Archiv štítku: life

Můj balíček k přežití

Balíček vlastností, které vám pomohou přežít.

[1] Vnímejte, rozeznejte

Přijímejte informace tak, jak jste přirozeně schopni. Respektive tak, jak jste schopni tuto úroveň dlouhodobě udržet. (to dlouhodobé udržení, stabilita je výhodná zejména pro vás) Své vnímání lze navíc kultivovat, rozvíjet. Jsme biologicky nastavení učit se. Opakem vůle vnímat je záměrné, nebo bezděčné omezování vstupů, stavění umělých hranic a používání klapek na oči, nebo špuntů do uší.

Přestože tyto omezující pomůcky vám život v některém ohledu zjednodušší, zjednodušší jej často na úkor vás, na úkor schopnosti vnímat skutečnosti. Nezjednoduší vaši realitu. Informace o skutečnosti totiž vznikají nezávisle na vašich klapkách. Ano, mnoho věcí může být sice vnímáno, ale nemusí být vyhodnocováno, nebo být vůbec vyhodnotitelné. Opačný postup (vyhodnocení něčeho, co není vnímáno) neexistuje, nebo je chybným, zavádějícím sebeklamem. K vnímání vám pomůže bod [8].

[2] Vyhodnocujte informace

Vyhodnocením informace jim dáte vlastní vztah k ní. Přestože daná věc (informace) už dávno ten vztah k vám mít může. Vaše vyhodnocení je připuštění této informace do vašeho vědomí s pomocí rozumu. Přiřadíte jí nějakou další jakost podle vašich parametrů, vašich strukturovaných hodnot. To „kvalitní vyhodnocení“ informace bude zpravidla blízké, nebo identické s všeobecným vztahem, s tím, který vznikl nezávisle na vás. Metodiky vyhodnocování jsou různé, vícestupňové i s různými průběhy, opravnými mechanismy a efektivitou. Nalezněte svůj způsob a uvědomte si, že jej používáte.

[3] Vyhodnocujte možnosti

Rozlišujme možnosti cizí, obecné, nebo vaše vlastní. Je rozdíl si myslet, že máte nějaké možnosti a nebo tyto možnosti opravdu mít. Možnosti jsou jakési základy, dané předpoklady, dispozice, nebo aktuální stavy. Možnosti se však mění v čase, tedy jejich vlastností je také nestálost. Po jejich uvědomění (tj. přijetí do své pozornosti, případně vyrovnání se s nimi) je vhodné je aktivně zahrnout do svého stavebního balíku surovin. Z těchto základních stavebních kamenů se dá dále stavět.

[4] Vyhodnocujte zdroje

Zdroje jsou podobné možnostem, s tím rozdílem, že jejich stav nemusí být jen daný, aktuální. Zdroje v tuto chvíli nemusí existovat, ale lze vyvinout energii aby vznikly. Zdroje mohou být nezávisle na vás, mohou k vám přicházet, nebo je můžete sami tvořit. Mohou také zmizet. Zdroje nejsou nekonečné zdroje čisté energie vznikající z „ničeho“. Vnímejte Zdroje jako účelově směrovanou energii, která má nějaký původ. Která se vás týká. Vy je můžete pasivně přijmout do výbavy svého bytí, nebo zdroj zkultivovat a přímo nasměrovat k sobě. Dejte zdrojům vhodná kvalitativní měřítka, abyste k nim mohli zaujmout nějaký vlastní vztah. Připusťte, že zdroje se používají, přestože jejich původ nemusíte znát, nebo chápat.

[5] Rozhodujte se

Rozhodnutí u lidí není přímo závislé na předchozích [1,2,3,4] krocích. Tyto kroky je pouze vhodnější používat pro vyšší kvalitu následného rozhodnutí. Lidská rozhodnutí se neřídí matematickými zákonitostmi, kde by závěr bez jasně daných předpokladů ani nemohl vzniknout. Lidské rozhodnutí, nebo závěry vznikají i za minima daných předpokladů k rozhodnutí. Člověk ke svým rozhodnutím používá dědictví prostředí, svého druhu a vrozené dispozice. Na ně se až později nabaluje rozum, zkušenosti, inteligence, moudrost. K rozhodnutím používejte veškeré své dispozice, tedy nejen nejblíže se nabízející. Používejte k nim i emoce, vnitřní biologické signály, nebo svoje bazální vědomí. Dejte všemu rozumně vyváženou důležitost. Přes zdánlivou neuchopitelnost tohoto doporučení to stejně děláme. Často však nevědomky, bez schopnosti a vůle tyto úkony přijmout. Je možné se tím zabývat tak, abychom se v procesech rozhodování více orientovali, přestože je nebudem schopni dokonale pochopit, ani ovládat.

[6] Konejte

Konání je aktivní proces zhodnocení vaší vůle, vašeho rozhodnutí, nebo praktický průběh vámi podpořených jevů. K uskutečnění jste pravděpodobně použili předchozí body [1,2,3,4,5]. Přestože jejich kvalita a vaše povědomí o nich nemuselo být valné, nebo nemuselo být objektivně dostatečné. Vaše konání je činnost, kde jste významným prvkem v procesu a kde jste často i iniciátorem, nebo konečným příjemcem výsledků. Kromě toho stále budou probíhat procesy nezávisle na vás. Je velmi pravděpodobné, že ač sami nechcete, budete dělat procesy, které se vás sice budou týkat, ale nebudete jejich pravým (ani jediným) iniciátorem, nebo jediným realizátorem, nebo spotřebitelem. Cíleně se snažte dělat věci podle sebe, zejména na základech [1,2,3,4,5].

[7] Neste odpovědnost

Existujeme v uzavřeném systému, který má uzavřené koloběhy energií. Pokud máme pocit, že je koloběh neuzavřený, (tj. energie přichází neznámo odkud, nebo výstupy odchází neznámo kam) je to pocit pouze z naší neznalosti. Z důvodu uzavřenosti jsou vaše činy i jakákoliv energie nebo jevy nějak promítány na následky. Je to princip kauzality, příčiny a následku, směrově shodný se všeobecnou šipkou času. Vaše konání tedy uskutečňujte tak, abyste měli dostatečné povědomí jak o příčinách, tak i možných následcích. Z mnoha důvodů se vám nepodaří dělat dokonalý proces oběhu energií. Nepodaří se vám realizovat úplně zpracované a dopodrobna poznané činy, u kterých byste znali veškeré příčiny i následky. Vaší vůlí by měla být snaha o dosažení nejblíže možného, spíše kvalitnějšího stavu. Uskutečňujte své činy s vědomím uzavřenosti systému, s nesením odpovědnosti za jakékoliv následky. Se znalostí případných rizik. S kalkulací rezervy, kterou do vašeho konání vědomě vložíte. Umět nést následky znamená vydržet ztrátu, nebo také umět zpracovat případnou výhodu.

[8] Učte se

Procesu učení se dotýkáme v mnoha aspektech lidského konání. Učení také probíhá i mimo člověka (u zvířat, u rostlin). Učení je zásadní schopností, který nám umožňuje nějaký (tj. kvalitativně jakýkoliv) vývoj. Učení na úrovni organické (některé buněčné biomechanismy podstupují proces učení aby byly funkční), na úrovni jednotlivce (jednotlivá osobnost podstupuje učící procesy, aby mohla vůbec existovat ve společnosti) i na úrovni společenské (kolektivní znalosti i vědomí je nutně budováno na procesech učení a paměti). Pro vaši existenci je tedy učení zásadní a podstatný proces. Je nutné k přežití. Učte se a v rámci struktur které kolem nás existují, podporujte procesy učení. Díky učení lze používat předchozí [1,2,3,4,5,6,7] nástroje efektivněji, cílevědoměji a smysluplněji.

[9] Relativizujte

Přestože jste unikátním, jedinečným a hlavním prvkem v ovlivňování sebe sama, tak se snažte tuto vyjímečnou pozici „relativně“ zařadit. Integrovat, zahrnout do ostatních jevů. Přiřaďte sami sobě relativní vztah k okolí. Vhodným zrelativněním se nezlikviduje vaše unikátnost, ale v souvislosti s ostatními jevy jí dáte pravděpodobnější (ačkoliv nepřesnou) souvztažnost. Pod vědomím relativity se dají předchozí body efektivněji (ačkoliv nepřesně) používat. Respektive je výrazně menší riziko, že se střetnete se zásadně jiným stavem, než jaké by bylo pouze to vaše (zdánlivě přesné) pojetí. Připusťte, že jsou i jiné jevy, které vás formují.

[10] Držte si palce

Přes zdánlivé zvládnutí všech bodů, při jejich co nejlepším používání… přesto nejsou automatickou zárukou k čemukoliv. Existujeme velmi pravděpodobně ve světě, kde budoucnost není jednoduše vypočitatelná z minulosti, ze současnosti nebo z přesně daných dispozic. Pokud je, tak zdaleka ještě nejsme schopni tyto procesy rozeznat, pochopit, natož používat. Jsou tak dalece mimo nás, že je můžeme označit nanejvýš jako lidsky neuchopitelné, nebo neovlivnitelné.
Lapidárně řečeno: držte si palce v tom co prožíváte i děláte, …protože nic jiného vám defakto nezbývá.

V něčem se opakuji? Samozřejmě!

Můj kopanec zlu

Jak se vypořádat se zlem, které na vás dotírá.

[1] Rozlišujte

Hlavním předpokladem je, umět rozeznat to co vám opravdu škodí. Ne vše je jednoznačně a univerzálně škodlivé, ne vše je škodlivé  zejména pro vás a ne vždy se to škodlivé projevuje tak, aby bylo ihned poznat. Pro rozlišení jsou nutné důsledné postupy v kterých vnímáte, zpracováváte, korigujete, revidujete a vyhodnocujete to, co k vám přichází a co se vás týká.

Totéž děláte sami se sebou. Opakovaně, protože vše se mění i v čase. Pokud to neuděláte, je riziko, že tím hlavním zlem jste třeba nakonec sami sobě, akorát to tak nevnímáte. Jen to promítáte do něčeho / někoho jiného. CO je tím zlem se zde nedozvíte. Je však osobní povinností každého z nás snažit se jej rozeznat a pak se s ním vyrovnat.

[2] Nebojte se

Strach je živná půda pro pěstování všeho, co vám ubližuje. Překonáte-li animální strach z neznámého, zlikvidujete předpoklad ke vzniku na něm založeného zla. Strach není nutno překonat zcela, nebo jej potlačit nějakým umělým způsobem.
Neničte strach vyplněním své emoční kapacity tím, co pouze otupuje vnímání. Strach jsou emoce, které vás nikdy úplně neopustí. Je však možné jej svým rozumem natolik zpracovat, že nakonec strachem nebudete ovládat svůj rozum, ale rozumem budete zvládat svůj strach.

[3] Odmítejte

Slovo NE je ve své jednoduchosti skálopevné. Používejte jej s rozmyslem, zřídka, o to však rozhodněji. Jasné NE pochopí každý, rozeznají je i jiní živočichové, nejen člověk. Pokud zlo vaše NE nerespektuje, nebývá to kvůli tomu, že jej nevnímá, ale že jej chce vědomě překonat.
Když na vaše NE zlo nereaguje, je také vhodné ověřit, zda NE bylo pochopeno v dané situaci. Toto ověřování mívá neodhadutelný průběh. Vaše NE není automaticky zbabělý, nebo zpátečnický postoj. Je to odpovědná volba mezi variantami ANO — NE.

