Kolektivní strategie

Pokud hledáte po internetu, najdete jen málo konkrétních informací týkajících se strategií. Je to totiž jedna ze znalostí, o které se lidé neradi dělí. Zvlášť, když jim znalost strategie přináší přímou, nebo nepřímou výhodu před ostatními. Pokusím se v tématu zorientovat.

Související termíny

  • strategie — dlouhodobější metodika k dosažení cílů
  • Životní strategie — konkrétnější pojem předchozího slova
  • Taktika — krátkodobější metodika dosažení cíle
  • sociální skupina — množství lidí s konkrétnější identifikací
  • kolektiv — skupina osob formálně či neformálně sdružená z důvodů společného zájmu, cíle či nějaké společné činnosti
  • komunita — skupina lidí s identifikovatelnými zájmy
  • groupthink — skupinové myšlení s degenerativním projevem nebo vývojem
  • teorie her — exaktní popis různých druhů mezilidských interakcí, některé hry vyžadují jednoduché i pokročilé strategie
Příklady z přírody

Mezi mnoha rostlinami a rostlinnými společenstvími existují vyvinuté životní strategie, které přispívají k prosazení svých „rostlinných životních zájmů“ Jde o různé způsoby osidlování úrodné půdy, rozšiřování nebo obhajoby životního prostoru, symbiotického soužití, mezidruhové výměny živin, nebo sdílení prostředí, zdrojů, energií (např. světla, nebo vody)

Když zvířata, například smečky vlků loví, dělají to s pomocí propracovaných kolektivních strategií a taktik. Jejich chování je z  části geneticky dané, z části naučené. Přesto lze pozorovat i méně běžné chování jedinců uvnitř smečky, které do loveckých strategií přináší jistý druh inteligence, nebo jedinečné zkušenosti. Používají je zkušení vlci, vůdci smečky. Je zřejmé, že je takové chování nakonec výhodnější pro úspěch celé smečky i jednotlivců.

Existují i kombinace, kdy je symbiosa provázána mezi rostlinami a živočichy. Rozpoznání a abstrakce životní strategie v přírodě je pro vědu stále velmi inspirativní. Je však sporné hovořit o aktivní a cílevědomé kolektivní strategii. Organismy se tak chovají zejména na základě přírodního výběru, nemají plně rozvinuté vědomí.

Abych však příliš neuhnul od tématu, v této analýze se budu zabývat strategiemi jako vědomou lidskou činností.

Médiem pro sdílení kolektivních strategií je kontextová a strukturovaná informace, přenositelná v místě i čase. Informace se postupně dají akumulovat do know-how. Čili vědět jak na to…

Co je cílem kolektivní strategie?

Stručně řečeno nalezení efektivní cesty nebo metody k dosažení společných zájmů, které by jinak nebyly pro jednotlivce dosažitelné.

Nemožnost okamžitého dosažení cílů pro jedince i skupiny může být zapříčiněna objektivními překážkami, ale i překážkami subjektivními, společenskými, zákonnými, nebo mocenskými. (tedy např. překážkami nastavenými od jiných skupin). Lidé formují kolektivní strategie jako cílevědomé konání jdoucí za nějakým cílem.

Příkladem prosazování vlastních zájmů s pomocí kolektivních strategií, je korporativní společnost. Korporace není stejnorodá skupina fyzických nebo právnických osob, ani nějaký homogenní kolektiv. Zpravidla se jedná o vertikální strukturu více lidí, která je účelově vytvořena. Slouží zejména ve prospěch lidí kteří jsou v jejím hierarchickém žebříčku nejvýše. Korporace má vyvinuté vlastní strategie pro vlastní existenci a dosažení úspěchu. Ostatní, kteří mají s korporací nějaký vztah, na tomto úspěchu mohou participovat, nikdy však zásadně.

Prozatím mějme k termínu „Kolektivní strategie“ neutrální vztah. Dále v textu si napíšeme, jak lze KS používat, ale i zneužít.

