Používám pojem internet. O samotném pojmu už se napsalo tolik slov, až to hezké není a jsme pořád tam kde jsme. V mém případě to je velmi obecné označení. Proto se tedy prosím zdržte komentářů typu „Píšeš o internetu, ale to nevíš, že jednou bude Internet 2-3-4 …28, který bude úplně jiný-lepší-puntíkatý!“

Ne. V mém případě to je stále jediný pojem. Vnímám jej jako kolektivní nástroj informační společnosti. Popíšu některé jeho vlastnosti, o kterých přemýšlím v souvislosti s jeho  — a naší, tedy i vlastní budoucností.

Ať už budeme mít jakkoliv bujnou představu o nekonečných možnostech internetu, ve skutečnosti to bude popsatelné spíše jako rozrůznění jednou konečného objemu, než neskutečné nabývání na počtu, nebo nabytí dalšího objemu a nekončících možností.

Také virtuální svět nalezne své limity, protože bude stále propojen se světem reálným. Nedovedu si představit zcela oddělený virtuální svět od toho světa reálného. Limity růstu bych neviděl v tom, že dojdou volná čísla IP adres, (ještě jeden lepší link) nebo už nebude místo na galaktickém harddisku.

To problém rozhodně nebude. Problém bude udržet konzistenci všeho tak, aby se ještě dalo hovořit o funkčním systému. Komunikační médium se rozrůzní natolik, že začne být svou různorodostí samo sobě problémem.

Z toho pak vyplyne východisko vedoucí medium ke svému vlastnímu omezení. Ovšem toto následné omezení může být až nebezpečně blízké fatálnímu a nevratnému. Pro alespoň nějakou funkčnost se budeme chtít vrátit krok zpět, ale tam už ten nižší vývojový stupeň nebude, protože bude tržně nahrazen tím vyšším. Budem proto jen „šátrat nohou ve vzduchoprázdnu“.

Projevem fatality bude postupná ztráta těch prvozákladních vazeb. Budou existovat pouze složitě vystavěné nadstavby, neukotvené nijak jinak, než na sebeodkazujících referencích a paralelách. Nebude vazba na svých původních, zmizelých, vývojem překonaných předchůdcích.

Jako modelový příklad bych uvedl stav, kdy každý jednou bude umět komunikovat pomocí holografického komunikátoru na hrudi, ale defakto už nebude umět zvednout staré telefonní sluchátko a vytočit číslo kruhovým číselníkem.

Přes zdánlivou směšnost takových příkladů se do nich můžeme celkem snadno dostat. Problémem ještě o řád těžším bude, když při potřebě obyčejného zatelefonování už nebude fyzicky existovat ani to sluchátko s kruhovým číselníkem.

Z počátku bude informační prostor rozvíjen až do limitů praktické zpracovatelnosti informací. Je snadné generovat gigantické množství informací a dat, ale o to více těžší je, se v nich orientovat. Privilegium v orientaci budou mít jen ti nejschopnější a tudíž také nejmocnější. A oni své moci budou dostatečně využívat.

Bude nezbytně nutné veškeré informace stále více filtrovat, dělit a třídit. Bude v zájmu těch, kdo budou mít nad informacemi kontrolu, tvořit uzavřenější lokální enklávy, separovat je například do registrovaných webů, společenství. Tak bude pro ně snažší se s velkým objemem informací a jejich spotřebitelů vypořádat.

Extrémní fáze tohoto stavu bude sice dávat dojem, že je stále internet všeobsahující, uspořádaný a plný volně dostupného obsahu (tj. informací), ale to bude pouze dojem z neznalosti, nebo z nemožnosti poznat skutečný stav. Prakticky bude celkově nepropojený, svázaný a sekulární a nekomunikativní.

Volný přístup k informacím bude pouze lokální (lokalita nebude podmíněna geograficky, ale zájmově), pouze k referencím, nebo k reklamě (tj. taky referencím). Uživatel takové sítě bude vlastně procházet pouze prázdnými chodbami, plnými reklamních nápisů, zvoucích na placený obsah.

Jakýkoliv hodnotnější (nebo zhodnotitelný) obsah, či reálné informace budou uzavřeny pod registrační procedurou, a pak budou i nějak ohodnocené. Placené mohou být už na úrovni poskytnutí internetového připojení, nebo paušálně přímo z vašeho soukromého účtu. Jakkoliv.

Všeobecně budou na internetu existoval už pouze PLACENÉ informace, ovšem častokrát nebudete schopni rozlišit ani ovlivnit, jak a komu je platíte, ani v jaké výši. Dozvíte se to až v okamžiku, kdy to nebude možné vrátit zpět.

Internet po technické stránce přenosu médií přestane být odlišitelný od jiných metod, např. satelitních televizí nebo rádia, tak, jak je známe dosud.