[4] Dostůjte

Důsledné konání v zájmech, které považujete za nutné a důležité, je podstatnou silou v boji se zlem. Důslednost znamená vytrvat k cíli, ke kterému směřujete. Přestože (i právě proto že) ta cesta k cíli znamená setkávání se zlými nástrahami. Nedůsledností ztrácíte svoji pozici.

[5] Netolerujte

Tolerance je chybná v případě, kdy se zlo už projevuje a vy k němu máte například falešně benevolentní postoj. Svojím laxním přístupem, banalizací, nebo chybnou blahosklonností dopřáváte zlu (o kterém už máte ověřeno že jím skutečně je) dostatek prostoru. Tolerance je nebezpečný luxus, následky se nemusí projevit ihned, ale o to více se projeví později.

[6] Vyvětrejte

Na zlo může fungovat i metoda včas otevřených dveří. Rozběhnuté zlo jimi prosviští a rozplácne se o protější zeď. Dělejte to pouze v tom případě, kdy máte CELÝ proces pod  kontrolou, až do fáze jeho likvidace. Pokud zlo nezvládnete, máte jej v baráku. Snad je metafora přijatelná, jiná mne nenapadla.

[7] Nelžete

Nelžete hlavně sami sobě. Nelžete si, že vás se to netýká, ačkoliv ostatních ano. Vaše lži sice můžou chvíli fungovat, ale nevytvoříte s nimi nic, co by vám dlouhodobě umožnilo orientaci v realitě a usnadnilo případné souboje se skutečným nebezpečím. Z vlastních lží vytvoříte opět jen klamné přístupy ke skutečnosti, zástupná řešení a zdánlivou realitu. V té se ztratíte a budete jen obětí.

[8] Nevracejte

Zlé skutky se nesnažte oplatit ve stejném duchu. Nejenže tím nic nevyřešíte, naopak ještě upevníte postoj, díky němuž tyto skutky vznikly. Pro zlo je největším zásahem, když zajde na vámi projevený nezájem. Nezájem by měl být rozeznatelný jako nezájem z konkrétního důvodu, ne pouze apatie. Když proti zlu stavíte pouze hradby kolem sebe, zlo si vždycky najde cestu, jak je přelézt. Kdo se jej nebojí a zároveň nepoužívá zlé metodiky, zlo nemá z čeho růst a sílit.

[9] Neutíkejte

Opouštění pozic je selhání v přístupu k věci. Utíkáním mám na mysli zkratkovité jednání, nevyhodnocení situace, zbavení odpovědnosti. Kdo utíká, tak pouze snadno nastavuje nekrytá záda. Vzdává se. Útěk prakticky nelze vyargumentovat.

[10] Vyjednávejte

Při střetu s tím, co považuje za „zlého protivníka“ nejdříve vyjednávejte. Za situace, že je k takovému vyjednávání prostor a vnitřní síla. Když není prostor, vytořte jej. Buďte stále ve střehu. Zlo buduje svoji sílu na tom, že vy sílu, prostor ani čas nemáte.
Pokud je tedy možno jednat, tak nejdříve vyhraďte čas, ujednoťte slovník, dejte najevo svoje zásady vyjednávání. Velkou chybou je hledat od začátku argumenty které vyjednávání rozdělují a vzniká stále horší křížová komunikace a konfrontace. Bez ovládání průběhu vyjednávání bude tendence ještě více obrnit své pozice.
Začněte nacházením SPOLEČNÝCH věcí, které si souhlasí. Ač ještě není vůbec na řadě podstata věci ani vyřešený spor. Snažte se najít nejvyššího společného jmenovatele na kterém se dá shodnout a od něj postupujte k detailům. Tyto pozitivní věci ZAPISUJTE.
V případě nejistoty se vraťte k zapsanému. Je možné, že dojdete úplně do jiného bodu v kterém už se neshodnete, než na jakém zdánlivě stojí jádro konfliktu. To však bývá pravou příčinou sporu, na kterém zlo buduje svou sílu.
Na dosažených dílčích úspěších, argumentaci a cílevědomosti si budujte pozici, v které nakonec bude větší šance na vítězství, než by byla v případě použití hrubé síly.

Má dokonalá rada

Pouze zde si můžete přečíst o univerzální a zásadní radě do života

Občas se na mne někdo obrátí o radu. Může jít o drobnost, ale někdy to je věc složitější. Pokud se i vás někdo na něco ptá, tuto situaci znáte. Je jen na nás, jak se s tím vyrovnat.

Ze své podstaty jako lidé radíme rádi, často a mnoho.. Někdy dokonce i v případě, že se nás na rady nikdo neptá. Vůbec to neznamená, že na to musíme mít odborné školy, nebo snad shůrydáno. Čím více stárneme, tím více vidíme, že bychom byli schopní radit každému na potkání. Ostatní se svým chováním totiž našim radám přímo vybízejí! Jsou tak omezení, nešikovní a nepoučitelní… že!

Sami svýma očima vidíme, jak bychom cokoliv dělali lépe, snadněji, efektivněji, nebo dokonce zcela jinak. Kdybychom byli v jejich situaci.
No a ten, kterýmu jetě nebylo od nás poraděno je ve své bezradnosti zcela opuštěný a …bez naší rady.

Tu hned přispěcháme se svými univerzálními radami, které NÁM VŽDY a VŠUDE fungovaly. V tom okamžiku si neuvědomujeme jak pošetilé může naše chování být. Ne vždy je totiž rada přenositelná ve své unikátnosti, ne vždy je funkční, pokud je nadmíru zobecněna na samotné jádro.

Ne vždy je situace radám nakloněna. Přiznávám. Jsem někdy také stržen emocemi a začnu obdarovávat aniž by se mne kdokoliv ptal. Pak se proberu, zastavím a sám si nafackuji. Ono to totiž málokdy k něčemu dobrému vede. Myslíte si teď, že celým svým psaním tu blbě radím? No, možná…

Prozradím vám tajemství, Já ten blog píšu hlavně sobecky pro sebe! 🙂 No a že jej čtete, také je trochu vedlejší efekt, proto abyste si se mnou něco užili a já s vámi.

Pochopil jsem také, že když už dojdu do fáze rady, není to jednocestný proces. Je to proces oboucestný mezi všemi zúčastněnými. A navíc je to mnohdy proces neukončený v tom, co by se zdálo cílem. Každá vyslovená rada má sice na konci věty tečku. Ale tím není vyřešeno, že se tou dokončenou formulací skutečně vše naplní.

V jedněch případech každá rada vytváří další dvě nebo tři otázky na které chce od nás tazatel opět vyslovit radu. Takto se nakonec ve svých otázkách i radách ztratí a výsledkem je, že dostane sice rady, ale nedokáže se v nich orientovat, ani s nimi nic víc udělat.

Jindy je po radě pouze vzduchoprázdný prostor na světelné míle daleko. Obdarovaný sice má radu, ale stejně jako dříve neví, co s tou radou dál. Jen ti nejschopnější pochopí, že se tou radou mohou řídit. Zpracovat ji.

Mnohdy jsou rady ve svém obsahu i procesu proměnlivé, jsou neuchopitelné jako hrst jemného písku a někdy i těžko rozeznatelné ve svém maskování. Kdo takovou radu neobjeví a nedokáže zpracovat je mu nanic.

Neuchopitelné rady nejsou pouze rady chytré horákyně. Mohou to být skryté klíče ke skutečným řešením. Jsou to pouhé dveře, které pokud by se neotevřely, nelze jít dál. Až v tom dalším kroku tedy dojde k naplnění, bez něho by rada nebyla ničím.

No a teď považte…

V mých letech (je to málo nebo moc na to, abych byl způsobilý radit? sám nevím a čím více stárnu, docházím k poznání, že na mnoho věcí ne a na velmi málo věcí možná) se dostávám do situací, kdy jsou ode mne žádány rady. Tu na práci, tu na něco, rady jak být šťastný, jak nakreslit hranaté kolečko, onde na vyřešení TÉ zásadní otázky ve Vesmíru, nebo dokonce… …ale to už si doplňte sami.

Tak tedy jsem před vyslovenou otázkou, zda bych tedy neporadil. Jen malinko… Co si o tom myslím… Jak to řešit? Otázka ještě může být vyšperkována nějakým pochlebením, jakýto jsem zkušený šikula, nebo že už jsem to jistě nekde poradil a pro mne to přece nic není.

Dotaz si vyslechnu. Dokážu dokonce už včas říci, že řešení neznám a že mne to samotného mrzí. No ale někdy jej znám, anebo mám předpoklad, že jsem k němu blíže, než tazatel.

Stojím nakonec těsně před vyslovením té Ultimate Advice Number One a říkám: Víš, mám pro tebe zhruba tak dvě rady.

Jedna je velmi snadná, a je dokonce až třeskutě jednoduchá. No a tato rada tě nebude stát vlastně nic. Musíš jen vědět o čem mluvím. Rád ti jí řeknu hned, vždyť – proč bych to pro tebe neudělal… Tato rada tě dovede k tomu, na co se ptáš.

Druhá rada je jiná. Ta, ..když ji řeknu, je poněkud složitější a je v ní i prvek nejistoty, nebo i riziko, že to nebude ta tvoje přesná odpověď co hledáš. No a co je horší, tato rada ze mne nevypadne hned, budu k ní potřebovat tebe a dokonce bych rád, aby sis jí vážil (sic!) a nějak mi ji zhodnotil. Tato rada velmi pravděpodobně bude mít omezenou platnost. Měl bys vědět, o čem mluvím. Tato rada tě také dovede k tomu, na co se ptáš.

Je pouze na tobě, jakou radu zvolíš. První není přesným opakem té druhé, ale ani není jejím doplňkem. Pořadí není určeno. Ovšem někdy jsou rady jen totéž natřené jinou barvou, která však svému obsahu dá zásadně jiný význam, nebo hodnotu. No a buď se dozvíš radu jednu, nebo druhou.

Speciální typy rad sice mohou být kombinacemi obou, ale málokdy překročí jejich účinnost. A málokdy mohou vůbec funkčně existovat, protože je v principu nelze mixovat. Obě rady vyslovuji s odpovědností a nedělám si z tebe legraci.

V této situaci se pak dají najít různé typy lidí.

Někteří ve své přirozenosti zvolí radu první. Je to jasné jak facka! U někoho se k druhé radě ani nedojde, protože tazatelé nemají čas, vůli ani rozlišovací schopnost přijmout cokoliv jiného než radu první. Mají jen dotaz. Pak tedy volí radu první, která je navíc zdarma. Jak už bylo řečeno, je radou vedoucí k cíli. Je předmětem zcela jiného povídání, co se bude dít dále.

Někteří… ti už dokáží přemýšlet. Jako Buridanův oslík stojí mezi dvěma kupkami sena. Každá vypadá šťavnatě. Ovšem oslíci vědí, že když se pustí do jedné, nebudou moci sníst tu druhou. Tak váhají, často až …se uváhají k smrti hladem. Ti mazanější však hned ví, jak na to!