Co není kolektivní strategií

  • úsilí jednotlivce nebo malé skupiny, který pro své zájmy využívá, podněcuje nebo přímočaře motivuje skupinu jiných lidí, byť to je veskrze bohulibá činnost, dílem přinášející zisk i ostatním
  • nekoordinované chování lidí, které vykazuje podobnost, nebo má podobné cíle, ovšem tito lidé nemají povědomí o tom, důvod ani zjevný zájem spolupracovat
  • krátkodobá součinnost jednotlivců pro dosažení jednoho nejbližšího cíle, Po dosažení cíle okamžitě mizí další  potřeby spolupracovat
  • chování přímočaře motivované sexualitou. Ať už se motiv skrývá sebelépe, sexuální pud má vždy individuální zájem a proto v něm nakonec vždy selhávají pokusy o kolektivní spolupráci.

Dlouhodobě nefunkční strategie vedoucí k destrukci

  • přímé nebo nepřímé tresty za pozitivně motivované činy
  • pěstování a podněcování k osobní podlosti jako způsobu postupu výše v hierarchii
  • podpora a systematická podpora groupthinku jako zdánlivý nástroj kolektivního know-how
  • atomizace přirozeně vzniklých skupin na jednotlivce bez motivací spolupracovat
  • dezorientování člověka a následná indoktrinace, ideové zotročení

Charakteristika struktury organizací které mohou používat kolektivní strategie

  • organická — přírodní rozvoj, adaptabilita, nekonzistence struktury, životaschopnost
  • centrální hierarchie — strukturální vedení, delegování odpovědnosti
  • síťová koordinace — nastavená pravidla, více výkonných uzlů, vyžaduje čas pro strukturalizaciPozitivní motivace ke kolektivní strategii
  • šance, že sdílení výsledků kolektivu přinese více hodnot, než nesdílení
  • šance že člen kolektivu dosáhne jemu přijatelné společenské pozice která je lepší než bez ní
  • vědomí svobody v rozhodnutí o svém setrvání v kolektivu
  • vědomí že individualita není překážkou ke spolupráci

Dílčí metodiky a postupy pro strategie

  • sdílení ideí a informací — aby byl důvod proč realizovat konkrétní strategii, musí existovat idea, nebo kolektivní cíl, s kterým se dostatečně identifikují členové kolektivu. Vnitřně může být tato idea vyřčena, detailně rozpracována. Pokud není idea dostatečně srozumitelná, může se stát že kolektiv spolupracuje ale jednotlivci mají rozdílné ideje i povědomí o tom, že jsou rozdílné.
  • průběžná aktualizace informací
  • vzájemné učení a podpora mezi jednotlivými členy
  • inovace a rozvoj nových metodik
  • koncentrace a revize know-how
  • samostatné, distribuované rozhodování o dílčích rozhodnutích
  • komunikace a síťové propojení více uzlů — kolektiv je tím soudržnější a homogenní, čím mají jednotlivé uzly více styčných receptorů, tedy vazeb na ostatní uzly. Ovšem pozor, v této topologii platí určitá omezení. Příliš komplikovaná síťová vazba zatíží kolektiv nefunkční komunikační agendou. Příliš bohaté komunikační uzly směrované mimo kolektiv jsou poteciálním ohrožením tohoto kolektivu.
  • vhodná topologie sítě — v rámci efektivity je vhodné udržovat síťové vazby jednoduché, přestože mohou být duplicitní. Neměly by být pro členy kolektivu neprůhledné, chaotické a nečekaně měnitelné.
  • sebekontrola — na první pohled poněkud nepopulární ctnost, která omezuje bezbřehou svobodu chování jednolivce. Důležitá pro udržitelnost vztahů.
  • nezávislost — člen kolektivu by měl mít nepochybný pocit, že přes sdílenou kolektivní dohodu je ideově nezávislý. že může kdykoliv vystoupit ze smluveného kolektivu, za daných podmínek. Podmínky většinou ošetřují procesní náklady, nebo blokují největší hrozby které by ohrozily kolektiv.
  • zpětná vazba — činnost lidí v kolektivu za účelem dosažení svých cílů nemůže dlouhodobě fungovat bez permanentní zpětné vazby. Ta by neměla být vynuceným procesem, měla by být spontánní komunikací.
  • sdílení znalostí — vzniklé know-how by se mělo okamžitě, nebo alespoň v dohledné době promítnout na všechny členy kolektivu.

