12 poznámek na aktuální téma (archiv z 16.10.2008)
Krize mají většinou konkrétní přívlastky: finanční, ekonomická, hospodářská, klimatická, vodní, ekologická, ropná, společenská, politická, mezilidská, manželská… jakákoliv. Je právě teď? Začíná, nebo už jsme v krizí? Kdy bude? Kdy skončí? Je snad někdo, kdo v krizi není? Otázky, otázky… Zabývejme se krizí a naším vztahem k ní.
Není mým cílem krize zpochybňovat, nebo nějak banalizovat. Není cílem ani je zbytečně medializovat a zveličovat. Dejme krizím význam pragmatický, bez příchuti mediální horečky, bez projevů zklamaných burzovních makléřů, nebo patetických novinových glosátorů. Zároveň si ujasněme jakou roli v ní má každý jedinec sám za sebe. Jak krize prožívat, přijímat a jaký ke krizím zaujmout postoj. Máte pocit, že se vás žádné krize netýkají? To je skvělé, protože pak dál číst opravdu nemusíte 🙂
Krize je tedy situace, období, stav. S objektivně nestabilní, degradující tendencí, se záporným hodnocením a negativními vlivy na vše, co je krizí postiženo. Krize může být, i nemusí být cyklická. Opakující se krize (z které se situace navrací do stability a po čase opět vzniká, poukazuje na cyklické nedostatky a chyby), může však být i ozdravným procesem. Pomáhá přeskupit hodnoty, nebo zúčastněné činitele tak, aby vznikla nová situace. Ta může být jiným a třeba lepším, nebo stabilnějším řešením.
Podmínkou je, se krizí dostatečně poučit. Jsou-li však krize příliš časté, nebo přímo na sebe navazující, může dojít ke konečnému stadiu, který už nemá pokračování. Jde pak o kolaps, katastrofu, terminální stav. Z takového stavu není východiska, které by pro účastníky mělo nějaké styčné detaily s předchozí minulostí. Taková krize není dobrá. Takové krizi je vhodné předcházet.
Lidé vnímají minulost, přítomnost i budoucnost. Díky vlastní paměti, se zachováním a přenosem informací využívají naši společnou i vlastní minulost ke své přítomnosti a budoucnosti. Paměť je proto základní předpoklad vývoje lidské civilizace.
Jakmile by člověk ztratil vlastní i historickou minulost, nebo by neměl možnost čerpat z ní dosažených úspěchů, jeho přítomnost by byla vážně ohrožená. Člověk jako druh má minimum vrozených nebo pudových a sociálních chování. Nezískat je pomocí přenosu a učení, bylo by těžké pokračovat ve společnosti na takové úrovni, které svým dosavadním vývojem dosáhl. Zjednodušeně řečeno, člověk by s každým novým narozením znovu vynalézal kolo. (Pokud by ho to vůbec napadlo)
Je tedy velmi nepravděpodobné, že by současný člověk dokázal žít tak, aby čerpal své životní kvality pouze ze současnosti. Nedokázal by se narodit a pak žít tzv. „od nuly“. Jeho život by se přinejlepším podobal nesamostatnému zvířeti, v tom nejhorším by … brzy zemřel.
Proto je dobré poznat, s jakými obdobími se v životě můžeme setkat, jak je chápat a jak jim čelit. Patří k nim období růstu, dostatku, nedostatku, úpadku, nebo krize. Proto je dobré předcházet krizím, abychom se zbytečně nedostali do situace „začít znovu“ .. Skutečný začátek od nuly je totiž těžký.
Krize přichází po období stability. Buď z toho, že předchozí stabilita byla založena na nestabilních předpokladech, či vyčerpaných zdrojích, nebo že ji někdo — něco zjevně narušilo. Destabilizovalo. Zásah byl tak silný, že vznikla situace nekontrolovaně ubíhajících událostí, směřujících ke krizi.
Žádná krize nepřichází znenadání, jen tak z čistého nebe, sama od sebe a bez příčin. Příčiny krizí však mohou být méně zjevné, skryté, časově nebo místně vzdálené, abychom je na první pohled rozeznali. Každá krize má také postupný nárůst, projev a doznění. Záleží tedy na dostatečném vnímání průvodních jevů, rozeznání sledu řetězených událostí a pozorovánní postupného vývoje, aby byla krize dobře vyhodnotitlená.
Lidé si vesměs myslí, že si dovedou představit stav a průběh nejhorších krizí. Nepředpokládají však, že vývoj a řešení těchto krizí podléhá mnoha těžko předpovídatelným okolnostem. Katastrofické scénáře z filmů se zabývají krizemi v epickém rozpětí, dramatickým vystupňováním a s důrazem na vyvrcholení a happy-end.
