tudíž dokážete bez problémů čelit.

Falešnou nadějí je, že se něco samo — bez vašeho přispění — zlepší. Místo takového postoje je vhodnější včas rozeznat, která situace se už nezlepší a ihned hledat alternativní náhrady, zastoupení a východiska. Myslet pozitivně.

Falešná naděje je, že se o Vás někdo postará, když to sliboval v období před krizí. V krizi se častokrát prověří, že spousta deklarací a povrchních slibů přestává platit, jakmile se změní podmínky, v kterých tyto sliby dál nemohou existovat.

Stručně: Nečekejte, až příjde rozkaz shora, nemuseli byste se ho dočkat.

11. Revidujte situaci a jednejte

Nenechte se ukolébat mylným dojmem, že Vy jste se nějakým vyjímečným způsobem vyhnuli tomu, čemu se ostatní nevyhnuli. V nepodstatných věcech se Vám to může podařit, ale v těch podstatných budete více, či méně v podobné situaci, jako jiní.

Pro poznání aktuálního stavu je vhodná příležitost KDYKOLIV. Pro změnu, nebo korekci svých názorů a svých dalších kroků je vhodná příležitost KDYKOLIV.

Stručně: Nenechte si namluvit, že jste pro kohokoliv nepostradatelní. Nejste.

12. Pokračujte k vytýčenému cíli

Aktivně vyhledávejte nová a nová východiska a řešení, která Vás posunou dále. Přestože u nich bude známá, možná dost vysoká pravděpodobnost neúspěchu. Pravé úspěchy vznikají důsledností a systematickým pokračováním k vytýčeným cílům.

Přibližují se také překonáváním dílčích překážek. Spoléhat se pouze na náhody, či štěstí je v případě krize velmi neefektivní a riskantní. Zříci se předem byť jen málo možného cíle, je prakticky 100%ní neúspěch.

Stručně: Pocit, že jste udělali maximum je lepší, než že jste ještě něco mohli udělat.

Na závěr

Tento text není univerzálním manuálem, přestože je strukturovaný a je v něm spousta přímých oslovení a „rad“. Mohl by být spíš malou motivací. K tomu, aby si každý rozmyslel a našel ten svůj způsob, jak krizi přijmout, jak se s ní utkat a jak jí vnímat. K východisku by však měl dojít každý sám.

Stále v pohodě

Nic zvláštního se zatím neděje.

Záměrně zavádějící nadpis sarkasticky upozorňuje, jak iracionálně se všichni chováme. Vědomě, ale i nevědomě. „Zatím přece o nic nejde, stále jsme v pohodě…“ je dost častý přístup ke světu kolem nás.

Server China Radio News popisuje závěry posledního, 34. summitu G8 výrazně jinak, než většina českých médií. V Evropě se opatrně poplácáváme po zádech a maskujeme to žabomyšími spory které vytváří naše politická scéna včetně pidistrany Zelených. Pročpak asi? Možná aby se politici a veřejnost nemuseli zabývat skutečně podstatnými problémy. Mezitím je evidentní, že nejsilnější státy světa se pouze (ne)shodli na tom, že nic podstatného dosud nedokázali. Slib o slibu do roku 2050 je pro mne spíš smutný a trapný. Mimochodem.. kontrolní otázka: Víte o čem se na summitu vlastně jednalo?

Britský deník Guardian píše o zprávě Nicholase Sterna, který upozorňuje, že každá prodleva v řešení globálních problémů bude znamenat výrazný, takřka exponenciální nárůst investic k jejich vyřešení. Dodal bych, že z čistě matematického pohledu je reálné, že za určitým (blízkým) horizontem tyto náklady mohou být „nekonečné“ a přesto nebudou vést k jakémukoliv řešení. Lidé si to stále neuvědomují. A pak budou velmi překvapeni. Ovšem už pozdě.

Autor blogu Zlom ropy systematicky píše další zajímavé informace o tom, co už pozorní a přemýšliví dávno vědí… Tedy co vědí ti, co chtějí vědět. A dále ti, kteří to vědí z pozice své profese, ale na svých znalostech, které nesdělují veřejnosti dokáží pokrytecky vydělávat. Tedy energetické společnosti, finančníci, politici. A mezitím závislé pro-státní i soukromé noviny pilně informují o tom, jak cena ropy překračuje rekordy. Není nad to, být informovaný přesně! Škoda, že tato informace je vpodstatě k ničemu, protože je naprosto předpokládatelná. O ropném zlomu píší i blogy Cena ropy (slovensky) a Oil peak. Doporučuji stáhnout a přečíst PDF Trastu pro ekonomiku a společnost, který srozumitelným způsobem shrnuje svůj pohled na téma. Nebo prohlédnout prezentaci Richarda Douthwaite.

Nenapravitelní optimisté ovšem přesto razí své skálopevné zpochybňovací teorie o čemkoliv, co vybočuje za jejich hranice vnímání. Jediné, co mají ujasněné, je neochota zpracovávat přicházející informace. Odmítání, které jim dává virtuální pocit své vlastní bezpečnosti.

Zvykněte si jednou provždy (tj. vzhledem k délce vašeho života mohu bez obav napsat že provždy) na to, že v Čechách a střední Evropě bude stále méně stabilnější počasí. Můžeme být ještě rádi, že nestabilita se v našich zemích projevuje prozatím jen posunem ročních období, přívalovými dešti a mírnými zimami. Některé oblasti na Zeměkouli však budou stále více prožívat opakované peklo díky trvajícímu suchu, záplavám, tornádům, mrazům, … čímkoliv. Většina typů počasí bude probíhat v extrémně krajních hodnotách. Překvapivé? Jak pro koho. Přečtěte si pozorně tento text z webu Vstoupit do krajiny. Jakékoliv překvapení je reálný výsledek zkreslujících výroků o globálním oteplování, včetně zaokrouhlení teplot na pár desetinek stupně Celsia. Statistický průměr je v tomto případě natolik hloupé zjednodušení, že by se mělo trestat.

O situaci s českou bezpečnostní politikou, s korupčním prostředím a se zploštěním veřejnosti do černobílého (nebo snad modro-rudého) stáda reagujícího na blikání světlo-tma,… o tom už se mi v této chvíli psát nechce.

Co tedy dodat? Doporučení Mysli globálně, jednej lokálně z roku 1972 stále platí. Týká se totiž každého okamžiku naší budoucnosti. Je otázkou, zda v sobě najdem schopnosti jej realizovat.

Já nevím

Což neznamená, že nechci vědět.

Nevím, zda se dostatečně orientujete v tom, v jaké přítomnosti žijete, z jaké minulosti a do jaké budoucnosti jdete. Já? Snad malinko. Spíš ne. Prostě nevím. Ale chci se orientovat. Což může být výrazná výhoda proti těm kteří o to nestojí.

Nemohu teď komentovat to, co vnímám, o čem přemýšlím a co si přeji. Některých témat jsem se jen lehce dotkl. Ve skutečnosti jsou mnohem složitější. Psaním jsem snažil si v nich sám udělat jasněji. Později, abych místo svých sdělení přijal i váš názor, váš pohled na některá témata, týkající se života.

Pochopil jsem, že získat, nebo zprostředkovat takové myšlenky není z mnoha důvodů tak jednoduché, spíš dokonce nemožné. Možná se mi to nedařilo,  tuším proč. Přijímám jak to je.

Stále cítím, že je pro mne důležité být alespoň trochu v obraze. Bez ohledu na to, jaký ten obraz je. Jak komplikované je, se k němu jen přiblížit. To poznání neberu až tak zásadně, nebo přelomově. Poznání v mém chápání smyslu slova NENÍ osvícením, ani prozřením, ani naplněním. Nic takového. Poznání je jen obohacující součástí mého života. Důležitou a v některých případech i kritickou součástí pro vše ostatní.

Někteří mě upozorňují na to co jsem, co píšu, jak se chovám. Někteří mi píší, jiní  mlčí. K tématům, které jsem tu na webu otevřel. Děkuji všem, každý mi trochu přispěl.

Své „Nevím“ říkám s hlubokou pokorou k věcem, které mne přesahují a kterým z principu nemohu rozumět. Říkám jej s pocitem odpovědnosti k věcem, nad kterými mám odpovědnost. S pocitem, že nevědět, co bych vědět mohl, není pro mne úplně vpořádku. Moje „nevím“ jsou pochybnosti o mě samotném i o něčem co je mimo mne. Opačné „vědět“ neznamená automaticky vyřešit, ale spíš přijmout a pochopit. Jsem vyrovnán s tím, že opravdu nemusím vše vědět. Něco nemusím ani chápat. Měl bych však umět cokoliv přijímat.

Přichází pomalu další období, které (ostatně jako vždy dosud) nebude takové, jako nyní. Jsem OK, neberte proto tento text jakkoliv emocionálně podbarvený, nebo naznačující cokoliv, co naznačovat nemá. Web a komunikaci zde budu používat spíš pro své neosobní zájmy. Pro ty osobní jen vyjímečně.

Přejme si navzájem hodně štěstí a ať se daří.

Vstup zakázán!

Vystoupit ale není možné

Kolem sebe jsem častokrát viděl tabulku s nápisem VSTUP ZAKÁZÁN. Jistě i Vy. Význam toho stručného sdělení pochopíme v životě záhy. Ještě než začneme mít svůj názor na něj, nebo dokonce vyjadřovat totéž k okolnímu světu. Sdělení je jasné a jednoznačné.

Šel jsem na vycházku do místa, které považuji za příjemné pro odpočinek a sklidnění duše. Není nijak vyjímečné.. ani jedinečné. Je to jen ostrůvek klidu uprostřed oceánu každodennosti. Chodil jsem tam před lety. Teď však, kousek před tím místem ale na mne výstražně čněla tabulka. Vstup zakázán! Ale, ale… to je mi novinka.

Ano. Jistě.

Tabulky jsem nedbal, ohlédl se a nepozorován se vydal zarostlou pěšinou až k místu cíle. Prošel jsem světlým lesíkem, stezkou obešel nízký podrost a vyšplhal na zarostlý kopeček. Na vrcholku stojí malý altánek. Takový prostý a obyčejný. Nic víc. Tak si jej pamatuji a tak zůstal v mých očích. Jeho stavba dříve sloužila bůhví k čemu. Dnes už teprve nevím, k čemu má být. Stojí si tam na místě s výhledem na údolíčko, domy a stromy.

A přímo u altánu jsem byl opět takřka k smrti vyděšen červenobílými tabulkami o zákazu vstupu. Pro jistotu několika, obrácenými na všechny světové strany. Čišela z nich ta nevyřčená hrozba fyzické likvidace nepřátel. Na toto místo zapomeňte, vymažte jej ze svého Vesmíru, Toto místo není pro Vás, Odejtěte navěky, Zmizte, nebo… !!!

Chvíli jsem stál, obrátil se a pomalu odešel. Altánek pobitý cedulkami ztratil to, co jsem hledal. Cestou zpět jsem zas scházel sluncem prosvětleným lesem, lehce našlapoval po spadaných listech. Dlaněmi hladil vršky trávy, poslouchal zpívající ptáky a dýchal vůni lesa. Proběhl podrostem … a pro úlevu těch, kteří tak pečlivě vystrojili své výstražné tabulky … jsem z toho místa zmizel.

Jiný příběh.

Nedaleko mého domova vyrostl úžasný komplex obydlí. Proti tomu snad nelze namítat. Žiju ve městě, žiju mezi lidmi a k tomu patří, že i oni tu žijí a potřebují bydlet. Na úrovni, luxusně, podle nejnovějších trendů.

Jak tak rezidence rostly, o jedné věci jsem předem nepochyboval. Společně s domy vyrostla i pečlivě vyprojektovaná parková úprava, na milimetr přesně vysazené okrasné stromy, na skalní povrch dovezena černočerná ornice a bylo zaseto travní semeno s genetickými ambicemi na anglický trávník.

Kolem pozemku se rozvinul neprostupný plot, místy zděný, architektonicky designovaný a rozhodně neprůhledný. Vstup do této „oázy moderního bydlení“ už je tedy pouze skrz příjezdová vrata. Ta se otvírají dálkově. Zpoza volantu nablýskaných limuzín. Co bych to rozvíjel, vždyť už jste to někde viděli.

A co ještě? Okolí těsně za plotem však utrpělo těžké rány, z kterých se je tak nevzpamatuje. Stavebním ruchem byl přetrženo jemné mikroklima jižní stráně a přirozená celistvost toho místa. Zbytek dokonali stavební dělníci, kteří se cestou z práce nerozpakovali odhazovat své odpadky lhostejno kam. Dělníci zmizeli, odpadky ne. Tam už je vstup povolen.

To bylo najaře.

Dnes už jsme dál, rezidence se zabydluje a kousky trávníku pravidelně týrané elektrickou sekačkou, vykazují poslušnou jednotu v růstu. K tomu je samozřejmě nutné jej zavlažovat hadicí, přihnojovat, uhrabovat, což někteří obyvatelé považují za esenci své relaxace a péče o přírodu, … o tu předplacenou, soukromě vlastněnou.

Jsou tam i nájemníci, kteří se svými drahými pejsky chodí na procházky za plot. Chodí je venčit raději někam jinam, často do blízkosti mého domova, který žádné ploty nemá. Logické…! Přece to pejskové nebudou dělat doma, na pěstěném trávníku. Ty jejich ploty kolem domů na sobě v odstupech nesou červenobílou značku. Můžete hádat jakou.. Cizím vstup zakázán. A tak je nechávám jejich osudu, jejich volbě a jejich „svobodnému“ životu.

Vím, co vede lidi používat tyto výstrahy. Jsou to jejich zaplacená práva na soukromí, vlastní majetek a virtuální bezpečí. Jsem natolik zcivilizovaný, že tyto tabulky nezlehčuji a ve velké míře (ne však absolutně) respektuji. Snažím se být však natolik vnímavý, abych jejich sdělení dokázal dostatečně zpracovat. Nejenom bezmyšlenkovitě, pouhým podmíněným reflexem.

Místo toho, abych zákazy překonával, tak si chodím kousek dál pro kousek svobody na pole a louky za městem. Ani ta mi nepatří, .. nejsou tam však tolik patrné ploty, které mezi sebou lidé staví. Ty ploty uvnitř i vně nás, spolu úzce souvisí.

Dokonce mám pocit, že pak prochází přímo skrz člověka a rozdělují jeho identitu na nepřirozené části. Drobí konzistenci lidské bytosti na jakési symbiotické, ale už pouze biologicky fungující orgány. A to mě mrzí.

Snad mi tento úvod pomohl obrátit se k Tématu svobody.

Moje nahé pojmy

Holé pojmy jsou nudné a nestravitelné. jsou však stále aktuální.

[1] Život

Žijte ho. A co víc — život můžete i darovat. Pro existenci nás i druhých je život zásadní. Není výhradním stavem, je pro nás pouze nejvíce přirozeným. Žijeme, aniž zcela víme proč a jak. Dostali jsme dar nahlédnout pootevřenými dveřmi na to, jak se možná věci mají. Respektujme život, nejen ten náš vlastní, nejen ten lidský. Pro existenci vesmíru je nepodstatný, pro nás velmi. Pochopte to.

[2] Emoce

štěstí, cit, láska… i strach a nenávist… Emoce jsou jedním z nejsilnějších hybatelů našeho konání. Přestože nejsou kalibrovatelné, nejsou exaktně popsány, ani přesně pochopeny. Nejsou ovlivnitelné přímo, ale zatím jsou ještě ovlivnitelné pomocí zprostředkovatelů a stimulátorů. Přirozené lidské emoce jsou většinou pozitivní.

Negativní emoce vznikají zprostředkovaně, nebo závisle na negativních příčinách. Své emoce nezvládnete dokonale jen pouhým rozumem. Rozumem usilujte o předpoklady, díky kterým nebudou pozitivní emoce potlačeny a negativní emoce tedy nebudou mít důvod vzniknout. Rozumem se snažte své emoce usměrňovat, ale i lépe prožívat.

[3] Rozum

Rozum a od něj odvozené pojmy, jako např. inteligence, zkušenost, moudrost… to jsou docela vyjímečné vlastnosti člověka. Je omezené si myslet, že lidský rozum je ta jediná-správná-možná inteligence. Prozatím má na naše bytí jediný, výhradní a určující vliv. Používejte Rozum s rozumem. Má obrovskou sílu. Někdy bohužel.

[4] Vztah

Nestačí ovšem pouze přijímat skutečnost. Nestačí ani konat bez vztahu ke skutečnosti. Bylo nám dáno mít nějaký vztah, názor, postoj. Můžeme interagovat… K těm základním vztahům ke skutečnosti patří Pravda a Lež. Pojmům P a L se ve svých definicích opatrně vyhýbám, už jsem napsal proč. Samozřejmě, že Pravdy a Lži jsou lidmi používány, respektuji je. Přes své výklady je někdy těžké je od sebe rozlišit. Ale to mi nebrání v tom, abych používal spíše pravdu, než lež.

Nezaměňujte pravdy a lži za absolutní hodnoty, nejsou jimi. Jsou jen vztahem k absolutním hodnotám. Z praktického pohledu je Lež lehčí vyrobit, ale těžší udržet stabilní. Naopak Pravdu někdy těžko prosadíte, ale pokud je pravdou, snadno ji udržíte. Nebude totiž žádnou lží zpochybnitelná. Bude se blížit Skutečnosti.

[5] Vůle

víra, vůle, duševní síla, úsilí … to jsou pokročilé stavy, nebo průvodní jevy našeho vztahu ke skutečnosti. Jakési dopředné vektory, stejného směru jako šipka času. Nezávisí na rozumu přímo, jen jej doplňují, nebo s ním spolupracují. Detaily lidské vůle ještě nejsou exaktně popsány.

Přesto vůle, víry i vnitřní síly existují. Používejme je jako dobrého sluhu. „Dobrá vůle“ je pojem, který je abstraktní, ale i velmi konkrétní ve své každodennosti. Nepoužívejme vůli, nebo víru jako špatného pána, ani jako pasívní obranu proti okolí. Obranou pomocí dobré víry nedokázal nikdo nic podstatného proti síle zlé vůle. Naopak aktivní Dobrou vůlí zvítězíte nad „zlou“ (ne)vírou, i nad malomyslností.

[6] Souvislost

vztah, souvstažnost, relativita, závislost … Existujeme v relativním a vztahovém světě… Vše má souvislost a vztah něčemu. Souvisí s něčím bez ohledu na náš osobní vztah [4] k té věci, nebo jevu. Souvislosti všeho jsou z velké části dané (vznikly nezávisle na nás), nebo vznikají nezávisle na nás. Z nepatrné části je můžeme tvořit, nebo měnit. Snažme se souvislosti pochopit, přestože ne všechny pochopíme. Ne u všeho nakonec poznáme souvislost. To by nás ale nemělo odradit v jejím hledání.

[7] Ego

 různé pojmy jako identita, duše, sebeuvědomění, …až třeba po hrdost, hrdinství, … (Do rozsáhlého popisu ega se noří filosofové jako S. Freud, já jím nejsem, nerad bych psal co nemám prozkoumáno.) Napíšu tedy jen k hrdinství: Hrdinou pravého významu můžete být pouze za sebe, nebo za své nejbližší. Hrdinou lze být pouze zdarma a bez nároků na odměnu. Je to čestné vyznamenání. Je to lidský produkt, který jsme si vyvinuli k ocenění. Ovšem rozlišuji… kdo „hrdinně“ bojuje ve jménu něčeho proti někomu za někoho a za něco není stejný hrdina jako ten, kdo se odpovědně postará o to, aby se nemuselo zbytečně bojovat. Buďte hrdí na to, co má pravý mandát k předmětu hrdinství, nebo hrdosti. Buďte však připraveni vzdát se své hrdosti ve prospěch pokory. Čest, důstojnost… jsou další odvozené pojmy, oba velmi vztažené k člověku, jeho identitě a lidství. Záleží na tom, jaký člověk bude a k němu vztažená slova pak budou mít pravý význam.

[8] Hodnota

K hodnotám se ještě vrátím později, nyní k „best-of evergreenům“: Moc, Sláva, Peníze … tato kombinace „hodnot“ je velmi lákavá, stejně jako pomíjivá. Lidé dělají chybu, že po kombinaci touží, nebo že pomocí jednoho chtějí dosáhnout druhého. Ve skutečnosti to bývá tak, že nemáte nic. Vyjímečně máte buď jedno, nebo druhé, či třetí na krátkou dobu. Zato ztratíte trvaleji a rychleji, co bylo předtím [1][2][3][4][5][6][7][8] získáte rychleji co příjde potom [9] [10]. Někdy zhodnocení příjde jindy, nebo jinde, než jak sami chcete, nebo dokonce usilujete. Jděte za jinými, stabilnějšími hodnotami, než jsou peníze, sláva a moc. Nevyplýtváte tak zbytečně svůj čas.

[9] Konflikt

Konflikt je přirozená interakce, ne však výhradně nutná. Střet zájmů je jen občas nevyhnutelný. Pokud už příjde, měl by být krátký, konstruktivní a očišťující od nedorozumění. K tomu je možno dospět, pokud budete v konfliktu koncentrovaní a váš rozum [3] nebude potlačen, nebo ovládán negativními emocemi [2]. Nepoužívejte emoce [2] kvůli moci, slávě nebo penězům [8] a pak ztratíte příčiny ke konfliktům [9].

[10] Smrt

Zemřete bez ohledu na to, co chcete, nebo co chtějí jiní. Přirozená smrt sama o sobě není podstatná, protože je nevyhnutelná. Nemá alternativy. Nepřirozená smrt je důsledek stavu, že se někde v životě [1-9] stala chyba. Aby se člověk se smrtí vyrovnal, vymýšlí metody, které mu nakonec komplikují život [1,2,4,5] potlačují rozum [3,6,7,8] a přiblížují konflikt i smrt [9,10]. Smrtí zmizí co bylo dosud a s ní vše, co nemůžete předat. Nevyrovnávejte se proto se smrtí s pomocí negativních emocí, falešným hrdinstvím, touhou po chybných hodnotách, ani konflikty [2,7,8,9]. Než smrt nastane, udělejte vše, co dokážete. Žijte naplno život. [1]. Je pro vaši smrt [10] podstatným bodem. Je jediným smysluplným řešením 🙂

Má nepříjemná pravda

Z kina možná znáte ten film.

Toto byla původně jen reakce na výzvu k podepsání petice proti zabíjení tuleních mláďat. Reakce, co se už nevešla do komentáře.

Děvče, a všichni, kteří mají chuť si to přečíst, …
Cítím tvé plamenné rozhořčení, nicméně emoce často bývají tím silnější, čím méně jsou podloženy rozumem, nebo poznáním souvislostí.