Stává se, že o tom, jaké kdo získá know-how rozhoduje někdo, kdo si na tomto rozdílu postupně vybuduje společenskou výhodu uvnitř, nebo i vně kolektivu. Tímto postupem se spolehlivě ničí hlavní síla kolektivních strategií a vzniká individuální soupeření uvnitř zneužité, ideově vyprázdněné skupiny. Zůstanou jen závazky a povinnosti ke skupině.  K úspěchům dosáhnou jen ti dravější, nebo ti, kteří nastavili mechanismy rozdělující role v kolektivu.

Výkonná struktura kolektivů

  • vizionáři, kurátoři, metodici, inspirátoři (1%)
  • tvůrci, specialisté (do 10%)
  • koordinátoři, vyjednavači — pro vyjednávání uvnitř, nebo mimo kolektiv (i kontaktní osoby, do 20%)
  • lidé identifikovaní s kolektivem a přinášející svůj díl hodnot kolektivu (zbytek %)

Toto členění by nemělo být na mocenském principu.  Jinak charakter kolektivu mizí a vzniká klasická, vertikálně dělená společnost. Záruka homogenity může být v tom, že každý člen může být jednoduše zastoupen kýmkoliv v kolektivu. A tato příležitost je mu dostupná v reálných podmínkách a v dohledné době.

Co udělat pro kvalitní kolektivy

  • dejte každému prostor k vyjádření a obhajobě názoru
  • respektujte odlišný názor
  • buďte otevření ke kontroverzním tématům
  • nezůstávejte pouze u názorů (názor na cokoliv dokáže mít každý, podstatné jsou činy)

Kdo používá hierarchické strategie:

  • mocenské, finanční, nebo rodové elity
  • státní aparát a jemu podřízené úřady a exekutiva
  • politické strany
  • mafie a zločinné organizace
  • církve a náboženské organizace
  • zájmové průmyslové a společenské skupiny
  • policie, tajná policie, jiné bezpečnostní složky
  • armádní struktury včetně širších vojenských aliancí
  • banky a finanční instituce (např. fondy, burzy)
  • pojišťovny, poskytovatelé úvěrů, překupníci
  • advokátní kanceláře, exekutoři
  • poradenské firmy, auditorské firmy
  • marketingové a PR servisní organizace
  • media (velké síťové skupiny, TV, tisk)
  • obchodní řetězce, stravovací řetězce
  • oborové cechy a zájmové organizace
  • odborové organizace
  • …atd. (nen to kompletní výčet)

Vpodstatě každé identifikovatelné společenství lidí usiluje o vytvoření vlastních, nebo převzetí funkčních kolektivních strategií. V mnoha případech vertikálních společenských struktur jde však jen o malé skupinky nejvyššího vedení. Ostatní (například podřízení zaměstnanci) jsou už pouze použiti pro zájmy svých nadřízených a nemají jasné ponětí o jejich pravé = skutečné kolektivní strategii.

Kdo nepoužívá kolektivní strategie a je tedy cizími nejčastěji ohrožen

  • bezmezně důvěřiví lidé
  • lidé nekriticky věřící (náboženství, ideologie)
  • společensky nesamostatní lidé
  • nevzdělaní a neinformovaní lidé
  • indoktrinovaní lidé, přesvědčení propagandou

Dále také zranitelní lidé (zdravotně postižení, v neproduktivním věku, sociálně vyloučení)
(přestože všichni mohou být přirozeně inteligentní, sociální, empatičtí, dobrosrdeční a morální)

Proto se předchozí vyjmenované skupiny soustřeďují zejména na tyto jednotlivé lidi. Jsou pro ně nejsnadnější příležitostí jak díky nim zlepšit své vlastní společenské postavení a tím i vlastní sexuální výhody. Cílem hierarchicky strukturovaných skupin je takové lidi dlouhodobě vytvářet a pak zneužívat ve svůj prospěch.

