Archiv štítku: internet

O webových komunitách

původní text je na Wayback Machine z roku 2007

Poznámka k tomu, čeho jsem součástí

Nejrůznější internetové a virtuální komunity jsou záležitost starou, jako samotný internet. Vyvíjely se jak formou, tak vnitřními vztahy. Dnešnímu uživateli už možná nic neřeknou zkratky BBS, nebo IRC. V Čechách si můžem vzpomenout na jeden z prvních konverzačních portálů – Mamedia, dodnes fungující jako MAGEO. Chápu je jako komunity, které pro nás měly a mají nějakou roli. Ale jakou?

Pohledem zpět se ptám: Jsou takové virtuální SKUPINY ve výsledcích za svou dlouhou dobu nějak produktivní? Jsou v něčem všeobecně přínosné nebo hodnotné? Mohou mít nějaký smysl vycházející z chování celého kolektivu, nebo se nic takového vlastně ani nečeká? Jsou případné hodnoty pouze virtuální, nebo se dají promítnout do reálné existence? Myslím DLOUHODOBĚ.

Nejsem si jist.

Kdekdo se dnes vyjadřuje k blahodárnostem sociálních sítí, webových komunit a jiných internetových kratochvilek. Kdejaká online celebrita má plná ústa moudrých analýz o tom, jak web 2.0 (nebo cosi podobného) přináší světu nové hodnoty, nebo chování. Když je posuzuje, častokrát optikou ekonomiky, která se tváří jako jediné vhodné měřítko pro lidskou aktivitu. Nemyslím si to tak jednoznačně. Ačkoliv nepochybuji o tom, že komentátoři mají dobrý pozorovací talent. Vyjadřují se mistrně k tomu „co vidí“. K tomu přidávají ještě to, co bych shrnul do „přání je otcem myšlenky“. Pokud se soustředím zejména webové komunity, pak si nemyslím, že tyto komunity samy o sobě nějak významně přispívají k tomu, co by si většina hlasatelů web-dvanula přála, nebo stále přeje. Bez existence konkrétního smyslu se z komunity postupně stane bezcílná selanka se stále chaotičtějším chováním a se stále jednoduššími cíli. Ekonomický zájem do nich implementovaný (kontextová reklama, publikace v placených médiích, platba za sdílený obsah) to spíše ještě urychlí.

Nemám proto potřebu to dále podobně komentovat.
Mám spíše potřebu ptát se, hledat a realizovat.

Rád bych udržel téma u opravdu podstatných věcí. Je jisté, že v menších měřítcích konkrétních případech, u jednotlivců, i miniskupin se najdou osobnosti, kteří svým dílem přispějí k dosažení smysluplných výsledků. Výsledky se reálně promítnou na jednotlivce i na skupinu, která jej podpoří. Ale to je častokrát opravdu pouze v „triviálních úkolech“ nebo v malých skupinách. U komunit to není tak jednoznačné. Na masívní podněty komunit se například změnil postoj ke sdílené hudbě. Naproti tomu se však vyformoval postoj skupin, který nové myšlenky a přístupy komunit redukuje podle nějakých pravidel. Ptám se proto, zda přes tyto lokální výkyvy může vzniknout nějaký dlouhodobý “ a obecně přijatelný zisk“ pro širší společnost? Jsme schopni si nějaké přínosy vůbec uvědomit? Jakou roli v tom hraje nebo nehraje psychologie, ekonomika, prostředí, politika, geografie?

Má-li být sociální skupina nějak dlouhodobě produktivní a přínosná, tak se patrně musí chovat jinak. Za současných podmínek komunit (míra uvědomění, sociální inteligence, reálné zdroje a další dispozice jako např. fyzický kontakt…) nemůže dosáhnout svých cílů. Takových, které si spíše přeje, čeká na ně, než by o ně aktivně usilovala.

Myslím si, že je tedy vhodné usilovat o tvorbu skupin. Svou aktivní činností by měly mít „objektivně lepší“ výsledky, než pasívní masové komunity. Vycházím zejména z toho, že členům půjde o součinnost kvůli nějakému cíli, ne být pouze členem ve stádě a užívat z toho definované přínosy. Nevěřím, že se z dostatečně velké, nebo profilované komunity stane perpetum mobile, generující smysluplné hodnoty. V ideálním případě vznikne akorát tak samostatně běžící generátor chaosu.