Řekni mi obě rady, já si vyberu... jsem přeci tvůj kamarád/zákazník/známý/kdokoliv… .Mám přeci PRÁVO nebo NÁROK si VYBRAT. Jak se mám rozhodnout, když nevím co?? Dej mi tu šanci a já se ti třeba i bohatě odměním. Když mi ta rada zabere“ Mají celkem praktickou volbu.

To je přeci snadné, z každé rady se dá vybrat to dobré a to špatné zahodit. „Uplácám si své řešení z tvých rad a tím to vlastně vyřeším. a dokonce — a s tím tak trochu počítám — jsem vykutálený filuta a tak to ještě vlastně zvládnu levně. Nebo, když jinak nedáš, jelikož to je stejně na mě, tak se nějak dohodneme.

Jiný druh tázajících už ví, o čem ten život je. Vyslechne si prvotní rozstřel a jde jasným tahem na branku. To je jasné.. Beru tvou nejlepší radu, žádný šunt jen tak naoko. Řekni kolik stojí a koupim jí hned jak tady leží a běží.

Klidně ti zaplatím slušné peníze, a to mi dává garant, že tvá rada bude nejen funkční, ale bude prakticky bez práce , námahy a nejistot. Tvá rada je totiž pro mne zboží jako každé jiné. Akorát máš TY vlastně výhodu, že nemusíš shánět mašli a balící papír… Jsem tak velkorysý, že od tebe přijmu tu radu jen tak z forehandu a sázím ti love na dřevo. Tak sypej.

Jiní se nikdy na základě této volby nerozhodnou. Stornují vše. Ať už je to z jakéhokoliv důvodu, tak nakonec mohu zodpovědně říci, že jim není rady. Není jim rady tak, jak nastavili vlastní schopnost rady přijímat, nikoliv že neexistuje rada, která by jim přinesla to, po čem touží. Jsem pro ně nebezpečný blázen, který si z nich nemístně střílí a ode mne raději dál. Mají pravdu! 😉

Co na to teď říci? Milí zlatí chundelatí.. je to asi trochu jinak. Když už za mnou příjdete, tak už jste si prakticky vybrali! Pokud se mne ptáte na radu, zvolili jste mne, jako řešitele svého problému a to byla vaše volba. Naprosto svobodná a ničím neovlivněná. Moje rady budou stejné v tom, že budou ode mne.

Případné vedlejší efekty se dají rozumně korigovat mnoha mechanismy tak, abychom oba měli pocit naplnění, nicméně proces byl už dávno spuštěn tou první volbou. To, že jsou k dispozici různé typy rad je pak okolnost, která je založena na mém způsobu řešení. Obě rady mají totiž stejný cíl.

Obě k němu směřují. Ani pak není zárukou, že jakýkoliv obnos nebo investice sama o sobě naplní vaše očekávání. Jsem si jist, že byste nešli za kýmkoliv pro radu, pokud by byla v dohledu tato rada ve výloze s přivázanou cenovkou. Byla by snadno k mání, navíc bez osobního poškození vašeho ega.

Tak já to tedy řeknu. Kvalita mojí rady bude přímo odpovídající vaší energii, kterou cíleně vložíte do její realizace.

Přijměte fakt, že zpravidla nelze vybrat všechny rady, nebo cesty najednou. Při vydání se jednou cestou, nelze kdykoliv přeskočit na druhou.. či dokonce třetí, čtvrtou… Neočůráte to, ani kdybyste stokrát chtěli, nebo mohli. Buďte odpovědným voličem vašich cest a budete na nich nacházet řešení sami od sebe.

V lepších případech to bývá tak, že se dá vrátit na začátek a zkusit to znova. Jinak. Často to ale znamená, že něco ztratíte, abyste pak mohli získat. V těch horších se to nedá. Tak tedy bacha… Moje rady, pokud je tu občas zachytnete, mohou být různé… Některé i poněkud maskované. Bude jen na vás, jaké si zvolíte. A bude jen na vás, jak je nakonec využijete.

To iracionální myšlení

Hitparáda hloupého chování.
Hloupost je zvláštní druh komodity. Nikdo vám ji neprodá, často jen z ní někomu jinému plyne zisk.

Chci se bavit!

Mám svaté právo být baven(a) a proto CHCI, vyžaduji zábavu. Nechci do ní adekvátně investovat, chci ji jenom spotřebovat. Nezajímají mne okolnosti vzniku mé zábavy. Nezajímá mne, že je ta zábava pošetilá, nebo povrchní.

Svezení

co bych se snažil? Já pouze konstatuji, remcám, nebo nadávám na stav. Nechci investovat do změn, chci jen těžit z případných výhod, pokud mne k nim někdo dovede, nebo do nich sám zainvestuje. Pokud se případná změna náhodou protne s mými předchozími kecy, jsem génius. Pokud ne, dělám, že se mě to netýká, nebo že jsem moudře hovořil o něčem jiném.

Nefunkční spravedlnost

Proč bych JÁ měl cokoliv udělat ve společném problému, když ON si začal? Chci jen spravedlivé a fér jednání! Proč bych JÁ měl udělat cokoliv pozitivního, když ON evidentně jako první vyrobil problém? Takže tím pádem jsem z obliga a raději budu do konce věků zarytě ČEKAT až ON náš společný problém vyřeší. JÁ jsem přeci ten hodný, který nikomu neubližuje a hlavně za nic nemůže!

Důležité pinožení

Nemůžu a ani nechci si usnadnit své pinožení. Musím přeci pinožit. Nechci se nad ním ani jen zamyslet, protože musím pinožit. Nemám čas si udělat čas. Nemám čas se rozvíjet, protože právě těžce pracuji na tom, abych se měl jednou lépe.

Nepochopení kauzality

Jelikož reaguji na důsledky, tak ty jsou pro mne nejvíce důležité. Nezajímají mne pravé příčiny. Žiju v přítomnosti a nevnímám, že to je díky minulosti. Nechci řešit, že se mne minulost zásadně týká a že své skutky bezděky promítám do budoucnosti. Nechci řešit budoucnost, protože teď mám plno práce s přítomností.

Nakládání s hodnotami

Jakmile něco ušetřím, můžu to svobodně a kdykoliv vyplýtvat. Mám peníze a můžu si s nimi dělat co chci. Když je něco moje, tak je to prostě moje. Co vypadá jako majetek někoho jiného, mělo by se prověřit, zda to náhodou nepatří všem. Pokud něčeho nemohu dosáhnout, raději to zničím, než abych dopustil, že to získá někdo jiný.

Krátkozrakost, nedohlédnutí dál

Vidím, že ta cesta vede z kopce, takže mne nezajímá, ani nechci uvažovat o tom, že by mohla být i do kopce. Abych se já i moje děti měly dobře, dělám vše bez ohledu na širší souvislosti. Hlavně pro sebe to nejlepší. To, co sám nevidím, tak pro mne teď, ani později neexistuje. Ačkoliv bych i mohl vidět, raději se dívat nechci.

„můžu si to přece dovolit“

Mám peníze, které jsem těžce získal, takže chci za ně taky to nejlepší. Nebo mám díky nim pocit moci, takže z tohoto důvodu je veškeré mé konání správné a nemusím jej obhajovat ani sám před sebou, natož před kýmkoliv cizím. Vše se dá koupit, záleží pouze za kolik peněz. Toto pravidlo mi dosud vychází, tedy je správné.

Podmiňování skutků

Až vy první přemístíte tu horu, tak já se pak rozhodnu, zda udělám laskavost a vykonám o jeden krok navíc. Do té doby se budu se všemi dokrve hádat. Budu se vztekat, žvanit a křičet že neděláte to, co po vás chci. Buďte rádi, že s vámi mám svatou trpělivost, jinak bych s vámi zatočil.

Dvojí metr

Mé chyby jsou v mých očích maličkosti, zatímco vaše chyby jsou podle mne zcela zásadní a neomluvitelné. Kdybych byl ve vaší situaci, takové chyby bych samozřejmě nedělal. Jsem obětí chyb cizích.

Úzký úhel pohledu

Nezajímá mne pohled z jiné strany, protože ten můj pohled se mi líbí. Mé klapky na očích mi vyhovují. Dávají mi důvod říci, že to co vidím, je jediné správné. Ostatní mne nezajímá.

Pocit zdánlivé izolace

Za mým pevným plotem se mám (budu mít) dobře, nepustím k sobě cizí zlo, nebo neštěstí. Stačí mi jen, když budu moci kdykoliv ze svého domu vyjít na lov, z kterého si přinesu co chci. To co nepotřebuji, pak vyhodím za plot. Nepotřebuji vás ke svému štěstí.

Devalvace hodnot

Co je zadarmo, tak na to mám automaticky nárok a právo. Zadarmo přeci znamená, že toho je dostatek, neubývá to a mohu s tím svobodně nakládat. Můj vztah k věcem zadarmo je jejich neomezitelné použití. Kdo moje nároky omezí, ohrožuje má práva.

Chybná extrapolace

Dříve vždy bylo nějak, tak zcela přirozeně očekávám, že později bude stejně, nebo spíše lépe. Změny podmínek, které se zásadně promítají do následků, nevnímám. Pokud na ně někdo upozorní, banalizuji je se nepodloženou vírou, že případné změny snadno vyřešíme jako vždycky. Nebo že jsou chybné právě proto, že dosud vše přeci bylo tak, jak bylo.

Zcestné přirovnávání

jelikož jsem sám nic špatného neudělal, tak předpokládám, že ostatní také jako já nebudou nic špatného dělat. To, co se mi líbí je obecně správné, to co se mi nelíbí, je pochopitelně všeobecně špatné. Ten kdo se mi nelíbí, dělá pochopitelně jen špatné věci.

Zbavení, vyhnutí odpovědnosti

Na otázku: jaký je na to TVŮJ názor? odpovídáme: Názory různých lidí na to jsou různé A PROTO já NEMÁM ŽÁDNÝ NÁZOR. Moje odpověď tedy skončila TOUTO VĚTOU.

Oni za všechno můžou, to já ne. Já jsem jiný, lepší než oni. Je mi jedno co dělají jiní, pokud se mě to přímo netýká. Pokud něco dělám, tak za tím dobrým je samozřejmě moje těžká práce, za to špatné mohou pochopitelně zase jenom oni.

Ani tento text se mě vlastně netýká, já jsem přeci rozumný člověk, který nedělá hlouposti jako… Oni…

Naše divná slova

Slova které používáme ve významech, jaké jim nepatří.

Ano / Ne

Elementární stavy rozhodnutí. Pro svou jednoznačnost se používají i v počítačích, na základě těchto stavů lze realizovat další složité chování. Jejich významy nemají alternativy a jsou si navzájem přesně opačné. Bohužel lidé se naučili přidávat slovům ano/ne i nemístné podmínky, nebo výklady. Není efektivní vykládat ano/ne ve smyslu „říkal ano, ale asi tím chtěl říci, že spíš ne!
Tento přístup a použití slov nevede k cíli. Je to dokonce zcela chybný výklad, který rozkládá komunikaci a na to navázané jednání. Přijímejte tedy slovo ano/ne vždy tak, jak bylo řečeno, přestože máte pochybnosti a myslíte si, že bylo myšleno jinak. Pokud skutečnost bude jiná, než bylo řečené, není to vaše chyba, ale toho, kdo neřekl přesně ano/ne.
Dále: kdo se ptá jednoduchými otázkami, měl by umět také přijmout jednoduché odpovědi. Bez diskuse o nich. Je chybné, když po získání odpovědi ano/ne reagujeme „nojo, ale…“ místo toho, abychom přijali toto rozhodnutí, nesouhlasili, nebo položili další jednoznačnou otázku.