Nezpochybňuji tvůj pocit zcela. Jen jej chci zrelativnit. Není to totiž tak jednoduché. Vím, že lidské zabíjení zvířat bez nezpochybnitelného důvodu je špatné! Zejména když je člověk odpovědný za své konání. Tvá reakce ovšem patrně vznikla jen na základě emocí, ne rozumu. Pokusím se ti vysvětlit, můj názor na tuto petici, na zabíjení tuleňů a na chování lidí ke zvířatům.

Zkus se podívat, zda měříme jako páni tvorstva všem stejně. Zda ve svých očích (my lidé) nekoukáme na zvířata selektivně, nebo více majetnicky, než nám přísluší… Myslím si, že je hodnotíme nevhodnými kritérii, které nadřazují některé živé organismy nad druhé, přestože jejich hodnota nebo důležitost je vůči sobě nepoměřitelná. Jejich hlavní hodnota je zejména v tom, že existují vedle sebe všechny dohromady. Nepřísluší nám, abychom zvířata poměřovali podle lidských měřítek, protože zvířata nejsou a nikdy NEBUDOU náš majetek. Jsou rovnocenní obyvatelé této planety stejně jako lidé. Neexistuje tvor, který je v principu „lepší“ nebo důležitější než jiný tvor. Navíc nás (lidi) tato zvířata absolutně nepotřebují, zatímco my je velmi potřebujeme. Jejich nevhodné zabíjení není špatné jen z důvodů té konkrétní smrti. Je špatné hlavně z důvodů pokračování v chybném sledu více kroků, za které už musíme být plně odpovědní.

Lidské chování z největší části „pouze“ čerpá ze svých animálních základů, čerpá z biologických výhod druhu. Tyto výhody se ale poslední dobou jeví jako velmi nebezpečné jak pro člověka, tak pro všechno ostatní. Přitom člověk je schopen tyto výhody vlastní vůlí ovlivňovat, má vědomí, člověk si uvědomuje sebe sama a své vlastní skutky. Dokonce je ve schopnostech člověka své skutky usměrňovat. Přesto dělá chyby, které se nakonec promítají do důsledků, které vidíme kolem sebe.

Myslím si proto, že křičet za PRÁVA NĚKTERÝCH zvířat je ALIBISMUS, pokud se současně nekřičí za POVINNOSTI VŠECH lidí. Lidé se korunovali jako vládci všeho, tak by si taky měli za své konání odpovídat. Všichni. Já taky, Ty taky.

Samotný podpis petice není řešením
Ptám se, proč nepodepisuješ petice například proti ničení životního prostředí velkých savců, nadměrné těžbě dřeva, ničení přirozených ekosystémů mokřin? Proti nadměrnému rybolovu sardinek, makrel, tuňáků, olihní a jiných ryb, které rybolov totálně masakruje, že nemají šanci na přirozenou reprodukci? Ptám se, co lov velkých kytovců? Na jejich lov si lidé vymysleli desítky zákonů a ještě větší množství vyjímek, jen aby mohli lovit dál. Víš, že lodní doprava, včetně veškerých vojenských plavidel a ponorek, které používají sonary, totálně umučí k smrti velké kytovce, kteří vnímají ve vodě tyto ultrazvuky? Je to jakoby ti do hlavy pustili k smrti nepříjemný zvuk, který nevypneš, neutečeš před ním! Překvapuje mne, že se pak všichni diví, proč parta delfínů, chaluh, dugongů nebo kosatek „zabloudí“ na pláž a chtějí umřít! Já se těm bezmocným zvířatům opravdu nedivím! 🙁

Říkáš, že ty sama nikdy nebudeš jíst velrybí maso, nebudeš používat tulení kožich? Ale to je nepodstatné… žiješ v lidské společnosti, která nepřímo podporuje, nebo toleruje neúnosné čerpání přírodních zdrojů, například masa ohrožených velryb. Přestože o tom dopadu čerpání lidé ví. Navíc své schopnosti lidstvo nejvíce investuje do toho, aby se to ještě dále zhoršilo, nikoliv zlepšilo. (Tím myslím že při evidentním nárůstu populace je nedostatečně řešen i prokazatelný nárůst spotřeby nenahraditelných zdrojů energie. Jsou bezohledně ničeny stávající přírodní zdroje a nejsou dělány dostatečné kroky směřující k udržitelnému současnému stavu, natož k jeho zlepšení). Pokud tedy chceš bojovat za zvířata, bojuj za všechny a nevybírej si podle toho, jak jsou roztomilá.

Přemýšlej, zda taky podepsat petice za STAMILIONY usmrcených slepic, hus, kachen a jiné domácí i volně žijící drůbeže ve jménu PREVENCE proti ptačí chřipce. Nebo domácího skotu při prevenci proti BSE — nemoci šílených krav. Nad pěstovanými zvířaty má člověk plnou odpovědnost, vyrobil si z nich JEN potravu, ale kupodivu si ji nepřipouští v žádných vánočních srdceryvných peticích. Přitom ten stav zabíjení z důvodu STRACHU nemusel dosáhnout takových krajností, pokud by se člověk choval dlouhodobě odpovědně. Myslím tím například dlouhodobými investicemi do výzkumu několik let před vrcholem chřipkové vlny, kdy byly známé informace a vědci se tím mohli intenzivněji zabývat.. Kdyby.. ano, kdyby…

Co se týče mláďat tuleňů, je to smutné…
Ale je to pouze důsledek něčeho širšího. Toho, co ZASE zavinil člověk. Člověk svými skutky změnil místní, nebo globální ekosystémy. V případě subarktických a arktických oblastí se nenávratně ničí rovnováha mezi potravinovými řetezci… Chybí přirození predátoři. Z toho důvodu se některá zvířata množí více, než je pro místní přírodu únosné, jiná zvířata se zase nenávratně ztrácejí. Lidé zabíjejí tuleně z důvodu přemnožení, s naivní představou, že tím ještě něco vylepší. Zabíjejí se mláďata, protože ještě nemohou jako dospělí „napáchat“ další škodu na menšících se populacích ryb svou existencí. Tuleni totiž loví mořské ryby, které rybáři velmi potřebují. Maso tuleňů ale není tak tržně žádané, jako jejich kožešina a tuk. Je dokonce méně žádané než vybrané mořské ryby, které právě tuleňům slouží za potravu. U tuleňů přemnožení přímo souvisí s nedostatkem jejich přirozených predátorů. A s porušenou rovnováhou v přírodě.

Přirozený tulení predátor je lední medvěd, mrož, kosatka. Všichni jmenovaní jsou velmi ohrožené druhy. Arktická plocha zamrzajícího moře, na které loví lední medvědi, každým rokem zamrzá méně a méně. Lední medvěd se nemůže dostat na moře a tam tuleně lovit mezi krami. Díky tomu pak lední medvěd nemá dostatek lovišť a potravy, má ohrožená mláďata, která nemůže dostatečně nakrmit. Z důvodů oteplení klimatu a následného nezamrzání ledového příkrovu v Arktidě je tedy ohrožen životní cyklus mnoha zvířat a tedy i ledních medvědů. Ti se pak z oblastí ztrácejí a je jistý předpoklad, že brzy vyhynou. Nebude kdo by lovil tuleně, kromě člověka.

Kosatky jsou zas ohroženy jinými lidskými „dárky“ v podobě dlouhodobého znečištění moře těžkými kovy. Dravé kosatky jsou vrcholem potravního řetězce v moři a tak se u nich v těle kumulují toxické látky. Kvůli tomu jsou stále více neplodné. Ani člověk pak kosatky lovit nemůže, kvůli jejich nadměrné toxicitě. Navíc jsou kosatky nenáviděné rybáři, protože jim likvidují čím dál tím chudší úlovek tuňáků, tuleňů a jiných mořských živočichů. Proto rybáři dělají vše proto, aby konkurenční predátory svých úlovků eliminovali… Ano, zabíjení mláďat je jaksi jednoduché a rychlé řešení na něco… ale už je vlastně zoufalé… V širším pohledu to je naivní devastace následků, ne léčení příčin problému.

Pro nezasvěcené jen podotknu: NEJSEM VEGETARIÁN! Jím vše, i maso, přestože v menším množství. Nemám nějaké výrazné výčitky nad jídlem, ani se nad ním nemodlím. Také nejsem plamenný agitátor za vaření sojových řízků a sojových jitrnic! Ale pokud se nad věcmi zamyslím, jsem ochoten se okamžitě vzdát čehokoliv, čeho by bylo nutné se vzdát.. S plným vědomím, že to bude tvrdé. Kdo mě zná, tak ví, jaké jídlo jím.
Ono k bezcitnému masakrování se vlastně nemusí chodit ani daleko… v každé průmyslové výrobě potravin je nějaký způsob bezcitného nakládání se zvířaty. Vánoční kapři, kteří před konečným zabitím projdou několikaměsíčním očistcem, by mohli vyprávět. Takto bych mohl pokračovat donekonečna.

Tedy pokračuji dále:
Za většinu toho, co špatného se se zvířaty děje je odpovědný člověk. Protože velmi dobře ví, co dělá. Vykašli se na petice za záchranu tuleních mláďat, protože TAKTO jsou k ničemu. Ti, co by je měli slyšet si s nimi utřou zadek, aniž by je četli. Money totiž rulez. Ty dělej všechno proto, abys ovlivnila to, co LZE ovlivnit.

JAK? Bohužel už (anebo ještě stále) v lidské společnosti nelze realizovat svoji vůli přímo. Vůle jednotlivců se realizuje pomocí více stupňů a zástupců. To je nejen těžší, ale i zdlouhavější proces. Bohužel pro 6.5 miliardy lidí jiný nemáme. Momentálně to je jediný známý, sice nedokonalý, ale přesto používaný postup.

Pokud jsi ochotná, tak se rozhodni, jak slevíš ze svých vlastních nároků na svůj komfort. Ve prospěch zlepšení současného stavu, ve prospěch ohrožených zvířat (ale i ohrožených rostlin), které se tvých nároků přímo i nepřímo týkají. Rozhodni se jak to rozhodnutí promítneš do společnosti v které žiješ. K tomu je potřeba se ale hodně dozvědět a hodně přemýšlet. A pak se podle toho chovat.

Miluješ tuňákový salát? Máš ráda krevetový koktejl? Je to tak sexy, když si ho dáš někde s přáteli v restauraci!… Máš ráda věci, které považuješ za přirozené povyražení tvého života? Máš dost peněz si COKOLIV koupit? Můžeš kdykoliv zajít do obchodu, vybrat lahůdky z regálu a užít si je. Nemusíš se nikomu zodpovídat co kupuješ. Je legální a svobodné jíst vše, na co máš peníze… že? A není toto povyražení náhodou na úkor něčeho, co bude jednou katastrofou? Pokus se představit, že bys tuňáka, nebo podobné pochoutky do konce života už NIKDY, N-I-K-D-Y nejedla. To se může snadno stát.

Protože třeba:
1) víš, že lov těchto zvířat je dlouhodobě nad rámec přirozené reprodukce a v zájmu jejich zachování se ještě dá snížit rybolov aby se obnovila plná síla populace a vyrovnal křehký ekosystém moří. Tvé umírněné spotřebitelské návyky se jednou promítnou do společenské poptávky a spotřeba ohrožených ryb se sníží na únosnou mez. Místo toho budeš jíst potraviny, které dokáže tvé místní životní prostředí vyprodukovat.

ale co je horší…

2) při nenasytné spotřebě „nás obyčejných lidí, kteří nemají nic společného se zlými zabijáky rybáři někde na moři“ se může jednou stát, že tyto ryby (i jiná zvířata pevně vázaná na ty ohrožené) ZMIZÍ. Provždy a NENÁVRATNĚ. A to už bude pozdě. Už bude pozdě vymýšlet co si uvařit k večeři. Jestli ti chutná víc tuňákový salát, nebo tuňáková pomazánka… Budeš navěky BEZ tuňáka. Tvoje děti taky. Boháči ho budou mít ještě půl roku v mrazáku a pak už ne.

V pohádce s dobrým koncem budou tuňáci jako nádherné a zároveň chutné ryby dál brázdit oceán. Když budeš skromná, jednou je někdo uloví a ty ochutnáš. Možná… Třeba i ne. Bude to na TVÉ volbě. Místo tepla najedeného břicha tě může taky hřát pocit, že jsi součástí společnosti, která dokáže přes své animální potřeby polykání, vyměšování a rozmnožování rozumně používat své schopnosti ke společnému a udržitelnému životu na Zemi.

V pohádce se špatným koncem se budou tuňáci chovat v koloniiích, žít v klecích 5×4 metry, budou nadopovaní růstovými stimulátory a plavoucí ve znečištěné mořské vodě. Po jateční váze se tento „materiál“ (už to asi nebude ryba) dostane do tvého potravního řetězce a ty si koupíš v McDonalds úžasný McTuňák za „levných“ 150 EURO. Jednu hnusnou vohřátou housku podle nějaké EU normy. Bude zabalená v třech dokonalých blejskavých, sterilních obalech, s hologramem tuňáka na pytlíku. Za pár let se potvrdí, že úžasné geneticky modifikované maso z nás dělá taktéž geneticky modifikované jedince. Náchylné, nebo trvale poškozené rakovinnými nádory, závislostí na lécích, ztrátou přirozené imunity, ztrátou reprodukčnícch schopností. Negativní vliv geneticky modifikovaných potravin už byl totiž pozorován. Co s tím udělat už nebude na TVÉ volbě. Bude POZDĚ.

V pohádce s nejhorším koncem žádní tuňáci a desítky druhů podobných ryb a živočichů a rostlin prostě nebudou a ty budeš žrát nějaký geneticky upravený svinstvo. Nebo nebudeš žrát nic. Ale můžeš se na ně jít podívat se svými dětmi do 3D holografického kina, tedy pokud na to budeš mít peníze a pokud místo svého volného času nebudeš stát u pásu někde v továrně na to svinstvo jako finančně přivázaný OTROK. Tvoje děti (pokud je vůbec budeš moct mít) ti budou pokládat nepříjemné otázky, na které je pouze JEDNA odpověď: Za mého života, kdy ještě tuňáci přirozeně žili, je někdo intenzivně lovil. My jsme neměli chuť ani vůli se dozvědět, jakými mechanismy se plní konzervy s jídlem a jak se těmito konzervami plní regály v supermarketech. Za mého života jsme JEN pasivně pokračovali v chybě, která ještě šla napravit.

Směřujeme rychlým krokem k třetí pohádce. Druhá pohádka se nám chvilkově mihne před očima, někdo si jí ani nevšimne. Buď ve své luxusní nadutosti, nebo ve své nekonečné chudobě. To už také nebude na TVÉ volbě, co s tím.
Naše společné potravní návyky jsou prokazatelně nevyváženou a neudržitelnou manýrou šílené civilizace. Někde umírají lidé na přejídání, jinde na hlad. Neumíme a snad ani nechceme vrátit získávání a spotřebu jídla do udržitelného a vyváženého mechanismu příjmu potravy, které je v souladu s prostředím, v kterém žijeme. Po vyhubení organismů podstatných pro vyvážený ekosystém už tyto návyky nejpůdou změnit. Naopak, zrychlí se vývoj k ještě větším komplikacím.

Takže… to jsem se tematicky trochu odklonil od zabíjených tuleňů, ale vše spolu velmi souvisí.

Závěrem opakuji: Neni hezké, že někdo zabíjí ty roztomilé chundelaté mazlíky… Ale toto JE mnohem víc HNUSNÉ: My lidé si lžeme v tom, že MY TADY DOMA V TEPLE ZA TO PŘECE nemůžeme. Nemůžeme za hříchy které udělal někdo jiný, že? … Asi ne úplně… Ale můžeme zato, že je mlčky tolerujeme. Že tolerujeme související jevy. Když už, měli bychom se nebát nést odpovědnost za následky a současně dělat vše proto, aby k těm následkům raději nedošlo. Netolerovat bez vyjímek znamená, že ty vyjímky nebudou ani pro nás.

Co tedy s tím?
Každý z nás může už by měl něco udělat. To dělání konkrétně navrhuji: Není bezpodmínečně nutné podepisovat petice u kterých stejně nemáš zpětnou vazbu. Vzdělávej sebe, své okolí, své děti. Bojuj svými silami a vůlí za vzdělání a poznání v těchto věcech, tak jak nejlíp dokážeš. Umožni ostatním lidem vnímat svět takový, jaký opravdu je. Ne jaký se dozvíš prostřednictvím někoho, komu záleží jen na jeho povrchních zájmech. Snad se situace včas zlepší, když takových lidí bude více. Nezlepší se hrubou silou, ani mlčením a pasivitou, emocionálními výkřiky, ale ani jednoduchými peticemi. To je můj názor, víc k tomu zatím nedokážu říct.

Teď mě jen zajímá … co si o tom vlastně myslíš teď?

Související odkazy

Komerční lov tuleňů je evropské veřejnosti proti srsti– kampaň
WWF: Klimatické změny jsou rychlejší, než předpovídala zpráva IPCC
Globalizace zničí světové oceány — na webu Der Spiegel
Moře jsou skoro prázdná, ryb dramaticky ubylo — strohá zpráva z tisku
Somálští piráti by dali přednost rybám — co je jednou z příčin moderního pirátství — domorodí rybáři nemohou lovit ryby, které jim rozkradl mezinárodní rybolov
Vědci jsou pro omezení lovu tuňáka v Atlantiku
Akvakultura — Ryby došly!na webu VTM
Zachraňte tuňáky prostřednictvím vlastnických práv na webu Mises.cz
Evropská unie dotuje nelegální rybolov

K teorii relativity

Otázky, na které si zkuste odpovědět

0. Jak se máte? Dobře, nebo špatně?

1. Víte, co skutečně znamená mít se dobře nebo mít se špatně?

2. Víte, že existují lidé, kteří se mají dobře i jiní, kteří se mají špatně?

3. Myslíte si, že to je pouze jejich osobní zásluha, nebo chyba?

4. Je v pořádku mít se dobře, pokud je to díky tomu že se kdokoliv má hůře?

5. Je v pořádku mít se dobře dnes, když se budete díky tomu mít hůře později?

6. Máte se dobře, protože stále ještě víte o někom, kdo se má hůře než vy?

7. Připouštíte, že může existovat i něco, o čem nevíte? Přesto to můžete nevědomě ovlivnit?

8. Když se někdo bude mít hůř než vy, znamená to automaticky, že se budete mít lépe?

9. Můžete se mít lépe jen díky tomu, když se bude mít někdo jiný hůře?

10. Usilujete o to mít se dobře způsoby, které přímo způsobují že se jiní mají špatně?

11. Víte, že je možné mít se špatně, přestože děláte vše proto mít se dobře?

12. Jste ochotni volit mezi cestami k „mít se dobře“ a „nemít se dobře“? Proč byste to měli dělat?

13. Umíte a chcete objektivně posoudit, jak se doopravdy máte? Nebo to prostě víte?

14. Máte pocit, že tyto otázky jsou naprosto zcestné? Zbytečné? O ničem?

15. Co s tím tedy uděláte?

Jak odpoví pan Zelený?

Příběh jako ze života.

Pan Modrý a pan Zelený se znají. Dalo by se říci, že jsou známí, přátelé. Oba pánové žijí svůj život a občas se ve svých životech potkávají. Zde je jeden z jejich mini-příběhů.

pan Modrý: Ahoj, jak se vede? Právě jsem se vrátil od moře, bylo to báječné. Mám spousta zážitků z akcí a tak.
pan Zelený: Ahoj, to je fajn. Daří se mi docela dobře, chodím do práce, občas jdu s rodinou do přírody.
pan Modrý: Aha, hm.

pan Modrý: Mám nápad na super věc. Bude to bezva kšeft.
pan Zelený: Co je to?
pan Modrý: Udělám certifikát na stánkový prodej. Kdo nebude mít můj certifikát, má u mě problém.
pan Zelený: Nevím, zda takhle dokážu podnikat.
pan Modrý: To půjde, jsi málo podnikavej, buď přece trochu akční!

pan Modrý: Ahoj, hned se seber a přijeď, potřebuju pomoct s odvozem starých počítačů ze sběrného dvora. Zařídím na nich repasi a ještě je střelím!
pan Zelený: To zní dobře, rád ti pomůžu.
pan Modrý: když z toho něco bude, dostaneš ode mě odměnu.
pan Zelený: Jasně. Když to vyjde.
pan Modrý: Mohlbys ty počítače zatím nechat u tebe? Mám doma spousta věcí, od té doby co jsem se vrátil z expedice z Afriky.
pan Zelený: jo, doufám, že ne na dlouho.

pan Zelený: Ahoj, prosímtě, až budeš mít chvíli čas, mohl bys mi pomoct s odstěhováním skříně?
pan Modrý: Jasně, není problém, ale zrovna odjíždím do Alp na ledovec. Je tam krásně!
pan Zelený: OK. Dej mi vědět až přijedeš.

pan Modrý: Mam nový pickup, je naprosto supr. Líznul jsem ho, to se vyplatí.
pan Zelený: Asi ano, já nevím. To bys mi mohl pomoct odvézt tu skříň.
pan Modrý: Jasně, teď to ale mám nabitý, mám nějaký kšefty, víš. Co ty? Je to všechno v Oukeji?
pan Zelený: Celkem jo, jen mám doma spoustu starejch počítačů,…
pan Modrý: Můžeš je dát zatím do té skříně.

pan Modrý: Ahoj, jak žiješ? Mám novou známost a teď dělám do kempinkovejch stolků z umělýho dřeva, je sezona.
pan Zelený: To je pěkný. Pracuju a žiju, chodíme s dětmi na plavání a tak.
pan Modrý: Človeče, co je s tebou? Vyraž někam za exotikou, ne? Vůbec neumíš žít!
pan Zelený: Žiju podle sebe. To by bylo sice fajn, mám jen jiné povinnosti.
pan Modrý: Nechceš bezvadnej kempingovej stolek? Udělám ti cenu!

… atakdále a tak dále…

pan Modrý: Dneska jsem konečně uzavřel tu hypotéku. Budu mít vymazlenej byteček pro svou kočičku.
pan Zelený: Doufám, že jsi to dobře zvážil, přecijen hypotéka není legrace…
pan Modrý: Nech toho, to je vklidu, zaplatil jsem si finančního poradce.
pan Zelený: To mi připomíná ty počítače…
pan Modrý: … úplně jsem zapomněl. Počítače můžeš vyhodit, z toho nic nebude.
pan Zelený: Bezva.
pan Modrý: Jo, ale máš u mě tu flašku kámo! Co piješ?
pan Zelený: Já přece nepiju.

pan Zelený: Mám skvělý zážitek!
pan Modrý: ? Řekni.
pan Zelený: Byli jsme u řeky a viděli jsme s dětmi, jak užovka loví malé rybky.
pan Modrý: Cože? co to je za kravinu? Hadi přece ryby nelověj.
pan Zelený: Zas tam půjdeme, můžeš ji vidět s námi.
pan Modrý: Asi ne. To mě nezajímá.

pan Zelený: Ahoj, jak se máš? Dneska je pěkně, pojď na ryby!
pan Modrý: Hele, jsem v totálním průseru. Zatímco jsem byl na motokárách, někdo mi zmizel auto. Vybral jsem si hotovost z účtu, bylo to v autě, takže to je taky fuč. Doklady, všechno. Banka chce splácet byt a stolky už nejdou, je po sezoně. A ozvalo se mi koleno z lyžování, měl bych jít do nemocnice, ale musim vydělat prachy. Jsem prostě v pytli, potřebuju fakt píchnout!