Jak by se měly tedy chovat? Přemýšlím:

Skupina s šancemi na výsledky a dlouhodobý úspěch bude mít spíše tyto parametry:
– společný produktivní cíl, nebo srozumitelný zájem
– signifikantní podmnožinu aktivních osobností
– nezávislost na svém nosiči sdílení
– schopnost aktivní komunikace v zájmu cíle
– z jejího cíle je možno extrahovat přínos pro skupinu, následně pro jednotlivce.
– nepoužívání kolektivní odpovědnosti, ale osobní odpovědnosti
– minimální tendence ovládat skupinu, členové mají své samoregulační nástroje
– skupina má tendenci se zkvlitňovat, přestože to znamená osobní vklady do skupiny
– skupina doopravdy realizuje a umí pocítit vlastní výsledky, ne že o nich pouze komunikuje
– řízení skupiny vykazuje kolaborativní, gridové charakteristiky

Dnešní komunity vnímám spíš s těmito charaktery:
– vznikají i zanikají živelně, nejčastěji z podnětu uspokojení
– nemají žádný cíl, mají neproduktivní cíl, nebo mají cíl, který je odvozený od mylných předpokladů.
– není jasné, co by mělo být po dosažení cíle (pokud je takový vůbec definován a pokud je možné jej dosáhnout)
– nespoléhají, ani nepotřebují mít osobnosti které komunitu naplňují, pro ní je výhodná zejména velikost, anonymita a uniformita
– nedokáží si uvědomit hodnotové vztahy, neumí používat hodnoty ve prospěch okolí, maximálně ve prospěch jednotlivce
– jsou životně závislé na technologii, která umožňuje definovat ji jako skupinu (když nebude, skupina zmizí)
– iniciátor bývá mimo hlavní skupinu a je defakto jejím odděleným řízením. Pokud to tak není od začátku, tak k tomu spíše směřuje. (otevřeně, nebo skrytě)
– zhodnocení výstupů vzniklých komunitou je spíše v zájmu jednotlivců, nioliv v zájmu komunity, natož ve smyslu dosažení nějakého společného cíle.
– v komunitě se používají stále složitější pravidla, která ji nakonec rozloží, znefunkční
– jednotlivec se nijak neztotožňuje, nechce, není nucen se s komunitou ztotožnit, neuvědomuje si ji, přestože v ní podle ukazatelů je.
– jednotlivci třeba nemají ani vlastní cíle, které by komunitě a tedy i jim podstatně prospěly.
– jednotlivci necítí potřebu něco skupině přinášet. Stane se tak pouze jako vedlejší produkt, když to přináší něco jim.
– je tendence pasivně přijímat direktiva s nejasně definovanou kolektivní odpovědností a zbavením se osobní odpovědnosti.

Může být taková komunita „nositelem pokroku“?

Těžko. Pokrok většinou realizují jednotlivci, nebo menší koncentrované skupiny které zpravidla vědí, čeho chtějí dosáhnout. Nedělají to náhodou!
Pokud v pokroku hrají nějakou roli velké komunity, pak pouze jako media, na kterém se tento pokrok realizuje.

Může být komunita nositelem, nebo prostředím směřujícím k úpadku?
Snadno. Když převládne falešné povědomí o schopnostech komunity, do které však nepřispívají jednotlivci tak, aby se komunita nějak obohacovala. Když se začne používat manipulace. Když nevznikne aktivní koncentrace a prosadí se uspokojení. Zjednodušeně řečeno: každý by se jen vezl a nikdo nechce tlačit. Setrvačností to může chvíli vydržet, ale po vyčerpání rezerv, prvního vkladu, nebo přirozených zdrojů komunita snadno zmizí. A jednotlivci to ani nemusí pochopit.

Jsme v situaci, kdy je nevyhnutelné řešit problémy, které jednotlivec nemá šanci sám rozeznat, natož vyřešit.

