Mé dětské nemoci

Z dětských nemocí postupně vyrosteme, ale některé si s sebou neseme celý život. Pokud nechceme, nelze je vyléčit.

[1] ptejte se

Neptejte se proč je svět na vás tak ošklivý …. Ptejte se, co můžete udělat, aby byl svět pro vás přijatelnější. Abyste s tím světem vycházeli. Vycházení neznamená pokorné područí pod vnějšími vlivy. Znamená to, že chcete žít podle vyjednaných podmínek.

Přesto, že část podmínek je pro vás méně přijatelná. Vyjednávejte a ptejte se, přestože jste nesrovnatelně slabší, než okolní svět. Ptejte se, abyste se obohatili o své prožitky těžící z poznání. Přijímejte bez diskuze pouze takové podmínky, které nejdou v principu měnit. Akceptujte přírodní procesy a respektujte je.

[2] zkoušejte

Děti se učí pozorováním, objevováním a zkoušením. Mají šanci zkoušet nové věci s jištěním svých rodičů. Když nedostanete možnost zkoušky, projedete to později naostro. Když jako rodiče nedáte dětem řízenou příležitost něco zkusit, možná to zkusí bez vás. Možná to zkusí příliš pozdě. V době, kdy jiní už nezkouší, ale realizují. Možná že něco už nezkusí nikdy. Zkoušejte včas to, co se dá zkusit. S plnou odpovědností dospělosti.

[3] chybujte

Dělejte chyby dokud můžete. Chybujte dokud se z chyb dokážete poučit. Dokud se dají napravit. Dokud vám chyby někdo odpustí. Nebude to věčně. Vlastní chyby budete dělat i přes svá předsevzetí je nedělat. Připravte se na své chyby a ony nakonec nepříjdou. Chyby z kterých se nepoučíte jsou stavebním kamenem pro další chyby. Úspěchy, které nejsou základem dalších úspěchů, mohou být nakonec chybou proto, že jste s nimi zůstali na místě.

[4] vzdejte se

Vzdejte se toho, co je nenávratně nedosažitelné. Píšu teď o lidských skutcích, v přímé závislosti na čase kdy probíhaly, nebo měly probíhat. Pro vás nejsou ZCELA ztraceny, jsou ale dostupné už jen v NOVÝCH podmínkách. Nové podmínky však mohou podstatu skutků velmi změnit, počítejte s touto možností. Nelpěte na tom, co můžete lehce ztratit. Protože tím bolestněji to ztratíte.

[5] nečekejte

Nečekejte až se něco SAMO stane. Dělejte věci právě teď! Neodkládejte to jen z důvodů, že NEVÍTE zda je TEĎ ten pravý čas. Nikdo vám neřekne to magické slovo „Teď“. Vydržte trpělivě na výsledky tam, kde je ČAS důležitou součástí procesu.

[6] zbavte se

Snižujte své závislosti na nepodstatných věcech, na nepodstatných zdrojích vaší touhy, na vlastních potřebách, které byly vybudovány druhotnou nabídkou. Snižte závislosti na lidech, kteří vám nepodstatné věci nabízí, nebo vaši závislost přímo budují. Snižte své závislosti na myšlenkách, které nesdílíte svou vnitřní myslí, pouze vám byly předneseny jako cizí informace. Je možné žít bez závislostí, je to dokonce snadné. Ale je nesnadné je rozlišit, k tomto stavu dospět. Někdo si tu cestu dokonce sám ztěžuje, nebo zcela vylučuje.

[7] neslučujte

Neslučujte svá konání a vztahy z důvodu zefektivnění, zjednodušení, nebo sjednocení neslučitelného. Dosáhnete naopak větších komplikací, než očekáváte. Příkladem takového sloučení je spojování osobních a pracovních vztahů, aby se vám lépe dařilo. Málokdy se to podaří a nezávisí to pouze na očekávatelných předpokladech. Místo toho se snažte jednotlivé procesy rozeznat, adaptovat je pro váš unikátní zájem, podporovat, ustálit a vykrystalizovat tak, aby byly stabilní a zároveň flexibilní vůči novým změnám.

[8] nezkracujte

Zkratky se nabízejí jako snadná řešení složitých úkolů. Zkratkou je i řešení pomocí zástupce, který nahrazuje sebou něco zcela jiného. Dlouhodobě takový zástupce neřeší původní problém. Komplikací je, že nemusíte být schopni zkratky rozeznat, přesto je můžete používat, ale nemůžete se pak ubránit jejim následkům. Používejte zkratky jen vyjímečně, s vědomím co děláte. Nikoliv s nadějí, že to snad vyjde.

[9] plánujte

Rozvrhněte svůj čas v přázpůsovitelných plánech. Časové roviny rozvrhujte opačně, než to lidé zpravidla dělají.

Nejbližší časové plány mohou být nejvíce uvolněné. To však neznamená, že budete smýkáni nečekanými událostmi. Přirozeně žijte, ale na každou změnu reagujte okamžitě a flexiblně. Mnoho věcí se děje nezávisle na vašich plánech a je zbytečné se zlobit, že pevné plány nevychází.

Střednědobým plánům dejte rozumné hranice a milníky, které chete potkat, aby jste poznali, že plán probíhá. Střednědobé plány nemusí mít přesný cíl, ale měly by mít směr a vyhrazenou energii, která je k nim potřeba.

Nejdelší životní plány… k těm přistupujte velmi vážně a když je jednou sestavíte, jděte za nimi s investicemi všech sil. (Na konci cesty najdete velikou číslici 42 🙂

Plány můžete měnit, přestože to má svá rizika. Zvyšováním nároků před dosažením plánu se můžete vyčerpat i v tom, co byste dosáhli lehce. Nenaplněnost může být přítěží. S častými ústupky riskujete, že vás časté změny nenaplní pocitem smyslu, nebo štěstí, přestože cíle dosáhnete. Ani nejlepší plány se však nemohou rovnat vašim skutkům. Plány jsou pouze rozumem a vůlí hledanou cestou k nim.

[10] vykročte

Stane se, přestože nechcete aby se stalo, že musíte udělat něco nepříjemného. Prostě je nutné do toho hovna šlápnout. V takovém případě to udělejte s jistotou v kroku a moc se tím nezabývejte. Strachy a tanečky kolem problému jsou horší, než když se s tím rychle a řízeně vypořádáte. Vykročte pevným krokem.