Jak odpoví pan Zelený?

Do konce života

Mnohé se změní. Měli bychom změnit i sebe.

Budou se dít důležité věci nezávisle na Vás.
Budou se dít opačně, než byste si přáli.
Budou se dít tak, jak budete tušit a zároveň si přát, aby se tak neděly.

Nejsem si jist, zda bude dost času něco podstatného dělat.
Nejsem si jist, zda si to nyní dostatečně uvědomujeme.
Nejsem si jist, zda s tím vlastně chceme něco dělat.

Nic se neděje náhodou. Mnoho příčin má časově posunutý projev následků. Mnoho příčin se už stalo dříve, než jste žili a následky se nevyhnutelně stanou i později, potom co zemřete. Dnes můžeme být na hranici, kdy vývoj lze ještě změnit. Blížíme se k situaci, z které nebude bezpečný návrat do udržitelného prostředí. „Naše společná budoucnost závisí na tom, co uděláme nyní, ne zítra, nebo někdy v budoucnosti“. O tom všem píše v pořadí čtvrtá zpráva GEO-4 z 25. října 2007. Zde je plné znění v PDF (22,5 MB). Přečtěte si také další souhrnné zprávy v PDF (anglicky i s grafy). Tyto zprávy jsou vydány takřka 20 let poté, co stejná komise vydala své první prohlášení „Naše společná budoucnost“.

Následuje můj laický, osobní názor. Můj příspěvek jak si tyto věci uvědomit. Není přesnou věštbou. Je odvážnou, ale vážně míněnou predikcí pokud se budem chovat stále stejně, bez adekvátní reakce na opakující se výzvy.

Bez ohledu co si myslíte, čemu věříte, nebo co si přejete, váš život ovlivní 3 základní věci: klima, nemoci, přelidněnost. Vliv je patrný i dnes, zatím s ním tady v rozvinutém civilizaci dokážeme žít bez větších potíží. Ovlivní Vás však později, bez ohledu na to, jak dnes žijete, kolik máte dnes peněz, jak se cítíte úspěšní a jak nad ostatními zcela jistě vyzrajete. Nevyzrajete. Jste součástí celku.

Globální klima

  • destabilizují se dosud relativně stabilní klimatické procesy, budou větší výkyvy a extrémní průběhy všech jevů.
  • předpověďět vývoj klimatu bude stále komplikované, přestože už bude stále více jasná tendence.
  • vzniknou jevy, které málokdo bude předpokládat, ale budou vlastně naprosto logické
  • lokality relativně méně postižené změnou klimatu budou o to víc postižené přetížením civilizací
  • všechny zásadní informace k tématu už desítky let víme. Nyní je jen zpřesňujeme.

Lokální počasí

  • místní změny budou spíše extrémní, náhlé, bez jakékoliv periody
  • atmosférické projevy počasí budou stále výraznější
  • je možné, že mohou být i další tektonické nebo geomagnetické výkyvy bez logických příčin
  • předpovídat vývoj počasí pro stále kratší období bude více komplikované, ne-li nemožné
  • pokusy a realizace ovlivnění počasí krátkodobě lokálně zlepší situaci, ale dlouhodobě globálně ji ještě zhorší
  • tyto manipulace s počasím budou ve společnosti velmi kontroverzní, budou však přesto dělány
  • zprávy o počasí se budou redukovat na výčet škod a katastrof

Sladká voda

  • vzniknou další nové oblasti, které budou nenávratně bez vody. (Už dlouho to víme)
  • vzniknou nové oblasti, které budou nenávratně zatopené, nebo vodou nenávratně zničené. (Už dlouho to víme)
  • svou činností se budeme snažit krátkodobě změny mírnit, ale dlouhodobě je spíše prohloubíme
  • metody na revitalizaci a stabilizaci vodního hospodářství budou praktické pouze v miniaturních lokalitách, budou nedostatečné globálně
  • dále se sjednotí majetkové skupiny, které budou mít pod kontrolou získávání a distribuci sladké vody. Voda bude bohatství.
  • výrazně stoupne cena pitné vody pro jednotlivce i pro všechny společenské skupiny
  • s nedostatkem, nebo nerovnovážnými výkyvy vody v krajině budou trpět i zvířata a rostliny ve všech citlivých lokalitách
  • povrchová a spodní voda bude nekvalitní díky biologickému, nebo toxickému znečištění nejasného původu
  • náklady na čištění budou velmi vysoké, i díky nedostatku energie pro tuto činnost

Moře a oceány

  • úbytek mořského i pevninského ledu významně ovlivní povrchové i hlubinné ekosystémy v moři
  • změny intenzit horizontálních i vertikálních mořských proudů zkomplikují výměnu a cirkulaci energie v mořích
  • již dnes vysoká a rostoucí kontaminace moře těžkými kovy a jedy se bude zvyšovat
  • sníží se počet ryb kvůli kontaminaci jedy, ryby budou méně plodné
  • kriticky se sníží počet lovných ryb kvůli zvýšenému rybolovu, kvůli neuzavřeným životním cyklům, kvůli přerušení potravinových řad
  • lidé z těchto důvodů začnou lovi další, dnes méně zajímavé mořské živočichy, i přes mezinárodní zákazy
  • lov v moři bude dále bezohledně likvidovat mořské dno, korálové útesy i přes mezinárodní zákazy
  • pokusy o pěstování a těžbu mořských rostlin kvůli potravě nebudou úspěšné tak, aby nedostatek mořských zdrojů vyřešily
  • rozšíří se ekologická nerovnováha na globální úrovni i pod hladinu moře

mikroorganismy

  • stále máme jen velmi nejasné znalosti o komplexním mikrosvětě, který existuje všude na Zemi. Je velmi důležitý pro veškerý život.
  • bakterie, mikroby, nebo i viry a veškeré mikroskopické životní formy budou reagovat na měnící se podmínky rychleji, než makrosvět
  • mořské mikroorganismy a plankton budou ovlivněny změnou teploty moří i změnami mořského ledového příkrovu
  • je reálné, že vzniknou zcela nové mutace mikroorganismů, které budou mít pro pomalejší makrosvět nečekané vlastnosti
  • veškeré látky, nebo mikroorganismy těžko zařaditelné do poškozeného oběhu biosféry se stanou nebezpečnými
  • je pravděpodobné, že ke vzniku nových forem těchto organismů, nebo látek aktivně i pasivně přispěje člověk
  • člověk se bude snažit využít tyto nové, nebo uměle modifikované organismy k získávání, nebo vzniku potravin, energie. Tato snaha bude spíše riskantní, než efektivní
  • je pravděpodobné, že se vznikem nových mutací nad nimi nebude mít člověk kontrolu kterou plánuje, nebo předpokládá
Genové banky ohrožených zvířat a rostlin už vznikají, ale prakticky budou zbytečné. Organismy dovedou žít pouze v prostředí, které nenávratně zmizí a které rozhodně nejde dobře simulovat, nebo hibernovat. Podobné snahy o zachování života bez skutečné vůle řešit příčiny jsou z dlouhodobého hlediska pošetilý nesmysl. Zemi nelze rozdělovat na jednotlivosti a ty „syntetizovat ve zkumavce“. Ani jinde.

Flora, biotop

  • se snížením plochy rostlinného příkrovu v tropech i jinde se bude zrychlovat jejich ústup a destabilizovat vodní rovnováhy oblastí i kontinentů
  • začnou se místně prosazovat agresivní a novému prostředí odolné rostliny, (které známe dnes např. jako zavlečené druhy, nebo plevel) na úkor unikátních, původních, nebo endemických rostlin
  • tyto rostliny však nebudou pro hospodářství přínosné, nebo nebudem schopni je využít a ani poškozené životní prostředí je neunese
  • budou nepředvídatelná cyklická, inflační přemnožení, biokalamity v menších lokalitách, nebo i kontinentech
  • tyto výkyvy budou sice jednorázové, ale nevratné a trvale poškodí lokality, zlikvidují citlivé a dosud vyvážené ekosystémy.
  • další lidská činnost se zredukuje na kompenzace škod, ani ty nebudou dostatečné

    Fauna, zvířata
  • všechny vyšší organismy budou negativně ovlivněné změnou klimatu
  • bude prokazatelné i pozorovatelné, že vlastní rychlostí adaptace organismy nestihnou sledovat tempo vývoje podmínek
  • proto kriticky klesnou stavy zvířat citlivých na specifické životní podmínky
  • některá zvířata a rostliny vyhynou okamžitě a nevratně (např. pro konkrétní nerovnovážné události v lokálním biotopu)
  • některá zvířata vyhynou aniž bychom vůbec pochopili souvislosti a příčiny
  • některá zvířata se krátkodobě přemnoží a pak vyhynou, z nějakého banálního, ale přesto neřešitelného důvodu.
  • nebude už možné zachraňovat jednotlivé ohrožené druhy, bylo by nutné zachraňovat celé biotopy, ekosystémy a na sebe vázané řetězy zvířat a živočichů
  • všechna kriticky ohrožená zvířata vyhynou, pak budou následovat další

Já si nepřeji, aby se to všechno stalo. Ale pouhé přání je málo. Pouhé komentování a diskutování je málo. Pouhé svalování viny na druhé je pošetilé. Prohlášení a postoje světových organizací (např. UNEP, nebo IPCC) už mnoho z těchto témat podložilo svými několikaletými výzkumy. Jejich opakovaná vyjádření nejsou pouhým výkřikem, politickou kličkou, ani tragickým nářkem. Jsou vážným, pragmatickým a naléhavým oslovením nás všech.

Co s tím tedy dělat? Přemýšlejte, získávejte informace, učte se. Buďte otevření, jednejte za sebe, s vlastními názory, v zájmu budoucnosti. Ze zpracovaných informací a vašich životních potřeb formulujte otázky pro své zastupitele, kterým jste předali svůj díl na výkonu moci. Měli by umět otázky přijmout, zpracovat a reagovat. Jsou ve funkci, která má přinést Vám i společnosti užitek. Taková je pravá role zastupitelů v demokratické společnosti.

Dělejte to co nejvíce přímo. Nepřímé metody začínají být neefektivní pro Vás –  a výhodné pro ty, kdo nechtějí, nebo svými schopnostmi nedokáží přímo odpovídat a tedy zastupovat Vaše zájmy.

Nenechte se odbýt jednoduchou odpovědí. Slova jsou pouze slova, podstatné jsou výsledky.

Buďte trpěliví, vstřícní, ale i důslední.

O lidech v nás

Cestou domů jsem potkal člověka.
Na první pohled byl poněkud odpudivý, na ten druhý byl dokonce opilý. První slovo, které byste pro něj našli, by bylo bezdomovec. Nic pro slušný lidi!

Šel jsem pěšinou směrem domů a když jsem jej míjel, tak mne uviděl a začal na mne mluvit. Zastavil jsem se a odpověděl mu. Bylo patrné, že ten den pil a alkohol ho trochu vyváděl z rovnováhy i plynulé artikulace. K takovému setkání se občas nachomýtnete a skoro všichni už jsme se naučili je efektivně ignorovat. Nebo docela jednoduše ukončit. Dřív, než začnou.
Měl jsem čas a prošlo mi hlavou, že vlastně nemám důvod, proč bych tomu muži neměl odpovědět. Zastavil jsem se a poslouchal jsem, co říká.

Požádal mne o zapálení své cigarety. To jsem bohužel nemohl. Ale ani to, že on byl kuřákem a já nekouřím  — ani kouření nepovažuju za něco úžasného — mě nedalo důvod k odchodu. Bral jsem to jak to bylo: Že by si rád zapálil.
Po chvli našeho zastavení a pár dalších slovech vyšlo najevo, že právě při cestě touhle pěšinou upadl na mokré trávě, usnul a spal nějakou chvíli. Určitě zmožen pivem, které jak sám říkal, má rád. Nebyl žádný výtržník. Měl jen trochu špinavé kalhoty, větrovku a v ruce držel igelitovou tašku.

Z našeho rozhovoru pak vyplynulo, že je v této čtvrti pamětníkem, a co všechno si pamatuje. Nedal jsem se zahanbit a přestože mladší o 20 let, tak jsem kontroval, že si taky pamatuju co tu dřív bývalo… Nevěřil mi. skoro všechno je přece dneska jinak. To jsme se shodli. Lovil jsem v paměti.

Překvapil jsem ho, že vím, kde stála hospoda V závětří, (a které se říkalo U Šlajsů dodával on…) že tam rostly vysoké kaštany, že měla verandu… a ještě pár drobných věcí jsem si vzpomněl. Jak tady na stráni rostly meruňky  — a kousek dál byla kolonie zahrádek — mi zas připomněl on. Dneska je všude kolem houští a plevel. Tam nahoře místo ovocných stromů vyrostla dokonale betonová, obytná monstra. Dvacet let stačí a všechno je jinak.

Rozhovor se stočil zas chvíli jinam… Postupně jsem poznal, co toho muže trápí. Nebyl to veselý příběh. Říkal mi, že pracuje denně dvanáct hodin a do práce jezdí přes celé město hodinu a půl. Práce mu nevadí, to ne… Ale podmínky pro ten život začínají být stále podivnější.

Řezník. Fachman.

Jeho ruce o něm mluvily hodně. Byly mozolnaté a silné, vycvičené dranžírovacím nožem. Dneska, říkal, aby se uživil, musí pracovat v hypermarketu na kraji města a připravovat tuny a tuny masa týdně na pultový prodej. Hypermarket, to je továrna na jídlo, kde vše má své předpisy, mnohdy šílené. Ztratil veškeré iluze, které by kdy mohl mít.

Maso se místo domácí produkce vozí z Rakouska… a toho papíru a plastů, co každý balík je, že vživotě neviděl… Pracuje každý den, nad sebou má další dva nebo tři nadřízené, kteří jsou víc manažery, než aby rozuměli té práci. Kdyby ale on jednou nepřišel do práce, manažeři by stěží nakrájeli 250 řízků za půl hodiny… Taková to je podivná továrna.

Aby toho nebylo málo, jeho práce je prý protkána různými absurditami všedních dní.. To jednou prý přišla fešná paní, která je začala školit o tom, jaké se mají dodržovat potravinářské normy při zpracování masa. Takže i on, co celý život boural kusy masa si vyslechl direktivu, která přistála až z daleké EU. Poslouchej: „U drůbežích hlav je potravinářsky zpracovatelný pouze slepičí hřebínek a uši“. Rozumíš tomu? ptal se mě: „Hřebínek, to bych ještě pochopil. Ale viděl jsi někde na slepici, nebo na kohoutovi UŠI? Já tedy ne“. klepal se do hlavy.

Já taky ne, snažil jsem se o divný úsměv. Byl by to docela dobrý vtip, kdyby to prý nebyl fakt, co v tom lejstru ještě všechno stálo.
Nejsem řezníkem jako on a nedokázal jsem posoudít všechno, co mi o své práci povídal. Ale vnímal jsem to, co cítí. To už nebyla hrdost na řemeslo, to byl smutek nad tím, že zmizelo.
Měl pocit i potřebu říkat, že něco není vpořádku. Říkal že to, co se před pár lety tvářilo jako moudré a úžasné, je dnes nějak velmi podivné.

Svými slovy obyčejnýho člověka mi říkal věci, kterým jsem musel dát za pravdu. A nemluvil jen o své práci. Říkal mi je, jako kdyby byl můj otec a já jeho syn. Říkal je i přes to pivní opojení jakoby moudře… To pivo v něm pouze uvolnilo zábrany, jazyk ho chvílemi zrazoval, ale mysl v něm byla docela bystrá. Toho jsem si všiml docela dobře. Byl to člověk, který uvažoval racionálně.

Pak mi řekl, že jde ze hřbitova, kde byl koupit nějaké ty kytky a pár svíček na hrob… že už tam dlouho nebyl… že se musí vrátit domů do paneláku… a nechápe, proč už mu 2x za rok zdražili nájem, když kdosi řekl, že to bude maximálně jednou ročně..

Povídali jsme si a já jsem byl chvílemi v silné kouřové cloně jeho cigarety, ale překonal jsem to. Přesto, jak působil prvním dojmem, bylo v něm dostatek lidské zkušenosti a obyčejného člověčenství. Bylo mu smutno z toho co se děje kolem nás… Neříkal to proto, že zrovna jemu se nedaří tak, jako se daří jiným.. spíš mluvil o mladých lidech a o tom, čemu přestává rozumět, protože ví, že tak to prostě nemůže fungovat.

Říkal jsem mu i své názory na tytéž věci. Snažil jsem se být trochu objektivní a trochu i upřímný. Výsledkem toho bylo, že jsme se v něčem shodli a v něčem jsme ty naše názory přešli mlčením.

Možná, že podobně jako on, přemýšlí hodně lidí. Jen to nemají komu říct, nebo se jich na to ani nikdo neptá… Kde by se jich taky ptali? Tak plno lidí nosí v sobě balvan, který mají a neví co s ním. A nakonec se třeba dostanou i do situace, z které už se těžko hledá cesta. Situace, kterou si sami nepřipravili.

Říkal mi, že je rád, že si se mnou chvíli povídal. A že není tolik lidí, kteří si s ním takto povídali.

Podali jsme si ruce. Pevně, jako chlapi. Popřál jsem mu hodně štěstí a ať ještě v tom životě v něco věří. Že to možná nebude dokonalý, ale že to snad ještě trochu má smysl. Doufám. Rozloučili jsme se. Sice jsem ztratil třičtvrtě hodiny na cestě domů s cizím člověkem. Ale získal jsem tolik vjemů o lidské duši, kterou bych jinde jen stěží nakoupil. Bylo to zajímavé setkání.

A tak doufám, že jsem i já jemu jsem něco vrátil. Snad to byl kus mé dobré vůle k povídání. Nedělal jsem to ze soucitu, ale ze zájmu. Protože … nevím… něco ve mě takového je. Protože asi dost lidí to povrchní míjení oplácí podobně zase mě. A já s tím nic nesvedu.

Dovedl jsem si představit, jak ti kolemjdoucí, co nás občas obloukem míjeli, i ti projíždějící cyklisti měli na nás dva v okamžiku svůj názor. Takových lidí co vypadají jako on přeci je! Když jsem odcházel, tak mi to došlo. Je snadné nepozorností a leností zaměnit příčiny s následky. U toho, co pouze vidíme. Pohledem hodnotíme druhé, akorát že očima, co už nevidí do hloubky.

Pivo i kouř na něm nechaly své stopy. Ale ani na okamžik jsem v něm nepřestal vidět člověka.

O Závisti

Občas potřebuju vylézt na kopec.

Jako malý kluk jsem zažil spousta pěkných věcí a z toho dětství si ještě něco pamatuju. Vzpomínky si udržuju. Čím jsem starší, tím hodnotnější mi jsou. Přestože, nebo snad právě proto že ztrácí detaily, určení místa i času. Zůstávají z nich někdy jen pocity souvislosti, někdy vůně, někdy ani to ne.

Napíšu o jedné z nich. Jako děti jsme s rodiči chodili za město do přírody. Tehdy to byl celodenní výlet, s dekou, termoskou a zabalenými chleby s máslem, sýrem a zeleninou. Jezdili jsme tak třeba pod zbraslavský most Závodu míru. Tam se dala na náplavce — břehu Vltavy, položit deka, opalovat se a koupat v řece. Lovili jsme s bráchou kamínky z vody, prolejzali rákosí, házeli žabky do proudu.

Občas taky našli říční škeble, ale spíše jen žabinec. Učil jsem se foukat na list trávy aby to pískalo, chodili jsme bosi podél vody po rozpálených oblázcích nejdřív směrem tam. Pak, když už to bylo daleko, tak se vrátili, i s poklady, co jsme cestou našli. Většinou to byly různé rybářské vlasce. háčky a zbytky splávků a vše co přinesla voda. Taky se dalo vylézt od úpatí mostu po jeho betonovém oblouku vysoko nad řeku. Byla tam pod mostním obloukem ozvěna.

Když nás sluníčko u vody omrzelo, chodili jsme s rodiči ještě do blízké lesní zoo. V malých klecích u cesty tam bylo spousta zvířat. Moc dobře si pamatuju na výra velkého, poštolky, puštíky, sovu pálenou, kalouse a jiné dravce. Taky na vrány, krkavce, strakapoudy, žluny. Stavili jsem se i u lišek, veverek, tchořů a u divokých prasat, kde to vždycky pěkně smrdělo. Kolem těch klecí jsem chodil rád díval jsem se na zvířata, četl si cedulky o nich.

Když jsme i zoo prošli odzdola nahoru a zase zpátky a snědli svačinu, tak jsme ještě zašli na kraj pod les do dětského hřiště. Na louce tam bylo rozloženo takové dřevěné království. Houpačky, prolejzačky, kůly, patníky, palisády, skluzavka a hlavně dřevěný vlak i s vagonky, v kterých se dalo sedět. Všechno z klád, odřezků a vysekané kulatiny. Donekonečna jsme to prolejzali, a i rodiče si s námi občas sedli do toho dřevěného minivlaku a hráli jsme si na strojvedoucí.

Tady na kraji Břežanského údolí, kolem potoka se dalo v létě odpočívat něco zažít, schovat se ve stínu před sluncem, tady to bylo fajn. Také jsme chodili výš, do lesů na kopec. To už jsme byli starší a s rodiči jsme chodili na houby. Kopce nad údolím Břežanského potoka jsou lesnaté, docela strmé, někde kamenité. Ale lákadlo hub tu bylo vždycky docela silné, tak jsme tam chodili. Houby někdy rostly, někdy ne. Po kopci vede spousta cest i cestiček.

Jedna stezka vedoucí po hřebeni nad Vltavou vedla až hornímu altánu. Od něj je pěkný výhled na údolí a řeku pod ním. Tehdy byl takový výstup opravdu na celodenní výlet. Cestou mě už hodně bolely nohy a představa jít ještě dolu to moc nevylepšovala. Dál už jsme tedy s našima moc nechodili, ten les nebyl tak průchozí a hub taky nebylo moc. Na výlet to bylo opravdu tak akorát.

Čím jsem byl starší, tím už bylo i míň času, však to znáte. Vzpomínky na dětský léta jsem na pár let odložil do nějakého zadního šuplíčku, protože jsem měl právě plno práce s braním rozumu a objevování světa i lidí kolem sebe.