Stačí nám na to užívat si komunity, okrášlovat je kosmetikou a cetkami, nebo spíše budovat produktivní skupiny?
Je možné transformovat prakticky neproduktivní komunitu do produktivní skupiny?
Lze spoléhat pouze na statistiku, že z dostatečně velké komunity se možná vyloupne kvalitní skupina?
Jsme schopní se vzdát jednoho pro druhé?

Zajímají mne odpovědi. Zajímá mne váš názor na myšlenku, nejlépe když bude podpořený vlastními skutky.
V tuto chvíli nečekám váš názor na nějakou minulost, na formu tohoto článku, na mne, na úpravu blogu a podobně.

Pište je prosím do komentářů, nebo i e-mailem.

 

Budoucnost internetu?

Těžko si hrát na vizionáře v roce 2007

Intro

Těžké je být vizionářem. Prostě proto, že to je hlavní vstupenka do síně smíchu, nikoliv slávy. Dávám tedy možnost se mi vysmát. Smích prý prodlužuje život. Doufám, že později smích nechytí kyselou příchuť.

Používám pojem internet. O samotném pojmu už se napsalo tolik slov, až to hezké není a jsme pořád tam kde jsme. V mém případě to je velmi obecné označení. Proto se tedy prosím zdržte komentářů typu „Píšeš o internetu, ale to nevíš, že jednou bude Internet 2-3-4 …28, který bude úplně jiný-lepší-puntíkatý!

Ne. V mém případě to je stále jediný pojem. Vnímám jej jako kolektivní nástroj informační společnosti. Popíšu některé jeho vlastnosti, o kterých přemýšlím v souvislosti s jeho  — a naší, tedy i vlastní budoucností.

Diverzifikace, růst, úpadek

Ať už budeme mít jakkoliv bujnou představu o nekonečných možnostech internetu, ve skutečnosti to bude popsatelné spíše jako rozrůznění jednou konečného objemu, než neskutečné nabývání na počtu, nebo nabytí dalšího objemu a nekončících možností.
Také virtuální svět nalezne své limity, protože bude stále propojen se světem reálným. Nedovedu si představit zcela oddělený virtuální svět od toho světa reálného. Limity růstu bych neviděl v tom, že dojdou volná čísla IP adres, (ještě jeden lepší link) nebo už nebude místo na galaktickém harddisku.
To problém rozhodně nebude. Problém bude udržet konzistenci všeho tak, aby se ještě dalo hovořit o funkčním systému. Komunikační médium se rozrůzní natolik, že začne být svou různorodostí samo sobě problémem.

Z toho pak vyplyne východisko vedoucí medium ke svému vlastnímu omezení. Ovšem toto následné omezení může být až nebezpečně blízké fatálnímu a nevratnému. Pro alespoň nějakou funkčnost se budeme chtít vrátit krok zpět, ale tam už ten nižší vývojový stupeň nebude, protože bude tržně nahrazen tím vyšším. Budem proto jen „šátrat nohou ve vzduchoprázdnu“.

Projevem fatality bude postupná ztráta těch prvozákladních vazeb. Budou existovat pouze složitě vystavěné nadstavby, neukotvené nijak jinak, než na sebeodkazujících referencích a paralelách. Nebude vazba na svých původních, zmizelých, vývojem překonaných předchůdcích.

Jako modelový příklad bych uvedl stav, kdy každý jednou bude umět komunikovat pomocí holografického komunikátoru na hrudi, ale defakto už nebude umět zvednout staré telefonní sluchátko a vytočit číslo kruhovým číselníkem.

Přes zdánlivou směšnost takových příkladů se do nich můžeme celkem snadno dostat. Problémem ještě o řád těžším bude, když při potřebě obyčejného zatelefonování už nebude fyzicky existovat ani to sluchátko s kruhovým číselníkem.

Uzavřenost a zpoplatněnost informací

Z počátku bude informační prostor rozvíjen až do limitů praktické zpracovatelnosti informací. Je snadné generovat gigantické množství informací a dat, ale o to více těžší je, se v nich orientovat. Privilegium v orientaci budou mít jen ti nejschopnější a tudíž také nejmocnější. A oni své moci budou dostatečně využívat.
Bude nezbytně nutné veškeré informace stále více filtrovat, dělit a třídit. Bude v zájmu těch, kdo budou mít nad informacemi kontrolu, tvořit uzavřenější lokální enklávy, separovat je například do registrovaných webů, společenství. Tak bude pro ně snažší se s velkým objemem informací a jejich spotřebitelů vypořádat.
Extrémní fáze tohoto stavu bude sice dávat dojem, že je stále internet všeobsahující, uspořádaný a plný volně dostupného obsahu (tj. informací), ale to bude pouze dojem z neznalosti, nebo z nemožnosti poznat skutečný stav. Prakticky bude celkově nepropojený, svázaný a sekulární a nekomunikativní.

