O webových komunitách

původní text je na Wayback Machine z roku 2007

Poznámka k tomu, čeho jsem součástí

Nejrůznější internetové a virtuální komunity jsou záležitost starou, jako samotný internet. Vyvíjely se jak formou, tak vnitřními vztahy. Dnešnímu uživateli už možná nic neřeknou zkratky BBS, nebo IRC. V Čechách si můžem vzpomenout na jeden z prvních konverzačních portálů – Mamedia, dodnes fungující jako MAGEO. Chápu je jako komunity, které pro nás měly a mají nějakou roli. Ale jakou?

Pohledem zpět se ptám: Jsou takové virtuální SKUPINY ve výsledcích za svou dlouhou dobu nějak produktivní? Jsou v něčem všeobecně přínosné nebo hodnotné? Mohou mít nějaký smysl vycházející z chování celého kolektivu, nebo se nic takového vlastně ani nečeká? Jsou případné hodnoty pouze virtuální, nebo se dají promítnout do reálné existence? Myslím DLOUHODOBĚ.

Nejsem si jist.

Kdekdo se dnes vyjadřuje k blahodárnostem sociálních sítí, webových komunit a jiných internetových kratochvilek. Kdejaká online celebrita má plná ústa moudrých analýz o tom, jak web 2.0 (nebo cosi podobného) přináší světu nové hodnoty, nebo chování. Když je posuzuje, častokrát optikou ekonomiky, která se tváří jako jediné vhodné měřítko pro lidskou aktivitu. Nemyslím si to tak jednoznačně. Ačkoliv nepochybuji o tom, že komentátoři mají dobrý pozorovací talent. Vyjadřují se mistrně k tomu „co vidí“. K tomu přidávají ještě to, co bych shrnul do „přání je otcem myšlenky“. Pokud se soustředím zejména webové komunity, pak si nemyslím, že tyto komunity samy o sobě nějak významně přispívají k tomu, co by si většina hlasatelů web-dvanula přála, nebo stále přeje. Bez existence konkrétního smyslu se z komunity postupně stane bezcílná selanka se stále chaotičtějším chováním a se stále jednoduššími cíli. Ekonomický zájem do nich implementovaný (kontextová reklama, publikace v placených médiích, platba za sdílený obsah) to spíše ještě urychlí.

Nemám proto potřebu to dále podobně komentovat.
Mám spíše potřebu ptát se, hledat a realizovat.

Rád bych udržel téma u opravdu podstatných věcí. Je jisté, že v menších měřítcích konkrétních případech, u jednotlivců, i miniskupin se najdou osobnosti, kteří svým dílem přispějí k dosažení smysluplných výsledků. Výsledky se reálně promítnou na jednotlivce i na skupinu, která jej podpoří. Ale to je častokrát opravdu pouze v „triviálních úkolech“ nebo v malých skupinách. U komunit to není tak jednoznačné. Na masívní podněty komunit se například změnil postoj ke sdílené hudbě. Naproti tomu se však vyformoval postoj skupin, který nové myšlenky a přístupy komunit redukuje podle nějakých pravidel. Ptám se proto, zda přes tyto lokální výkyvy může vzniknout nějaký dlouhodobý “ a obecně přijatelný zisk“ pro širší společnost? Jsme schopni si nějaké přínosy vůbec uvědomit? Jakou roli v tom hraje nebo nehraje psychologie, ekonomika, prostředí, politika, geografie?

Má-li být sociální skupina nějak dlouhodobě produktivní a přínosná, tak se patrně musí chovat jinak. Za současných podmínek komunit (míra uvědomění, sociální inteligence, reálné zdroje a další dispozice jako např. fyzický kontakt…) nemůže dosáhnout svých cílů. Takových, které si spíše přeje, čeká na ně, než by o ně aktivně usilovala.

Myslím si, že je tedy vhodné usilovat o tvorbu skupin. Svou aktivní činností by měly mít „objektivně lepší“ výsledky, než pasívní masové komunity. Vycházím zejména z toho, že členům půjde o součinnost kvůli nějakému cíli, ne být pouze členem ve stádě a užívat z toho definované přínosy. Nevěřím, že se z dostatečně velké, nebo profilované komunity stane perpetum mobile, generující smysluplné hodnoty. V ideálním případě vznikne akorát tak samostatně běžící generátor chaosu.