Po velmi dlouhé době, bylo to před několika lety jsem se začal vracet. Nejdřív v myšlenkách. První návraty na to místo byly opravdu jen vzpomínkami a nedával jsem jim takovou váhu. Jen mě to napadlo. Vždyť vzpomínek na dětství jsem měl taky z jiných míst. Později jsem ale rozeznával, že mi v těch vzpomínkách chybí něco čerstvého. Potřeboval jsem si je oživit.

Trvalo mi pár let, než jsem se jednou v létě sebral, a vydal se tam znovu. Sám. Dojel jsem autobusem a zbytek šel pěšky. Prošel jsem si všechna ta místa, kde jsme tehdy byli, leželi na dece, nebo sbírali houby, nebo jen zajímavé klacíky. Je tam i náplavka, lesní zoo a dětské hřiiště, přestože už úplně jiné, než tehdy.

Vydal jsem se taky nahoru na kopec. Zůstal stejný, strmý, masivní, tichý a neoblomný. Procházel jsem prosvětlenou strání kopce a uvědomoval si, že stromy a keře tam v téhle skladbě opravdu stále jsou tak, jako dřív. Vzduch je tam stejný jako tehdy. Nechal mě vylézt až k altánu, odkud mi se stejnou pohostinností jako tehdy otevřel náruč s výhledem do krajiny.

Tady máš člověče a dívej se. Tady žiješ, tady tu dýcháš vzduch mého lesa. Neexistuje jiné místo v celém vesmíru, jako je právě tady.

Ale na sestup je ještě brzy. Cesta jde dál, trochu po rovině a zase trochu do kopce, což je vlastně jediný směr jak se dostat až na vrcholek. Jako děti jsme tam s tátou taky byli. Když už budete myslet, že už to dál nemůže být, ještě kousek popojděte a … jste tam. Nahoře je místo, kterému se říká keltské oppidium Závist. Je největším svého druhu v Čechách. Vlastně celý vršek kopce je pouhý zbytek místa, které bylo kulturně obývané už před pěti tisíci lety.

Jako kluci jsme tam na vrcholek s tátou několikrát došli a chodili tehdy po odkrytých kamenech a procházeli znovu vykopanými uličkami mezi polorozpadlými zídkami. Rozeznával jsem domy, nějaké místnosti, různé přístěnky. Bylo tam taky spoustu ostružin co nikdo nesbíral, místy v neprostupných křoviscích a všude obrovské divizny. To místo byla odměna výletu.

Táta nám občas i povídal, co to všechno znamená, že to jsou vykopávky starého hradiště a že tam v dávných dobách byla pevnost. Pamatuju si dobře, že jsme tam jen zřídkakdy někoho potkali. Až nahoru se prostě moc nechodilo. Bylo tam ticho, šuměly stromy, zpívali ptáci. Bylo tam spousta včel, motýlů, které jsem dole v údolí neviděl.

V posledních letech jsem se tam znovu párkrát vrátil. Anižbych to někomu říkal. Cesta nahoru se dala zvládnout v pohodě, došel jsem pěšinou kolem neznatelných hradebních valů a původních přístupových cest lesem až k místu keltského hradiště. Tam, kde dříve byly vykopávky, hromady pracně vyvezené hlušiny a různě rozmístěné balvany…. Tam je dneska už jen hladce urovnaná plocha, zasypaná do úrovně původního terénu. Na kraji toho místa je nový dřevěný přístřešek, kde si přečtete informace o historii hradiště.

Když jsem tam tedy nahoru dorazil, obešel jsem pomalu místo, na které bylo jen pár kameny vyznačeno, co se v zemi skrývá. Chodil jsem mlčky a s úctou okolo. Ani nevím co bych měl v tu chvíli říct, kdyby bylo komu. Došlo mi, že to místo tak, jak jsem ho viděl v dětství už nikdy neuvidím.

Ale tak to má být. Není rozumnějšího činu, než vše, co na tom místě v zemi zůstalo, se pokusit poznat, snažit se trochu pochopit a potom znovu zakrýt. Jen tak to dál zůstane. Tehdy tu práci za mne někdo udělal. A když budu potřebovat, tak se o tom dozvím víc. Není nic lepšího, než to místo ctít jako součást kultury a krajiny, kterou jsem na pár let života zdědil — přestože ne doslova. Není nic moudřejšího, než po poznání zase potichu odejít.

Stál jsem tam chvíli s očima dokořán, neschopný zvednout alespoň kamínek ze země. Nebyl potřeba. V tu chvíli jsem totiž do sebe nabíral plné náruče toho místa a v duchu se s hlubokou úctou skláněl. Po tvářích mi tekly slzy. To místo mě sebralo a já to přijímal. A ty dětské vzpomínky mi daly další smysl.

Jsem moc rád, že jsem tak trochu dědicem toho všeho kolem. Žiju blízko a snad trochu vím, co pro mne znamená. Doufám, že v tomto pocitu nejsem sám.

Vím, že když se příště zase vypravím sem, nebo jinam, budu mít podpobně silný pocit. Možná se okolí změní v detailech, přibydou nějaké lavičky, nové informační cedulky nebo odpadky. Příspěvek naší doby. K tomu podstatnému, co mne oslovuje ale nijak důležitě nepřispějí.

Jestli máte chuť, nebo bydlíte blízko, vydejte se tam někdy.

Co uděláš?

Hra se svou vlastní vůlí.

Hra Co uděláš?

V principu hry jde o to se naučit rozhodovat. Zamýšlet se nad přicházejícími událostmi nebo informacemi a ze závěrů svého myšlení pak jednat.
Není dobré to nedělat vůbec. Není příliš praktické donekonečna přemítat nad všemi variantami, možnými výhodami, nevýhodami nebo komplikacemi.
Není příliš praktické se rozhodovat impulzivně, bez rozmyslu, pudově, nebo pomocí intuice, či nějakého šestého smyslu a podobně.

Intuice

Proč si myslím, že nelze spoléhat pouze na intuice? Ve skutečnosti jsou intuice jen mimoděk nasbírané zkušenosti, které si však neuvědomujeme zcela plně, ale pouze je používáme. Pokud by člověk žil v prostředí, které je neměnné a zároveň dostatečně bohaté na veškeré modelové situace, tak v takovém prostředí získáme postupně tolik zkušeností, že bude snadné a „intuitivní“ se s pomocí takových zkušeností rozhodovat. Pokud by člověk žil v úplné izolaci, žádné intuice by neměl (nehledě na to, že by z něj defakto nevznikl člověk)

Bohužel se zdá, že prostředí je sice stabilní, ale zásadní bývá rozhodování hlavně v nestandardních situacích. Tam, kde není příliš exaktních zkušeností. Tam může pomoci pouze rozumem ovládané rozhodnutí, podpořené vědomě získanou a zpracovanou zkušeností. Intuici respektuji jako možný nástroj, ale neberu ji jako zásadní nástroj k rozhodnutí.

Hra by mohla vypadat takto:

Udělej to

Udělejte v konkrétním čase a místě konkrétní věc. Udělejte ji, přestože byste ji za běžných okolností neudělali.
Udělejte, vykonejte nějaký čin v rámci hry s naprostou střízlivostí a plným vědomím. Tak máte také otevřenou možnost získat zpětnou vazbu a z ní se poučit.
Když ji uděláte jen jako mimochodem, bez vlastní pozornosti, nezpozorujete ani její podstatné výsledky.
Vynaložte do hry energii, o které víte, že je pro tu hru nutná. Investujte ji.

Čerpejte inspiraci ze svého volného času, prostředí, přátel. Dejte hře nějaký stupeň složitosti.
Ale poučte se z nich ve smyslu: Dokázal jsem to zejména proto, že jsem to CHTĚL udělat. Jak to proběhlo a dopadlo atd. už je jen procesní záležitost.

Příkladů co udělat je spousta. V rámci hry to jsou většinou věci jednoduché, které váš ani cizí život nijak neovlivní. Nakreslete něco, přemístěte předměty, dejte novou vlastnost věcem, které dostud tuto vlastnost neměly… Výsledek vyhodnoťte.

Neudělej to

Hra má i alternativní průběh ve smyslu „neudělej to“. Prostě věc, kterou byste dokázali dělat (je snadná, ověřená), nebo běžně děláte, tak v této hře neudělejte. Je ale nutné si sám sobě říct, že to NEDĚLÁTE v rámci hry, z vlastní vůle. A z konkrétního důvodu, tj. výsledek může mít konkrétní cíl.

Nikoliv tedy z nedostatku času, nebo z nedostatku jiných zdrojů, ani z nedostatku schopnosti rozhodnout, nebo nedostatku podpory okolí. Buďte uspokojeni svou svobodnou vůlí něco neudělat. Neste následky toho rozhodnutí.

V obou hrách se budete potýkat s absolutními hodnotami, které nepřekonáte. Je to čas, jsou to přírodní zákony, jsou to vaše základní biologické dispozice. Nepřekonávejte je, ale přijměte je jako zásadní faktor hrající roli ve vašich hrách. V obou hrách naopak překonávejte relativní hodnoty. Dávejte jim takovou důležitost, aby jste je nepopřeli, ale zároveň aby byly funkční v rámci hry tak, jak sami chcete.

Pokročilé úrovně těchto her můžou být různými kombinacemi „udělej to“ a „neudělej to“ … Anebo naopak. Příkladem hry je, že jste pevně rozhodnuti něco udělat a z důvodů, které přichází, tu věc vědomě neuděláte.

Výsledkem by v obou závěrech hry měla být „naplněnost“. Naplněnost jako pozitivní pocit ve smyslu opaku frustrace. Prostě se vám něco povedlo. Povedlo se vám to rozhodnout z konkrétního důvodu (protože jste to podpořili svou vůlí a činy) a nebo jste to záměrně neudělali, opět zejména s podporou vlastní vůle a konání.

Další hry můžete opakovat se ztíženou náročností. S časovým posunem výsledků. Stále platí, že věci musíte začít a dokončit se stejnou duševní energií a s vědomím, že hra trvá, dokud ji sami neskončíte.

Můj závěr ze hry

Tato hra je zdánlivě jednoduchá, ale já si myslím, že je naopak velmi těžká.

Je důležité umět rozeznat charakter svých činů. Že jsou skutečně dělané z vlastní vůle. Naučit se je rozlišit. Naučit se ovládat sebe a své chování. Naučit se jej integrovat do prostředí v kterém existujeme a mezi chování okolí.

Naučme se rozeznávat své cílené konání (pokročilý stav) od vlastních přirozených reakcí na skutečnost (běžný stav). Pokud celým svým životem budeme pouze reagovat na přicházející skutečnosti, budeme možná žít život snadný, možná poněkud neuspořádaný a nepředvídatelný, ale myslím, že také ne příliš smysluplný.

Neopouštějme ani jeden přístup pro ten druhý. Nakládejme se sebou a se svým okolím oběma způsoby. Tedy buďme cílevědomí, ale zároveň buďme i přirození.

Má druhá hra

Mám takovou myšlenku.
Svět, ač velmi nepopsatelný ve své celistvosti, se ve svých jednotlivostech dělí na něco, co se nějakým způsobem doplňuje. Vidíme v něm určité logické protiklady. Chcete-li Jing a Jang. Přes tuto zdánlivou dualitu a polární jednoduchost si však nemyslím, že by byl svět pouze černobílý, nebo dvoustranný. Ten skutečný není. Celkový svět vnímám jako velice různorodý, mnohočetný, provázaný a funkční ve svých nekonečných titěrnostech  — funkčních pouze dohromady. Svět, člověkem doposud ne zcela pochopený a popsaný. Ta jednoduchá, navzájem se doplňující dvojstrannost (kterou zde rozvinu) nám dává jen snadnější, člověku pochopitenější pohled na skutečný stav věcí. Na širší stav, nebo projev, na který nemusíme ihned dohlédnout. Proto je raději podvědomě, nebo zvyklostmi zjednodušujeme na protiklady, nebo doplňující se poloviny. Dokážeme je totiž tak lépe pochopit.

V mnoha případech je dualita opravdu velmi blízkým popisem reality, ačkoliv není její zcela přesnou interpretací. Binární popis světa je matematicky rozeznán a používán. Počítače tak fungují. Jenomže svět zdaleka není počítačově interpretovatelný. Ve skutečnosti žijeme s neustálými podmínkami pravděpodobností. Naučili jsme se velmi dobře vyhodnotit a zpracovat i ne zcela exaktní informace o realitě. Dokážeme dobře vyhodnotit i jen pravděpodobné informace. Třeba ty o té dualitě. Díky zkušenostem, které životem nabereme je pak umíme dobře posuzovat a závěry promítat do svého chování.

Občas hraju hru Najdi opak.

K této hře ještě používám dělení na věci obecné a věci lidské. Obecné je vše, na co člověk nemá vliv tak, jak si myslí nebo sám chce. Lidské jsou ty, které vzešly od lidí, a lidé na ně mají svůj vliv nebo je lidé přímo tvoří. U obou respektuji, že jsou. Vím, že ne vše dokážu správně rozeznat. Ty všeobecné, takřka přírodní a přirozené přijímám jak dokážu. Obecným věcem jsem mnohem více pokornější. U těch lidských, které rozeznávám, jsem však mnohem víc obezřetnější. Toto mé dělení se projeví v závěrech a vyhodnoceních hry.

Kdy se dá hrát:
Kdykoliv. Přichází k vám informace, události, nebo jevy, které se nějak tváří, něco vám říkají, nějak vypadají. Skvělé! … Báječné! … Neuvěřitelné… Strašné! Ty věci k nám často přicházejí s nálepkami, které jim dal někdo jiný. Nebo jsme si nálepky sami připravili do zásoby, aby s tím bylo méně práce. Novinky moc nezkoumáme, jen je automaticky přijmeme do své pozornosti, omrkneme nalepenou nálepku a uložíme do šuplíčku. Na později, nebo na někdy jindy. Ano, děláme to, funguje to. Civilizace nás to naučila.

Nyní hra:
Vyhraďte si myšlenkový prostor na to, abyste kromě běžných procesů zpracování nálepek a odkládání do šuplíčků se jmenovkami také nad věcmi přemýšleli. V rámci hry. Ne tedy nutně na zásadní, životně důležité úrovni. Paralelně. Někdy. Hrajte si s tím, co k vám přijde. Dívejte se na to dětskýma očima. Očima které nejsou omezené klapkami, na věci které nejsou polepeny nálepkami.

Zkuste najít k té věci její opak. Přesný. Nebo jakýkoliv, blížíci se té přesnosti.
Někdy to je snadné, protože tyto opaky existují. Vnímáme je smysly, rozumem, pamětí.

Jindy to je těžší, protože opakům z nějakého důvodu nevěříte, neznáte je, nebo si myslíte, že neexistují. Ale třeba jsou.
Někdy je takový opak nutné hledat ve vlastní fantazii. Přesto ten opak hledejte, vyformujte jej a postavte jej vedle té první věci. Vyrobte zrcadlo. Někdy je opakem něco, co má jinou skladbu materie, vychází jaksi z jiného základu ale nějakým jednoznačným vztahem je protikladem k té první věci. Ano, berte to jako legitimní protiváhu.

Co ale s tím dále? K čemu je mi hledání imaginárního opaku, o kterém vím, že se vylíhnul jen v mé hlavě?
Zvažte to a nedělejte unáhlená rozhodnutí. Možná že vám to přinese jiný vhled na věci, které jste si nevšimli, nebo jste je zanedbali viděním z jednoho úhlu pohledu.

Má to totiž skrytý háček. Ať už jsou schopnosti v nalézání opaků jakékoliv, ať už je fantazie sebedivočejší, neubráním se pojímat věci tak, aby FUNGOVALY. Pode nějakých vnitřních, nebo zjevných pravidel. Ta pravidla vychází z těch základních pravidel fungování všeho. Akce a reakce, zachování energie, příčina a následek, šipka času, pravidla entropie, dědičnost… To jsou pravidla, která jsou daná, která lidé nějakými výmysly nezmění. Přirozeně tedy tato pravidla MUSÍ být stejně použitá pro obě strany, aby se dalo hovořit o opaku. Tato pravidla nám dají nakonec to vhodné vodítko pro posouzení prvotních, ale i opačných věcí.

Když ani přes zvýšené úsilí, ani přes pokusy nahlížet na věci z různých úhlů nenajdu vhodný protiklad, … Pak se mi taková věc jeví jako unikátní , … jedinečný… a účelový… NESMYSL. Vznikl z nějakého konkrétního důvodu, který by se dal shrnout do: „Na první pohled nezřejmý nesmysl, u nějž je cílem, aby byl vnímán jako zřejmý smysl“ Výstupy z tohoto stavu budou třeba i zřejmé, nebo zjevné. Ale nebudou s vámi interagovat tak, jak byste předpokládali logickým vývodem z původního (příčinně nesmyslného) jevu. Protože budou patrně používat jiné interakce a jiná pravidla, které nejsou zřejmá. Které nemají být zřejmá. Které nesmí být zřejmá. A to je jádro problému.

Když tu opačnou věc sice zhmotníte, pojmenujete, popíšete, ale ve vztahu k té první nebude fungovat podle stejných pravidel, nebo nebudou funkční (při své protichůdnosti) obě navzájem, je na pováženou zda funguje i ta první. Zvažte zda bude fungovat sama o sobě, ačkoliv nemá svůj vlastní opak.
Dbejte, aby to doplnění mělo dostatečně podobný oběh energií. Tedy v rámci zjednodušení aby obě věci fungovaly bez zásadně rozdílných vstupů a výstupů. Prostě aby si byly zrcadlově podobné.

Pokud tomu tak nebude, narazíte na nerovnovážnou dualitu. Jedna strana se bude tvářit TAK JAK JE. Druhá strana bude jejím zdánlivým opakem. Ale aby mohla být funkčním opakem, tak bude zcela zásadní její interakce s vnějším prostředím, její vazba jinam, další intenzívní výměna energíí nebo hodnot. V závislosti na nějakém jiné čase, nebo prostoru. A hle, hned to je divné. Pak je ale tento stav protipólů nerovnovážný a rozhodně jej nelze považovat za ekvivalent Jing-Jang.

Namítáte ale, že samostatné a uzavřené věci neexistují? Exaktně přesně řečeno SAMOZŘEJMĚ ŽE NE. V těch nejširších mezích přeci souvisí vše se vším. Proto považuji za nerozumné to buď zanedbávat zcela, nebo to zanedbávat selektivně, výberově pro tu jednu věc.

Nyní jsem došel na začátek myšlenkové hry: V lidských schopnostech je přirozené nakládat s věcmi pomocí zjednodušení, pravděpodobností, pomocí alternativ. Použijeme-li tedy metodu zjednodušení, pak to dělejme s plným vědomím a spravedlivě pro vše, tedy i pro protiklady.


Závěry k této hře
Pomocí přiřazování opaků je možné, že začnete objevovat ten opravdovější a přirozený stav bytí.

Při používání hry se možná jednou budete lépe orientovat i ve skutečném životě. Hravě naleznete to, co jinak bez hry neobjevíte.
S uvědomováním opačných věcí nakonec budete vnímat ten reálný svět komplexněji, ale v těch konkrétních věcech s větším porozuměním.
Posoudíte příchozí jev jako přijatelný zejména když jej zpracujete rozumem a porovnáte s jeho opakem.

U funkčních věcí si budete vážit jejich funkčnosti, protože si uvědomíte že existuje i jejich nefunkční opak.
U nefunkčních věcí se snáze vyvarujete jejich použití, protože najdete, nebo si uvědomíte funkční opak. Tomu budete věnovat svoji energii.

A vaše myšlenky?

Má soukromá hra

co je důležité a co není. A můj závěr ze hry.
Abych si srovnal, co jsem, co dělám a co dokážu, tak hraju hry. Hry jsou už dávno popsané někým jiným, takže nejsem jejich objevitelem, jsem jen uživatelem. Možná jsem si našel jen vlastní cestu. Ani nevím jaká je v poměru k jiným, nesrovnával jsem ji s cizími.

Ty hry jsou většinou hrami mne samotného se sebou. V menší míře je hraji s jinými lidmi. Pokud se vůbec najde někdo ochotný je hrát.

Pokud se odhodlám hrát hry veřejně, snažím se, aby na tu hru ostatní přistoupili, věděli o ní a účastnili se. Hra, kde druhý neví, že si s ním hraju není tou hrou, co myslím. Je to spíše míjení, nedorozumění, nenaplnění, v horším případě to může být využívání, podvod.

Hry tedy hraju proto, abych vyhrál. Výhra v těch hrách je poznání něčeho, co bych bez her nepoznal, co bych jinak nezískal. Ve hře, které myslím, není výhra tím, za co se všeobecně považuje: jako kladný zisk. Možná -a přijatelná- je i prohra, z které se poučím. Hra mne chrání před prožitím skutečných rizik, které bych zakusil naostro v podobné situaci.

Pro mne je podstatné dokončení hry. V předpokladu že hra má svůj rozeznatelný konec, nebo průběh. Hra může skončit výsledkem, který bude výrazně negativní, bude to i totální prohra, nebo ztráta. Přesto s odstupem považuji takovou hru za úspěšnou, protože proběhla. Protože se rozběhl mechanismus hry a určitou dobu fungoval. Protože jsem měl šanci tu prohru rozeznat.

Hra Co je důležité

Někdo tomu může říkat žebříček hodnot, jiný má pro důležitá pořadí slovo priority… Jak je libo. Nechci polemizovat o tom, jak to vnímáme, nevnímáme, nebo jak se k tomu vyhraňujeme. Někdo si pod tím představí něco bytostně nepřijatelného, zásadně se srovnáváním nechce zabývat. Někdo to považuje za neuchopitelné téma. Myslím si, že ať už to je jakkoliv, stejně důležitosti posuzujeme. Základ našeho posuzování a vyhodnocování vychází z biologických, živočišných původů chování. Rozhodujeme se abychom přežili. Stále jsme zviřátka, která se rozhodují na základě nějakých podnětů. Vnějších, vnitřních. Děláme to vědomě i nevědomky, s rozumem, citem, s vrozenými schopnostmi nebo si myslíme že bez nich. Jsme zviřátka, ať už jakkoliv hlasitě křičíme, že jsme hlavně lidé. Někteří dokonce filozofují, jak jsme lidé plní intelektu a nad věcí.

Máte-li chuť, zkuste najít, co je pro vás důležité. Nejdřív si nahrňte všechno možné na jednu velkou hromadu. Bez ladu a skladu. Budou v ní věci z vašeho života, hmotné i nehmotné, Můžou v ní být i lidé, myšlenky… cokoliv. Je sice otázkou, co si každý na hromadu naskládá, ale to je jeho věc. Jak velká bude hromada, je na vás. Bývá tak velkou, jak ji dokážete unést.