Nebezpečnou kombinací pro jakoukoliv společnost jsou:

  • nevzdělaní asociální jedinci
  • vzdělaní asociální jedinci
  • deprivanti a sociopati

Podmínkou k pozitivně jednajícím kolektivům je kromě vzdělání a socialního kapitálu ještě etika, nebo obecně přijatelné ctnosti: empatie, dobrosrdečnost, odpovědnost, vstřícnost, cílevědomost, sebemotivace.

Některé poznámky, které s tématem souvisí

zdravý selský rozum — terminus technikus, který je nejčastěji používán při proklamaci vlastních strategií, ale také jako argument při hodnocení svého názoru, pro podporu vlastní důvěryhodnosti. Ve skutečnosti však ten, kdo o sobě tvrdí že používá hlavně zdravý rozum nijak zvlášť svoji důvěryhodnost nepodpořil. Jednoduše proto, že nikdo naopak nebude tvrdit, že pro svůj — nebo sdílený úspěch používá nezdravý rozum. Identifikuje se defakto se skupinou, která si o sobě myslí totéž ve 100% případech. Tedy se všemi. Navíc není objektivně stanovena měrná jednotka, čím zdravost svého rozumu měřit. A od jaké hodnoty je rozum zdravý a od jaké už ne. Termín „používám hlavně svůj zdravý rozum“ je tedy jaksi prázdné tvrzení s nulovou informační hodnotou. Tvrdit o sobě, že používají zdravý rozum, dokáží častokrát i naprostí pitomci.

gerilová strategie — zjednodušeně řečeno jde o asymetrické síťové metodiky jak dosáhnout dílčích, nebo i hlavních cílů. Gerilové metody vědomě, nebo i bezděčně využívají jiných zdrojů, nebo situací tak, aby s minimálními hmotnými a energetickými investicemi dosáhly výsledků, které by jinak byly dosažitelné s plným investicemi. Gerila se pohybuje často na hranici zákona, nebo na hranici všeobecně přijatelných společenských pravidel. Je-li dostatečně flexibilní ve svém chování i cílech, může mít úspěch.

skrývání strategie před okolím — každá skupina, která sama sebe identifikuje, si rychle ujasní, že je v jejím zájmu nekomunikovat veřejně o metodách, způsobech a cíli svého jednání mimo skupinu. Jednotlivým členům skupiny to je jasné i bez složitého vysvětlování. Skupina může mít pro svou pojistku jakkoliv složitou metodiku, většinou ve formě kolektivní smlouvy (dohody).

Kdykoliv se setkáte jako nečlen kolektivu s veřejně proklamovanou strategií, vyhodnoťte ji jako účelovou lež, nebo nekompletní informaci o strategii. Jejím cílem je buď přímým opakem zmást potenciálního konkurenta skupiny či konkurentního kolektivu, anebo motivovat někoho k dosažení kompletní informace. Například jejím nákupem, nebo připojením se ke kolektivu.

individuální sexuální výhoda — ať už budeme nalhávat o pravých cílech cokoliv, vesměs lze říci, že jednotlivci se účastní vybraných koletivních aktivit proto, aby dosáhli své budoucí individuální sexuální výhody. Chování jednotlivce je však nakonec duální, tedy chová se v zájmu podpory skupiny dokud mu skupina umožňuje růst. Jakmile získá jedinec pozici, která umožní využívat dosažených výhod, změní své cíle ve svůj osobní prospěch a zároveň to navenek bude skrývat. Kdo dokáže rychle a nekomplikovaně změnit první chování v druhé, je zpravidla ve společnosti úspěšný.