Reklama všude

Volný přístup k informacím bude pouze lokální (lokalita nebude podmíněna geograficky, ale zájmově), pouze k referencím, nebo k reklamě (tj. taky referencím). Uživatel takové sítě bude vlastně procházet pouze prázdnými chodbami, plnými reklamních nápisů, zvoucích na placený obsah.
Jakýkoliv hodnotnější (nebo zhodnotitelný) obsah, či reálné informace budou uzavřeny pod registrační procedurou, a pak budou i nějak ohodnocené. Placené mohou být už na úrovni poskytnutí internetového připojení, nebo paušálně přímo z vašeho soukromého účtu. Jakkoliv.
Všeobecně budou na internetu existoval už pouze PLACENÉ informace, ovšem častokrát nebudete schopni rozlišit ani ovlivnit, jak a komu je platíte, ani v jaké výši. Dozvíte se to až v okamžiku, kdy to nebude možné vrátit zpět.

Konvergence a decentralizace

Internet po technické stránce přenosu médií přestane být odlišitelný od jiných metod, např. satelitních televizí nebo rádia, tak, jak je známe dosud.
Budoucí inkarnace osobních komunikátorů, televizí a rádií budou silně ovlivněny okamžitými způsoby tvorby, zpracování a doručování informací. Budou (už jsou) proloženy nelinearitou, zdánlivou decentralizací a prvky řízeného chaosu.
Praktický stav decentralizace bude však velmi protikladný, protože bude ve svém provedení zároveň centralizovaně kontrolovaný a pro uživatele zároveň bez jednotné rozpoznatelné linie, která by vyjadřovala jasně závislou hierarchii. Bude vše kontrolováno ve formě, která bude dávat dojem že není.
Je pravděpodobné, že se logicky oddělí statut informace od svého fyzického (to známe už dnes), nebo také elektronického nosiče a cílový zpracovatel bude reálně platit za informaci aniž by musel komplikovaně řešit její momentální nosič (způsob připojení, čtení, jazyk, syntaxi).
Eufemicky řečeno: je možné že budem mít nějakou možnost si napumpovat data rovnou do hlavy. 🙂 Samozřejmě i s tou kontrolou.

Úplná ovladatelnost svobod

Pokud nebude nějak konkrétně ošetřena internetová komunikační neutralita a hlavní principy nakládání s informacemi, tak internet jako svobodný zdroj (nosič) informací defakto zanikne.

Zanikne silou nadnárodních společností a zájmových skupin, přestože bude jednotlivými lidmi, částí uživatelů intenzivně požadováno, aby neutralita nezanikla. Nebude to ze dne na den, nebude to pravděpodobně nějakou silovou intervencí.

Bude to postupným zkomplikováním svobodných možností uživatele internetu. Každý sice bude mít „svobodnou“ volbu téměř k čemukoliv, ale prakticky tuto volbu nebude moci využít.

A pak ji obyčejný uživatel ani nevyužije (ekonomicky by to neunesl). Bude využívat pouze nastavené, tedy pro něj i ekonomicky únosné, ale zato také dobře kontrolované služby.

Kontrola Velkým Bratrem

Kontrola nad jakýmkoliv obsahem přejde postupně od jednotlivých uživatelských řešení, přes všeobecná řešení k ISP, dále jejich logicky nadřazeným jednotkám, nebo k výkonu moci, tj. k nějakým centrálnějším Velkým Bratrům.

Nevím, kdo jím bude, ale určitě se někdo najde, kdo po tom touží jím být. Způsoby kontroly čehokoliv důležitého pak umožní vyvinout další silové metody jak fakticky prosazovat moc.