Z té hromady postupně odebírete věci, které zahodíte. Nenávratně. Jste v koši horkovzdušného balonu a odhazujete přítěž přes palubu. NENÁVRATNĚ. Odhazujte věci, které jste si na tu hromadu přinesli.

Je to HRA! Neřešte KAM letíte, PROČ byste měli něco odhazovat atd… Úkolem je ODHAZOVAT to nepodstatné. Začátek je lehký, pak je to tvrdé. Pravidla jsou jednoduchá: Zbav se dříve toho, co potřebuješ méně. Ty důležité věci většinou mohou existovat bez těch méně důležitých. Naopak to nelze.

Nečekejte, že dosáhnete konce a budete spokojeni s výsledkem. Nečekejte že vám zbyde poslední věc, budete ji nadšeně třímat v rukou a říkat: TO JE ONO. Nejspíš to tak nebude. Budete spíš neschopni pokračovat.

Budete-li mít pocit že máte dohráno, pravděpodobně hru nedokážete odpovědně uhrát, vaše hra bude podvodem na vás samých. Pak už vůbec nepoznáte, co držíte v ruce, hru budete hrát zbytečně.

Možná že už jste tu hru zkoušeli. Možná že vás vyčerpala. Nevadí. Není rozkazem ji dohrát. Zkuste se k ní někdy vrátit, zkoušejte to vícekrát v životě, s různými podmínkami. Zkoušejte ji hrát společně s někým, kdo ji bude schopen hrát s vámi.

Ta hra má nějaké závěry, ale ne zcela jasné.
Můj závěr je tento: Nevysvětlím přesně co mi ještě zbylo. Nejsou to hmotné předměty. Přes intenzívní snahu o rozhodnutí, co je více, nebo co méně důležité, jsem došel k tomuto: Zhruba posledních několik „věcí“ je prostě důležitých natolik, že je nelze dobře používat bez jiných věcí. Jsou důležité tím, že je užívám společně, ne každou zvlášť, ani ne v nějaké hierarchii. Uvědomil jsem si, že díky nim jsem člověkem.

Kdokoliv by mne nutil vyhazovat dále další a další „přítěže“ tak mne zásadně a nevratně poškodí. Je to sice „technicky možné“ ale postrádá to smysl. Pokud se vzdám možnosti je používat, pak už jen těžko nebo vůbec dostanu šanci získat zpět.

Proto jsem sám v této hře hrál tak, abych se nedostal do té krajní situace — jen kvůli pocitu vítězství nad svým rozhodnutím. V životě se snažím chovat tak, abych se nedostal do nevratných situací. Čím méně mám voleb na výběr, čím méně mám času, tím větší a těžší mohu udělat chyby. Takovu mám zušenost sám se sebou.

Můj balíček k přežití

Balíček vlastností, které vám pomohou přežít.

[1] Vnímejte, rozeznejte

Přijímejte informace tak, jak jste přirozeně schopni. Respektive tak, jak jste schopni tuto úroveň dlouhodobě udržet. (to dlouhodobé udržení, stabilita je výhodná zejména pro vás) Své vnímání lze navíc kultivovat, rozvíjet. Jsme biologicky nastavení učit se. Opakem vůle vnímat je záměrné, nebo bezděčné omezování vstupů, stavění umělých hranic a používání klapek na oči, nebo špuntů do uší.

Přestože tyto omezující pomůcky vám život v některém ohledu zjednodušší, zjednodušší jej často na úkor vás, na úkor schopnosti vnímat skutečnosti. Nezjednoduší vaši realitu. Informace o skutečnosti totiž vznikají nezávisle na vašich klapkách. Ano, mnoho věcí může být sice vnímáno, ale nemusí být vyhodnocováno, nebo být vůbec vyhodnotitelné. Opačný postup (vyhodnocení něčeho, co není vnímáno) neexistuje, nebo je chybným, zavádějícím sebeklamem. K vnímání vám pomůže bod [8].

[2] Vyhodnocujte informace

Vyhodnocením informace jim dáte vlastní vztah k ní. Přestože daná věc (informace) už dávno ten vztah k vám mít může. Vaše vyhodnocení je připuštění této informace do vašeho vědomí s pomocí rozumu. Přiřadíte jí nějakou další jakost podle vašich parametrů, vašich strukturovaných hodnot. To „kvalitní vyhodnocení“ informace bude zpravidla blízké, nebo identické s všeobecným vztahem, s tím, který vznikl nezávisle na vás. Metodiky vyhodnocování jsou různé, vícestupňové i s různými průběhy, opravnými mechanismy a efektivitou. Nalezněte svůj způsob a uvědomte si, že jej používáte.

[3] Vyhodnocujte možnosti

Rozlišujme možnosti cizí, obecné, nebo vaše vlastní. Je rozdíl si myslet, že máte nějaké možnosti a nebo tyto možnosti opravdu mít. Možnosti jsou jakési základy, dané předpoklady, dispozice, nebo aktuální stavy. Možnosti se však mění v čase, tedy jejich vlastností je také nestálost. Po jejich uvědomění (tj. přijetí do své pozornosti, případně vyrovnání se s nimi) je vhodné je aktivně zahrnout do svého stavebního balíku surovin. Z těchto základních stavebních kamenů se dá dále stavět.

[4] Vyhodnocujte zdroje

Zdroje jsou podobné možnostem, s tím rozdílem, že jejich stav nemusí být jen daný, aktuální. Zdroje v tuto chvíli nemusí existovat, ale lze vyvinout energii aby vznikly. Zdroje mohou být nezávisle na vás, mohou k vám přicházet, nebo je můžete sami tvořit. Mohou také zmizet. Zdroje nejsou nekonečné zdroje čisté energie vznikající z „ničeho“. Vnímejte Zdroje jako účelově směrovanou energii, která má nějaký původ. Která se vás týká. Vy je můžete pasivně přijmout do výbavy svého bytí, nebo zdroj zkultivovat a přímo nasměrovat k sobě. Dejte zdrojům vhodná kvalitativní měřítka, abyste k nim mohli zaujmout nějaký vlastní vztah. Připusťte, že zdroje se používají, přestože jejich původ nemusíte znát, nebo chápat.

[5] Rozhodujte se

Rozhodnutí u lidí není přímo závislé na předchozích [1,2,3,4] krocích. Tyto kroky je pouze vhodnější používat pro vyšší kvalitu následného rozhodnutí. Lidská rozhodnutí se neřídí matematickými zákonitostmi, kde by závěr bez jasně daných předpokladů ani nemohl vzniknout. Lidské rozhodnutí, nebo závěry vznikají i za minima daných předpokladů k rozhodnutí. Člověk ke svým rozhodnutím používá dědictví prostředí, svého druhu a vrozené dispozice. Na ně se až později nabaluje rozum, zkušenosti, inteligence, moudrost. K rozhodnutím používejte veškeré své dispozice, tedy nejen nejblíže se nabízející. Používejte k nim i emoce, vnitřní biologické signály, nebo svoje bazální vědomí. Dejte všemu rozumně vyváženou důležitost. Přes zdánlivou neuchopitelnost tohoto doporučení to stejně děláme. Často však nevědomky, bez schopnosti a vůle tyto úkony přijmout. Je možné se tím zabývat tak, abychom se v procesech rozhodování více orientovali, přestože je nebudem schopni dokonale pochopit, ani ovládat.

[6] Konejte

Konání je aktivní proces zhodnocení vaší vůle, vašeho rozhodnutí, nebo praktický průběh vámi podpořených jevů. K uskutečnění jste pravděpodobně použili předchozí body [1,2,3,4,5]. Přestože jejich kvalita a vaše povědomí o nich nemuselo být valné, nebo nemuselo být objektivně dostatečné. Vaše konání je činnost, kde jste významným prvkem v procesu a kde jste často i iniciátorem, nebo konečným příjemcem výsledků. Kromě toho stále budou probíhat procesy nezávisle na vás. Je velmi pravděpodobné, že ač sami nechcete, budete dělat procesy, které se vás sice budou týkat, ale nebudete jejich pravým (ani jediným) iniciátorem, nebo jediným realizátorem, nebo spotřebitelem. Cíleně se snažte dělat věci podle sebe, zejména na základech [1,2,3,4,5].

[7] Neste odpovědnost

Existujeme v uzavřeném systému, který má uzavřené koloběhy energií. Pokud máme pocit, že je koloběh neuzavřený, (tj. energie přichází neznámo odkud, nebo výstupy odchází neznámo kam) je to pocit pouze z naší neznalosti. Z důvodu uzavřenosti jsou vaše činy i jakákoliv energie nebo jevy nějak promítány na následky. Je to princip kauzality, příčiny a následku, směrově shodný se všeobecnou šipkou času. Vaše konání tedy uskutečňujte tak, abyste měli dostatečné povědomí jak o příčinách, tak i možných následcích. Z mnoha důvodů se vám nepodaří dělat dokonalý proces oběhu energií. Nepodaří se vám realizovat úplně zpracované a dopodrobna poznané činy, u kterých byste znali veškeré příčiny i následky. Vaší vůlí by měla být snaha o dosažení nejblíže možného, spíše kvalitnějšího stavu. Uskutečňujte své činy s vědomím uzavřenosti systému, s nesením odpovědnosti za jakékoliv následky. Se znalostí případných rizik. S kalkulací rezervy, kterou do vašeho konání vědomě vložíte. Umět nést následky znamená vydržet ztrátu, nebo také umět zpracovat případnou výhodu.

[8] Učte se

Procesu učení se dotýkáme v mnoha aspektech lidského konání. Učení také probíhá i mimo člověka (u zvířat, u rostlin). Učení je zásadní schopností, který nám umožňuje nějaký (tj. kvalitativně jakýkoliv) vývoj. Učení na úrovni organické (některé buněčné biomechanismy podstupují proces učení aby byly funkční), na úrovni jednotlivce (jednotlivá osobnost podstupuje učící procesy, aby mohla vůbec existovat ve společnosti) i na úrovni společenské (kolektivní znalosti i vědomí je nutně budováno na procesech učení a paměti). Pro vaši existenci je tedy učení zásadní a podstatný proces. Je nutné k přežití. Učte se a v rámci struktur které kolem nás existují, podporujte procesy učení. Díky učení lze používat předchozí [1,2,3,4,5,6,7] nástroje efektivněji, cílevědoměji a smysluplněji.

[9] Relativizujte

Přestože jste unikátním, jedinečným a hlavním prvkem v ovlivňování sebe sama, tak se snažte tuto vyjímečnou pozici „relativně“ zařadit. Integrovat, zahrnout do ostatních jevů. Přiřaďte sami sobě relativní vztah k okolí. Vhodným zrelativněním se nezlikviduje vaše unikátnost, ale v souvislosti s ostatními jevy jí dáte pravděpodobnější (ačkoliv nepřesnou) souvztažnost. Pod vědomím relativity se dají předchozí body efektivněji (ačkoliv nepřesně) používat. Respektive je výrazně menší riziko, že se střetnete se zásadně jiným stavem, než jaké by bylo pouze to vaše (zdánlivě přesné) pojetí. Připusťte, že jsou i jiné jevy, které vás formují.

[10] Držte si palce

Přes zdánlivé zvládnutí všech bodů, při jejich co nejlepším používání… přesto nejsou automatickou zárukou k čemukoliv. Existujeme velmi pravděpodobně ve světě, kde budoucnost není jednoduše vypočitatelná z minulosti, ze současnosti nebo z přesně daných dispozic. Pokud je, tak zdaleka ještě nejsme schopni tyto procesy rozeznat, pochopit, natož používat. Jsou tak dalece mimo nás, že je můžeme označit nanejvýš jako lidsky neuchopitelné, nebo neovlivnitelné.
Lapidárně řečeno: držte si palce v tom co prožíváte i děláte, …protože nic jiného vám defakto nezbývá.

V něčem se opakuji? Samozřejmě!

Můj kopanec zlu

Jak se vypořádat se zlem, které na vás dotírá.

[1] Rozlišujte

Hlavním předpokladem je, umět rozeznat to co vám opravdu škodí. Ne vše je jednoznačně a univerzálně škodlivé, ne vše je škodlivé  zejména pro vás a ne vždy se to škodlivé projevuje tak, aby bylo ihned poznat. Pro rozlišení jsou nutné důsledné postupy v kterých vnímáte, zpracováváte, korigujete, revidujete a vyhodnocujete to, co k vám přichází a co se vás týká.

Totéž děláte sami se sebou. Opakovaně, protože vše se mění i v čase. Pokud to neuděláte, je riziko, že tím hlavním zlem jste třeba nakonec sami sobě, akorát to tak nevnímáte. Jen to promítáte do něčeho / někoho jiného. CO je tím zlem se zde nedozvíte. Je však osobní povinností každého z nás snažit se jej rozeznat a pak se s ním vyrovnat.

[2] Nebojte se

Strach je živná půda pro pěstování všeho, co vám ubližuje. Překonáte-li animální strach z neznámého, zlikvidujete předpoklad ke vzniku na něm založeného zla. Strach není nutno překonat zcela, nebo jej potlačit nějakým umělým způsobem.
Neničte strach vyplněním své emoční kapacity tím, co pouze otupuje vnímání. Strach jsou emoce, které vás nikdy úplně neopustí. Je však možné jej svým rozumem natolik zpracovat, že nakonec strachem nebudete ovládat svůj rozum, ale rozumem budete zvládat svůj strach.

[3] Odmítejte

Slovo NE je ve své jednoduchosti skálopevné. Používejte jej s rozmyslem, zřídka, o to však rozhodněji. Jasné NE pochopí každý, rozeznají je i jiní živočichové, nejen člověk. Pokud zlo vaše NE nerespektuje, nebývá to kvůli tomu, že jej nevnímá, ale že jej chce vědomě překonat.
Když na vaše NE zlo nereaguje, je také vhodné ověřit, zda NE bylo pochopeno v dané situaci. Toto ověřování mívá neodhadutelný průběh. Vaše NE není automaticky zbabělý, nebo zpátečnický postoj. Je to odpovědná volba mezi variantami ANO — NE.

[4] Dostůjte

Důsledné konání v zájmech, které považujete za nutné a důležité, je podstatnou silou v boji se zlem. Důslednost znamená vytrvat k cíli, ke kterému směřujete. Přestože (i právě proto že) ta cesta k cíli znamená setkávání se zlými nástrahami. Nedůsledností ztrácíte svoji pozici.

[5] Netolerujte

Tolerance je chybná v případě, kdy se zlo už projevuje a vy k němu máte například falešně benevolentní postoj. Svojím laxním přístupem, banalizací, nebo chybnou blahosklonností dopřáváte zlu (o kterém už máte ověřeno že jím skutečně je) dostatek prostoru. Tolerance je nebezpečný luxus, následky se nemusí projevit ihned, ale o to více se projeví později.

[6] Vyvětrejte

Na zlo může fungovat i metoda včas otevřených dveří. Rozběhnuté zlo jimi prosviští a rozplácne se o protější zeď. Dělejte to pouze v tom případě, kdy máte CELÝ proces pod  kontrolou, až do fáze jeho likvidace. Pokud zlo nezvládnete, máte jej v baráku. Snad je metafora přijatelná, jiná mne nenapadla.

[7] Nelžete

Nelžete hlavně sami sobě. Nelžete si, že vás se to netýká, ačkoliv ostatních ano. Vaše lži sice můžou chvíli fungovat, ale nevytvoříte s nimi nic, co by vám dlouhodobě umožnilo orientaci v realitě a usnadnilo případné souboje se skutečným nebezpečím. Z vlastních lží vytvoříte opět jen klamné přístupy ke skutečnosti, zástupná řešení a zdánlivou realitu. V té se ztratíte a budete jen obětí.

[8] Nevracejte

Zlé skutky se nesnažte oplatit ve stejném duchu. Nejenže tím nic nevyřešíte, naopak ještě upevníte postoj, díky němuž tyto skutky vznikly. Pro zlo je největším zásahem, když zajde na vámi projevený nezájem. Nezájem by měl být rozeznatelný jako nezájem z konkrétního důvodu, ne pouze apatie. Když proti zlu stavíte pouze hradby kolem sebe, zlo si vždycky najde cestu, jak je přelézt. Kdo se jej nebojí a zároveň nepoužívá zlé metodiky, zlo nemá z čeho růst a sílit.

[9] Neutíkejte

Opouštění pozic je selhání v přístupu k věci. Utíkáním mám na mysli zkratkovité jednání, nevyhodnocení situace, zbavení odpovědnosti. Kdo utíká, tak pouze snadno nastavuje nekrytá záda. Vzdává se. Útěk prakticky nelze vyargumentovat.

[10] Vyjednávejte

Při střetu s tím, co považuje za „zlého protivníka“ nejdříve vyjednávejte. Za situace, že je k takovému vyjednávání prostor a vnitřní síla. Když není prostor, vytořte jej. Buďte stále ve střehu. Zlo buduje svoji sílu na tom, že vy sílu, prostor ani čas nemáte.
Pokud je tedy možno jednat, tak nejdříve vyhraďte čas, ujednoťte slovník, dejte najevo svoje zásady vyjednávání. Velkou chybou je hledat od začátku argumenty které vyjednávání rozdělují a vzniká stále horší křížová komunikace a konfrontace. Bez ovládání průběhu vyjednávání bude tendence ještě více obrnit své pozice.
Začněte nacházením SPOLEČNÝCH věcí, které si souhlasí. Ač ještě není vůbec na řadě podstata věci ani vyřešený spor. Snažte se najít nejvyššího společného jmenovatele na kterém se dá shodnout a od něj postupujte k detailům. Tyto pozitivní věci ZAPISUJTE.
V případě nejistoty se vraťte k zapsanému. Je možné, že dojdete úplně do jiného bodu v kterém už se neshodnete, než na jakém zdánlivě stojí jádro konfliktu. To však bývá pravou příčinou sporu, na kterém zlo buduje svou sílu.
Na dosažených dílčích úspěších, argumentaci a cílevědomosti si budujte pozici, v které nakonec bude větší šance na vítězství, než by byla v případě použití hrubé síly.

Má dokonalá rada

Pouze zde si můžete přečíst o univerzální a zásadní radě do života

Občas se na mne někdo obrátí o radu. Může jít o drobnost, ale někdy to je věc složitější. Pokud se i vás někdo na něco ptá, tuto situaci znáte. Je jen na nás, jak se s tím vyrovnat.

Ze své podstaty jako lidé radíme rádi, často a mnoho.. Někdy dokonce i v případě, že se nás na rady nikdo neptá. Vůbec to neznamená, že na to musíme mít odborné školy, nebo snad shůrydáno. Čím více stárneme, tím více vidíme, že bychom byli schopní radit každému na potkání. Ostatní se svým chováním totiž našim radám přímo vybízejí! Jsou tak omezení, nešikovní a nepoučitelní… že!

Sami svýma očima vidíme, jak bychom cokoliv dělali lépe, snadněji, efektivněji, nebo dokonce zcela jinak. Kdybychom byli v jejich situaci.
No a ten, kterýmu jetě nebylo od nás poraděno je ve své bezradnosti zcela opuštěný a …bez naší rady.

Tu hned přispěcháme se svými univerzálními radami, které NÁM VŽDY a VŠUDE fungovaly. V tom okamžiku si neuvědomujeme jak pošetilé může naše chování být. Ne vždy je totiž rada přenositelná ve své unikátnosti, ne vždy je funkční, pokud je nadmíru zobecněna na samotné jádro.

Ne vždy je situace radám nakloněna. Přiznávám. Jsem někdy také stržen emocemi a začnu obdarovávat aniž by se mne kdokoliv ptal. Pak se proberu, zastavím a sám si nafackuji. Ono to totiž málokdy k něčemu dobrému vede. Myslíte si teď, že celým svým psaním tu blbě radím? No, možná…

Prozradím vám tajemství, Já ten blog píšu hlavně sobecky pro sebe! 🙂 No a že jej čtete, také je trochu vedlejší efekt, proto abyste si se mnou něco užili a já s vámi.

Pochopil jsem také, že když už dojdu do fáze rady, není to jednocestný proces. Je to proces oboucestný mezi všemi zúčastněnými. A navíc je to mnohdy proces neukončený v tom, co by se zdálo cílem. Každá vyslovená rada má sice na konci věty tečku. Ale tím není vyřešeno, že se tou dokončenou formulací skutečně vše naplní.

V jedněch případech každá rada vytváří další dvě nebo tři otázky na které chce od nás tazatel opět vyslovit radu. Takto se nakonec ve svých otázkách i radách ztratí a výsledkem je, že dostane sice rady, ale nedokáže se v nich orientovat, ani s nimi nic víc udělat.

Jindy je po radě pouze vzduchoprázdný prostor na světelné míle daleko. Obdarovaný sice má radu, ale stejně jako dříve neví, co s tou radou dál. Jen ti nejschopnější pochopí, že se tou radou mohou řídit. Zpracovat ji.

Mnohdy jsou rady ve svém obsahu i procesu proměnlivé, jsou neuchopitelné jako hrst jemného písku a někdy i těžko rozeznatelné ve svém maskování. Kdo takovou radu neobjeví a nedokáže zpracovat je mu nanic.

Neuchopitelné rady nejsou pouze rady chytré horákyně. Mohou to být skryté klíče ke skutečným řešením. Jsou to pouhé dveře, které pokud by se neotevřely, nelze jít dál. Až v tom dalším kroku tedy dojde k naplnění, bez něho by rada nebyla ničím.

No a teď považte…

V mých letech (je to málo nebo moc na to, abych byl způsobilý radit? sám nevím a čím více stárnu, docházím k poznání, že na mnoho věcí ne a na velmi málo věcí možná) se dostávám do situací, kdy jsou ode mne žádány rady. Tu na práci, tu na něco, rady jak být šťastný, jak nakreslit hranaté kolečko, onde na vyřešení TÉ zásadní otázky ve Vesmíru, nebo dokonce… …ale to už si doplňte sami.

Tak tedy jsem před vyslovenou otázkou, zda bych tedy neporadil. Jen malinko… Co si o tom myslím… Jak to řešit? Otázka ještě může být vyšperkována nějakým pochlebením, jakýto jsem zkušený šikula, nebo že už jsem to jistě nekde poradil a pro mne to přece nic není.

Dotaz si vyslechnu. Dokážu dokonce už včas říci, že řešení neznám a že mne to samotného mrzí. No ale někdy jej znám, anebo mám předpoklad, že jsem k němu blíže, než tazatel.

Stojím nakonec těsně před vyslovením té Ultimate Advice Number One a říkám: Víš, mám pro tebe zhruba tak dvě rady.

Jedna je velmi snadná, a je dokonce až třeskutě jednoduchá. No a tato rada tě nebude stát vlastně nic. Musíš jen vědět o čem mluvím. Rád ti jí řeknu hned, vždyť – proč bych to pro tebe neudělal… Tato rada tě dovede k tomu, na co se ptáš.