Omlouvám se

Mezi základními slovy mezilidské komunikace jsem vynechal „promiňte, omlouvám se“. Je to drzé? Pro mne ne. Nepovažuji to za nutné je do užšího výběru zařadit. Kdo se dobře vypořádá s předchozími slovy, bude slova omluvy používat velmi vyjímečně.

Neomlouvejte se za své skutky, ale odčiňte je svým jednáním. Nebo ještě před tím dělejte vše tak, abyste se omlouvali co nejméně. Každý děláme chyby, to je jasné. Chybou je i tyto chyby banalizovat, nebo je omlouvat.

Nemluvte tedy o tom, že je vám líto, ale svým chováním projevte své emoce, nebo své rozumové pochody. Někdo slovo „seomlouvám“ (říkáno vcelku) používá jako průbojník, který mu rozhrnuje cestu ve svém jednání. Jindy je používá jako snadný a univerzální zametač vlastních výkalů. Ani jedno nepovažuji za pravý význam omluvy.

Samozřejmě

Slovo samozřejmě se používá jako podpora sdělení. Je to ukojení vašeho očekávání ve věcech, které byste rádi a které nejsou zas tak úplně dané, spíše existují na základě nějaké dohody. Ale pro větší důvěryhodnost se slovem zaměnují takové dohody za základní neměnitelné hodnoty.
Řečníci, kteří používají slovo samozřejmě, se o ně opírají, jako o pevný pilíř vlastního plytkého řečnění.   „Samozřejmě“ je hodnotné pouze ve skutcích, které jsou lidmi konány a jsou pro ně samozřejmé. Vše ostatní nebývá samozřejmé, jen se o tom „samozřejmě“ mluví.

Drtivě

Podivná podpora vlastního sdělení. Slovo drtivě se používá tam, kde je potřeba podpořit intenzitu, aniž by bylo možné, nebo žádoucí ji nějak obhajovat. Toto slovo jsem používal dříve také, ale stále více se snažím jej nepoužívat. Protože nevystihuje podstatu, není argumentem, spíše je zástěrkou nedostatku ověřitelných argumentů.

Všichni

Generalizování je snadný, ale nebezpečný popis skutečnosti. V případě, že slovem všichni nekonkretizujeme jasně danou množinu „všichni lidé v této místnosti“ pak jde častokrát o slovo, které nemluví o všech, pouze si přeje, aby vypadalo, že se mluví o všech.

Tak to je

Typické konstatování z důvodů utvrzení vlastní pravdy, nebo osobního pohledu. Je velmi málo věcí, které jsou nezměnitelné. Tyto věci existují bez lidského přispění a nezpochybňuji je. Zpochybňuji přístup „tak-to-je“ v lidském chování. Funguje pouze z naivní neznalosti, z nadutosti, nebo z očekávání. Zmizí rozplynutím při prvním doteku s realitou. Netvrďte mi, že „tak-to-je“ ale udělejte něco, abych to o vašem konání mohl říct já.

Nikdy

Používá se chybně jako definice vlastního přání, nebo popis vlastního vnímání skutečnosti, bez ohledu na reálný, nebo i pravděpodobný stav věci. O skutečném pochopení slova NIKDY jsem už psal. Pokud se kdy setkáte doopravdy se stavem NIC, nebo NIKDY, tak vás to pěkně psychicky rozebere a toto slovo začnete používat velmi zřídka.

A proč?

Není chybou se ptát „proč“ u věcí, které objevujete, poznáváte, nebo jim nerozumíte. Je to dokonce potřebné a velmi obohacující.

Otázku „a proč?“ nepřijímám s libostí v situacích, které jsou častokrát mezi lidmi. Tato otázka je totiž vcelku vyjádřením: „a proč se chováš takto, když já OČEKÁVÁM tvé chování tak, jak si JÁ PŘEDSTAVUJI?

Situace nastává tehdy, kdy se tazatel ptá, proč je tvé chování jiné než sám chce (předpokládá). Příkladem chování je: „Rozhodl jsem si vzít ČERVENOU čepici“. V takovém případě považuji „a proč?“ za dotek osobní svobody, jakákoliv odpověď je sice možná, ale je bez užitku.  Pokud použijete bod [1], vaše otázky „a proč?“ dostanou pravý význam a bude mít smysl na ně odpovídat.

Nevím

Alibistický přístup k řešení vlastních úkolů. Není chybou říkat NEVÍM když objektivně nemáte dostatek informací. Když máte vlastní pochybnosti na základě nedostatku. Toto slovo se však často říká místo: Nechci být odpovědný ke svému postoji, nebo nechci vědět. Konstatováním „nevím“ se zbavujete odpovědnosti, ale také případného vítězství. Nezbavíte se prohry, možná ji jen přechodně oddálíte.

Chci

Chtít neznamená přát si. Zde je slovo popsáno jako vyjádření  potřeb bez vlastních investic. Kdo pouze „chce“ a nehodlá vložit odpovídajcí energii, tak zpravidla nezíská to co chce. Nebude naplněn realizací, bude jen trápen svým chtěním. Je možné, že přes dílčí získání jednoho, ještě více ztratí. Místo „já chci“ bych raději používal „dělám vše co dokážu, abych mohl„. Je to ale komplikovanější, než výkřik „já chci“.

Musíš

Zjednodušení v zájmu někoho. V lidském konání je jen velmi málo věcí, které musíte. Už jsem psal, že jediné, co nás s jistotou nemine je smrt. Ostatní lidské záležitosti jsou pouze pravděpodobné. Ti, kteří říkají „musím, musíš…“ častokrát pouze proklamují „takto se to dělá“ … místo aby říkali „je možné (výhodné, ověřené) to dělat NAPŘÍKLAD takto„.

Používáte ještě jiná slova, s kterými bychom se měli ve vlastním zájmu vypořádat?

Mé dětské nemoci

Z dětských nemocí postupně vyrosteme, ale některé si s sebou neseme celý život. Pokud nechceme, nelze je vyléčit.

[1] ptejte se

Neptejte se proč je svět na vás tak ošklivý …. Ptejte se, co můžete udělat, aby byl svět pro vás přijatelnější. Abyste s tím světem vycházeli. Vycházení neznamená pokorné područí pod vnějšími vlivy. Znamená to, že chcete žít podle vyjednaných podmínek.

Přesto, že část podmínek je pro vás méně přijatelná. Vyjednávejte a ptejte se, přestože jste nesrovnatelně slabší, než okolní svět. Ptejte se, abyste se obohatili o své prožitky těžící z poznání. Přijímejte bez diskuze pouze takové podmínky, které nejdou v principu měnit. Akceptujte přírodní procesy a respektujte je.

[2] zkoušejte

Děti se učí pozorováním, objevováním a zkoušením. Mají šanci zkoušet nové věci s jištěním svých rodičů. Když nedostanete možnost zkoušky, projedete to později naostro. Když jako rodiče nedáte dětem řízenou příležitost něco zkusit, možná to zkusí bez vás. Možná to zkusí příliš pozdě. V době, kdy jiní už nezkouší, ale realizují. Možná že něco už nezkusí nikdy. Zkoušejte včas to, co se dá zkusit. S plnou odpovědností dospělosti.

[3] chybujte

Dělejte chyby dokud můžete. Chybujte dokud se z chyb dokážete poučit. Dokud se dají napravit. Dokud vám chyby někdo odpustí. Nebude to věčně. Vlastní chyby budete dělat i přes svá předsevzetí je nedělat. Připravte se na své chyby a ony nakonec nepříjdou. Chyby z kterých se nepoučíte jsou stavebním kamenem pro další chyby. Úspěchy, které nejsou základem dalších úspěchů, mohou být nakonec chybou proto, že jste s nimi zůstali na místě.

[4] vzdejte se

Vzdejte se toho, co je nenávratně nedosažitelné. Píšu teď o lidských skutcích, v přímé závislosti na čase kdy probíhaly, nebo měly probíhat. Pro vás nejsou ZCELA ztraceny, jsou ale dostupné už jen v NOVÝCH podmínkách. Nové podmínky však mohou podstatu skutků velmi změnit, počítejte s touto možností. Nelpěte na tom, co můžete lehce ztratit. Protože tím bolestněji to ztratíte.

[5] nečekejte

Nečekejte až se něco SAMO stane. Dělejte věci právě teď! Neodkládejte to jen z důvodů, že NEVÍTE zda je TEĎ ten pravý čas. Nikdo vám neřekne to magické slovo „Teď“. Vydržte trpělivě na výsledky tam, kde je ČAS důležitou součástí procesu.

[6] zbavte se

Snižujte své závislosti na nepodstatných věcech, na nepodstatných zdrojích vaší touhy, na vlastních potřebách, které byly vybudovány druhotnou nabídkou. Snižte závislosti na lidech, kteří vám nepodstatné věci nabízí, nebo vaši závislost přímo budují. Snižte své závislosti na myšlenkách, které nesdílíte svou vnitřní myslí, pouze vám byly předneseny jako cizí informace. Je možné žít bez závislostí, je to dokonce snadné. Ale je nesnadné je rozlišit, k tomto stavu dospět. Někdo si tu cestu dokonce sám ztěžuje, nebo zcela vylučuje.

[7] neslučujte

Neslučujte svá konání a vztahy z důvodu zefektivnění, zjednodušení, nebo sjednocení neslučitelného. Dosáhnete naopak větších komplikací, než očekáváte. Příkladem takového sloučení je spojování osobních a pracovních vztahů, aby se vám lépe dařilo. Málokdy se to podaří a nezávisí to pouze na očekávatelných předpokladech. Místo toho se snažte jednotlivé procesy rozeznat, adaptovat je pro váš unikátní zájem, podporovat, ustálit a vykrystalizovat tak, aby byly stabilní a zároveň flexibilní vůči novým změnám.

[8] nezkracujte

Zkratky se nabízejí jako snadná řešení složitých úkolů. Zkratkou je i řešení pomocí zástupce, který nahrazuje sebou něco zcela jiného. Dlouhodobě takový zástupce neřeší původní problém. Komplikací je, že nemusíte být schopni zkratky rozeznat, přesto je můžete používat, ale nemůžete se pak ubránit jejim následkům. Používejte zkratky jen vyjímečně, s vědomím co děláte. Nikoliv s nadějí, že to snad vyjde.

[9] plánujte

Rozvrhněte svůj čas v přázpůsovitelných plánech. Časové roviny rozvrhujte opačně, než to lidé zpravidla dělají.

Nejbližší časové plány mohou být nejvíce uvolněné. To však neznamená, že budete smýkáni nečekanými událostmi. Přirozeně žijte, ale na každou změnu reagujte okamžitě a flexiblně. Mnoho věcí se děje nezávisle na vašich plánech a je zbytečné se zlobit, že pevné plány nevychází.