Je mylné se domnívat, že to prostě není technicky, nebo společensky možné. Možného je hodně. Možné je dokonce i to, co si nepřejete, aby bylo možné.

Příklad? Před pár lety bylo nemožné udělat fotografickou mapu celé Zeměkoule s detaily několika desítek centimetrů. A ještě ji zpřístupnit široké veřejnosti. Dokonce tak dokonalá firma jako Microsoft si na tomto úkolu vylámala zuby, její mapy nebyly kompletní, servery byly častokrát přehlcené a zoufale pomalé.

Dnes je Google Earth (a nejen on, není zdaleka jediný!) komplexním mapovým systémem, který nachází stále nové směry vývoje. Google Maps mapuje vybrané oblasti ve 3D a panoramatech a nezůstane jen u toho. Proto si myslím, že překonání technických potíží je pouze malá zábrana v realizaci myšlenek, které budou mít jako nosič internet.

Chybné vyhodnocení informací

Informace se budou ve svých nejrůznějších formách stále více diverzifikovat. Bude prakticky nemožné pojmout jeden druh informací (jakousi tematicky čistou výseč) kvůli zpracování, protože budou tak podstatně provázány s ostatními, že by se vyčleněním zásadně ztratila jejich informační hodnota.
A zpracovat „vždy všechno“ pochopitelně nebude možné. Informace získá svou praktickou hodnotu pouze vyhodnocením a následným promítnutím do reality. Když to selže díky komplikovanému internetu, nebo díky naší neschopnosti vyhodnocovat, budeme mít sice informace, ale budou nám k ničemu.

Inflace referencí

Dalším problémem bude nadbytek referencí, které se mohou zdát jako informace, ale informací vlastně nebudou. (Příkladem je odkaz na nejlepší vtip o blondýnkách jaký jsme kdy slyšeli).

Přestože budou reference dočasně funkční v rámci ekonomiky. (Přikladně model bankovek, které zastupují reálné hodnoty, příkladně model URL referencí, na jejichž koncentraci fungují veškeré katalogy a vyhledávače, včetně reklamy) Přemíra nevhodně zpracovaných nebo nerozlišených referencí může zapříčinit zhorucení metodik na zpracování těch skutečných informací.

V nadměrném důrazu na reference přestane být společensky (nikoliv fakticky) zajímavé se zabývat skutečnými informacemi. Pak se může stát, že bude reálných informací nedostatek (nebo budou nedostupné veřejně), zato však bude všude nadbytek zcela nepoužitelných, ale zpoplatňovaných referencí. Skutečné informace, tj. bez referenčního balastu budou novými, referenčně orientovanými metodami nezpracovatelné.

Zmatení významů a jazyků

Dalším problémem může být jakési zmatení nejednoznačných jazyků. Kolikrát se vám stalo, že jste vyřkli nějakou poznámku v moderním žargonu své sociální skupiny? Ovšem zrovna nevhodným způsobem, před nevhodným posluchačem, nebo v nevhodném kontextu, či prostředí? Výsledkem bylo nepochopení.

Váš jazyk byl sice přesný v daném kontextu, ale všeobecně nefunkční. Pouze lidské vědomí o chybovosti dokázalo flexibilně zareagovat a zpracovat jinak zcela nestravitelnou informaci na informaci stravitelnou: Řekli jste to znovu a jinak.

Pokud budoucí počítačové algoritmy umělé inteligence (AI) budou schopny zpracovat dynamicky se měnící kontextový jazyk, pak je snad riziko nižší. Jinak si myslím, že je reálná hrozba v nárůstu neočekávaných chyb v komunikaci.

Identita zcela známá

Osobní identita jednotlivce pohybujícího se na internetu už nebude jiná, než zcela známá. Dokonce to bude společensky uzákoněné, nutné a možná že i nevědomou (= zpracovanou) společností vítané.
Systematické metody koncentrace osobních dat nakonec dospějí do stádia, že uživatel bude nevyhnutelně identifkován a pak už bude prakticky nezrušitelně veden jeho virtuální otisk (i více paralelních), který se každou činností uživatele sítě bude permanentně zpřesňovat a aktualizovat.
Jak toho nejsnáze dosáhnout? Postupnými kroky bude uživatelům sítě podsouváno zbavení jejich anonymity. Hlavní metodou již dnes je — a bude i nadále nabídnutí výhod za zbavení anonymity.
Tedy znatelné znevýhodnění, pokud ty výhody záměrně nevyužije. Současně s tím dospěje společnost k dalším diverzifikacím, napříč reálným společenským skupinám. Pokud dnes rozeznáváme živelně vznikající skupiny lidí, kteří mají nějaký podobný, nebo měřitelný parametr (např. programátoři webů 2.0, nebo blogerky) pak je tato skupina ještě víceméně neovladatelná a prakticky volná. Kdokoliv může vstoupit a vystoupit jak je libo.

