Hlavním předpokladem je, umět rozeznat to co vám opravdu škodí. Ne vše je jednoznačně a univerzálně škodlivé, ne vše je škodlivé  zejména pro vás a ne vždy se to škodlivé projevuje tak, aby bylo ihned poznat. Pro rozlišení jsou nutné důsledné postupy v kterých vnímáte, zpracováváte, korigujete, revidujete a vyhodnocujete to, co k vám přichází a co se vás týká.

Totéž děláte sami se sebou. Opakovaně, protože vše se mění i v čase. Pokud to neuděláte, je riziko, že tím hlavním zlem jste třeba nakonec sami sobě, akorát to tak nevnímáte. Jen to promítáte do něčeho / někoho jiného. CO je tím zlem se zde nedozvíte. Je však osobní povinností každého z nás snažit se jej rozeznat a pak se s ním vyrovnat.

Strach je živná půda pro pěstování všeho, co vám ubližuje. Překonáte-li animální strach z neznámého, zlikvidujete předpoklad ke vzniku na něm založeného zla. Strach není nutno překonat zcela, nebo jej potlačit nějakým umělým způsobem.

Neničte strach vyplněním své emoční kapacity tím, co pouze otupuje vnímání. Strach jsou emoce, které vás nikdy úplně neopustí. Je však možné jej svým rozumem natolik zpracovat, že nakonec strachem nebudete ovládat svůj rozum, ale rozumem budete zvládat svůj strach.

Slovo NE je ve své jednoduchosti skálopevné. Používejte jej s rozmyslem, zřídka, o to však rozhodněji. Jasné NE pochopí každý, rozeznají je i jiní živočichové, nejen člověk. Pokud zlo vaše NE nerespektuje, nebývá to kvůli tomu, že jej nevnímá, ale že jej chce vědomě překonat.

Když na vaše NE zlo nereaguje, je také vhodné ověřit, zda NE bylo pochopeno v dané situaci. Toto ověřování mívá neodhadutelný průběh. Vaše NE není automaticky zbabělý, nebo zpátečnický postoj. Je to odpovědná volba mezi variantami ANO — NE.

Důsledné konání v zájmech, které považujete za nutné a důležité, je podstatnou silou v boji se zlem. Důslednost znamená vytrvat k cíli, ke kterému směřujete. Přestože (i právě proto že) ta cesta k cíli znamená setkávání se zlými nástrahami. Nedůsledností ztrácíte svoji pozici.

Tolerance je chybná v případě, kdy se zlo už projevuje a vy k němu máte například falešně benevolentní postoj. Svojím laxním přístupem, banalizací, nebo chybnou blahosklonností dopřáváte zlu (o kterém už máte ověřeno že jím skutečně je) dostatek prostoru. Tolerance je nebezpečný luxus, následky se nemusí projevit ihned, ale o to více se projeví později.

Na zlo může fungovat i metoda včas otevřených dveří. Rozběhnuté zlo jimi prosviští a rozplácne se o protější zeď. Dělejte to pouze v tom případě, kdy máte CELÝ proces pod  kontrolou, až do fáze jeho likvidace. Pokud zlo nezvládnete, máte jej v baráku. Snad je metafora přijatelná, jiná mne nenapadla.

Nelžete hlavně sami sobě. Nelžete si, že vás se to netýká, ačkoliv ostatních ano. Vaše lži sice můžou chvíli fungovat, ale nevytvoříte s nimi nic, co by vám dlouhodobě umožnilo orientaci v realitě a usnadnilo případné souboje se skutečným nebezpečím. Z vlastních lží vytvoříte opět jen klamné přístupy ke skutečnosti, zástupná řešení a zdánlivou realitu. V té se ztratíte a budete jen obětí.

Zlé skutky se nesnažte oplatit ve stejném duchu. Nejenže tím nic nevyřešíte, naopak ještě upevníte postoj, díky němuž tyto skutky vznikly. Pro zlo je největším zásahem, když zajde na vámi projevený nezájem. Nezájem by měl být rozeznatelný jako nezájem z konkrétního důvodu, ne pouze apatie. Když proti zlu stavíte pouze hradby kolem sebe, zlo si vždycky najde cestu, jak je přelézt. Kdo se jej nebojí a zároveň nepoužívá zlé metodiky, zlo nemá z čeho růst a sílit.

Opouštění pozic je selhání v přístupu k věci. Utíkáním mám na mysli zkratkovité jednání, nevyhodnocení situace, zbavení odpovědnosti. Kdo utíká, tak pouze snadno nastavuje nekrytá záda. Vzdává se. Útěk prakticky nelze vyargumentovat.

Při střetu s tím, co považuje za „zlého protivníka“ nejdříve vyjednávejte. Za situace, že je k takovému vyjednávání prostor a vnitřní síla. Když není prostor, vytořte jej. Buďte stále ve střehu. Zlo buduje svoji sílu na tom, že vy sílu, prostor ani čas nemáte.

Pokud je tedy možno jednat, tak nejdříve vyhraďte čas, ujednoťte slovník, dejte najevo svoje zásady vyjednávání. Velkou chybou je hledat od začátku argumenty které vyjednávání rozdělují a vzniká stále horší křížová komunikace a konfrontace. Bez ovládání průběhu vyjednávání bude tendence ještě více obrnit své pozice.

Začněte nacházením SPOLEČNÝCH věcí, které si souhlasí. Ač ještě není vůbec na řadě podstata věci ani vyřešený spor. Snažte se najít nejvyššího společného jmenovatele na kterém se dá shodnout a od něj postupujte k detailům. Tyto pozitivní věci ZAPISUJTE.

V případě nejistoty se vraťte k zapsanému. Je možné, že dojdete úplně do jiného bodu v kterém už se neshodnete, než na jakém zdánlivě stojí jádro konfliktu. To však bývá pravou příčinou sporu, na kterém zlo buduje svou sílu.

Na dosažených dílčích úspěších, argumentaci a cílevědomosti si budujte pozici, v které nakonec bude větší šance na vítězství, než by byla v případě použití hrubé síly.