Druhá rada je jiná. Ta, ..když ji řeknu, je poněkud složitější a je v ní i prvek nejistoty, nebo i riziko, že to nebude ta tvoje přesná odpověď co hledáš. No a co je horší, tato rada ze mne nevypadne hned, budu k ní potřebovat tebe a dokonce bych rád, aby sis jí vážil (sic!) a nějak mi ji zhodnotil. Tato rada velmi pravděpodobně bude mít omezenou platnost. Měl bys vědět, o čem mluvím. Tato rada tě také dovede k tomu, na co se ptáš.

Je pouze na tobě, jakou radu zvolíš. První není přesným opakem té druhé, ale ani není jejím doplňkem. Pořadí není určeno. Ovšem někdy jsou rady jen totéž natřené jinou barvou, která však svému obsahu dá zásadně jiný význam, nebo hodnotu. No a buď se dozvíš radu jednu, nebo druhou.

Speciální typy rad sice mohou být kombinacemi obou, ale málokdy překročí jejich účinnost. A málokdy mohou vůbec funkčně existovat, protože je v principu nelze mixovat. Obě rady vyslovuji s odpovědností a nedělám si z tebe legraci.

V této situaci se pak dají najít různé typy lidí.

Někteří ve své přirozenosti zvolí radu první. Je to jasné jak facka! U někoho se k druhé radě ani nedojde, protože tazatelé nemají čas, vůli ani rozlišovací schopnost přijmout cokoliv jiného než radu první. Mají jen dotaz. Pak tedy volí radu první, která je navíc zdarma. Jak už bylo řečeno, je radou vedoucí k cíli. Je předmětem zcela jiného povídání, co se bude dít dále.

Někteří… ti už dokáží přemýšlet. Jako Buridanův oslík stojí mezi dvěma kupkami sena. Každá vypadá šťavnatě. Ovšem oslíci vědí, že když se pustí do jedné, nebudou moci sníst tu druhou. Tak váhají, často až …se uváhají k smrti hladem. Ti mazanější však hned ví, jak na to!

Řekni mi obě rady, já si vyberu... jsem přeci tvůj kamarád/zákazník/známý/kdokoliv… .Mám přeci PRÁVO nebo NÁROK si VYBRAT. Jak se mám rozhodnout, když nevím co?? Dej mi tu šanci a já se ti třeba i bohatě odměním. Když mi ta rada zabere“ Mají celkem praktickou volbu.

To je přeci snadné, z každé rady se dá vybrat to dobré a to špatné zahodit. „Uplácám si své řešení z tvých rad a tím to vlastně vyřeším. a dokonce — a s tím tak trochu počítám — jsem vykutálený filuta a tak to ještě vlastně zvládnu levně. Nebo, když jinak nedáš, jelikož to je stejně na mě, tak se nějak dohodneme.

Jiný druh tázajících už ví, o čem ten život je. Vyslechne si prvotní rozstřel a jde jasným tahem na branku. To je jasné.. Beru tvou nejlepší radu, žádný šunt jen tak naoko. Řekni kolik stojí a koupim jí hned jak tady leží a běží.

Klidně ti zaplatím slušné peníze, a to mi dává garant, že tvá rada bude nejen funkční, ale bude prakticky bez práce , námahy a nejistot. Tvá rada je totiž pro mne zboží jako každé jiné. Akorát máš TY vlastně výhodu, že nemusíš shánět mašli a balící papír… Jsem tak velkorysý, že od tebe přijmu tu radu jen tak z forehandu a sázím ti love na dřevo. Tak sypej.

Jiní se nikdy na základě této volby nerozhodnou. Stornují vše. Ať už je to z jakéhokoliv důvodu, tak nakonec mohu zodpovědně říci, že jim není rady. Není jim rady tak, jak nastavili vlastní schopnost rady přijímat, nikoliv že neexistuje rada, která by jim přinesla to, po čem touží. Jsem pro ně nebezpečný blázen, který si z nich nemístně střílí a ode mne raději dál. Mají pravdu! 😉

Co na to teď říci? Milí zlatí chundelatí.. je to asi trochu jinak. Když už za mnou příjdete, tak už jste si prakticky vybrali! Pokud se mne ptáte na radu, zvolili jste mne, jako řešitele svého problému a to byla vaše volba. Naprosto svobodná a ničím neovlivněná. Moje rady budou stejné v tom, že budou ode mne.

Případné vedlejší efekty se dají rozumně korigovat mnoha mechanismy tak, abychom oba měli pocit naplnění, nicméně proces byl už dávno spuštěn tou první volbou. To, že jsou k dispozici různé typy rad je pak okolnost, která je založena na mém způsobu řešení. Obě rady mají totiž stejný cíl.

Obě k němu směřují. Ani pak není zárukou, že jakýkoliv obnos nebo investice sama o sobě naplní vaše očekávání. Jsem si jist, že byste nešli za kýmkoliv pro radu, pokud by byla v dohledu tato rada ve výloze s přivázanou cenovkou. Byla by snadno k mání, navíc bez osobního poškození vašeho ega.

Tak já to tedy řeknu. Kvalita mojí rady bude přímo odpovídající vaší energii, kterou cíleně vložíte do její realizace.

Přijměte fakt, že zpravidla nelze vybrat všechny rady, nebo cesty najednou. Při vydání se jednou cestou, nelze kdykoliv přeskočit na druhou.. či dokonce třetí, čtvrtou… Neočůráte to, ani kdybyste stokrát chtěli, nebo mohli. Buďte odpovědným voličem vašich cest a budete na nich nacházet řešení sami od sebe.

V lepších případech to bývá tak, že se dá vrátit na začátek a zkusit to znova. Jinak. Často to ale znamená, že něco ztratíte, abyste pak mohli získat. V těch horších se to nedá. Tak tedy bacha… Moje rady, pokud je tu občas zachytnete, mohou být různé… Některé i poněkud maskované. Bude jen na vás, jaké si zvolíte. A bude jen na vás, jak je nakonec využijete.

To iracionální myšlení

Hitparáda hloupého chování.
Hloupost je zvláštní druh komodity. Nikdo vám ji neprodá, často jen z ní někomu jinému plyne zisk.

Chci se bavit!

Mám svaté právo být baven(a) a proto CHCI, vyžaduji zábavu. Nechci do ní adekvátně investovat, chci ji jenom spotřebovat. Nezajímají mne okolnosti vzniku mé zábavy. Nezajímá mne, že je ta zábava pošetilá, nebo povrchní.

Svezení

co bych se snažil? Já pouze konstatuji, remcám, nebo nadávám na stav. Nechci investovat do změn, chci jen těžit z případných výhod, pokud mne k nim někdo dovede, nebo do nich sám zainvestuje. Pokud se případná změna náhodou protne s mými předchozími kecy, jsem génius. Pokud ne, dělám, že se mě to netýká, nebo že jsem moudře hovořil o něčem jiném.

Nefunkční spravedlnost

Proč bych JÁ měl cokoliv udělat ve společném problému, když ON si začal? Chci jen spravedlivé a fér jednání! Proč bych JÁ měl udělat cokoliv pozitivního, když ON evidentně jako první vyrobil problém? Takže tím pádem jsem z obliga a raději budu do konce věků zarytě ČEKAT až ON náš společný problém vyřeší. JÁ jsem přeci ten hodný, který nikomu neubližuje a hlavně za nic nemůže!

Důležité pinožení

Nemůžu a ani nechci si usnadnit své pinožení. Musím přeci pinožit. Nechci se nad ním ani jen zamyslet, protože musím pinožit. Nemám čas si udělat čas. Nemám čas se rozvíjet, protože právě těžce pracuji na tom, abych se měl jednou lépe.

Nepochopení kauzality

Jelikož reaguji na důsledky, tak ty jsou pro mne nejvíce důležité. Nezajímají mne pravé příčiny. Žiju v přítomnosti a nevnímám, že to je díky minulosti. Nechci řešit, že se mne minulost zásadně týká a že své skutky bezděky promítám do budoucnosti. Nechci řešit budoucnost, protože teď mám plno práce s přítomností.

Nakládání s hodnotami

Jakmile něco ušetřím, můžu to svobodně a kdykoliv vyplýtvat. Mám peníze a můžu si s nimi dělat co chci. Když je něco moje, tak je to prostě moje. Co vypadá jako majetek někoho jiného, mělo by se prověřit, zda to náhodou nepatří všem. Pokud něčeho nemohu dosáhnout, raději to zničím, než abych dopustil, že to získá někdo jiný.

Krátkozrakost, nedohlédnutí dál

Vidím, že ta cesta vede z kopce, takže mne nezajímá, ani nechci uvažovat o tom, že by mohla být i do kopce. Abych se já i moje děti měly dobře, dělám vše bez ohledu na širší souvislosti. Hlavně pro sebe to nejlepší. To, co sám nevidím, tak pro mne teď, ani později neexistuje. Ačkoliv bych i mohl vidět, raději se dívat nechci.

„můžu si to přece dovolit“

Mám peníze, které jsem těžce získal, takže chci za ně taky to nejlepší. Nebo mám díky nim pocit moci, takže z tohoto důvodu je veškeré mé konání správné a nemusím jej obhajovat ani sám před sebou, natož před kýmkoliv cizím. Vše se dá koupit, záleží pouze za kolik peněz. Toto pravidlo mi dosud vychází, tedy je správné.

Podmiňování skutků

Až vy první přemístíte tu horu, tak já se pak rozhodnu, zda udělám laskavost a vykonám o jeden krok navíc. Do té doby se budu se všemi dokrve hádat. Budu se vztekat, žvanit a křičet že neděláte to, co po vás chci. Buďte rádi, že s vámi mám svatou trpělivost, jinak bych s vámi zatočil.

Dvojí metr

Mé chyby jsou v mých očích maličkosti, zatímco vaše chyby jsou podle mne zcela zásadní a neomluvitelné. Kdybych byl ve vaší situaci, takové chyby bych samozřejmě nedělal. Jsem obětí chyb cizích.

Úzký úhel pohledu

Nezajímá mne pohled z jiné strany, protože ten můj pohled se mi líbí. Mé klapky na očích mi vyhovují. Dávají mi důvod říci, že to co vidím, je jediné správné. Ostatní mne nezajímá.

Pocit zdánlivé izolace

Za mým pevným plotem se mám (budu mít) dobře, nepustím k sobě cizí zlo, nebo neštěstí. Stačí mi jen, když budu moci kdykoliv ze svého domu vyjít na lov, z kterého si přinesu co chci. To co nepotřebuji, pak vyhodím za plot. Nepotřebuji vás ke svému štěstí.

Devalvace hodnot

Co je zadarmo, tak na to mám automaticky nárok a právo. Zadarmo přeci znamená, že toho je dostatek, neubývá to a mohu s tím svobodně nakládat. Můj vztah k věcem zadarmo je jejich neomezitelné použití. Kdo moje nároky omezí, ohrožuje má práva.

Chybná extrapolace

Dříve vždy bylo nějak, tak zcela přirozeně očekávám, že později bude stejně, nebo spíše lépe. Změny podmínek, které se zásadně promítají do následků, nevnímám. Pokud na ně někdo upozorní, banalizuji je se nepodloženou vírou, že případné změny snadno vyřešíme jako vždycky. Nebo že jsou chybné právě proto, že dosud vše přeci bylo tak, jak bylo.

Zcestné přirovnávání

jelikož jsem sám nic špatného neudělal, tak předpokládám, že ostatní také jako já nebudou nic špatného dělat. To, co se mi líbí je obecně správné, to co se mi nelíbí, je pochopitelně všeobecně špatné. Ten kdo se mi nelíbí, dělá pochopitelně jen špatné věci.

Zbavení, vyhnutí odpovědnosti

Na otázku: jaký je na to TVŮJ názor? odpovídáme: Názory různých lidí na to jsou různé A PROTO já NEMÁM ŽÁDNÝ NÁZOR. Moje odpověď tedy skončila TOUTO VĚTOU.

Oni za všechno můžou, to já ne. Já jsem jiný, lepší než oni. Je mi jedno co dělají jiní, pokud se mě to přímo netýká. Pokud něco dělám, tak za tím dobrým je samozřejmě moje těžká práce, za to špatné mohou pochopitelně zase jenom oni.

Ani tento text se mě vlastně netýká, já jsem přeci rozumný člověk, který nedělá hlouposti jako… Oni…

Naše divná slova

Slova které používáme ve významech, jaké jim nepatří.

Ano / Ne

Elementární stavy rozhodnutí. Pro svou jednoznačnost se používají i v počítačích, na základě těchto stavů lze realizovat další složité chování. Jejich významy nemají alternativy a jsou si navzájem přesně opačné. Bohužel lidé se naučili přidávat slovům ano/ne i nemístné podmínky, nebo výklady. Není efektivní vykládat ano/ne ve smyslu „říkal ano, ale asi tím chtěl říci, že spíš ne!
Tento přístup a použití slov nevede k cíli. Je to dokonce zcela chybný výklad, který rozkládá komunikaci a na to navázané jednání. Přijímejte tedy slovo ano/ne vždy tak, jak bylo řečeno, přestože máte pochybnosti a myslíte si, že bylo myšleno jinak. Pokud skutečnost bude jiná, než bylo řečené, není to vaše chyba, ale toho, kdo neřekl přesně ano/ne.
Dále: kdo se ptá jednoduchými otázkami, měl by umět také přijmout jednoduché odpovědi. Bez diskuse o nich. Je chybné, když po získání odpovědi ano/ne reagujeme „nojo, ale…“ místo toho, abychom přijali toto rozhodnutí, nesouhlasili, nebo položili další jednoznačnou otázku.

Omlouvám se

Mezi základními slovy mezilidské komunikace jsem vynechal „promiňte, omlouvám se“. Je to drzé? Pro mne ne. Nepovažuji to za nutné je do užšího výběru zařadit. Kdo se dobře vypořádá s předchozími slovy, bude slova omluvy používat velmi vyjímečně.

Neomlouvejte se za své skutky, ale odčiňte je svým jednáním. Nebo ještě před tím dělejte vše tak, abyste se omlouvali co nejméně. Každý děláme chyby, to je jasné. Chybou je i tyto chyby banalizovat, nebo je omlouvat.

Nemluvte tedy o tom, že je vám líto, ale svým chováním projevte své emoce, nebo své rozumové pochody. Někdo slovo „seomlouvám“ (říkáno vcelku) používá jako průbojník, který mu rozhrnuje cestu ve svém jednání. Jindy je používá jako snadný a univerzální zametač vlastních výkalů. Ani jedno nepovažuji za pravý význam omluvy.

Samozřejmě

Slovo samozřejmě se používá jako podpora sdělení. Je to ukojení vašeho očekávání ve věcech, které byste rádi a které nejsou zas tak úplně dané, spíše existují na základě nějaké dohody. Ale pro větší důvěryhodnost se slovem zaměnují takové dohody za základní neměnitelné hodnoty.
Řečníci, kteří používají slovo samozřejmě, se o ně opírají, jako o pevný pilíř vlastního plytkého řečnění.   „Samozřejmě“ je hodnotné pouze ve skutcích, které jsou lidmi konány a jsou pro ně samozřejmé. Vše ostatní nebývá samozřejmé, jen se o tom „samozřejmě“ mluví.

Drtivě

Podivná podpora vlastního sdělení. Slovo drtivě se používá tam, kde je potřeba podpořit intenzitu, aniž by bylo možné, nebo žádoucí ji nějak obhajovat. Toto slovo jsem používal dříve také, ale stále více se snažím jej nepoužívat. Protože nevystihuje podstatu, není argumentem, spíše je zástěrkou nedostatku ověřitelných argumentů.

Všichni

Generalizování je snadný, ale nebezpečný popis skutečnosti. V případě, že slovem všichni nekonkretizujeme jasně danou množinu „všichni lidé v této místnosti“ pak jde častokrát o slovo, které nemluví o všech, pouze si přeje, aby vypadalo, že se mluví o všech.

Tak to je

Typické konstatování z důvodů utvrzení vlastní pravdy, nebo osobního pohledu. Je velmi málo věcí, které jsou nezměnitelné. Tyto věci existují bez lidského přispění a nezpochybňuji je. Zpochybňuji přístup „tak-to-je“ v lidském chování. Funguje pouze z naivní neznalosti, z nadutosti, nebo z očekávání. Zmizí rozplynutím při prvním doteku s realitou. Netvrďte mi, že „tak-to-je“ ale udělejte něco, abych to o vašem konání mohl říct já.

Nikdy

Používá se chybně jako definice vlastního přání, nebo popis vlastního vnímání skutečnosti, bez ohledu na reálný, nebo i pravděpodobný stav věci. O skutečném pochopení slova NIKDY jsem už psal. Pokud se kdy setkáte doopravdy se stavem NIC, nebo NIKDY, tak vás to pěkně psychicky rozebere a toto slovo začnete používat velmi zřídka.

A proč?

Není chybou se ptát „proč“ u věcí, které objevujete, poznáváte, nebo jim nerozumíte. Je to dokonce potřebné a velmi obohacující.

Otázku „a proč?“ nepřijímám s libostí v situacích, které jsou častokrát mezi lidmi. Tato otázka je totiž vcelku vyjádřením: „a proč se chováš takto, když já OČEKÁVÁM tvé chování tak, jak si JÁ PŘEDSTAVUJI?

Situace nastává tehdy, kdy se tazatel ptá, proč je tvé chování jiné než sám chce (předpokládá). Příkladem chování je: „Rozhodl jsem si vzít ČERVENOU čepici“. V takovém případě považuji „a proč?“ za dotek osobní svobody, jakákoliv odpověď je sice možná, ale je bez užitku.  Pokud použijete bod [1], vaše otázky „a proč?“ dostanou pravý význam a bude mít smysl na ně odpovídat.

Nevím

Alibistický přístup k řešení vlastních úkolů. Není chybou říkat NEVÍM když objektivně nemáte dostatek informací. Když máte vlastní pochybnosti na základě nedostatku. Toto slovo se však často říká místo: Nechci být odpovědný ke svému postoji, nebo nechci vědět. Konstatováním „nevím“ se zbavujete odpovědnosti, ale také případného vítězství. Nezbavíte se prohry, možná ji jen přechodně oddálíte.

Chci

Chtít neznamená přát si. Zde je slovo popsáno jako vyjádření  potřeb bez vlastních investic. Kdo pouze „chce“ a nehodlá vložit odpovídajcí energii, tak zpravidla nezíská to co chce. Nebude naplněn realizací, bude jen trápen svým chtěním. Je možné, že přes dílčí získání jednoho, ještě více ztratí. Místo „já chci“ bych raději používal „dělám vše co dokážu, abych mohl„. Je to ale komplikovanější, než výkřik „já chci“.

Musíš

Zjednodušení v zájmu někoho. V lidském konání je jen velmi málo věcí, které musíte. Už jsem psal, že jediné, co nás s jistotou nemine je smrt. Ostatní lidské záležitosti jsou pouze pravděpodobné. Ti, kteří říkají „musím, musíš…“ častokrát pouze proklamují „takto se to dělá“ … místo aby říkali „je možné (výhodné, ověřené) to dělat NAPŘÍKLAD takto„.

Používáte ještě jiná slova, s kterými bychom se měli ve vlastním zájmu vypořádat?

Mé dětské nemoci

Z dětských nemocí postupně vyrosteme, ale některé si s sebou neseme celý život. Pokud nechceme, nelze je vyléčit.

[1] ptejte se

Neptejte se proč je svět na vás tak ošklivý …. Ptejte se, co můžete udělat, aby byl svět pro vás přijatelnější. Abyste s tím světem vycházeli. Vycházení neznamená pokorné područí pod vnějšími vlivy. Znamená to, že chcete žít podle vyjednaných podmínek.

Přesto, že část podmínek je pro vás méně přijatelná. Vyjednávejte a ptejte se, přestože jste nesrovnatelně slabší, než okolní svět. Ptejte se, abyste se obohatili o své prožitky těžící z poznání. Přijímejte bez diskuze pouze takové podmínky, které nejdou v principu měnit. Akceptujte přírodní procesy a respektujte je.

[2] zkoušejte

Děti se učí pozorováním, objevováním a zkoušením. Mají šanci zkoušet nové věci s jištěním svých rodičů. Když nedostanete možnost zkoušky, projedete to později naostro. Když jako rodiče nedáte dětem řízenou příležitost něco zkusit, možná to zkusí bez vás. Možná to zkusí příliš pozdě. V době, kdy jiní už nezkouší, ale realizují. Možná že něco už nezkusí nikdy. Zkoušejte včas to, co se dá zkusit. S plnou odpovědností dospělosti.

[3] chybujte

Dělejte chyby dokud můžete. Chybujte dokud se z chyb dokážete poučit. Dokud se dají napravit. Dokud vám chyby někdo odpustí. Nebude to věčně. Vlastní chyby budete dělat i přes svá předsevzetí je nedělat. Připravte se na své chyby a ony nakonec nepříjdou. Chyby z kterých se nepoučíte jsou stavebním kamenem pro další chyby. Úspěchy, které nejsou základem dalších úspěchů, mohou být nakonec chybou proto, že jste s nimi zůstali na místě.

[4] vzdejte se

Vzdejte se toho, co je nenávratně nedosažitelné. Píšu teď o lidských skutcích, v přímé závislosti na čase kdy probíhaly, nebo měly probíhat. Pro vás nejsou ZCELA ztraceny, jsou ale dostupné už jen v NOVÝCH podmínkách. Nové podmínky však mohou podstatu skutků velmi změnit, počítejte s touto možností. Nelpěte na tom, co můžete lehce ztratit. Protože tím bolestněji to ztratíte.

[5] nečekejte

Nečekejte až se něco SAMO stane. Dělejte věci právě teď! Neodkládejte to jen z důvodů, že NEVÍTE zda je TEĎ ten pravý čas. Nikdo vám neřekne to magické slovo „Teď“. Vydržte trpělivě na výsledky tam, kde je ČAS důležitou součástí procesu.

[6] zbavte se

Snižujte své závislosti na nepodstatných věcech, na nepodstatných zdrojích vaší touhy, na vlastních potřebách, které byly vybudovány cizí nabídkou. Snižte závislosti na lidech, kteří vám nepodstatné věci nabízí, nebo vaši závislost přímo budují. Snižte své závislosti na myšlenkách, které nesdílíte svou vnitřní myslí, pouze vám byly předneseny jako cizí informace. Je možné žít bez závislostí, je to dokonce snadné. Ale je nesnadné závislosti rozlišit, k tomto stavu dospět. Někdo si tu cestu dokonce sám ztěžuje, nebo zcela vylučuje.

