Mám svaté právo být baven(a) a proto CHCI, vyžaduji zábavu. Nechci do ní adekvátně investovat, chci ji jenom spotřebovat. Nezajímají mne okolnosti vzniku mé zábavy. Nezajímá mne, že je ta zábava pošetilá, nebo povrchní.

co bych se snažil? Já pouze konstatuji, remcám, nebo nadávám na stav. Nechci investovat do změn, chci jen těžit z případných výhod, pokud mne k nim někdo dovede, nebo do nich sám zainvestuje. Pokud se případná změna náhodou protne s mými předchozími kecy, jsem génius. Pokud ne, dělám, že se mě to netýká, nebo že jsem moudře hovořil o něčem jiném.

Proč bych JÁ měl cokoliv udělat ve společném problému, když ON si začal? Chci jen spravedlivé a fér jednání! Proč bych JÁ měl udělat cokoliv pozitivního, když ON evidentně jako první vyrobil problém? Takže tím pádem jsem z obliga a raději budu do konce věků zarytě ČEKAT až ON náš společný problém vyřeší. JÁ jsem přeci ten hodný, který nikomu neubližuje a hlavně za nic nemůže!

Nemůžu a ani nechci si usnadnit své pinožení. Musím přeci pinožit. Nechci se nad ním ani jen zamyslet, protože musím pinožit. Nemám čas si udělat čas. Nemám čas se rozvíjet, protože právě těžce pracuji na tom, abych se měl jednou lépe.

Jelikož reaguji na důsledky, tak ty jsou pro mne nejvíce důležité. Nezajímají mne pravé příčiny. Žiju v přítomnosti a nevnímám, že to je díky minulosti. Nechci řešit, že se mne minulost zásadně týká a že své skutky bezděky promítám do budoucnosti. Nechci řešit budoucnost, protože teď mám plno práce s přítomností.

Jakmile něco ušetřím, můžu to svobodně a kdykoliv vyplýtvat. Mám peníze a můžu si s nimi dělat co chci. Když je něco moje, tak je to prostě moje. Co vypadá jako majetek někoho jiného, mělo by se prověřit, zda to náhodou nepatří všem. Pokud něčeho nemohu dosáhnout, raději to zničím, než abych dopustil, že to získá někdo jiný.

Vidím, že ta cesta vede z kopce, takže mne nezajímá, ani nechci uvažovat o tom, že by mohla být i do kopce. Abych se já i moje děti měly dobře, dělám vše bez ohledu na širší souvislosti. Hlavně pro sebe to nejlepší. To, co sám nevidím, tak pro mne teď, ani později neexistuje. Ačkoliv bych i mohl vidět, raději se dívat nechci.

Mám peníze, které jsem těžce získal, takže chci za ně taky to nejlepší. Nebo mám díky nim pocit moci, takže z tohoto důvodu je veškeré mé konání správné a nemusím jej obhajovat ani sám před sebou, natož před kýmkoliv cizím. Vše se dá koupit, záleží pouze za kolik peněz. Toto pravidlo mi dosud vychází, tedy je správné.

Až vy první přemístíte tu horu, tak já se pak rozhodnu, zda udělám laskavost a vykonám o jeden krok navíc. Do té doby se budu se všemi dokrve hádat. Budu se vztekat, žvanit a křičet že neděláte to, co po vás chci. Buďte rádi, že s vámi mám svatou trpělivost, jinak bych s vámi zatočil.

Mé chyby jsou v mých očích maličkosti, zatímco vaše chyby jsou podle mne zcela zásadní a neomluvitelné. Kdybych byl ve vaší situaci, takové chyby bych samozřejmě nedělal. Jsem obětí chyb cizích.

Nezajímá mne pohled z jiné strany, protože ten můj pohled se mi líbí. Mé klapky na očích mi vyhovují. Dávají mi důvod říci, že to co vidím, je jediné správné. Ostatní mne nezajímá.

Za mým pevným plotem se mám (budu mít) dobře, nepustím k sobě cizí zlo, nebo neštěstí. Stačí mi jen, když budu moci kdykoliv ze svého domu vyjít na lov, z kterého si přinesu co chci. To co nepotřebuji, pak vyhodím za plot. Nepotřebuji vás ke svému štěstí.

Co je zadarmo, tak na to mám automaticky nárok a právo. Zadarmo přeci znamená, že toho je dostatek, neubývá to a mohu s tím svobodně nakládat. Můj vztah k věcem zadarmo je jejich neomezitelné použití. Kdo moje nároky omezí, ohrožuje má práva.

Dříve vždy bylo nějak, tak zcela přirozeně očekávám, že později bude stejně, nebo spíše lépe. Změny podmínek, které se zásadně promítají do následků, nevnímám. Pokud na ně někdo upozorní, banalizuji je se nepodloženou vírou, že případné změny snadno vyřešíme jako vždycky. Nebo že jsou chybné právě proto, že dosud vše přeci bylo tak, jak bylo.

jelikož jsem sám nic špatného neudělal, tak předpokládám, že ostatní také jako já nebudou nic špatného dělat. To, co se mi líbí je obecně správné, to co se mi nelíbí, je pochopitelně všeobecně špatné. Ten kdo se mi nelíbí, dělá pochopitelně jen špatné věci.

Na otázku: jaký je na to TVŮJ názor? odpovídáme: Názory různých lidí na to jsou různé A PROTO já NEMÁM ŽÁDNÝ NÁZOR. Moje odpověď tedy skončila TOUTO VĚTOU.

Oni za všechno můžou, to já ne. Já jsem jiný, lepší než oni. Je mi jedno co dělají jiní, pokud se mě to přímo netýká. Pokud něco dělám, tak za tím dobrým je samozřejmě moje těžká práce, za to špatné mohou pochopitelně zase jenom oni.

Ani tento text se mě vlastně netýká, já jsem přeci rozumný člověk, který nedělá hlouposti jako… Oni…