Ve skutečnosti může být (a bývá) krize s velmi táhlým, únavným a nejednoznačným průběhem, s nepředvídatelnou budoucností a zároveň bez jednoznačně šťastného a úspěšného zakončení. S mnoha falešnými a pak potopenými nadějemi. Krize končí téměř neznatelně, pomalým nacházením nových východisek, ale pouze za intenzívní snahy tato východiska hledat.
Tím, co není tolik zdůrazňováno, je zejména předkrizový stav. Bývá záměrně, anebo z nevědomosti zlehčován a z mnoha důvodů není rozeznán a popisován jako začátek krize. Přesto už nelze říci, že jde o stav stabilní, nebo rovnovážný. V tomto období se však rozhoduje o budoucí intenzitě krizové situace a jejích konečných následcích.
1. Začněte včas
Pokusil jsem se sestavit několik bodů, jak se tedy chovat v případě krizí.
a) nespoléhejte na pasivitu ostatních
Lidské stádo s předpokládatelným chováním je velmi náchylné na zasažení panikou, případně na negativní následky vzniklé z kolektivního chování. Říká se tomu Groupthink. Buďte samostatně jednající osobnosti. Sice si vysloužíte posměch od těch ostatních ve stádě, ten však zmizí při prvním ohrožení jejich stability.
b) nepodceňujte podněty
Vnímejte klíčové informace, jemné náznaky, skryté souvislosti. Většinou už kolem nás dávno existují. My je ale NECHCEME vidět.
c) komunikujte s blízkými
S rodinou, přáteli, kolegy, sousedy… rozmluvte je na tyto témat atak, aby to nebyly jen nářky.
d) posuzujte v adekvátním kontextu
nevěřte slepě fatálním zprávám, všechny informace podrobujte kritickému myšlení. Buďte však připraveni i na ty nečekané zprávy a posuzujte je.
e) nestyďte se jednat včas
Včas znamená opravdu ve vhodnou dobu. U složitých procesů to může znamenat uskutečnit zásadní kroky i se značným předstihem, před zjevnými a předpokládanými výsledky.
Předčasné jednání může někdo jiný posoudit jako zbytečné vystrašení, je však hlavně ve vašich schopnostech, jakou formu a intenzitu svému jednání dáte.
Stručně: Čekání na Godota bývá v krizi trestuhodný luxus
2. Zachovejte klid
Není nic horšího, než vyvolat paniku z nedostatu soudnosti a ze špatného vyhodnocení reality. Jako základ pro posouzení vašeho stavu a vztahu ke krizi použijte jednoduchá pravidla.
- začněte u sebe, jako u rozcestníku svých vztahů s okolím. Připusťte však, že nejste středem světa. Relativizujte.
- uvědomte si, jaké informace, jejich množsví, kvalitu, aktuálnost máte. O tom kde jste, čím jste, a čím nejste. Na co stačíte a na co ne.
- posuzujte veškeré jevy podle toho, jak vás ovlivňují a jak je můžete ovlivnit vy. Mají-li k vám nějaký takový vztah jsou důležité. Jiné ne.
- nezapomínejte, že nejste jediným člověkem a že žijete mezi lidmi. To není komplikace, ale výhoda. Hledejte tu výhodu.
- Vše co je vaším, nebo obecným nedostatkem, může být zároveň klíčem k budoucím řešením.
Stručně: Nejhorší smrt je z vyplašení.
3. Vyhodnoťte situaci
Je přirozené, že člověk jakékoliv situace vědomě i nevědomky vyhodnocuje. Ovšem je klíčové, jak to vlastně dělá. Schopnost dělat to (pro sebe) opravdu dobře, může být podpořena vzděláním, společenskou nebo životní situací, přirozenou inteligencí, předchozimi získanými praktickými zkušenostmi.
Ke špatnému vyhodnocení přispívá.:
- předpojatost, nebo zaujatost proti předmětu určenému k vyhodnocení ještě před posouzením jeho aktuálního stavu
- egoismus (já jsem přece „JA“ .. pan Někdo kdo je přece mistr světa na cokoliv)
- neochota korigovat své zkušenosti, myšlenky, nebo metody v zájmu pochopení reality
- přílišné lpění na dosavadních, nebo přejatých zkušenostech, které však nemusí být funkční v nových situacích
- nerozhodnost a neochota nést odpovědnost nad vlastním rozhodnutím
- neschopnost nalézat řešení v zájmu celku, pokud to znamená nepohodlí pro sebe
Dobrému vyhodnocení příspívá:
- rychlost, cílevědomost, rozhodnost,
- objektivita, kritičnost, znalost
- konstruktivismus, pokora, ochota, dobrá vůle
- schopnost, vnitřní síla a důvěra
Stručně: Není podstatné, co jste si mysleli na začátku, ale co jste nakonec dokázali.