Střednědobým plánům dejte rozumné hranice a milníky, které chete potkat, aby jste poznali, že plán probíhá. Střednědobé plány nemusí mít přesný cíl, ale měly by mít směr a vyhrazenou energii, která je k nim potřeba.

Nejdelší životní plány… k těm přistupujte velmi vážně a když je jednou sestavíte, jděte za nimi s investicemi všech sil. (Na konci cesty najdete velikou číslici 42 🙂

Plány můžete měnit, přestože to má svá rizika. Zvyšováním nároků před dosažením plánu se můžete vyčerpat i v tom, co byste dosáhli lehce. Nenaplněnost může být přítěží. S častými ústupky riskujete, že vás časté změny nenaplní pocitem smyslu, nebo štěstí, přestože cíle dosáhnete. Ani nejlepší plány se však nemohou rovnat vašim skutkům. Plány jsou pouze rozumem a vůlí hledanou cestou k nim.

[10] vykročte

Stane se, přestože nechcete aby se stalo, že musíte udělat něco nepříjemného. Prostě je nutné do toho hovna šlápnout. V takovém případě to udělejte s jistotou v kroku a moc se tím nezabývejte. Strachy a tanečky kolem problému jsou horší, než když se s tím rychle a řízeně vypořádáte. Vykročte pevným krokem.

Má hromádka úspěchů

Triky, co by mohly v ideálním případě vést k úspěchu. Věřím jim a sobě.

[1] Buďte slušní

Pět slov by vám mělo stačit k většině mezilidské komunikace: Dobrý den, Prosím, Děkuji, Nashledanou. Používejte je v jejich pravých významech. Dosáhnete více, než vyzýváním, prohlašováním, nárokováním, vymáháním práv, vynucováním zákonů.

[2] Držte slovo

Vše co řeknete říkejte s vědomím, co říkáte. Řeči do větru vás nestojí žádnou energii, ale nedosáhnete jimi nakonec nic podstatného. Když lidé poznají, že svá slova myslíte vážně, tak vás budou respektovat, nebo se vás budou bát. Prvních si važte, na druhé si dávejte pozor.

[3] Buďte přesní

Můžete být přesní na vteřinu a nikdo to neocení. Nedosahujte přesnosti kvůli cizímu ocenění, ale kvůli svému vnitřnímu řádu. Kvůli své víře, že Vám přesnost přinese snadnější dosažení cíle. Přesnost vyžaduje intenzivní energii, neděje se sama od sebe, ani šťastnou náhodou.

[4] Soustřeďte se

Koncentrujte svoji mysl i konání na to, co děláte. Jakmile se soustředění rozpadá, ukončete to a udělejte něco jiného, ať už je to jakkoliv nepodstatná věc. Změna vám pomůže k další koncentraci. Nemá smysl se do koncentrace nutit svým usilovným přáním, ať už je podpořeno jakýmikoliv podpůrnými prostředky. Soustřeďte se i na dlouhodobé cíle.

[5] Buďte připraveni

Počítejte s možnými variantami, více řešeními. Udělejte raději něco, co bude nakonec nevyužito, než abyste neudělali něco, co bude jednou chybět. Připravenost znamená investici do rezerv. Investujte s plným vědomím, že se to nemusí naplnit. Pokud svou připraveností dosáhnete cíle, budete vítězem. Pokud nebudete připraveni, prohrajete a vše ostatní už je zbytečné.

[6] Vytrvejte

Nejjistější úspěch v jakékoliv věci je, pokud je podpořen systematickou, kvalitní, cílevědomou a poctivou prací. Vytrvejte v ní, přes všechny nástrahy, dílčí neúspěchy a vlastní malomyslnost. Nevzdávejte to.

[7] Překonejte rutinu

Udělejte denně jednu drobnou věc, kterou nemusíte a neudělejte jednu, kterou taknějak musíte. Může to být opravdu drobnost, i činnost, nebo událost zcela neproduktivní a pošetilá. Sebrat ze země lístek ze stromu, … vrátit se na místo které jste zanedbali… Důležité je vědomě ovládat svoji vůli navzdory tomu, co se musí a k čemu nás nutí konvence, nebo čas. Když to uděláte, uvidíte že vše běží dál, ale budete o něco obohaceni. Váš život se nezjednoduší do monotónního rytmu optimalizovaných povinností.

[8] Vracejte se a revidujte

k dosažení cíle je občas dobré vrátit se na startovní čáru. Na první pohled je to ztráta, na ten druhý to je jedno z možných a ověřených řešení. Revize a oprava vlastních chyb je nástroj k lepšímu dosažení cíle pro toho, kdo dokáže vnímat relativitu situací, nebo skutků.

[9] Nedejte se

Stane se, že něco neuděláte tak, jak bylo očekáváno. Dostanete radu: „Stačí se přeci zeptat, bude vám odpovězeno!“ Upozorněte, že se nelze ptát na něco, na co nevíte, že se máte ptát. Získejte tedy včas informace, podmínky nebo zadání tak, abyste se opravdu mohli ptát. A na otázky potom dostali odpovědi.

[10] Mlčte

Když nemáte co říct, raději mlčte.

Mé zacházení s penězi

Jak používat peníze a zároveň nebýt použit pro jejich existenci.

[1] Peníze nejsou hodnoty

Peníze původně vznikly jako zástupná forma interpretující nějaký obsah = tedy hmotnou hodnotu statků, zboží, nebo práce. „Ti-o-kterých-se-nemluví“ však prohlásili i tuto zástupnou formu za obsah. Samy peníze jsou už podle nich dlouhou dobu zbožím. Z ničeho vzniklo něco. Přemýšlejte, komu tento způsob manipulace s hodnotami slouží.

Nejsem vzdělán v ekonomických oborech, nechci argumentovat slovníkem, kterému vnitřně (nikoliv výkladově) nerozumím. Proto pouze posílám srdečné pozdravy všem „těm-o-kterých-se-nemluví“. Těm co ovládají „peníze“ a všem, kdo tento zvláštní jev tak kvalitně uvedli do praxe. Také těm, kteří se vezou. Ostatním bych rád sdělil svůj názor:

[2] Nic není ZADARMO

…ačkoliv se urputně snaží tvářit, že je. Jakmile se vám nějaký lidský produkt vnutí do pole pozornosti jako ZDARMA, s klidným srdcem to vyhodnoťte jako účelovou lež. Pak už je jen technický problém zjistit, z jakých důvodů vznikla, jak velká je tato lež a jak souvisí s vámi. Pokud přesto přijímáte něco, za co nedáváte žádnou vlastní investici, tak:

1) si toho važte jak nejvíce dokážete
2) nesnažte se to přepočítat na peníze
3) je možné, že dosud nevíte, v jakých souvislostech se tento jev děje
4) tato věc má hodnotu, která se plně hradí z něčeho jiného
5) není jisté, že všichni zúčastnění vědí o tomto procesu to podstatné
6) tyto body platí i současně

[3] Prověřte podmínky

Stav oboustranně výhodných podmínek mezi nepoměřitelnými subjekty NEEXISTUJE. Kdo tvrdí že ano, lže. Jde pak o jednostranně výhodné podmínky, u kterých se záměrně vyzdvihují parametry výhod a potlačují parametry nevýhod. Důvod je prostý: získat něco, co by za rovných podmínek získat nešlo. Potlačuje se měřítko času, které je ke každé takové poměrné informaci nutné. To, co se vám jeví nyní výhodně, tak skutečně může být nyní výhodné. Ten, kdo vám výhodu nabízí však nekalkuluje pouze se současností, nebo že by byl prostě takový lidumil.

Kalkuluje s vaším nepodloženým optimismem, který však není zahrnut ve smlouvě. Není zahrnuta ani reálná budoucnost, na kterou si vystavitel smlouvy pořídil dobrý průzkum, aby minimalizoval svá rizika. Vy, jako jedinec tyto odhady neznáte, ani je netušíte. Navíc je předpoklad že ještě budete ovlivňováni v chování tak, abyste se v budoucnosti chovali podle ideálních předpokladů. Jak? … metodou cukru a biče. Nabídneme vám pamlsek, ale chceme abyste skákali.. Jste příliš váhaví?… Roztočíme kolotoč touhy, uspokojení a časového stresu. Nedáme vám vydechnout, rozhodujte se rychle. Nezajímají vás makroekonomická data, statistiky, výzkumy? … Nevadí, my vám je stejně nechceme říkat… Ale víme dobře, že vaše potřeby se protnou s našimi očekáváními přesně za několik let. Stačí si na ně počkat.

[4] Prokoukněte lži

Jistě jste se setkali s populární variací na téma „Naše peníze = Vaše jistoty„… Toto prohlášení smrdí na sto honů daleko, nejen slovem Jistota. Zkuste si přehodit slova, uvidíte, zda se vám bude líbit: Vaše peníze = Naše jistoty.

Slogan velmi jiný, ale mnohem bližší realitě, tedy pokud se nad realitou zamyslíte. To samé je i s prohozením „My x Vy“ a odpovědností, zárukami, půjčkami… Buďte opatrní když někdo cizí mluví o Nás a Vás. Znamená to, že nejste a stejné lodi. Myslí často pouze na sebe. Nezapomeňte porovnat „sílu“ obou stran, které tuto „fér“ nabídku uzavírají. Vždy je něco za něco.

[5] Nepůjčujte si

Když na něco nemáte peníze, nepůjčujte si. Potřeba peněz je z větší části vždy vybudována na získání nepodstatných věcí. Ale ne vždy… Připouštím, že v případě peněz vydaných pro zdraví, to tak jednoduché být nemusí.

Pěstujte altruismus, jako vhodnější nástroj naplnění sebe i jiných štěstím. Vy nejste faktickými vládci svých peněz, jste pouze jejich uživateli tak, jak je to jinými nastaveno. Proto nebuďte snadnými oběťmi přítomnosti, nebo nepřítomnosti peněz.

[6] Netočte peníze

Neobracejte je více než je nutné pro dosažení vašeho skutečného = na penězích nezávislého štěstí. Současný způsob oběhu peněz je nastaven tak, že čím více se peníze pohybují, tím lépe se z nich vybírají poplatky. Proto jsou mechanismy oběhu peněz roztáčeny stále více, aby pohyb peněz přinášel jiným zisk a při svém oběhu vám produkoval pocit závislého štěstí.

Závislé štěstí není vaše pravé štěstí, je uměle živené penězi a v důsledku za něj platíte příliš velkou daň. Když je pak nemáte, jste nešťastní a divíte se proč. Štěstí z peněz totiž nahradilo veškeré vaše štěstí původní, vyplnilo prostor kde by mohlo původně to pravé být.

[7] Investujte

Pokud už peníze máte a žijete ve společnosti, kde se používají, použijte je, dokud to dokážete. Peníze se dají investovat do hodnot, které obohatí život vám, nebo těm, na koho promítnete jejich účinek. Investujte to, co opravdu máte, nikoliv co si půjčujete. Přestože to znamená horší startovní pozici. Hodnotí se cílová rovinka, ne start. Investujte tak, abyste měli zpětnou vazbu k této investici.