Internetové sociální sítě
Fenoménem desetiletí jsou internetové sociální sítě. Mluví se o nich, analyzuje, žvaní se o jejich blahodárnosti i škodlivosti. A už docela dlouho i vydělává. Je však nutné pochopit, čím vlastně jsou a čím budou. V mnoha případech jsou to skupiny a zdánlivé komunity mnoha lidí, kteří však nepoužívají žádné společné kolektivní strategie. Určité strategie jsou ale na členy těchto skupin použity. Velké internetové komunity vznikají a existují na základě cílevědomého jednání jednotlivců, jejich více- či méně obchodních zájmů. Jde o velké obchodní příležitosti, které jsou tím lépe zhodnoceny, čím větší je základna členů a čím lépe je komunita oslovitelná. Takových návodů, placených školení jak to udělat, je opravdu hodně. Ať už se týkají Twitteru, Facebooku, blogů, nebo jiných diskusních fór. Nabízejí je různé poradenské a marketingové firmy, které s těmito know-how obchodují.

Cílem provozovatelů sociálně-internetových projektů je z konzistentní a sebemotivující komunity vytvořit rozdrobené ovladatelné stádo individuí v jimi obhospodařované komunitě. Roztříděné podle vlastních pravidel, o kterých toto stádo nemá, nebo ani nepotřebuje mít dostatek povědomí, ale přirozeně, nebo s dopomocí se podle těchto pravidel začne chovat. 

Na vědění JAK, čili na KNOW-HOW se pak vynakládají peníze, které jsou investicí. Tedy investoři předpokládají, že se jim peníze vrátí.

Jak funguje prodej Know-how

Proč se dá s know-how obchodovat? Není přeci lepší jej sám využít a tím získat nějakou společenskou výhodu? Ne vždy, protože know-how, které je obchodovatelné, není zpravidla nabízeno kompletní. Nebo není obchodníkem zužitkovatelné. Klíčovým parametrem je míra jeho uskutečnitelnosti v daných podmínkách, místě a čase.

Prodavači know-how využívají těchto principů:

  • prodané know-how z principu neohrozí jejich vlastní podnikání (jiný obor, jiná úroveň kvality)
  • tyto znalosti jsou použitelné za podmínek, v kterých se obchodník v principu nenachází a nemusí být vůbec jisté, že takové podmínky nastanou později
  • prodané know-how je samo o sobě nepoužitelné, k použitelnosti je nutná adaptace na konkrétní podmínky, možnosti řešitele, další investice atd.
  • zákazníci kteří know-how nakoupili se s ním nebudou chlubit, nebudou dále prodávat, s vírou že jej budou používat ke své vlastní výhodě
  • v dohledné době nedojde k nasycení trhu těmito znalostmi a tedy jejich relativnímu znehodnocení
  • know-how velmi brzo ztratí hodnotu protože se neustále mění podmínkySituace s internetovými komunitami není statická, ale proměnná. Znamená to, že i původně homogenní kolektiv, spontánně vzniklý s počáteční vůlí nalézt vlastní kolektivní strategie, se může stát účelově využitou skupinou, či spíše vedeným stádem nebo hejnem. Pokud se najde někdo, kdo charakter takové komunity dokáže změnit ve svůj prospěch. Většinou se někdo takový najde. Používá k tomu sliby, ideologii, lhaní, nebo své znalosti o slabosti ostatních v komunitě. Opačný proces je velmi nepravděpodobný, až nemožný. Z důvodů, že ideoví vůdci skupiny vědí, že tím navždy ztratí svou pozici. Ostatní si tento stav častokrát nejsou schopni uvědomit, nebo nejsou schopni se shodnout aby prosadili novou kolektivní strategii. Pasívní jedinci těchto „skupin“ jsou nakonec překvapení, cože se stalo a odchází sehrát svou pasívní roli jinam. Pokud to je vůbec možné.