4. Stanovte dosažitelné cíle
Vaše cíle mají vycházet z toho, co jste vyhodnotili a jak jste se k vyhodnocení postavili. Dosažitelným cílem může být buď aktivní vyřešení krize pokud se cítíte silní na to do ní zasahovat, ale také i její „aktivní přečkání“ , nebo účinné neutralizování jejich vlivů na Vás. …
- U cílů by nemělo převládat pasívní očekávání. Ani odevzdání svému osudu.
- Chybné je i zřeknutí odpovědnosti a ponechání vývoje, nebo řešení na někom jiném. Historie je plná stamilionů lidí se špatným, či dokonce strašlivým osudem. Mnohdy z důvodu, že vývoj své situace nechali dávno před krizí na rozhodnutí jiným.
- Nebuďte jedním z takových jen proto, že jste zrovna líní, nebo neochotní s tím něco dělat.
Stručně: Pevnost víry v zázraky prověří hned první zázrak, který nepříjde.
5. Připravte rámcový plán
Váš plán na „zpracování krizového období“ by měl mít jasné body ukotvené k prvotnímu vyhodnocení, ale dostatečně flexibilní průběh řešení. Nemusí mít přesný cíl, ale měl by mít směr. Krizový plán má v každém bodě důležité pravidlo: Kdykoliv se může cokoliv změnit. To by vás nemělo překvapit, ani hrubě narušit principy plánu. Kdykoliv si řekněte: Fajn, tak tedy zkusíme jinou možnost.
Stručně: Jenom si myslet, znamená hovno vědět.
6. Optimalizujte procesy
Vaše životní procesy upravte k lepší funkčnosti, jednoduchosti, střídmosti a dlouhodobé udržitelnosti. Když to neuděláte dobrovolně, tak Vám je krize upraví sama nedobrovolně a o to méně ohleduplně, než budete sami chtít a ochotni připustit.
Pokuste se chovat stále v souladu s tím, co Vás v životě nejvíce formuje a přesahuje: S životním prostředím, s vaší historií, s rodinnou tradicí, nebo i náboženstvím — je li ve vás vnímání těchto hodnot dostatečně zakotveno.
Neměli byste zaujímat postoj ve smyslu: „když se mi daří špatně, tak tedy kašlu na všechny ostatní, …že JÁ mám přece nárok usilovat o své lepší příští, tak mi nikdo nestůjte v cestě… “ Takový postoj je konfrontační a ve svých důsledcích spíše nefunkční pro krizová řešení
Stručně: Problémem bude rozhodovat z velkého množství špatných řešení. Proto si jich připravte co nejmíň.
7. Snižte závislosti a závazky
Život v blahobytu „moderní“ společnosti motivuje rozvíjet stále složitější procesy, životní styly, nadbytečné vazby a situace, v kterých žijeme, realizujeme svou práci, zábavu, rodinu, hobby, sport, cokoliv.
Stručně: Kdo si s přemírou svobody neví rady, radši se stane závislým. Svobodní mají příležitost se ke své budoucnosti rozhodnout.
8. Vyhledejte partnery
V dřívější době, kdy byl lidský svět funkční i s jednoduchými základy, kdy se člověk dokázal postarat sám o sebe v krajině na většině míst planety, tak ještě bylo možné žít takřka o samotě, nebo v malých skupinkách.
Takový život byl sice nadmíru těžký a nejistý, byl ohrožený nevlídnými přírodními podmínkami… ale v rámci těchto přírodních pravidel a daných lidských schopností byl možný.
Současná post-moderní civilizace překročila mez, kdy je jedinec ještě schopen sám existovat v rámci svého životního prostředí. V současnosti je existence civilizovaného jednotlivce spíše „navzdory“ prostředí a navzdory ostatním ve společnosti.
Nelze existovat sám proti všem v přelidněném městě, nebo překultivované krajině. Proto je také život osamělých lidí tak často provázen dalšími životními nepříjemnostmi. Nelze dobře žít bez základních prostředků ani v nehostinné průmyslové zóně.
Nelze existovat v krajině, kde je veškerý prostor rozdělen na nedotknutelné soukromé vlastnictví… Uvědomte si to a snažte se nacházet partnerství, které Vám přes tyto dané okolnosti krizovou, nebo podobnou existenci umožní, či alespoň usnadní.
V období krize je možné, že se setkáte s lidmi, kteří Vám ani neuškodí (v tom lepším případě), ale ani nic dobrého nepřinesou… z objektivních důvodů Vám budou poněkud komplikovat již tak složitý život. Budou jíst váš chleba, který byste jinak jedli vy sami.