Investice je aktivní zhodnocení peněz s možným ziskem. Spotřeba je pasívní zhodnocení s možným ziskem. Obojí však může mít jak kladné, tak i záporné účetní výsledky. Vhodnou investici provází vaše aktivita a reálný vztah k související situaci, lhostejno jak účetně dopadne. Nevhodnou investici provází pasivita, neadekvátní očekávání. Nakonec zklamání nebo i překvapení, lhostejno jak investice účetně dopadne.

[8] Nelitujte peněz

Hodnota zkušenosti v které ztratíte vložené peníze je rovna (nebo je vyšší) množství těchto peněz. Nelitujte ztráty, je minulostí. Uvědomte si spíše, co jste tím získali za zkušenost do budoucna. Hodnota, která nevznikla  — z důvodu neexistence peněz však není měřitelná těmi neexistujícími penězi. Ohodnoťte ji příměrem k tomu, co jste pro vznik udělali — nebo neudělali.

Pokud jste udělali hodně, ztratili jste něco důležitého, ale získali jste stejně důležitou zkušenost. Pokud už nedokážete hodnotit jiným měřítkem než penězi, zamyslete se proč vlastně ty skutečné hodnoty potřebujete a zda by vám tedy nestačily pouhé bankovky.. jen samy o sobě… Strýček Skrblík je přece také potřebuje!

[9] Nebuďte závislí

Své účty splácejte svým blízkým, kamarádům, partnerům včas a co nejkorektněji. Samozřejmě, vždycky je to těžké. Ti, kteří takovou splátku dokážou ocenit, vám to určitě vrátí — jinak. Účty splatné těm, kteří s vámi nejednali o vyrovnaných podmínkách splácejte jak je nutno, ale v nejzazším možném termínu. Proč? … Protože ONI TAKÉ POUŽÍVAJÍ KRAJNÍ TERMÍNY. Dělají to záměrně a dle svých výhodných pravidel, o kterých nevíte že existují. Dělají to z pozice síly. Z pozice síly si mohou dovolit nehorázné věci, jako je: zpronevěra, krádež, lež, zamlčování, nedodržení dohod, podvod, spekulace, nátlak, zotročení. Jen tomu říkají jinými slovy. Je velmi těžké na toto získat důkazy v prostředí tvořeném tak, aby tyto důkazy nebylo snadné, nebo vůbec možné získat. Buďte odpovědní a důslední, ale zrovna ZDE nebuďte příliš důvěřiví.

[10] Používejte jiné měny

Jsou kvalitnější hodnoty, které jsou i stabilnější než peníze! Je to prostředí v kterém žijete. Je to váš život a život ostatních živých tvorů dohromady, nikoliv jednotlivě. Je to vaše schopnost tvořit hodnoty. Je to čas, který je nám na život vyhrazen. Tyto hodnoty se nedají exaktně zabalit, zvážit a opatřit cenou, ačkoliv snaha o to je.

U člověka oceňujte jeho schopnosti, jeho životní energii, duševní sílu, jeho rozum a cit. Těmito hodnotami poměřujte a oceňujte svět. Dají se i trochu směňovat s lidmi, kteří znají jejich kvalitu. Tyto hodnoty nabízejte ze sebe k výměně. Získávejte za ně podobné hodnoty. Nepřidávejte zbytečný peněžní mezičlánek. Pochopíte, že peníze jsou jen divné papírky, které musíte trpět, ale nic podstatného vám vlastně nepřináší.

Mé prolomení Systému

Jde do tuhého. Vy jděte k podstatě.

[1] Dostali jste šanci

Respektujte to, co je nad lidské zákony. DOSTALI JSME KAŽDÝ-JEDEN-Z-NÁS NĚJAKOU PODIVNOU SHODOU NÁHOD ŠANCI ŽÍT, ANIŽ BY SE NÁS KDOKOLIV PTAL NA NAŠE PRÁVA, NEBO NAŠI VOLBU. Neříkám, že vím od koho-čeho tento dar byl. Člověk je biologicky závislý na všem, co nevytvořil, ale co stejně kolem sebe má. Tak se chovejte tak, abyste žít mohli.

K životu tedy používejte pokoru, dobrou vůli a své lidské dispozice. Pak máte šanci. Jinak vám k tomu nepomůže libovolné množství pravidel, práv a zákonů. Ty v důsledku slouží k tomu, aby se za vhodných okolností porušovaly. Z daných výhod pak těžili ti, kteří jsou dostatečně drzí na to je porušovat a mají sílu své drzé chování obhájit.

[2] Poznejte svá práva

Narozením jste přišli do světa, kde všechna Vaše práva nejsou automaticky nastavena. Přes vše co je vám tvrzeno si tato práva budete muset alespoň trochu vydobýt, tak abyste dokázali dobře žít s ostatními. Něco svých práv získáte ještě jako dítě, ostatní až v dospělosti. Lidstvo už vymyslelo tisíce práv, zákonů, nařízení, příkazů.. Stále vznikají další, složitější a složitější.

Co si o nich myslím? Cesta do pekla je samozřejmě dlážděná dobrými úmysly. Základní lidská práva přeci máme a jsou TABU, ne? Ano, jsou psány například v Listině základních práv a svobod. (pozn. Nedávno jsem útlou knížečku viděl pohozenou v koutě v Levných knihách, stála asi 5 korun a nikdo ji nechtěl.) Jako každý „občan“ (obec=společenství, občan = člen společnosti) tyto práva musíme respektovat. Přečtěte si je dobře a porovnejte s realitou.

[3] Chtějte informace

Jděte k základům. Termíny, fakta, podmínky, pravidla. Nechtějte pouhé názory o informacích, pokud tyto informace lze získat přímo. Na nejasné odpovědi zopakujte svoji jednoduchou otázku. Stále nedostáváte jasnou odpověď? To, že vám je nikdo sám od sebe neříká, neznamená že odpovědi neexistují. Odpovědi začnou existovat ve formě příkazů tehdy, kdy je nutné, abyste udělal co chce někdo jiný. Někdy je vhodné, abyste se dozvěděli odpovědi až ve chvíli, kdy už nemůžete nic jiného dělat. Nebuďte ovce, která už pouze udělá, co ji zbývá. Proto chtějte kvalitní informace. Včas.

[4] Mějte vlastní přístup

Rozlišujte však mezi fakty a názorem na fakta. Názor k faktům je často dravější a nablýskaný, zatímco fakta jsou nudná a nikam se nehrnou. Fakta jsou však jediným kvalitním základem dobrého názoru.
Váš názor zpravidla nemůže vyhovět všem, vždy budete svým názorem někomu proti mysli. Ale to by nemělo ovlivnit skutečnost, že ten názor můžete mít. Neznamená, že když váš názor je zcela jiný, než názor většiny, že je AUTOMATICKY špatný. Samozřejmě není ani automaticky dobrý. Váš názor má jen rovnocennou šanci se utkat s názory ostatních. Tu šanci si nenechte vzít předem.

[5] Nebojte se

Obyčejný člověk má často trému z jednání s lidmi, kteří žijí ve vyšší sociální skupině, kteří jsou lépe oblečeni, kteří mají peníze, nebo tak alespoň působí. Snažte se s nimi jednat korektně a slušně, ale jinak jako se sobě rovnými! Pokud máte vnitřní zábrany, trénujte svoji kuráž. Opakujte své pokusy a korigujte je.

Zařaďte si takového člověka do lidských souvislostí. Realita je často natolik obyčejná, že byste se až divili. Skvěle vypadající člověk v obleku a kravatě může mít chronické problémy, které pouze skrývá. Se svou rodinou si nerozumí, trpí odcizením osobnosti, polyká drahé prášky na všechno možné, platí si soukromého lékaře který pracuje tak, aby mu pacient dlouho vydržel… a samozřejmě má na svém kontě několik úvěrů, které MUSÍ pravidelně splácet.

Proto mu nezbývá, než vklouznout do saka a dělat to, na čem vydělá nejvíce peněz aby vše zaplatil. Pokud těmito problémy netrpíte, jedině dobře. V každém případě jste jeho rovnocenný partner v komunikaci. Kdyby vás nepotřeboval, tak s vámi nejedná.

[6] Uzavírejte smlouvy

Uzavírejte kvalitní smlouvy, nebo dohody a tyto smlouvy dodržujte. Ano, často to znamená více povinností, než výhod. Pokud však je smlouva dále neúnosná, není řešením smlouvu podvádět, nebo ignorovat.

Každá smlouva se dá vypovědět! Ano, souvisí s tím třeba i ztráta, ale tato možnost existuje. Výpověď je vhodná v okamžiku, pokud souhrn negativ pro vás a pro období trvání smlouvy předčí pozitiva. Peníze vázané smlouvou by pro vás neměly být absolutní hodnota zásadně ovlivňující váš vztah ke smlouvě.

Existují důležitější věci. Ten, který s vámi smlouvu uzavírá ji často navrhuje tak, aby byla pro něj výhodná a aby pro vás bylo krajně nepříjemné a komplikované tuto smlouvu rušit. Nejlepší smlouvy jsou takové, které obě strany udržují v aktivní pozici. Zároveň výhody vznikají z toho, že smlouva existuje, ne z toho, že je jednostranně výhodná.

[7] Pište to

Řeči se vedou, častokrát se toho nablábolí… Často vám bude do očí seriozně tvrzeno něco zcela jiného, než ve skutečnosti bylo, bude, nebo je. Některé firmy, které s vámi jednají prostřednictvím svých obchodních zástupců vám na písemný dotaz raději zatelefonují, než aby vám cokoliv napsali do e-mailu.

Tytéž firmy vám bezostyšně řeknou, že váš hovor je kvůli zkvalitnění péče o zákazníka nahráván. Je jasné, že vy sám si asi nic nenahráváte, když v jedné ruce nesete nákup s potravinami a v druhé držíte svého potomka na cestě ze školky. Přestože dostanete odpověď ústní, která vám třeba i stačí, slušně si vyžádejte to zopakovat ještě písemně. Důvod uveďte, že jste zapomětliví, nebo že si formulaci necháte prověřit svým právním zástupcem.

[8] Nebuďte naivní

Nebuďte naivní v tom, že máte automatické právo vědět vše, co se vás týká. A pokud, že toto právo je dodržováno. Malý příklad? Nikdo vám například výslovně neřekl, že všechny vaše hovory jsou vedeny v evidenci telefonního operátora, všechny vaše SMS má operátor po určitou dobu v archivu. S těmito daty sice nemůže svévolně nakládat, ale jsou — ostatně jako všude  — výjimky, pro které nějaká omezení neplatí. V lepším případě je tato informace pro vás uvedena z povinnosti, drobným písmem a na nějakém zastrčeném místě.

[9] Pozor na cizí podmínky

S některými organizacemi sepisujete smlouvu, která vás zavazuje a zároveň odkazuje na souhlas se Všeobecnými smluvními podmínkami, které jim visí „kdesi na internetu“ … Bezva! Před podepsáním této smlouvy si podmínky dobře přečtěte a stáhněte k sobě do počítače, nebo VYTISKNĚTE. Na podmínkách by měl být datum platnosti.

