[1] Vnímejte realitu

Vnímejte ji jak nejlépe dokážete takovou, jaká je. Jste tvůrci svého vlastního otisku v realitě. Otisk je pouze tak podstatný, jak je podstatný ve vztahu k okolí, s kterým interaguje. Přestože je přirozené vidět své záležitosti důležitěji, nemění to nic na reálné skutečnosti stavu.

Zúžení vnímání pouze na svůj sebestředný pohled má následky: Nerozumíte světu, jste překvapeni skutečností a zoufale bojujete proti neznámému a silnějšímu zlu, nebo odlišným zpúsobům vašeho vnímání. Takto nemůžete vyhrát, ikdyž třeba není nutné prohrát. Můžete však aktivně pochopit a interagovat tak, aby to mělo smysl. Pravda není realita. Pravda i lež jsou jen jednostranné pohledy na realitu. Vnímejte obojí jako podmnožinu reality a budete tak vidět více, než jedno, nebo druhé.

[2] Zpracovávejte informace

Pasivně přijímat a aktivně zpracovávat informace jsou rozdílné činnosti. Zpracovávejte informace. Jakmile vznikne nová skutečnost, která po ověření (na sobě nezávislými zdroji — těmi můžou být i vaše osobní zkušenosti, zpracované rozumem) potvrdí svoji legitimitu a popře predchozí jev, je vhodné starý vztah k informaci opustit. Okamžitě a nenávratně.

Revidujte přicházející informace srovnáním s vašimi zkušenostmi, nebo se zkušenostmi lidí, kterým osobně důvěřujete. Přijímejte a přemýšlejte i o zcela opačných názorech (nebo informacích z pohledu někoho jiného) a uvažujte proč vznikly.

[3] Rozlišujte priority

Jsou priority nezávislé, ale i závislé na stavu věcí. Jsou  základní potřeby (ano, ta malá a velká :). Říká se, že jediné co se „Musí“ je umřít, k ostatnímu jsou alternativy. Neznám jiný argument, který nemá alternaci v podmínkách, než dospění ke smrti. Vše se dá alternovat, smrt ne.

Kdo to nepochopí a bude lpět na stavu, který je podle něj neměnný, paradoxně spěje rychleji k tomuto závěru. Rozlišujte mezi prostředkem a příčinou. Rozlišujte mezi následkem a důvodem. Většinou je použita jejich záměna k účelovému ovlivnění nebo interpretaci reality.

[4] Pochopte pravidla

– pokud k jevu existuje ekvivalentní protiklad, nebo jev funguje také v logicky opačném smyslu, pak je více reálný, než jev, ke kterému nic takového neexistuje. Jev bez logického protikladu je umělá slepá ulička která nemá s realitou mnoho společného.
– jednodušší přírodní proces je více reálný. Není však zaručeno, že ve svém úzkém pohledu tento jev skutečně vidíme.
– náročnější lidský proces je více reálný. Není však zaručeno, že ve svém úzkém pohledu tento proces skutečně vidíme.
Přírodní procesy mají větší důležitost. To člověk jen těžko změní.
– kvalitní řešení vyžadují energii a čas. Nejkvalitnější řešení vyžaduje čas naplněný intenzivně vydanou energií. K posouzení kvality nutno najít všeobecně platnou podstatu [5] pravidla. K fungování metody je, připouštím, nutno umět alespoň něco vnímat. [1]

[5] Hledejte podstatu

Podstata je jádro reality. Podstata bývá stručná, realita mnohoznačná, košatě rozvětvená a propletená. Výskyt podstaty není nutně „uprostřed“ ořezané reality. Spousta jednotlivých věcí má své „nadřazené“ stavy, teprve tam může být.

Ptejte se sebe i okolí: Má tato věc nad sebou něco obecnějšího, při udržení platnosti? Zároveň při udržení své jedinečnosti?… Vnímejte širší souvislosti, učte se [2] přijímáním informací bez předpojatého nálepkování.

Pamatujte si hlavně stav, situaci, jev, až potom svůj vztah k němu. Podvědomě si totiž snažíme život ulehčit zavedenými klišé, zkratkami, které nám zjednodušují průběh, ale ochuzují nás o prožitek.