Nelze jim jednoduše dávat vinu za situaci v kterém se nacházíte, protože i vy budete součástí podobné skupiny. Také vy budete nějakým nepřímým způsobem, svou pouhou existencí, někomu jinému komplikovat život v krizi.
Snažte se být proto skromní, vstřícní, pozitivní a empatičtí. Chápat, že v krizi nejste sami a že právě díky tomu máte příležitost něco zlepšit. Tak máte šanci existovat s ostatními a společně krizi překonat.
Nejbližší partner, přítel, pro Vás bude tím, co může držet Váš život v přijatelných podmínkách. Bez nejbližších partnerů zůstanete o samotě. Víc, než si v tuto chvíli dokážete představit.
Stručně: Přátele poznej ještě dřív, než v nouzi.
9. Koncentrujte hodnoty
Koncentrujte to nejlepší čeho jste za život dosáhli. Zároveň tomu dejte takovou formu a smysl, abyste svých dosažených hodnot mohli využít. Aby vám skutečně k něčemu byly. Používejte k tomu zjednodušení, koncentrace a návrat k původním, tradičním hodnotám. Vycházejte z nich. Pokud je máte, teprv pak se dá na nich stavět něco víc.
Nesyslujte a nespekulujte s majetky, s předměty, penězi, cennostmi jen proto, že to dělají jiní, … že to je všeobecně používaná, nebo propagovaná, ověřená metoda, …nebo že vás nic jiného nenapadá. Předpokládejme, že krize postihne i tyto zdánlivé „jistoty“.
Krize přichází díky zdůraznění a projevení skrytých nedostatků v původně funkčním systému, díky zanedbání důležitých interakcí navzdory přemíře uchovaných předmětů, majetků a pasiv. Spekulace a původní metody dosahování úspěchů tedy fungují jen když krize není. Pokud přichází, je to právě proto, že tyto metody selhaly.
Přeměňte tedy včas svá pasiva na aktiva. Vašimi aktivy jsou a dále budou: To co umíte, jak se dokážete v životě asvětě kolem sebe orientovat, jak se rozhodovat, jak se cokoliv nového učit. Vaše zdraví, čistá a pružná mysl, vaše silná vůle a vaše láska k tomu, co považujete za důležité pro Váš život v přítomnosti a budoucnosti.
Stručně: Konzervu si umí otevřít každý. Bez otvíráku málokdo.
10. Opusťte falešné naděje
Falešnou nadějí je, že Vás se krize netýká, že jste vyčleněni mimo tento stav a že krizi tudíž dokážete bez problémů čelit.
Falešnou nadějí je, že se něco samo — bez vašeho přispění — zlepší. Místo takového postoje je vhodnější včas rozeznat, která situace se už nezlepší a ihned hledat alternativní náhrady, zastoupení a východiska. Myslet pozitivně.
Falešná naděje je, že se o Vás někdo postará, když to sliboval v období před krizí. V krizi se častokrát prověří, že spousta deklarací a povrchních slibů přestává platit, jakmile se změní podmínky, v kterých tyto sliby dál nemohou existovat.
Stručně: Nečekejte, až příjde rozkaz shora, nemuseli byste se ho dočkat.
11. Revidujte situaci a jednejte
Nenechte se ukolébat mylným dojmem, že Vy jste se nějakým vyjímečným způsobem vyhnuli tomu, čemu se ostatní nevyhnuli. V nepodstatných věcech se Vám to může podařit, ale v těch podstatných budete více, či méně v podobné situaci, jako jiní.
Pro poznání aktuálního stavu je vhodná příležitost KDYKOLIV. Pro změnu, nebo korekci svých názorů a svých dalších kroků je vhodná příležitost KDYKOLIV.
Stručně: Nenechte si namluvit, že jste pro kohokoliv nepostradatelní. Nejste.
12. Pokračujte k vytýčenému cíli
Aktivně vyhledávejte nová a nová východiska a řešení, která Vás posunou dále. Přestože u nich bude známá, možná dost vysoká pravděpodobnost neúspěchu. Pravé úspěchy vznikají důsledností a systematickým pokračováním k vytýčeným cílům.
Přibližují se také překonáváním dílčích překážek. Spoléhat se pouze na náhody, či štěstí je v případě krize velmi neefektivní a riskantní. Zříci se předem byť jen málo možného cíle, je prakticky 100%ní neúspěch.
Stručně: Pocit, že jste udělali maximum je lepší, než že jste ještě něco mohli udělat.
Na závěr
Tento text není univerzálním manuálem, přestože je strukturovaný a je v něm spousta přímých oslovení a „rad“. Mohl by být spíš malou motivací. K tomu, aby si každý rozmyslel a našel ten svůj způsob, jak krizi přijmout, jak se s ní utkat a jak jí vnímat. K východisku by však měl dojít každý sám.