Tyto podmínky totiž firma průběžně mění a postupně aktualizuje i na své webové stránce. V případě pozdějších sporů se na webové stránce nedočtete, co na ní bylo před lety a vaše domnělé argumenty jsou tak zcela na vodě. Firma také může přestat existovat, může se stát cokoliv. Můžete mít 1000x pravdu, oni mají 1) vlastní archivované podmínky 2) vlastní právníky, kteří tyto podmínky vymýšleli a umí je i obhájit 3) nekonečnou drzost z pozice síly.

[10] Pozor na „imaginární“ vyšší zájem

Můžete se setkat s důvodem, o kterém se „taktně mlčí“, zvedá se obočí nebo se dělají jiné posunky. Pokud se vás to týká, zeptejte se, CO TO JE.

Týká se vás to velmi zásadně, když: 1) cokoliv podepisujete, 2) zavazujete se svými osobními údaji, 3) vkládáte vlastní hodnoty, peníze, nebo jiný majetek. Pokud dostanete vyhýbavou, nebo nejasnou odpověď, dávejte si veliký pozor.

V krajním případě od takových dohod, nebo smluv odstupte. Tyto důvody nebývají pro vás zpravidla výhodné. Zachovejte si svojí důstojnost, tento zájem totiž nebude vaším zájmem.

Za tyto řádky mě začnou možná někteří upřímně nenávidět. Posílám všem takovým vzdušný polibek.

Mé triky v Matrixu

Praktické  dovednosti při pohybu v Matrixu s názvem „můj – tvůj – náš Svět“

[1] Naslouchejte

Při komunikaci dejte prostor druhému, ať řekne, co chce říci. Samozřejmě jsou lidé, kteří vás tak jako tak nepustí ke slovu, ani vás neposlouchají… Jejich chyba. Berte to jako vlastní výhodu. Takový člověk se totiž od vás nic nového nedozví, zatímco vy můžete od něj slyšet mnoho věcí, které vám řekne „mezi řádky“ … Jakmile však dojde od slov k činům, mnoho lidí zmlkne a vytratí se jejich síla. Také to je jejich sdělení.

[2] Dívejte se

Vnímejte občas očima druhých. Mnoho lidí je orientováno sebestředně. Některé rozhovory tak vypadají spíše jako dva monology, kdy každý začíná větu slovem „Já…“ a každý hovoří o něčem jiném. Zkuste se tedy podívat záměrně na věc očima druhého, přestože tím ztratíte příležitost říci to své. Můžete se prostřednictvím jeho tématu poučit o tématu vlastním, ikdyž o něm nepadne ani slovo. Budete ve výhodě, protože ten druhý si jen zopakoval co sám věděl, zatímco vy jste vyslechli něco nového.
Nepoužívejte servilní přitakávání, ale rozvíjejte jeho téma otázkami, které zajímají obě strany. Většinou bude žvanit k nezastavení. Člověk, kterému záleží na vašem názoru nakonec začne přemýšlet, že od vás nic neví. Pokud taková situace nenastane ani poněkolikátém dialogu, nebo za delší dobu, tento člověk už vám nic podstatného neřekne.

[3] Nespěchejte

Spěch je opakem prožitku. Spěch je povrchní zpracování stavů nebo informací, bez ohledu na to, jak složité jsou. Pokud dokážete zpomalit při zachování ostatních podstatných vlastností vašeho konání, zpomalte. Zpomalením vložíte více času a můžete získat lepší rozlišení detailů. Zjistíte, že tato investice se vyplatí. Zrychlit neznamená spěchat. Zrychlení je možné, zejména když je pod kontrolou.

[4] Nevysvětlujte

Většina věcí je pro dospělé lidi pochopitelná ve své jednoduché formě. Pokud tedy přicházíte s novou myšlenkou, sdělte její podstatu a vyčkejte na adekvátní reakci, která vám řekne, co s ní dál. Její formu dostatečně vyhraňte. Nemá smysl ihned vysvětlovat tomu, kdo nechce mít vysvětleno, nebo kdo ani nechce slyšet.
Jeho problém, takový člověk by stejně vaši myšlenku nevyužil, nezpracoval. V případě že jej chcete zaujmout, patrně to nebude tím, že budete vysvětlovat. Naopak dětem a lidem, kteří vnímají otevřenou myslí, rádi vysvětlujte… Trpělivě, komunikativně a blahosklonně. Zde to má smysl.

[5] Vyjednávejte

Při dosažení svého zájmu hledejte více cest k jeho dosažení. Vždy těch cest existuje více, je jen otázkou, v jakém pořadí je volíme a jakou jim dáváme váhu. K vyjednávání je důležité mít argumenty a cíl. Argumenty mějte připravené, ale nepoužívejte je všechny najednou.
Důvodem je i to, že někteří lidé vaše argumenty nehodnotí podle jejich skutečné váhy, ale paušálně je odráží tak, jak od vás průběžně přicházejí. Párují je se svými odmítavými odpověďmi, lhostejno jak adekvátní k argumentům jsou. Je to pro ně hra v které se s nimi pravidelně střídáte. Mají naučeno, že pokud budou vytrvale odrážet, zvítězí jen díky té zaryté vytrvalosti.
Pokud tento automatický rytmus objevíte, snažte se jej překonat netradičním postupem, nebo jednání odložte. Jednání lze samozřejmě také prohrát. Vaším ziskem z každého jednání by měla být modelová situace, s unikátním specifikem, která jej charakterizuje. Tu si pamatujte a poučte se z ní.

[6] Propojujte

Budujte kontakty, udržujte a prohlubujte propojení tam, kde už existuje. Bez diskuse o důležitosti udržení kontaktu to je vlastní rodina a nejbližší přátelé. Přátelé jsou ti, kteří formují vaši aktuální existenci a kteří mohou pomoci zajistit vaši budoucnost.
Přátelé jsou ti, kteří mohou vaši rodinu jedině obohatit. Přátelé jsou ti, kteří se k vám chovají konzistentně nezávisle na podmínkách, v jakých se nacházíte vy, nebo oni. Získat kontakt ale nestačí, pokud jej aktivně neudržujete. Kontakt umře na nedostatek péče. V kontaktu je dobré být rovnocenným partnerem. Ověřujte průběžně, zda ještě není pozdě.

[7] Nabízejte

Jste-li před rozhodnutím, sami rádi využijete varianty volby. Pokud rozhodování sami definujete, zkuste připravit dostatek volitelných alternativ. Tím druhému dáváte prostor a sami se z této volby dozvíte i trochu více, než by vám byl ochoten sdělit bez ní. Nepoužívejte ultimativní buď — anebo! Používejte metodu: každá možnost je svým způsobem správná, ale každá má jiné vlastnosti.

[8] Pamatujte si

Máte krátkodobou a dlouhodobou paměť, obě fungují selektivně tak, jak si postupně vypěstujete. Je dobré v sobě objevit, jakou formu paměti máte a tu pak podporovat. K pamatování klidně používejte pomůcky, které vám poslouží. Dobrá paměť se hodí v chování, argumentaci i v dialogu. Pamatujte si. Nestojí to žádné hmotné investice, ale vaše budoucí investice to může zásadně ovlivnit.

[9] Ověřujte

Vše přijímejte bez předpojatosti tak, jak přichází. Pak hledejte způsob, jak to zpracovat, ověřit, potvrdit legitimitu. Ověřujte i své smysly, není jisté že vždy získáte kvalitní informace od vlastních smyslů. Ke smyslům zapojte rozum.
Ověřovat lze i na protichůdných jevech, pokud jsou skutečně přímým opakem a logicky doplňují ověřovaný stav. Ověřenou informaci stabilizujte, ale ne navždy. Neexistuje nic, co by bylo bez změn v čase. O ověřování už byla řeč.

[10] Odpovídejte

Buďte odpovědní za své činy. Spousta vašich kroků vám zkomplikuje život, když budete nést odpovědnost za to, co děláte. Ovšem když nebudete odpovědní k tomu co děláte, nebudete mít možnost být ze své existence plně šťastní. Nemáte nárok na štěstí, jinak vzešlé z toho, že jste byli odpovědní. Pokus o dodatečně projevenou odpovědnost vás možná zbaví rizik, ale i těch plnohodnotných, dobrých pocitů.

Mé životní finty

Dovednosti, které v životě používám. Pomohou tam, kde jiné „zaručené“ metody selhávají.

[1] Neřešte minulost

Lidé chybují v tom, že se zabývají, mluví, stále řeší události z minulosti. Zbytečně. Věnujte se současnosti s aktivní tendencí do budoucnosti. Zájem o současnost bez zájmu co bude zítra, také nic podstatného nepřinese. Věnujte pozornost budoucím dlouhodobým stavům. Většinou je poznáte podle toho, že je těžší je dosáhnout a udržet.

[2] Buďte osobnost

Osobnost není celebrita, nesouvisí s popularitou! Jinými slovy: Buďte statisticky nevýznamní, buďte sami sebou, buďte vyjímeční bez ohledu na měřítka, kterými měří Svět, kterými Vás hodnotí. Doporučení, které jde proti zvyku společnosti. Není to jednoduché přijmout, realizovat. Budete totiž ve společnosti žít život složitější, dražší, zejména v období dostatku. Ale nezávislejší, svobodnější, životaschopnější v období krize. Případná popularita osobnosti (ano usmíváte se) pak přinese všechna související negativa, která potlačíte tím, že … budete osobnost!

[3] Oceňujte jedinečnost

Jedinečnost a původnost je dobrý předpoklad k poznání, nalezení něčeho nového, k obohacení již existujícího. Jedinečnost bývá zcela jiná než všednost, ale neznamená to, že musí být pravým opakem. Svět není bipolární. Není bipolární rovnovážně, ani nerovnovážně. Svět se jeví vícepolárně bez upevnění poměrů svých dílů. Jedinečnost svou i cizí hodnoťte vysoko, ale ne bezvýhradně.

[4] Rozhodujte se

Jakákoliv vaše rozhodnutí jsou správná, pokud jste rozhodli po úvaze s použitím rozumu a z vlastní vůle. Nedostatek informací není překážkou rozhodnout na vlastní odpovědnost. Postoj „já nevim…, nojo ale…, o mě nejde…, “ je ve většině případů špatný. Hlavně pro vás.

[5] Opakujte to dobré

Výhody i hodnoty vznikají nejlépe z opakování a z prověřených řešení. Opakováním s korekcí dosáhnete lepších výsledků. Vyjímkou je unikátní řešení, které předčí původní proces. Pokud se cítíte objeviteli, neopakujte a objevujte. Přeju hodně štěstí v objevování. Nejlepší lidé, co kdy žili, byli právě objevitelé.

[6] Hospodařte s časem

Poměřujte čas vlastní i cizí dynamicky, podle priorit. Cizí čas má také hodnotu. Pokud se nedostává, půjčujte si čas od těch, kteří vám ho poskytnou a druhým pak naoplátku půjčujte svůj čas. Nechtějte úroky. Možná je můžete získat, ale ztrácíte šanci, že vám pak druzí věnují svůj čas jen tak z dobré vůle. Čas je absolutní hodnota, proto jej respektujte i u druhých.