Virtuální kasty

Budoucí mechanismy (ať už komerční, nebo nekomerční) však budou stimulovat vznik skupin s mnohem pevnějšími vazbami. Defakto virtuální kasty. Zájem těchto skupin může být jak společný, tak pouze zdánlivě společný. Tedy může být kasta účelově vzniklá a její členové pouze nevědomky poslouží někomu, kdo kastu dokáže efektivně zneužít.
Jednotlivé společenské skupiny budou mít tendenci stále větší izolace od ostatních. Ve skutečném světě nemusí být jejich izolace patrná, ale v informačním virtuálním světě může být tak zásadní, že se to nakonec promítne i do reálné skutečnosti.
Rozpor mezi skutečnými a virtuálními skupinami může vést ke společenskému napětí i k reálným problémům jednotlivce (problémy zdravotní, neurozy, psychické dysfunkce, asociální chování a podobně).

Závislost a návyky

U lidí, kteří svoji práci a životně důležité procesy budou realizovat s větší, nebo menší pomocí počítačů (tj. prakticky také internetu) bude (a už mnohdy je) skutečně existenční otázkou jeho nepřetržité fungování.
Nefunkčnost, zapříčiněná výpadky datové nebo elektrické sítě, bude mít fatální následky v provozu jeho práce i života a na veškeré fungování jeho činností. Regenerace z přerušení může být násobně delší než jakkoliv krátký výpadek a pravděpodobně bude s nenahraditelnými ztrátami.
Ztráty nebudou ani tak datové (záloha statických dat bude praticky to nejjednodušší). Problémem bude zpřetrhání okamžitých virtuálních vazeb, které budou funkční pouze v reálném čase.
Takových realtime služeb bude stále více sa budou se profilovat jako nezbytně nutné. V dnešní době si každý dovede představit instantní komunikaci pomocí mnoha metod. Ta ale ještě není nezbytně nutná. Principielně lze závislosti rozšířit nejen na tuto komunikaci.

Nepřetržitý servis

Budoucnost nepřetržitých služeb si představuji jako instantní zapojení do stále běžících procesů typu: permanentní obchodování za účelem protnutí optimální nabídky a poptávky (v určitých formách již dávno existuje), nekončící aukce, monitoring životně důležitých procesů (např. klimatizace, zdravotní informace a podobně), nepřetržitý monitoring bezpečnostních procesů (lokálních i globálních), nepřetržitý monitoring sociálních vztahů.

Dále třeba zapojení do permanentní virtuální zábavy, která bude jednotlivci přinášet odreagování, aby se ze všeho ostatního nezbláznil úplně. Vše bude provozováno na globální úrovni.

Jedinec navyklý na tyto služby bude v případě náhlého přerušení vykazovat známky stresového chování, destabilizace osobnosti a neschopnosti samostatného vnímání okolí a vlastního rozhodování. Bude se cítit neinformovaný, okradený a nahý uprostřed nebezpečné přítomnosti.

Bude se sám snažit o okamžité připojení do sítě. Lokální odpojení nebude pro síť jako takovou příliš podstatné, ale může být velmi závažné pro jednotlivce, který dosud tuto síť využíval. Pokud to připomíná film Matrix, tak to je správně.