Internet je závislý na technologii. Každý internetový kolektiv, nebo skupina přímo závislá na technologii či na hmotných prostředcích, je přímo podřízena tomu, kdo tyto prostředky vlastní, nebo ovládá. Tím, kdo dříve než jiní pochopí vlastní příležitost.

Příklady rizik které vznikají

  • zdánlivý kolektiv, který je však jen nestejnorodou skupinou vedenou vertikálně a hierarchicky. Buď individualitami, nebo uzavřenými elitními skupinami
  • v elitní skupině jsou vždy členové, kteří svoji roli v kolektivu pouze předstírajía nemají jiný zájem, než osobní. Pokud je ostatní odhalí, okamžitě se snaží je funkčně likvidovat, nebo vyloučit. Proti tomu se jedinec zajišťuje např. smluvně, nebo ještě lépe silově použitím své moci, kontaktů, peněz. Pokud by předstírajících jedinců bylo odhaleno nadkritické množství, skupina se rozpadá. Bud pasivně, nebo aktivně nějakým ideovým nebo i fyzickým střetem.
  • Přímé delegování pro výkon kolektivní strategie mnohdy nefunguje. Průměrně morální jedinci se vzápětí soustředí na tvorbu vlastních strategií na úkor těch, kteří je delegovali pro společné zájmy.

Co mi z toho vyplývá?

  • Organizace, která dostatečně dlouho vyvíjí cílevědomé kolektivní úsilí, nakonec dojde k vlastní strategii používané pro svou budoucí existenci. Pokud ne, pak se tato organizace rozpadne, nebo je asimilována jinou.
  • dnes vpodstatě nelze žít mimo kolektivní zájmy. Rozvíjet úspěšnou a zároveň čistě individuální strategii nelze.
  • jedinec bezděčně, nebo záměrně opuštěný kolektivem je navíc zranitelný od téhož kolektivu, jehož byl původně součástí
  • během života může být jedinec součástí více kolektivů a sdílet jejich strategické chování. S určitou mírou rizik.
  • současné (paralelní) i postupné (seriové) sdílení kolektivních strategií silně souvisí s osobní integritou člověka, bez udržení vlastní integrity to není možné
  • jedinec, nebo více jedinců, na které lze aplikovat cizí strategie, (i díky statistickému vyhodnocení že je cílem pro toto použití), jsou velmi zranitelní
  • rozhodnutí jedince k jeho příslušnosti ke kolektivu může být, ale nebývá vždy svobodné.
  • Příslušnost ke stádu, nebo hejnu sobě podobných lidí už zpravidla není volbou podle vlastních rozhodnutí.

Jakmile skupina dosáhne dostatečně funkční kolektivní strategie, změní svou veřejnou prezentaci o tomto dosažení. Zjednodušeně řečeno přestane se chlubit o co usiluje a začne ji naplno používat.

Podmínkou pro nové, funkční a dlouhodobě udržitelné kolektivní strategie nás všech by podle mého názoru měla být nějaká budoucí verze Otevřené společnosti, občanské společnosti s jejím původním významem otevřenosti. (Pojem veskrze neutrální byl však takřka ideově přivlastněn lidmi jenž je použili k … prosazení svých „kolektivních strategií“ …)

Lidské společenství, které chce hledat dobré kolektivní strategie se však neobejde bez etických, pozitivně smýšlejících a odpovědných lidí. Téma zas na někdy přístě.

Související odkazy

Stupidita — text na Britských listech
Social strategy — wiki
The Bumble Bee — web věnující se sociálním strategiím v přírodě i mezi lidmi.
The Bumble Bees Top Collaboration Techniques — shrnuté metodiky na spolupráci.
Občanská společnost — jak povzbudit občany k aktivnější účasti na veřejném životě a rozhodování, které se týká nejen jich bezprostředně, ale také směřování společnosti, jíž jsou členy.