Nepodstatné věci jsou jevy, skutky, nebo informace které vás přímo nebo nepřímo neovlivňují v místě nebo čase. Nepodstatné věci jsou jevy, skutky, nebo informace které nezměnitelně nemůžete přímo nebo nepřímo ovlivnit v místě, nebo čase. Důležitý čas nemusí být jen po období vašeho života.

[6] Respektujte stav

Ať už jsou příčiny jevů jakékoliv, respektujte stav událostí, které k vám přicházejí. Respekt ale nemusí být souhlas. Souhlas, nebo nesouhlas je jen statický postoj, existující často nezávisle na míře poznání. Dynamický postoj po respektu je až ve fázi konání.

Respektujte relativitu. Co je relativní a co je absolutní. Doporučuji k tomu pochopit úplný význam slov „NIC a NIKDY“ a jejich důsledky, které se promítají na váš život. Podle mne je „NIKDY“ konečný stav s nekonečným průběhem.

Poznámka: Příklad pojmu NIKDY opravdu není ve smyslu „Nikdy už nechci jíst škubánky (!)„. Žijeme ve Vesmíru, který je svým způsobem nekonečný. Dokážeme jej pochopit přesto, že jej zcela nepoznáme. Dokážeme do absolutní množiny „NIC nebo NIKDY“ umístit pravděpodobnou podmnožinu „Vesmír“ a do něj relativní podmnožinu „Můj svět“.

Teprve v něm pak fungujeme na principu alternativ, pravděpodobnosti, relativit. Nikoliv absolutorií. Jsme jaksi relativní vícerozměrní tvorové, kteří nedostatečně vnímají absolutní rozměr NIKDY. Mohou se však svými schopnostmi alespoň pokusit jej pochopit.

[7] Neprojektujte budoucnost

Vývoj událostí nelze lineárně extrapolovat z minulosti do současnosti, zejména pokud je založen na krátkodobých, lidmi formovaných procesech. Nesnažte se proto budoucnost odhadovat jako přímočarý výpočet. Vlastní budoucnost aktivně tvořte.

Většina záruk vytvořených lidmi pro budoucnost přestává platit právě v okamžiku, kdy jde o podstatné věci. Proto nemá smysl se na to spoléhat. Průběžně revidujte své, nebo cizí, děděné informace. Ne všechny staré pravdy a pranostiky našich předků fungují v době, kdy se nevratně mění současné podmínky.

[8] Neočekávejte slepě

Pasivní očekávání přináší zklamání. Nečekejte, až se něco „samo“ vyřeší. Nic se samo nevyřeší. Pokud to vyřeší někdo jiný s projekcí na vás, nebude to většinou ideální stav pro vás. Hledáním následných kompromisů k řešení spotřebujete více energie, než kdybyste to vyřešili podle sebe. „Samo“ se může cokoliv jen pokazit.

Události přicházejí rychleji, než je umíte zpracovat, bez ohledu na to, jak podstatné jsou pro Vás. Vyrovnejte se s tím, univerzální řešení neexistuje. Řešení vhodné právě pro vás existuje, tvoříte jej pouze Vy sami. Stabilní JISTOTA neexistuje, nejvíce se jistotě blíží pouze teze „úplná jistota neexistuje“. Kromě toho co se musí [3].

[9] Žijte šťastně

Obecný pocit štěstí vztahujte k hodnotám, které přesahují jednotlivosti a mají spíše absolutní vyjádření. [5] Příklad? Jednoduše schopnost žít je dobrý důvod k vnitřnímu štěstí.

Na to se dá nabalovat více konkrétních důvodů z čeho být šťastný. Však vy už víte co… Relativní hodnoty nesnižují svoji jakost tím, že jsou jen relativní. Používejte relativní hodnoty, radujte se z ních, budujte s nimi své blízké i vzdálené cíle. Ale stále s vědomím jejich relativity. [6]

[10] Važte slova i činy

Jak se říká, „kecy nemaj cenu„, takže ani toto nejsou spásné rady nebo kázání. Samoúčelné množení slov „jen tak“ je zbytečné. Kdo podle sebe ví všechno nejlíp, je často hlupák.. V textu jsou proto slova pochyb: Možná, myslím, podle mne, patrně, připouštím…, kterými respektuji relativitu [6]. Jsou tedy jen doporučení, co mi funguje. Teprve naplněním v činech u mne dostávají slova smysl.