Stále vyšší náklady

Přes vývoj zdánlivě vedoucí ke zefektivnění a optimalizaci, začne být provoz budoucích komunikačních kanálů stále nákladnější službou. Se současnou expanzní surovinovou a energetickou spotřebou je tendence ještě k rychlejšímu dosažení takového stavu. Je lhostejno, co všechno bude pro jedince jakoby „zadarmo“ pokud tyto služby zaplatíme jako uživatelé jinde, později, jinak.
Zpravidla vlastní prací nebo ekonomickou svobodou, tedy následně daněmi, nebo jiným nenávratně zmizelým bohatstvím. Nákladnost bude v získávání energie na provoz stabilní sítě, Náklady vzrostou na její všeobecnou, nebo lokální bezpečnost.
Náklady nakonec vzniknou i na další rozvoj, pokud okolnosti dospějí do stádia, že stávající řešení svými limity už nebude vyhovovat. Čekejme, že náklady nebudou skokové, nebudou jednou za čas, nebudou v době, kdy se sami rozhodneme. Budou permanentní, neodkladné a stále se zvyšující. Nebudeme je stíhat platit, ale budem nuceni.

Kriminalita a represe společnosti

Spolu se všemi předchozími kroky vývoje budou vznikat i nové, alternativní a dnes dalece netušené způsoby nespolečenského chování jednotlivců a skupin. A zároveň také represívních protiakcí. Bude mimořádně nepřehledné nejen chápat, ale i realizovat veškerá společenská pravidla, která budou společností nastavena pro její vlastní fungování.
Důsledkem může být stav, kdy se jakýkoliv jedinec velmi záhy, defakto svým narozením dostane do fáze latentního společenského problému, společenského dluhu, společenské nebo virtuální kriminalizace (například spotřebou nějaké hodnoty, na kterou nebude mít už z principu zdroje pro úhradu) a závislosti ve virtuální síti společenských vazeb.
V následném (ne)vzdělání jedince nebudou podporovány metody vedoucí k rozklíčování tohoto stavu, ani metody k následnému vyřešení v rámci jeho přirozených dispozic. Účelově formovaná „informační“ společnost může takto účelově omezeného jedince vhodnými informacemi velice snadno virtuálně kriminalizovat a tím jej také zneužít pro své potřeby. Vytvoří tak nejdříve virtuálního otroka, který bude kvůli fungování virtuality otrokem zároveň i ve skutečném životě.
Odebrání přístupu k informační společnosti se bude rovnat defakto zavřením do vězení na samotce. Takový vězeň může dostat pouze práva přispívat do systému, ale nebude mít možnost z něj cokoliv hodnotného čerpat.

Závěr

Prozatím úvahy ukončím. Všechny naznačené postřehy ještě nelze brát, jako jednoznačné a nevyhnutelné. Dávám je k diskusi. Při současném vývoji informační společnosti je však považuji principielně za spíše pravděpodobné.
Východisko, které by mohlo omezit negativní dopady takového vývoje, je včasné všeobecné uvědomění si těchto možných budoucích procesů, nebo stavů. A pak přijetí konsensuálních, umírněných a všeobecně přijatelných opatření, vedoucích spíše k vyhnutí nepříjemným následkům.
Opatřením, které budou mimo zájmy politické, korporátní, nebo primárně ekonomické. Budou to zájmy zejména osobní a lidské. Založené na vlastní sebekontrole, skromnosti a spolupráci.
Opatřením, které udrží internet (jako veřejný komunikační kanál) ve funkci rozumně použitelného nástroje, jenž společnosti usnadňuje komunikaci. Nikoliv jako hlavního funkčního prostoru pro společenské chování. Nikoliv jako katalyzátor budoucí přetechnizované existence. Nikoliv jako nástroj na prosazování moci.

Epilog

Málo platné, ale nahlíženo z odstupu, ještě stále jsme podřízeni hlavně biologickým procesům. Vývoj biologický je násobně pomalejší než vývoj technologický. Je také násobně prověřenější, odladěný a v energetických obězích uzavřený. A při dodržení jednoduchých pravidel i násobně bezpečnější.

Pro budoucí udržitelnost společnosti a její vnitřní komunikace si tedy myslím, že je snažší udržet technologický vývoj na uzdě, než se snažit obojí nespoutaně akcelerovat. V naivní dobré víře cesty ke skvělé budoucnosti, anižbychom ještě znali případné následky.

Budem k tomu potřebovat hlavně sami sebe. Protože jakmile to udělá někdo za nás, udělá si to hlavně podle svých vlastních potřeb.