Jak by se měly tedy chovat? Přemýšlím:

Skupina s šancemi na výsledky a dlouhodobý úspěch bude mít spíše tyto parametry:
– společný produktivní cíl, nebo srozumitelný zájem
– signifikantní podmnožinu aktivních osobností
– nezávislost na svém nosiči sdílení
– schopnost aktivní komunikace v zájmu cíle
– z jejího cíle je možno extrahovat přínos pro skupinu, následně pro jednotlivce.
– nepoužívání kolektivní odpovědnosti, ale osobní odpovědnosti
– minimální tendence ovládat skupinu, členové mají své samoregulační nástroje
– skupina má tendenci se zkvlitňovat, přestože to znamená osobní vklady do skupiny
– skupina doopravdy realizuje a umí pocítit vlastní výsledky, ne že o nich pouze komunikuje
– řízení skupiny vykazuje kolaborativní, gridové charakteristiky

Dnešní komunity vnímám spíš s těmito charaktery:
– vznikají i zanikají živelně, nejčastěji z podnětu uspokojení
– nemají žádný cíl, mají neproduktivní cíl, nebo mají cíl, který je odvozený od mylných předpokladů.
– není jasné, co by mělo být po dosažení cíle (pokud je takový vůbec definován a pokud je možné jej dosáhnout)
– nespoléhají, ani nepotřebují mít osobnosti které komunitu naplňují, pro ní je výhodná zejména velikost, anonymita a uniformita
– nedokáží si uvědomit hodnotové vztahy, neumí používat hodnoty ve prospěch okolí, maximálně ve prospěch jednotlivce
– jsou životně závislé na technologii, která umožňuje definovat ji jako skupinu (když nebude, skupina zmizí)
– iniciátor bývá mimo hlavní skupinu a je defakto jejím odděleným řízením. Pokud to tak není od začátku, tak k tomu spíše směřuje. (otevřeně, nebo skrytě)
– zhodnocení výstupů vzniklých komunitou je spíše v zájmu jednotlivců, nioliv v zájmu komunity, natož ve smyslu dosažení nějakého společného cíle.
– v komunitě se používají stále složitější pravidla, která ji nakonec rozloží, znefunkční
– jednotlivec se nijak neztotožňuje, nechce, není nucen se s komunitou ztotožnit, neuvědomuje si ji, přestože v ní podle ukazatelů je.
– jednotlivci třeba nemají ani vlastní cíle, které by komunitě a tedy i jim podstatně prospěly.
– jednotlivci necítí potřebu něco skupině přinášet. Stane se tak pouze jako vedlejší produkt, když to přináší něco jim.
– je tendence pasivně přijímat direktiva s nejasně definovanou kolektivní odpovědností a zbavením se osobní odpovědnosti.

Může být taková komunita „nositelem pokroku“?

Těžko. Pokrok většinou realizují jednotlivci, nebo menší koncentrované skupiny které zpravidla vědí, čeho chtějí dosáhnout. Nedělají to náhodou!
Pokud v pokroku hrají nějakou roli velké komunity, pak pouze jako media, na kterém se tento pokrok realizuje.

Může být komunita nositelem, nebo prostředím směřujícím k úpadku?
Snadno. Když převládne falešné povědomí o schopnostech komunity, do které však nepřispívají jednotlivci tak, aby se komunita nějak obohacovala. Když se začne používat manipulace. Když nevznikne aktivní koncentrace a prosadí se uspokojení. Zjednodušeně řečeno: každý by se jen vezl a nikdo nechce tlačit. Setrvačností to může chvíli vydržet, ale po vyčerpání rezerv, prvního vkladu, nebo přirozených zdrojů komunita snadno zmizí. A jednotlivci to ani nemusí pochopit.

Jsme v situaci, kdy je nevyhnutelné řešit problémy, které jednotlivec nemá šanci sám rozeznat, natož vyřešit.

Stačí nám na to užívat si komunity, okrášlovat je kosmetikou a cetkami, nebo spíše budovat produktivní skupiny?
Je možné transformovat prakticky neproduktivní komunitu do produktivní skupiny?
Lze spoléhat pouze na statistiku, že z dostatečně velké komunity se možná vyloupne kvalitní skupina?
Jsme schopní se vzdát jednoho pro druhé?

Zajímají mne odpovědi. Zajímá mne váš názor na myšlenku, nejlépe když bude podpořený vlastními skutky.
V tuto chvíli nečekám váš názor na nějakou minulost, na formu tohoto článku, na mne, na úpravu blogu a podobně.

Pište je prosím do komentářů, nebo i e-mailem.