[7] neslučujte

Neslučujte svá konání a vztahy z důvodu zefektivnění, zjednodušení, nebo sjednocení neslučitelného. Dosáhnete naopak větších komplikací, než očekáváte. Příkladem takového sloučení, je spojování osobních a pracovních vztahů. Aby se vám lépe dařilo. Málokdy se to podaří a nezávisí to pouze na očekávatelných předpokladech. Místo toho se snažte jednotlivé procesy rozeznat, adaptovat je pro váš konkrétní  zájem, podporovat, ustálit a vykrystalizovat tak, aby byly stabilní a zároveň flexibilní vůči novým změnám.

[8] nezkracujte

Zkratky se nabízejí jako snadná řešení složitých úkolů. Zkratkou je i řešení pomocí zástupce, který nahrazuje sebou něco zcela jiného. Dlouhodobě takový zástupce neřeší původní problém. Komplikací je, že nemusíte být schopni zkratky rozeznat, přesto je můžete používat, ale nemůžete se pak ubránit jejim následkům. Používejte zkratky jen vyjímečně, s vědomím co děláte. Nikoliv s nadějí, že to snad vyjde.

[9] plánujte

Rozvrhněte svůj čas do přizpůsobitelných plánů. Časové roviny rozvrhujte opačně, než to lidé zpravidla dělají.

Nejbližší časové plány mohou být nejvíce uvolněné. To však neznamená, že budete smýkáni nečekanými událostmi. Přirozeně žijte, ale na každou změnu reagujte okamžitě a flexiblně. Mnoho věcí se děje nezávisle na vašich plánech a je zbytečné se zlobit, že pevné plány nevychází.

Střednědobým plánům dejte rozumné hranice a milníky, které chete potkat, aby jste poznali, že plán probíhá. Střednědobé plány nemusí mít přesný cíl, ale měly by mít směr a vyhrazenou energii, která je k nim potřeba.

Nejdelší životní plány… k těm přistupujte velmi vážně a když je jednou sestavíte, jděte za nimi s investicemi všech sil. (Na konci cesty najdete velikou číslici 42 🙂

Plány můžete měnit, přestože to má svá rizika. Zvyšováním nároků před dosažením plánu se můžete vyčerpat i v tom, co byste dosáhli lehce. Nenaplněnost může být přítěží. S častými ústupky riskujete, že vás časté změny nenaplní pocitem smyslu, nebo štěstí, přestože cíle dosáhnete. Ani nejlepší plány se však nemohou rovnat vašim skutkům. Plány jsou pouze rozumem a vůlí hledanou cestou k nim.

[10] vykročte

Stane se, přestože nechcete aby se stalo, že musíte udělat něco nepříjemného. Prostě je nutné do toho hovna šlápnout. V takovém případě to udělejte s jistotou v kroku a moc se tím nezabývejte. Strachy a tanečky kolem problému jsou horší, než když se s tím rychle a řízeně vypořádáte. Vykročte pevným krokem.

Má hromádka úspěchů

Triky, co by mohly v ideálním případě vést k úspěchu. Věřím jim a sobě.

[1] Buďte slušní

Pět slov by vám mělo stačit k většině mezilidské komunikace: Dobrý den, Prosím, Děkuji, Nashledanou. Používejte je v jejich pravých významech. Dosáhnete více, než vyzýváním, prohlašováním, nárokováním, vymáháním práv, vynucováním zákonů.

[2] Držte slovo

Vše co řeknete říkejte s vědomím, co říkáte. Řeči do větru vás nestojí žádnou energii, ale nedosáhnete jimi nakonec nic podstatného. Když lidé poznají, že svá slova myslíte vážně, tak vás budou respektovat, nebo se vás budou bát. Prvních si važte, na druhé si dávejte pozor.

[3] Buďte přesní

Můžete být přesní na vteřinu a nikdo to neocení. Nedosahujte přesnosti kvůli cizímu ocenění, ale kvůli svému vnitřnímu řádu. Kvůli své víře, že Vám přesnost přinese snadnější dosažení cíle. Přesnost vyžaduje intenzivní energii, neděje se sama od sebe, ani šťastnou náhodou.

[4] Soustřeďte se

Koncentrujte svoji mysl i konání na to, co děláte. Jakmile se soustředění rozpadá, ukončete to a udělejte něco jiného, ať už je to jakkoliv nepodstatná věc. Změna vám pomůže k další koncentraci. Nemá smysl se do koncentrace nutit svým usilovným přáním, ať už je podpořeno jakýmikoliv podpůrnými prostředky. Soustřeďte se i na dlouhodobé cíle.

[5] Buďte připraveni

Počítejte s možnými variantami, více řešeními. Udělejte raději něco, co bude nakonec nevyužito, než abyste neudělali něco, co bude jednou chybět. Připravenost znamená investici do rezerv. Investujte s plným vědomím, že se to nemusí naplnit. Pokud svou připraveností dosáhnete cíle, budete vítězem. Pokud nebudete připraveni, prohrajete a vše ostatní už je zbytečné.

[6] Vytrvejte

Nejjistější úspěch v jakékoliv věci je, pokud je podpořen systematickou, kvalitní, cílevědomou a poctivou prací. Vytrvejte v ní, přes všechny nástrahy, dílčí neúspěchy a vlastní malomyslnost. Nevzdávejte to.

[7] Překonejte rutinu

Udělejte denně jednu drobnou věc, kterou nemusíte a neudělejte jednu, kterou taknějak musíte. Může to být opravdu drobnost, i činnost, nebo událost zcela neproduktivní a pošetilá. Sebrat ze země lístek ze stromu, … vrátit se na místo které jste zanedbali… Důležité je vědomě ovládat svoji vůli navzdory tomu, co se musí a k čemu nás nutí konvence, nebo čas. Když to uděláte, uvidíte že vše běží dál, ale budete o něco obohaceni. Váš život se nezjednoduší do monotónního rytmu optimalizovaných povinností.

[8] Vracejte se a revidujte

k dosažení cíle je občas dobré vrátit se na startovní čáru. Na první pohled je to ztráta, na ten druhý to je jedno z možných a ověřených řešení. Revize a oprava vlastních chyb je nástroj k lepšímu dosažení cíle pro toho, kdo dokáže vnímat relativitu situací, nebo skutků.

[9] Nedejte se

Stane se, že něco neuděláte tak, jak bylo očekáváno. Dostanete radu: „Stačí se přeci zeptat, bude vám odpovězeno!“ Upozorněte, že se nelze ptát na něco, na co nevíte, že se máte ptát. Získejte tedy včas informace, podmínky nebo zadání tak, abyste se opravdu mohli ptát. A na otázky potom dostali odpovědi.

[10] Mlčte

Když nemáte co říct, raději mlčte.

Mé zacházení s penězi

Jak používat peníze a zároveň nebýt použit pro jejich existenci.

[1] Peníze nejsou hodnoty

Peníze původně vznikly jako zástupná forma interpretující nějaký obsah = tedy hmotnou hodnotu statků, zboží, nebo práce. „Ti-o-kterých-se-nemluví“ však prohlásili i tuto zástupnou formu za obsah. Samy peníze jsou už podle nich dlouhou dobu zbožím. Z ničeho vzniklo něco. Přemýšlejte, komu tento způsob manipulace s hodnotami slouží.

Nejsem vzdělán v ekonomických oborech, nechci argumentovat slovníkem, kterému vnitřně (nikoliv výkladově) nerozumím. Proto pouze posílám srdečné pozdravy všem „těm-o-kterých-se-nemluví“. Těm co ovládají „peníze“ a všem, kdo tento zvláštní jev tak kvalitně uvedli do praxe. Také těm, kteří se vezou. Ostatním bych rád sdělil svůj názor:

[2] Nic není ZADARMO

…ačkoliv se urputně snaží tvářit, že je. Jakmile se vám nějaký lidský produkt vnutí do pole pozornosti jako ZDARMA, s klidným srdcem to vyhodnoťte jako účelovou lež. Pak už je jen technický problém zjistit, z jakých důvodů vznikla, jak velká je tato lež a jak souvisí s vámi. Pokud přesto přijímáte něco, za co nedáváte žádnou vlastní investici, tak:

1) si toho važte jak nejvíce dokážete
2) nesnažte se to přepočítat na peníze
3) je možné, že dosud nevíte, v jakých souvislostech se tento jev děje
4) tato věc má hodnotu, která se plně hradí z něčeho jiného
5) není jisté, že všichni zúčastnění vědí o tomto procesu to podstatné
6) tyto body platí i současně

[3] Prověřte podmínky

Stav oboustranně výhodných podmínek mezi nepoměřitelnými subjekty NEEXISTUJE. Kdo tvrdí že ano, lže. Jde pak o jednostranně výhodné podmínky, u kterých se záměrně vyzdvihují parametry výhod a potlačují parametry nevýhod. Důvod je prostý: získat něco, co by za rovných podmínek získat nešlo. Potlačuje se měřítko času, které je ke každé takové poměrné informaci nutné. To, co se vám jeví nyní výhodně, tak skutečně může být nyní výhodné. Ten, kdo vám výhodu nabízí však nekalkuluje pouze se současností, nebo že by byl prostě takový lidumil.

Kalkuluje s vaším nepodloženým optimismem, který však není zahrnut ve smlouvě. Není zahrnuta ani reálná budoucnost, na kterou si vystavitel smlouvy pořídil dobrý průzkum, aby minimalizoval svá rizika. Vy, jako jedinec tyto odhady neznáte, ani je netušíte. Navíc je předpoklad že ještě budete ovlivňováni v chování tak, abyste se v budoucnosti chovali podle ideálních předpokladů. Jak? … metodou cukru a biče. Nabídneme vám pamlsek, ale chceme abyste skákali.. Jste příliš váhaví?… Roztočíme kolotoč touhy, uspokojení a časového stresu. Nedáme vám vydechnout, rozhodujte se rychle. Nezajímají vás makroekonomická data, statistiky, výzkumy? … Nevadí, my vám je stejně nechceme říkat… Ale víme dobře, že vaše potřeby se protnou s našimi očekáváními přesně za několik let. Stačí si na ně počkat.

[4] Prokoukněte lži

Jistě jste se setkali s populární variací na téma „Naše peníze = Vaše jistoty„… Toto prohlášení smrdí na sto honů daleko, nejen slovem Jistota. Zkuste si přehodit slova, uvidíte, zda se vám bude líbit: Vaše peníze = Naše jistoty.

Slogan velmi jiný, ale mnohem bližší realitě, tedy pokud se nad realitou zamyslíte. To samé je i s prohozením „My x Vy“ a odpovědností, zárukami, půjčkami… Buďte opatrní když někdo cizí mluví o Nás a Vás. Znamená to, že nejste a stejné lodi. Myslí často pouze na sebe. Nezapomeňte porovnat „sílu“ obou stran, které tuto „fér“ nabídku uzavírají. Vždy je něco za něco.

[5] Nepůjčujte si

Když na něco nemáte peníze, nepůjčujte si. Potřeba peněz je z větší části vždy vybudována na získání nepodstatných věcí. Ale ne vždy… Připouštím, že v případě peněz vydaných pro zdraví, to tak jednoduché být nemusí.

Pěstujte altruismus, jako vhodnější nástroj naplnění sebe i jiných štěstím. Vy nejste faktickými vládci svých peněz, jste pouze jejich uživateli tak, jak je to jinými nastaveno. Proto nebuďte snadnými oběťmi přítomnosti, nebo nepřítomnosti peněz.

[6] Netočte peníze

Neobracejte je více než je nutné pro dosažení vašeho skutečného = na penězích nezávislého štěstí. Současný způsob oběhu peněz je nastaven tak, že čím více se peníze pohybují, tím lépe se z nich vybírají poplatky. Proto jsou mechanismy oběhu peněz roztáčeny stále více, aby pohyb peněz přinášel jiným zisk a při svém oběhu vám produkoval pocit závislého štěstí.

Závislé štěstí není vaše pravé štěstí, je uměle živené penězi a v důsledku za něj platíte příliš velkou daň. Když je pak nemáte, jste nešťastní a divíte se proč. Štěstí z peněz totiž nahradilo veškeré vaše štěstí původní, vyplnilo prostor kde by mohlo původně to pravé být.

[7] Investujte

Pokud už peníze máte a žijete ve společnosti, kde se používají, použijte je, dokud to dokážete. Peníze se dají investovat do hodnot, které obohatí život vám, nebo těm, na koho promítnete jejich účinek. Investujte to, co opravdu máte, nikoliv co si půjčujete. Přestože to znamená horší startovní pozici. Hodnotí se cílová rovinka, ne start. Investujte tak, abyste měli zpětnou vazbu k této investici.

Investice je aktivní zhodnocení peněz s možným ziskem. Spotřeba je pasívní zhodnocení s možným ziskem. Obojí však může mít jak kladné, tak i záporné účetní výsledky. Vhodnou investici provází vaše aktivita a reálný vztah k související situaci, lhostejno jak účetně dopadne. Nevhodnou investici provází pasivita, neadekvátní očekávání. Nakonec zklamání nebo i překvapení, lhostejno jak investice účetně dopadne.

[8] Nelitujte peněz

Hodnota zkušenosti v které ztratíte vložené peníze je rovna (nebo je vyšší) množství těchto peněz. Nelitujte ztráty, je minulostí. Uvědomte si spíše, co jste tím získali za zkušenost do budoucna. Hodnota, která nevznikla  — z důvodu neexistence peněz však není měřitelná těmi neexistujícími penězi. Ohodnoťte ji příměrem k tomu, co jste pro vznik udělali — nebo neudělali.

Pokud jste udělali hodně, ztratili jste něco důležitého, ale získali jste stejně důležitou zkušenost. Pokud už nedokážete hodnotit jiným měřítkem než penězi, zamyslete se proč vlastně ty skutečné hodnoty potřebujete a zda by vám tedy nestačily pouhé bankovky.. jen samy o sobě… Strýček Skrblík je přece také potřebuje!

[9] Nebuďte závislí

Své účty splácejte svým blízkým, kamarádům, partnerům včas a co nejkorektněji. Samozřejmě, vždycky je to těžké. Ti, kteří takovou splátku dokážou ocenit, vám to určitě vrátí — jinak. Účty splatné těm, kteří s vámi nejednali o vyrovnaných podmínkách splácejte jak je nutno, ale v nejzazším možném termínu. Proč? … Protože ONI TAKÉ POUŽÍVAJÍ KRAJNÍ TERMÍNY. Dělají to záměrně a dle svých výhodných pravidel, o kterých nevíte že existují. Dělají to z pozice síly. Z pozice síly si mohou dovolit nehorázné věci, jako je: zpronevěra, krádež, lež, zamlčování, nedodržení dohod, podvod, spekulace, nátlak, zotročení. Jen tomu říkají jinými slovy. Je velmi těžké na toto získat důkazy v prostředí tvořeném tak, aby tyto důkazy nebylo snadné, nebo vůbec možné získat. Buďte odpovědní a důslední, ale zrovna ZDE nebuďte příliš důvěřiví.

[10] Používejte jiné měny

Jsou kvalitnější hodnoty, které jsou i stabilnější než peníze! Je to prostředí v kterém žijete. Je to váš život a život ostatních živých tvorů dohromady, nikoliv jednotlivě. Je to vaše schopnost tvořit hodnoty. Je to čas, který je nám na život vyhrazen. Tyto hodnoty se nedají exaktně zabalit, zvážit a opatřit cenou, ačkoliv snaha o to je.

U člověka oceňujte jeho schopnosti, jeho životní energii, duševní sílu, jeho rozum a cit. Těmito hodnotami poměřujte a oceňujte svět. Dají se i trochu směňovat s lidmi, kteří znají jejich kvalitu. Tyto hodnoty nabízejte ze sebe k výměně. Získávejte za ně podobné hodnoty. Nepřidávejte zbytečný peněžní mezičlánek. Pochopíte, že peníze jsou jen divné papírky, které musíte trpět, ale nic podstatného vám vlastně nepřináší.

Mé prolomení Systému

Jde do tuhého. Vy jděte k podstatě.

[1] Dostali jste šanci

Respektujte to, co je nad lidské zákony. DOSTALI JSME KAŽDÝ-JEDEN-Z-NÁS NĚJAKOU PODIVNOU SHODOU NÁHOD ŠANCI ŽÍT, ANIŽ BY SE NÁS KDOKOLIV PTAL NA NAŠE PRÁVA, NEBO NAŠI VOLBU. Neříkám, že vím od koho-čeho tento dar byl. Člověk je biologicky závislý na všem, co nevytvořil, ale co stejně kolem sebe má. Tak se chovejte tak, abyste žít mohli.

K životu tedy používejte pokoru, dobrou vůli a své lidské dispozice. Pak máte šanci. Jinak vám k tomu nepomůže libovolné množství pravidel, práv a zákonů. Ty v důsledku slouží k tomu, aby se za vhodných okolností porušovaly. Z daných výhod pak těžili ti, kteří jsou dostatečně drzí na to je porušovat a mají sílu své drzé chování obhájit.

[2] Poznejte svá práva

Narozením jste přišli do světa, kde všechna Vaše práva nejsou automaticky nastavena. Přes vše co je vám tvrzeno si tato práva budete muset alespoň trochu vydobýt, tak abyste dokázali dobře žít s ostatními. Něco svých práv získáte ještě jako dítě, ostatní až v dospělosti. Lidstvo už vymyslelo tisíce práv, zákonů, nařízení, příkazů.. Stále vznikají další, složitější a složitější.

Co si o nich myslím? Cesta do pekla je samozřejmě dlážděná dobrými úmysly. Základní lidská práva přeci máme a jsou TABU, ne? Ano, jsou psány například v Listině základních práv a svobod. (pozn. Nedávno jsem útlou knížečku viděl pohozenou v koutě v Levných knihách, stála asi 5 korun a nikdo ji nechtěl.) Jako každý „občan“ (obec=společenství, občan = člen společnosti) tyto práva musíme respektovat. Přečtěte si je dobře a porovnejte s realitou.

[3] Chtějte informace

Jděte k základům. Termíny, fakta, podmínky, pravidla. Nechtějte pouhé názory o informacích, pokud tyto informace lze získat přímo. Na nejasné odpovědi zopakujte svoji jednoduchou otázku. Stále nedostáváte jasnou odpověď? To, že vám je nikdo sám od sebe neříká, neznamená že odpovědi neexistují. Odpovědi začnou existovat ve formě příkazů tehdy, kdy je nutné, abyste udělal co chce někdo jiný. Někdy je vhodné, abyste se dozvěděli odpovědi až ve chvíli, kdy už nemůžete nic jiného dělat. Nebuďte ovce, která už pouze udělá, co ji zbývá. Proto chtějte kvalitní informace. Včas.

[4] Mějte vlastní přístup

Rozlišujte však mezi fakty a názorem na fakta. Názor k faktům je často dravější a nablýskaný, zatímco fakta jsou nudná a nikam se nehrnou. Fakta jsou však jediným kvalitním základem dobrého názoru.
Váš názor zpravidla nemůže vyhovět všem, vždy budete svým názorem někomu proti mysli. Ale to by nemělo ovlivnit skutečnost, že ten názor můžete mít. Neznamená, že když váš názor je zcela jiný, než názor většiny, že je AUTOMATICKY špatný. Samozřejmě není ani automaticky dobrý. Váš názor má jen rovnocennou šanci se utkat s názory ostatních. Tu šanci si nenechte vzít předem.

[5] Nebojte se

Obyčejný člověk má často trému z jednání s lidmi, kteří žijí ve vyšší sociální skupině, kteří jsou lépe oblečeni, kteří mají peníze, nebo tak alespoň působí. Snažte se s nimi jednat korektně a slušně, ale jinak jako se sobě rovnými! Pokud máte vnitřní zábrany, trénujte svoji kuráž. Opakujte své pokusy a korigujte je.

Zařaďte si takového člověka do lidských souvislostí. Realita je často natolik obyčejná, že byste se až divili. Skvěle vypadající člověk v obleku a kravatě může mít chronické problémy, které pouze skrývá. Se svou rodinou si nerozumí, trpí odcizením osobnosti, polyká drahé prášky na všechno možné, platí si soukromého lékaře který pracuje tak, aby mu pacient dlouho vydržel… a samozřejmě má na svém kontě několik úvěrů, které MUSÍ pravidelně splácet.

Proto mu nezbývá, než vklouznout do saka a dělat to, na čem vydělá nejvíce peněz aby vše zaplatil. Pokud těmito problémy netrpíte, jedině dobře. V každém případě jste jeho rovnocenný partner v komunikaci. Kdyby vás nepotřeboval, tak s vámi nejedná.

[6] Uzavírejte smlouvy

Uzavírejte kvalitní smlouvy, nebo dohody a tyto smlouvy dodržujte. Ano, často to znamená více povinností, než výhod. Pokud však je smlouva dále neúnosná, není řešením smlouvu podvádět, nebo ignorovat.

Každá smlouva se dá vypovědět! Ano, souvisí s tím třeba i ztráta, ale tato možnost existuje. Výpověď je vhodná v okamžiku, pokud souhrn negativ pro vás a pro období trvání smlouvy předčí pozitiva. Peníze vázané smlouvou by pro vás neměly být absolutní hodnota zásadně ovlivňující váš vztah ke smlouvě.

Existují důležitější věci. Ten, který s vámi smlouvu uzavírá ji často navrhuje tak, aby byla pro něj výhodná a aby pro vás bylo krajně nepříjemné a komplikované tuto smlouvu rušit. Nejlepší smlouvy jsou takové, které obě strany udržují v aktivní pozici. Zároveň výhody vznikají z toho, že smlouva existuje, ne z toho, že je jednostranně výhodná.

[7] Pište to

Řeči se vedou, častokrát se toho nablábolí… Často vám bude do očí seriozně tvrzeno něco zcela jiného, než ve skutečnosti bylo, bude, nebo je. Některé firmy, které s vámi jednají prostřednictvím svých obchodních zástupců vám na písemný dotaz raději zatelefonují, než aby vám cokoliv napsali do e-mailu.

Tytéž firmy vám bezostyšně řeknou, že váš hovor je kvůli zkvalitnění péče o zákazníka nahráván. Je jasné, že vy sám si asi nic nenahráváte, když v jedné ruce nesete nákup s potravinami a v druhé držíte svého potomka na cestě ze školky. Přestože dostanete odpověď ústní, která vám třeba i stačí, slušně si vyžádejte to zopakovat ještě písemně. Důvod uveďte, že jste zapomětliví, nebo že si formulaci necháte prověřit svým právním zástupcem.

[8] Nebuďte naivní

Nebuďte naivní v tom, že máte automatické právo vědět vše, co se vás týká. A pokud, že toto právo je dodržováno. Malý příklad? Nikdo vám například výslovně neřekl, že všechny vaše hovory jsou vedeny v evidenci telefonního operátora, všechny vaše SMS má operátor po určitou dobu v archivu. S těmito daty sice nemůže svévolně nakládat, ale jsou — ostatně jako všude  — výjimky, pro které nějaká omezení neplatí. V lepším případě je tato informace pro vás uvedena z povinnosti, drobným písmem a na nějakém zastrčeném místě.