[7] Pěstujte ctnosti

Pokora, skromnost, důvěra, odpovědnost, vůle, cílevědomost, etika. Ano, svým úsilím o ctnosti riskujete, že vyplýtváte svoji energii s nejistým výsledkem. Riskujete, že se ocitnete vykořeněni mimo společnost, která tyto vlastnosti mít nebude. Ale má to nezastupitelnou výhodu: Ctnosti Vám pomohou v situaci, která je nutně vyžaduje. Ctnosti totiž nelze získat obratem, nakoupit a manipulovat s nimi jako se zbožím. Ctnosti jsou nenahraditelné.

[8] Nespoléhejte se

Nespoléhejte pouze na nadřazený Systém. Aktivně tvořte ten svůj, který pak s okolím bude interagovat. Z pozice toho, kdo Systém nastavuje a řídí většinou není umožněno ostatním, aby měnili to, co sami nevytvořili. V nadřazeném Systému ale také lze fungovat, respektovat pravidla která se vás týkají a současně se snažit udržet svojí svobodu. Jen je nutné být ostražitý a neslevovat z dohodnutých pravidel.

Nerespektování pravidel a procesů používaných v Systému vede:

  1. ke ztrátě identity Systémem dané
  2. vyčlenění ze Systému
  3. potlačení Systémem

Bez Systému neztratíte vlastní identitu tehdy, pokud ta identita není založena výhradně na jeho pravidlech. Neztratíte svou životaschopnost, protože „mechanismus života“ je nadřazenější jakémukoliv Systému. Je to jen ztráta pohodlí v něm.

[9] Používejte rezervy

Rezervy ve smyslu využitelného souboru záloh pro případy krizí a nečekaných událostí. Rezerva není šetření peněz, není hromadění a archivace předmětů s relativní hodnotou. Rezerva nesmí být závislá na bezrezervním stavu, nebo procesu.

Rezerva je snadno adaptabilní systém, souhrn alternativních metod, hodnot, informací nebo chování, které nepoužíváme, ale máme jej v záloze připraveny k použití, při změně situace. Rezerva v tomto smyslu nemá význam, pokud nedokáže i jen zčásti kompenzovat změny, proti kterým byla tvořena. Rezerva nemusí udržet stav stejný, ale měla by umožnit změnu, adaptaci, do jiného stabilnějšího stavu. Např. dočasná rezerva kompenzující trvalou změnu stavu nemá význam. Rezervy je vhodné tvořit i v průběhu čerpání rezerv a stále je aktualizovat. Ano, rezervy jsou drahé, náročné a nejisté.

[10] Nevěřte slepě

Nevěřte čemukoliv jen proto, že informace jsou podány jasně a stručně. Jsou i informace, které nejsou stlačitelné do jednoduché formy, aby byly současně platné a přesné. K informacím je vždy nutné měřítko, kontext nebo údaj času. Nevěřte ani tomuto textu jen proto, že vznikl. Nenálepkujte proto, že je (…sem se právě nabízí nálepka). Text jím pravděpodobně nemá být. Přemýšlejte o něm a o sobě.

Mé životní zkušenosti

Jaké životní dovednosti mi pomáhají.

[1] Vnímejte realitu

Vnímejte ji jak nejlépe dokážete takovou, jaká je. Jste tvůrci svého vlastního otisku v realitě. Otisk je pouze tak podstatný, jak je podstatný ve vztahu k okolí, s kterým interaguje. Přestože je přirozené vidět své záležitosti důležitěji, nemění to nic na reálné skutečnosti stavu.

Zúžení vnímání pouze na svůj sebestředný pohled má následky: Nerozumíte světu, jste překvapeni skutečností a zoufale bojujete proti neznámému a silnějšímu zlu, nebo odlišným zpúsobům vašeho vnímání. Takto nemůžete vyhrát, ikdyž třeba není nutné prohrát. Můžete však aktivně pochopit a interagovat tak, aby to mělo smysl. Pravda není realita. Pravda i lež jsou jen jednostranné pohledy na realitu. Vnímejte obojí jako podmnožinu reality a budete tak vidět více, než jedno, nebo druhé.

[2] Zpracovávejte informace

Pasivně přijímat a aktivně zpracovávat informace jsou rozdílné činnosti. Zpracovávejte informace. Jakmile vznikne nová skutečnost, která po ověření (na sobě nezávislými zdroji — těmi můžou být i vaše osobní zkušenosti, zpracované rozumem) potvrdí svoji legitimitu a popře predchozí jev, je vhodné starý vztah k informaci opustit. Okamžitě a nenávratně.

Revidujte přicházející informace srovnáním s vašimi zkušenostmi, nebo se zkušenostmi lidí, kterým osobně důvěřujete. Přijímejte a přemýšlejte i o zcela opačných názorech (nebo informacích z pohledu někoho jiného) a uvažujte proč vznikly.

[3] Rozlišujte priority

Jsou priority nezávislé, ale i závislé na stavu věcí. Jsou  základní potřeby (ano, ta malá a velká :). Říká se, že jediné co se „Musí“ je umřít, k ostatnímu jsou alternativy. Neznám jiný argument, který nemá alternaci v podmínkách, než dospění ke smrti. Vše se dá alternovat, smrt ne.

Kdo to nepochopí a bude lpět na stavu, který je podle něj neměnný, paradoxně spěje rychleji k tomuto závěru. Rozlišujte mezi prostředkem a příčinou. Rozlišujte mezi následkem a důvodem. Většinou je použita jejich záměna k účelovému ovlivnění nebo interpretaci reality.

[4] Pochopte pravidla

– pokud k jevu existuje ekvivalentní protiklad, nebo jev funguje také v logicky opačném smyslu, pak je více reálný, než jev, ke kterému nic takového neexistuje. Jev bez logického protikladu je umělá slepá ulička která nemá s realitou mnoho společného.
jednodušší přírodní proces je více reálný. Není však zaručeno, že ve svém úzkém pohledu tento jev skutečně vidíme.
náročnější lidský proces je více reálný. Není však zaručeno, že ve svém úzkém pohledu tento proces skutečně vidíme.
Přírodní procesy mají větší důležitost. To člověk jen těžko změní.
kvalitní řešení vyžadují energii a čas. Nejkvalitnější řešení vyžaduje čas naplněný intenzivně vydanou energií. K posouzení kvality nutno najít všeobecně platnou podstatu [5] pravidla. K fungování metody je, připouštím, nutno umět alespoň něco vnímat. [1]

[5] Hledejte podstatu

Podstata je jádro reality. Podstata bývá stručná, realita mnohoznačná, košatě rozvětvená a propletená. Výskyt podstaty není nutně „uprostřed“ ořezané reality. Spousta jednotlivých věcí má své „nadřazené“ stavy, teprve tam může být.

Ptejte se sebe i okolí: Má tato věc nad sebou něco obecnějšího, při udržení platnosti? Zároveň při udržení své jedinečnosti?… Vnímejte širší souvislosti, učte se [2] přijímáním informací bez předpojatého nálepkování.

Pamatujte si hlavně stav, situaci, jev, až potom svůj vztah k němu. Podvědomě si totiž snažíme život ulehčit zavedenými klišé, zkratkami, které nám zjednodušují průběh, ale ochuzují nás o prožitek.

Nepodstatné věci jsou jevy, skutky, nebo informace které vás přímo nebo nepřímo neovlivňují v místě nebo čase. Nepodstatné věci jsou jevy, skutky, nebo informace které nezměnitelně nemůžete přímo nebo nepřímo ovlivnit v místě, nebo čase. Důležitý čas nemusí být jen po období vašeho života.

[6] Respektujte stav

Ať už jsou příčiny jevů jakékoliv, respektujte stav událostí, které k vám přicházejí. Respekt ale nemusí být souhlas. Souhlas, nebo nesouhlas je jen statický postoj, existující často nezávisle na míře poznání. Dynamický postoj po respektu je až ve fázi konání.

Respektujte relativitu. Co je relativní a co je absolutní. Doporučuji k tomu pochopit úplný význam slov „NIC a NIKDY“ a jejich důsledky, které se promítají na váš život. Podle mne je „NIKDY“ konečný stav s nekonečným průběhem.

Poznámka: Charakter pojmu NIKDY opravdu není ve smyslu „Nikdy už nechci jíst škubánky (!)„. Žijeme ve Vesmíru, který je svým způsobem nekonečný. Dokážeme jej pochopit přesto, že jej zcela nepoznáme. Dokážeme do absolutní množiny „NIC nebo NIKDY“ umístit pravděpodobnou podmnožinu „Vesmír“ a do něj relativní podmnožinu „Můj svět“.

Teprve v něm pak fungujeme na principu alternativ, pravděpodobnosti, relativit a nikoliv absolutorií. Jsme jaksi relativní vícerozměrní tvorové, kteří nedostatečně vnímají absolutní rozměr NIKDY. Mohou se však svými schopnostmi alespoň pokusit jej pochopit.

[7] Neprojektujte budoucnost

Vývoj událostí nelze lineárně extrapolovat z minulosti do současnosti, zejména pokud je založen na krátkodobých, lidmi formovaných procesech. Nesnažte se proto budoucnost odhadovat, ale aktivně ji tvořit.

Většina záruk vytvořených lidmi pro budoucnost přestává platit právě v okamžiku, kdy jde o podstatné věci. Proto nemá smysl se na to spoléhat. Průběžně revidujte své, nebo cizí děděné informace. Ne všechny staré pravdy a pranostiky našich předků fungují v době, kdy se nevratně mění současné podmínky.

[8] Neočekávejte slepě

Pasivní očekávání přináší zklamání. Nečekejte, až se něco „samo“ vyřeší. Nic se samo nevyřeší. Pokud to vyřeší někdo jiný s projekcí na vás, nebude to většinou ideální stav pro vás. Hledáním následných kompromisů k řešení spotřebujete více energie, než kdybyste to vyřešili podle sebe. „Samo“ se může cokoliv jen pokazit.

Události přicházejí rychleji, než je umíte zpracovat, bez ohledu na to, jak podstatné jsou pro Vás. Vyrovnejte se s tím, univerzální řešení neexistuje. Řešení vhodné právě pro vás existuje, tvoříte jej pouze Vy sami. Stabilní JISTOTA neexistuje, nejvíce se jistotě blíží pouze teze „úplná jistota neexistuje“. Kromě toho co se musí [3].

[9] Žijte šťastně

Obecný pocit štěstí vztahujte k hodnotám, které přesahují jednotlivosti a mají spíše absolutní vyjádření. [5] Příklad? Jednoduše schopnost žít je dobrý důvod k vnitřnímu štěstí.

Na to se dá nabalovat více konkrétních důvodů z čeho být šťastný. Však vy už víte co… Relativní hodnoty nesnižují svoji jakost tím, že jsou jen relativní. Používejte relativní hodnoty, radujte se z ních, budujte s nimi své blízké i vzdálené cíle. Ale stále s vědomím jejich relativity. [6]

[10] Važte slova i činy

Jak se říká, „kecy nemaj cenu„, takže ani toto nejsou spásné rady nebo kázání. Samoúčelné množení slov „jen tak“ je zbytečné. Kdo podle sebe ví všechno nejlíp, je často hlupák.. V textu jsou proto slova pochyb: Možná, myslím, podle mne, patrně, připouštím…, kterými respektuji relativitu [6]. Jsou tedy jen doporučení, co mi funguje. Teprve naplněním v činech u mne dostávají slova smysl.