Bajka o kompotu a marmeládě

Byla jednou zvířátka, která spolu žila ve společném lese.
Měla společnou louku, zahrady, rybník a nebe nad hlavou. Zvířátka prostě spolu žila, víceméně dohromady. Však to znáte. Někdy se měla ráda více, jindy méně. Ale všichni se navzájem potřebovala, tak spolu sdílela vše — to dobré i to zlé.

Jeden rok se urodilo spousta ovoce. Více, než jiné roky. Byl to dobrý rok. Zvířátka si řekla, že to je fajn, ale ovoce které nesnědí, by se mohlo uchovat na později.

Na velkém zvířátkovém sněmu se všichni pěkně sešli, každý povídal a štěbetal, jeden přes druhého.
V tom, jak s ovocem naložit, měl každý svůj názor.

zajíci říkali:
Ovoce hned sníme a zbytek zahodíme! Kdo by se o to staral. Příští rok přeci uzraje nové! To je jasné, pokaždé to tak bylo.

lišky na to:
Kdepak. Uděláme si ze všeho ovoce velikánský ovocný dort a ten budeme prodávat každému, kdo půjde kolem. Za to budeme mít spousty peněz a pak si koupíme ovoce kdykoliv  — kolik budeme chtít!

sova řekla:
Je báječné, že máme tolik plodů. Dobře si je užijme, trochu schovejme na později. Postarejme se, aby nám příští rok úroda zbytečně neopadala. Bude potřeba zasadit nové sazenice, trochu okopat keříky a zalít stromy… Když se jim bude dařit, úrody bude dost pro všechny.

Její hlas však zanikl v mnohem halasnějším překřikování. Zvířátka se častokrát se hádala o všem možném. Také dnes.
Nehoukej tu sovo takový nesmysly… kdo by se dřel se sazenicemi, když tu je hromada ovoce. Starej se o sebe, ty bys každému jen radila! Musíme se o tu hromadu nejdřív podělit!

Vlci se nechali slyšet ve vážném projevu:
Zavaříme kompot. Kompot je nejlepší ze všech možných způsobů. Z ovoce nám přeci kompot všem moc chutná! Dá se dělat jednodruhový i míchaný! Je se spoustou sladké šťávy! Kompotované ovoce nám ve spíži vydrží celý rok, to už máme vyzkoušené. Uznejte přeci, že to jsou samé rozumné argumenty.

Rysi si to poslechli ale opáčili:
Ale vlci! Co vás nemá! Kompot je úplný nesmysl, to ví přece každé mládě! Uděláme marmeládu. Marmeláda je nejlepší způsob, jak zavařit ovoce. Marmeládu můžeš kdykoliv namazat na chleba. Marmeláda nemá pecky, nemusíš jí kousat. Marmeláda je dobrá i do vánočního cukroví. Už jsi někdy vlku viděl mazat vánoční cukroví kompotem? Ne. Tak vidíš! Proto je kompot nesmysl!

Vlci:
Chachá! Prý marmeláda! To je NESMYSL! Podívejte, moje argumenty jasně hovoří na kompot!

Rysi... marme—

Jezevec mínil:
Mě to nezajímá. Já na stromy nelezu, ovoce nežeru. V zimě spím. Dělejte si co chcete, mě stačí co najdu v trávě.

Ale jezevče, štěbetali ptáci:
Když je ovoce dost, tak si taky příjdeš na chuť. Ale bez skladování ovoce brzy shnije. Pomoz nám a najaře ti příjde k chuti!

Jezevec opáčil:
Jak říkám. Mě to nezajímá. Mám svých starostí nad hlavu s hledáním něčeho k snědku v trávě. Tak si s ovocem dělejte co chcete. Mě se to netýká.

Ryby v rybníce neříkaly nic.
Mlčely, …protože jim nebylo dáno mluvit… Jen věděly, že když bude dost ovoce, z toho bohatství lesa také budou něco mít.. Ryby si přály spousty dobrého ovoce, ačkoliv samy jej málokdy ochutnaly… Ryby by rády přidaly packy k dílu. Neměly však packy. Ryby jen mlčely, ačkoliv samy by rády něco řekly… Tak mlčely, jako ryby.

Medvěd na to měl vlastní názor:
Ten, kdo je největší, tak ten sní také nejvíc ovoce. Letos jsem spokojený, ale mohlo by toho ovoce být ještě víc. Jestli chcete něco zavařit, tak si zavařte, ale ne z mojeho. Také příští rok už se těším, jak si nacpu břicho. Kdyby mi to nestačio, tak se prostě budete muset se mnou o plody lesa pěkně podělit, jinak vás všechny vyženu pryč.

Rysi pořád vedli svou:
Říkáme jasně marmeláda! Podívejte… všichni přece máte rádi sladké. Marmeláda je sladká.. tak ji zavaříme co nejvíc. Každý, koho jsme se zeptali, říkal, že má rád marmeládu! Nebuďte zabednění!

Vlci.… Kompot!

… Marmeláda!
Ne, kompot! Kompot!

Vlku, jestli ještě jednou řekneš kompot, tak uvidíš!!!
Pche! A co ta tvoje marmeláda!!! Už mi leze krkem! Táhni k čertu se svou marmeládou!

Zvířátka se nakonec rozešla v neshodách, každé do svého doupěte, anižby se společně domluvila.
Přešla zima, která nebyla ani moc zimou… Trochu sněhu bylo, ale jinak bylo docela teplo.
Zvířátka proto zimu přečkala s trochou ovoce, které jim zbylo.
Nikdo nezavařoval. S jarem se každý těšil na další léto a na další úrodu.

To léto úroda nepřišla.
To léto nebylo létem jako vždy.

O stromy se dlouhé roky — a tedy ani tentokrát — nikdo nestaral. Potok byl zanesený a zarostý travou. Tam kde měly být záhony se ztěží dařilo plevelu. Zem popraskala od žhnoucího slunce, stromy uschly, nenapršela ani kapka, louka i les byly jak bez života.

V rybníce bylo málo vody, stala se z něj špinavá kaluž. Nebylo kdo by se staral o pročištění. Každý byl rád, že se postaral o sebe.

Zemi, stromy, vzduch a vodu na zvířátkový sněm nikdo nepozval.
Proč by? …myslí si zvířátka. Stejnak by nic kloudného neřekly! Už někdo někdy slyšel mluvit stromy? Vodu? Ne! Tak vidíte!

Zem, stromy, vzduch a vodu každý bral za samozřejmost.

Zvířátka se dívala jedno na druhé. Mlčky se ptala, jak to je možné…