[9] Pozor na cizí podmínky

S některými organizacemi sepisujete smlouvu, která vás zavazuje a zároveň odkazuje na souhlas se Všeobecnými smluvními podmínkami, které jim visí „kdesi na internetu“ … Bezva! Před podepsáním této smlouvy si podmínky dobře přečtěte a stáhněte k sobě do počítače, nebo VYTISKNĚTE. Na podmínkách by měl být datum platnosti.

Tyto podmínky totiž firma průběžně mění a postupně aktualizuje i na své webové stránce. V případě pozdějších sporů se na webové stránce nedočtete, co na ní bylo před lety a vaše domnělé argumenty jsou tak zcela na vodě. Firma také může přestat existovat, může se stát cokoliv. Můžete mít 1000x pravdu, oni mají 1) vlastní archivované podmínky 2) vlastní právníky, kteří tyto podmínky vymýšleli a umí je i obhájit 3) nekonečnou drzost z pozice síly.

[10] Pozor na „imaginární“ vyšší zájem

Můžete se setkat s důvodem, o kterém se „taktně mlčí“, zvedá se obočí nebo se dělají jiné posunky. Pokud se vás to týká, zeptejte se, CO TO JE.

Týká se vás to velmi zásadně, když: 1) cokoliv podepisujete, 2) zavazujete se svými osobními údaji, 3) vkládáte vlastní hodnoty, peníze, nebo jiný majetek. Pokud dostanete vyhýbavou, nebo nejasnou odpověď, dávejte si veliký pozor.

V krajním případě od takových dohod, nebo smluv odstupte. Tyto důvody nebývají pro vás zpravidla výhodné. Zachovejte si svojí důstojnost, tento zájem totiž nebude vaším zájmem.

Za tyto řádky mě začnou možná někteří upřímně nenávidět. Posílám všem takovým vzdušný polibek.

Mé triky v Matrixu

Praktické  dovednosti při pohybu v Matrixu s názvem „můj – tvůj – náš Svět“

[1] Naslouchejte

Při komunikaci dejte prostor druhému, ať řekne, co chce říci. Samozřejmě jsou lidé, kteří vás tak jako tak nepustí ke slovu, ani vás neposlouchají… Jejich chyba. Berte to jako vlastní výhodu. Takový člověk se totiž od vás nic nového nedozví, zatímco vy můžete od něj slyšet mnoho věcí, které vám řekne „mezi řádky“ … Jakmile však dojde od slov k činům, mnoho lidí zmlkne a vytratí se jejich síla. Také to je jejich sdělení.

[2] Dívejte se

Vnímejte občas očima druhých. Mnoho lidí je orientováno sebestředně. Některé rozhovory tak vypadají spíše jako dva monology, kdy každý začíná větu slovem „Já…“ a každý hovoří o něčem jiném. Zkuste se tedy podívat záměrně na věc očima druhého, přestože tím ztratíte příležitost říci to své. Můžete se prostřednictvím jeho tématu poučit o tématu vlastním, ikdyž o něm nepadne ani slovo. Budete ve výhodě, protože ten druhý si jen zopakoval co sám věděl, zatímco vy jste vyslechli něco nového.
Nepoužívejte servilní přitakávání, ale rozvíjejte jeho téma otázkami, které zajímají obě strany. Většinou bude žvanit k nezastavení. Člověk, kterému záleží na vašem názoru nakonec začne přemýšlet, že od vás nic neví. Pokud taková situace nenastane ani poněkolikátém dialogu, nebo za delší dobu, tento člověk už vám nic podstatného neřekne.

[3] Nespěchejte

Spěch je opakem prožitku. Spěch je povrchní zpracování stavů nebo informací, bez ohledu na to, jak složité jsou. Pokud dokážete zpomalit při zachování ostatních podstatných vlastností vašeho konání, zpomalte. Zpomalením vložíte více času a můžete získat lepší rozlišení detailů. Zjistíte, že tato investice se vyplatí. Zrychlit neznamená spěchat. Zrychlení je možné, zejména když je pod kontrolou.

[4] Nevysvětlujte

Většina věcí je pro dospělé lidi pochopitelná ve své jednoduché formě. Pokud tedy přicházíte s novou myšlenkou, sdělte její podstatu a vyčkejte na adekvátní reakci, která vám řekne, co s ní dál. Její formu dostatečně vyhraňte. Nemá smysl ihned vysvětlovat tomu, kdo nechce mít vysvětleno, nebo kdo ani nechce slyšet.
Jeho problém, takový člověk by stejně vaši myšlenku nevyužil, nezpracoval. V případě že jej chcete zaujmout, patrně to nebude tím, že budete vysvětlovat. Naopak dětem a lidem, kteří vnímají otevřenou myslí, rádi vysvětlujte… Trpělivě, komunikativně a blahosklonně. Zde to má smysl.

[5] Vyjednávejte

Při dosažení svého zájmu hledejte více cest k jeho dosažení. Vždy těch cest existuje více, je jen otázkou, v jakém pořadí je volíme a jakou jim dáváme váhu. K vyjednávání je důležité mít argumenty a cíl. Argumenty mějte připravené, ale nepoužívejte je všechny najednou.
Důvodem je i to, že někteří lidé vaše argumenty nehodnotí podle jejich skutečné váhy, ale paušálně je odráží tak, jak od vás průběžně přicházejí. Párují je se svými odmítavými odpověďmi, lhostejno jak adekvátní k argumentům jsou. Je to pro ně hra v které se s nimi pravidelně střídáte. Mají naučeno, že pokud budou vytrvale odrážet, zvítězí jen díky té zaryté vytrvalosti.
Pokud tento automatický rytmus objevíte, snažte se jej překonat netradičním postupem, nebo jednání odložte. Jednání lze samozřejmě také prohrát. Vaším ziskem z každého jednání by měla být modelová situace, s unikátním specifikem, která jej charakterizuje. Tu si pamatujte a poučte se z ní.

[6] Propojujte

Budujte kontakty, udržujte a prohlubujte propojení tam, kde už existuje. Bez diskuse o důležitosti udržení kontaktu to je vlastní rodina a nejbližší přátelé. Přátelé jsou ti, kteří formují vaši aktuální existenci a kteří mohou pomoci zajistit vaši budoucnost.
Přátelé jsou ti, kteří mohou vaši rodinu jedině obohatit. Přátelé jsou ti, kteří se k vám chovají konzistentně nezávisle na podmínkách, v jakých se nacházíte vy, nebo oni. Získat kontakt ale nestačí, pokud jej aktivně neudržujete. Kontakt umře na nedostatek péče. V kontaktu je dobré být rovnocenným partnerem. Ověřujte průběžně, zda ještě není pozdě.

[7] Nabízejte

Jste-li před rozhodnutím, sami rádi využijete varianty volby. Pokud rozhodování sami definujete, zkuste připravit dostatek volitelných alternativ. Tím druhému dáváte prostor a sami se z této volby dozvíte i trochu více, než by vám byl ochoten sdělit bez ní. Nepoužívejte ultimativní buď — anebo! Používejte metodu: každá možnost je svým způsobem správná, ale každá má jiné vlastnosti.

[8] Pamatujte si

Máte krátkodobou a dlouhodobou paměť, obě fungují selektivně tak, jak si postupně vypěstujete. Je dobré v sobě objevit, jakou formu paměti máte a tu pak podporovat. K pamatování klidně používejte pomůcky, které vám poslouží. Dobrá paměť se hodí v chování, argumentaci i v dialogu. Pamatujte si. Nestojí to žádné hmotné investice, ale vaše budoucí investice to může zásadně ovlivnit.

[9] Ověřujte

Vše přijímejte bez předpojatosti tak, jak přichází. Pak hledejte způsob, jak to zpracovat, ověřit, potvrdit legitimitu. Ověřujte i své smysly, není jisté že vždy získáte kvalitní informace od vlastních smyslů. Ke smyslům zapojte rozum.
Ověřovat lze i na protichůdných jevech, pokud jsou skutečně přímým opakem a logicky doplňují ověřovaný stav. Ověřenou informaci stabilizujte, ale ne navždy. Neexistuje nic, co by bylo bez změn v čase. O ověřování už byla řeč.

[10] Odpovídejte

Buďte odpovědní za své činy. Spousta vašich kroků vám zkomplikuje život, když budete nést odpovědnost za to, co děláte. Ovšem když nebudete odpovědní k tomu co děláte, nebudete mít možnost být ze své existence plně šťastní. Nemáte nárok na štěstí, jinak vzešlé z toho, že jste byli odpovědní. Pokus o dodatečně projevenou odpovědnost vás možná zbaví rizik, ale i těch plnohodnotných, dobrých pocitů.

Mé životní finty

Dovednosti, které v životě používám. Pomohou tam, kde jiné „zaručené“ metody selhávají.

[1] Neřešte minulost

Lidé chybují v tom, že se zabývají, mluví, stále řeší události z minulosti. Zbytečně. Věnujte se současnosti s aktivní tendencí do budoucnosti. Zájem o současnost bez zájmu co bude zítra, také nic podstatného nepřinese. Věnujte pozornost budoucím dlouhodobým stavům. Většinou je poznáte podle toho, že je těžší je dosáhnout a udržet.

[2] Buďte osobnost

Osobnost není celebrita, nesouvisí s popularitou! Jinými slovy: Buďte statisticky nevýznamní, buďte sami sebou, buďte vyjímeční bez ohledu na měřítka, kterými měří Svět, kterými Vás hodnotí. Doporučení, které jde proti zvyku společnosti. Není to jednoduché přijmout, realizovat. Budete totiž ve společnosti žít život složitější, dražší, zejména v období dostatku. Ale nezávislejší, svobodnější, životaschopnější v období krize. Případná popularita osobnosti (ano usmíváte se) pak přinese všechna související negativa, která potlačíte tím, že … budete osobnost!

[3] Oceňujte jedinečnost

Jedinečnost a původnost je dobrý předpoklad k poznání, nalezení něčeho nového, k obohacení již existujícího. Jedinečnost bývá zcela jiná než všednost, ale neznamená to, že musí být pravým opakem. Svět není bipolární. Není bipolární rovnovážně, ani nerovnovážně. Svět se jeví vícepolárně bez upevnění poměrů svých dílů. Jedinečnost svou i cizí hodnoťte vysoko, ale ne bezvýhradně.

[4] Rozhodujte se

Jakákoliv vaše rozhodnutí jsou správná, pokud jste rozhodli po úvaze s použitím rozumu a z vlastní vůle. Nedostatek informací není překážkou rozhodnout na vlastní odpovědnost. Postoj „já nevim…, nojo ale…, o mě nejde…, “ je ve většině případů špatný. Hlavně pro vás.

[5] Opakujte to dobré

Výhody i hodnoty vznikají nejlépe z opakování a z prověřených řešení. Opakováním s korekcí dosáhnete lepších výsledků. Vyjímkou je unikátní řešení, které předčí původní proces. Pokud se cítíte objeviteli, neopakujte a objevujte. Přeju hodně štěstí v objevování. Nejlepší lidé, co kdy žili, byli právě objevitelé.

[6] Hospodařte s časem

Poměřujte čas vlastní i cizí dynamicky, podle priorit. Cizí čas má také hodnotu. Pokud se nedostává, půjčujte si čas od těch, kteří vám ho poskytnou a druhým pak naoplátku půjčujte svůj čas. Nechtějte úroky. Možná je můžete získat, ale ztrácíte šanci, že vám pak druzí věnují svůj čas jen tak z dobré vůle. Čas je absolutní hodnota, proto jej respektujte i u druhých.

[7] Pěstujte ctnosti

Pokora, skromnost, důvěra, odpovědnost, vůle, cílevědomost, etika. Ano, svým úsilím o ctnosti riskujete, že vyplýtváte svoji energii s nejistým výsledkem. Riskujete, že se ocitnete vykořeněni mimo společnost, která tyto vlastnosti mít nebude. Ale má to nezastupitelnou výhodu: Ctnosti Vám pomohou v situaci, která je nutně vyžaduje. Ctnosti totiž nelze získat obratem, nakoupit a manipulovat s nimi jako se zbožím. Ctnosti jsou nenahraditelné.

[8] Nespoléhejte se

Nespoléhejte pouze na nadřazený Systém. Aktivně tvořte ten svůj, který pak s okolím bude interagovat. Z pozice toho, kdo Systém nastavuje a řídí většinou není umožněno ostatním, aby měnili to, co sami nevytvořili. V nadřazeném Systému ale také lze fungovat, respektovat pravidla která se vás týkají a současně se snažit udržet svojí svobodu. Jen je nutné být ostražitý a neslevovat z dohodnutých pravidel.

Nerespektování pravidel a procesů používaných v Systému vede:

  1. ke ztrátě identity Systémem dané
  2. vyčlenění ze Systému
  3. potlačení Systémem

Bez Systému neztratíte vlastní identitu tehdy, pokud ta identita není založena výhradně na jeho pravidlech. Neztratíte svou životaschopnost, protože „mechanismus života“ je nadřazenější jakémukoliv Systému. Je to jen ztráta pohodlí v něm.

[9] Používejte rezervy

Rezervy ve smyslu využitelného souboru záloh pro případy krizí a nečekaných událostí. Rezerva není šetření peněz, není hromadění a archivace předmětů s relativní hodnotou. Rezerva nesmí být závislá na bezrezervním stavu, nebo procesu.

Rezerva je snadno adaptabilní systém, souhrn alternativních metod, hodnot, informací nebo chování, které nepoužíváme, ale máme jej v záloze připraveny k použití, při změně situace. Rezerva v tomto smyslu nemá význam, pokud nedokáže i jen zčásti kompenzovat změny, proti kterým byla tvořena. Rezerva nemusí udržet stav stejný, ale měla by umožnit změnu, adaptaci, do jiného stabilnějšího stavu. Např. dočasná rezerva kompenzující trvalou změnu stavu nemá význam. Rezervy je vhodné tvořit i v průběhu čerpání rezerv a stále je aktualizovat. Ano, rezervy jsou drahé, náročné a nejisté.

[10] Nevěřte slepě

Nevěřte čemukoliv jen proto, že informace jsou podány jasně a stručně. Jsou i informace, které nejsou stlačitelné do jednoduché formy, aby byly současně platné a přesné. K informacím je vždy nutné měřítko, kontext nebo údaj času. Nevěřte ani tomuto textu jen proto, že vznikl. Nenálepkujte proto, že je (…sem se právě nabízí nálepka). Text jím pravděpodobně nemá být. Přemýšlejte o něm a o sobě.

Mé životní zkušenosti

Jaké životní dovednosti mi pomáhají.

[1] Vnímejte realitu

Vnímejte ji jak nejlépe dokážete takovou, jaká je. Jste tvůrci svého vlastního otisku v realitě. Otisk je pouze tak podstatný, jak je podstatný ve vztahu k okolí, s kterým interaguje. Přestože je přirozené vidět své záležitosti důležitěji, nemění to nic na reálné skutečnosti stavu.

Zúžení vnímání pouze na svůj sebestředný pohled má následky: Nerozumíte světu, jste překvapeni skutečností a zoufale bojujete proti neznámému a silnějšímu zlu, nebo odlišným zpúsobům vašeho vnímání. Takto nemůžete vyhrát, ikdyž třeba není nutné prohrát. Můžete však aktivně pochopit a interagovat tak, aby to mělo smysl. Pravda není realita. Pravda i lež jsou jen jednostranné pohledy na realitu. Vnímejte obojí jako podmnožinu reality a budete tak vidět více, než jedno, nebo druhé.

[2] Zpracovávejte informace

Pasivně přijímat a aktivně zpracovávat informace jsou rozdílné činnosti. Zpracovávejte informace. Jakmile vznikne nová skutečnost, která po ověření (na sobě nezávislými zdroji — těmi můžou být i vaše osobní zkušenosti, zpracované rozumem) potvrdí svoji legitimitu a popře predchozí jev, je vhodné starý vztah k informaci opustit. Okamžitě a nenávratně.

Revidujte přicházející informace srovnáním s vašimi zkušenostmi, nebo se zkušenostmi lidí, kterým osobně důvěřujete. Přijímejte a přemýšlejte i o zcela opačných názorech (nebo informacích z pohledu někoho jiného) a uvažujte proč vznikly.

[3] Rozlišujte priority

Jsou priority nezávislé, ale i závislé na stavu věcí. Jsou  základní potřeby (ano, ta malá a velká :). Říká se, že jediné co se „Musí“ je umřít, k ostatnímu jsou alternativy. Neznám jiný argument, který nemá alternaci v podmínkách, než dospění ke smrti. Vše se dá alternovat, smrt ne.

Kdo to nepochopí a bude lpět na stavu, který je podle něj neměnný, paradoxně spěje rychleji k tomuto závěru. Rozlišujte mezi prostředkem a příčinou. Rozlišujte mezi následkem a důvodem. Většinou je použita jejich záměna k účelovému ovlivnění nebo interpretaci reality.

[4] Pochopte pravidla

– pokud k jevu existuje ekvivalentní protiklad, nebo jev funguje také v logicky opačném smyslu, pak je více reálný, než jev, ke kterému nic takového neexistuje. Jev bez logického protikladu je umělá slepá ulička která nemá s realitou mnoho společného.
jednodušší přírodní proces je více reálný. Není však zaručeno, že ve svém úzkém pohledu tento jev skutečně vidíme.
náročnější lidský proces je více reálný. Není však zaručeno, že ve svém úzkém pohledu tento proces skutečně vidíme.
Přírodní procesy mají větší důležitost. To člověk jen těžko změní.
kvalitní řešení vyžadují energii a čas. Nejkvalitnější řešení vyžaduje čas naplněný intenzivně vydanou energií. K posouzení kvality nutno najít všeobecně platnou podstatu [5] pravidla. K fungování metody je, připouštím, nutno umět alespoň něco vnímat. [1]

[5] Hledejte podstatu

Podstata je jádro reality. Podstata bývá stručná, realita mnohoznačná, košatě rozvětvená a propletená. Výskyt podstaty není nutně „uprostřed“ ořezané reality. Spousta jednotlivých věcí má své „nadřazené“ stavy, teprve tam může být.

Ptejte se sebe i okolí: Má tato věc nad sebou něco obecnějšího, při udržení platnosti? Zároveň při udržení své jedinečnosti?… Vnímejte širší souvislosti, učte se [2] přijímáním informací bez předpojatého nálepkování.

Pamatujte si hlavně stav, situaci, jev, až potom svůj vztah k němu. Podvědomě si totiž snažíme život ulehčit zavedenými klišé, zkratkami, které nám zjednodušují průběh, ale ochuzují nás o prožitek.

Nepodstatné věci jsou jevy, skutky, nebo informace které vás přímo nebo nepřímo neovlivňují v místě nebo čase. Nepodstatné věci jsou jevy, skutky, nebo informace které nezměnitelně nemůžete přímo nebo nepřímo ovlivnit v místě, nebo čase. Důležitý čas nemusí být jen po období vašeho života.

[6] Respektujte stav

Ať už jsou příčiny jevů jakékoliv, respektujte stav událostí, které k vám přicházejí. Respekt ale nemusí být souhlas. Souhlas, nebo nesouhlas je jen statický postoj, existující často nezávisle na míře poznání. Dynamický postoj po respektu je až ve fázi konání.

Respektujte relativitu. Co je relativní a co je absolutní. Doporučuji k tomu pochopit úplný význam slov „NIC a NIKDY“ a jejich důsledky, které se promítají na váš život. Podle mne je „NIKDY“ konečný stav s nekonečným průběhem.

Poznámka: Příklad pojmu NIKDY opravdu není ve smyslu „Nikdy už nechci jíst škubánky (!)„. Žijeme ve Vesmíru, který je svým způsobem nekonečný. Dokážeme jej pochopit přesto, že jej zcela nepoznáme. Dokážeme do absolutní množiny „NIC nebo NIKDY“ umístit pravděpodobnou podmnožinu „Vesmír“ a do něj relativní podmnožinu „Můj svět“.

Teprve v něm pak fungujeme na principu alternativ, pravděpodobnosti, relativit. Nikoliv absolutorií. Jsme jaksi relativní vícerozměrní tvorové, kteří nedostatečně vnímají absolutní rozměr NIKDY. Mohou se však svými schopnostmi alespoň pokusit jej pochopit.

[7] Neprojektujte budoucnost

Vývoj událostí nelze lineárně extrapolovat z minulosti do současnosti, zejména pokud je založen na krátkodobých, lidmi formovaných procesech. Nesnažte se proto budoucnost odhadovat jako přímočarý výpočet. Vlastní budoucnost aktivně tvořte.

Většina záruk vytvořených lidmi pro budoucnost přestává platit právě v okamžiku, kdy jde o podstatné věci. Proto nemá smysl se na to spoléhat. Průběžně revidujte své, nebo cizí, děděné informace. Ne všechny staré pravdy a pranostiky našich předků fungují v době, kdy se nevratně mění současné podmínky.

[8] Neočekávejte slepě

Pasivní očekávání přináší zklamání. Nečekejte, až se něco „samo“ vyřeší. Nic se samo nevyřeší. Pokud to vyřeší někdo jiný s projekcí na vás, nebude to většinou ideální stav pro vás. Hledáním následných kompromisů k řešení spotřebujete více energie, než kdybyste to vyřešili podle sebe. „Samo“ se může cokoliv jen pokazit.

Události přicházejí rychleji, než je umíte zpracovat, bez ohledu na to, jak podstatné jsou pro Vás. Vyrovnejte se s tím, univerzální řešení neexistuje. Řešení vhodné právě pro vás existuje, tvoříte jej pouze Vy sami. Stabilní JISTOTA neexistuje, nejvíce se jistotě blíží pouze teze „úplná jistota neexistuje“. Kromě toho co se musí [3].

[9] Žijte šťastně

Obecný pocit štěstí vztahujte k hodnotám, které přesahují jednotlivosti a mají spíše absolutní vyjádření. [5] Příklad? Jednoduše schopnost žít je dobrý důvod k vnitřnímu štěstí.

Na to se dá nabalovat více konkrétních důvodů z čeho být šťastný. Však vy už víte co… Relativní hodnoty nesnižují svoji jakost tím, že jsou jen relativní. Používejte relativní hodnoty, radujte se z ních, budujte s nimi své blízké i vzdálené cíle. Ale stále s vědomím jejich relativity. [6]

[10] Važte slova i činy

Jak se říká, „kecy nemaj cenu„, takže ani toto nejsou spásné rady nebo kázání. Samoúčelné množení slov „jen tak“ je zbytečné. Kdo podle sebe ví všechno nejlíp, je často hlupák.. V textu jsou proto slova pochyb: Možná, myslím, podle mne, patrně, připouštím…, kterými respektuji relativitu [6]. Jsou tedy jen doporučení, co mi funguje. Teprve naplněním v činech u mne dostávají slova smysl.