Budoucí inkarnace osobních komunikátorů, televizí a rádií budou silně ovlivněny okamžitými způsoby tvorby, zpracování a doručování informací. Budou (už jsou) proloženy nelinearitou, zdánlivou decentralizací a prvky řízeného chaosu.

Praktický stav decentralizace bude však velmi protikladný, protože bude ve svém provedení zároveň centralizovaně kontrolovaný a pro uživatele zároveň bez jednotné rozpoznatelné linie, která by vyjadřovala jasně závislou hierarchii. Bude vše kontrolováno ve formě, která bude dávat dojem že není.

Je pravděpodobné, že se logicky oddělí statut informace od svého fyzického (to známe už dnes), nebo také elektronického nosiče a cílový zpracovatel bude reálně platit za informaci aniž by musel komplikovaně řešit její momentální nosič (způsob připojení, čtení, jazyk, syntaxi).

Eufemicky řečeno: je možné že budem mít nějakou možnost si napumpovat data rovnou do hlavy. 🙂 Samozřejmě i s tou kontrolou.

Úplná ovladatelnost svobod

Pokud nebude nějak konkrétně ošetřena internetová komunikační neutralita a hlavní principy nakládání s informacemi, tak internet jako svobodný zdroj (nosič) informací defakto zanikne.

Zanikne silou nadnárodních společností a zájmových skupin, přestože bude jednotlivými lidmi, částí uživatelů intenzivně požadováno, aby neutralita nezanikla. Nebude to ze dne na den, nebude to pravděpodobně nějakou silovou intervencí.

Bude to postupným zkomplikováním svobodných možností uživatele internetu. Každý sice bude mít „svobodnou“ volbu téměř k čemukoliv, ale prakticky tuto volbu nebude moci využít.

A pak ji obyčejný uživatel ani nevyužije (ekonomicky by to neunesl). Bude využívat pouze nastavené, tedy pro něj i ekonomicky únosné, ale zato také dobře kontrolované služby.

Kontrola Velkým Bratrem

Kontrola nad jakýmkoliv obsahem přejde postupně od jednotlivých uživatelských řešení, přes všeobecná řešení k ISP, dále jejich logicky nadřazeným jednotkám, nebo k výkonu moci, tj. k nějakým centrálnějším Velkým Bratrům.

Nevím, kdo jím bude, ale určitě se někdo najde, kdo po tom touží jím být. Způsoby kontroly čehokoliv důležitého pak umožní vyvinout další silové metody jak fakticky prosazovat moc.

Je mylné se domnívat, že to prostě není technicky, nebo společensky možné. Možného je hodně. Možné je dokonce i to, co si nepřejete, aby bylo možné.

Příklad? Před pár lety bylo nemožné udělat fotografickou mapu celé Zeměkoule s detaily několika desítek centimetrů. A ještě ji zpřístupnit široké veřejnosti. Dokonce tak dokonalá firma jako Microsoft si na tomto úkolu vylámala zuby, její mapy nebyly kompletní, servery byly častokrát přehlcené a zoufale pomalé.

Dnes je Google Earth (a nejen on, není zdaleka jediný!) komplexním mapovým systémem, který nachází stále nové směry vývoje. Google Maps mapuje vybrané oblasti ve 3D a panoramatech a nezůstane jen u toho. Proto si myslím, že překonání technických potíží je pouze malá zábrana v realizaci myšlenek, které budou mít jako nosič internet.

Informace se budou ve svých nejrůznějších formách stále více diverzifikovat. Bude prakticky nemožné pojmout jeden druh informací (jakousi tematicky čistou výseč) kvůli zpracování, protože budou tak podstatně provázány s ostatními, že by se vyčleněním zásadně ztratila jejich informační hodnota.

A zpracovat „vždy všechno“ pochopitelně nebude možné. Informace získá svou praktickou hodnotu pouze vyhodnocením a následným promítnutím do reality. Když to selže díky komplikovanému internetu, nebo díky naší neschopnosti vyhodnocovat, budeme mít sice informace, ale budou nám k ničemu.

Inflace referencí

Dalším problémem bude nadbytek referencí, které se mohou zdát jako informace, ale informací vlastně nebudou. (Příkladem je odkaz na nejlepší vtip o blondýnkách jaký jsme kdy slyšeli).

Přestože budou reference dočasně funkční v rámci ekonomiky. (Přikladně model bankovek, které zastupují reálné hodnoty, příkladně model URL referencí, na jejichž koncentraci fungují veškeré katalogy a vyhledávače, včetně reklamy) Přemíra nevhodně zpracovaných nebo nerozlišených referencí může zapříčinit zhorucení metodik na zpracování těch skutečných informací.

V nadměrném důrazu na reference přestane být společensky (nikoliv fakticky) zajímavé se zabývat skutečnými informacemi. Pak se může stát, že bude reálných informací nedostatek (nebo budou nedostupné veřejně), zato však bude všude nadbytek zcela nepoužitelných, ale zpoplatňovaných referencí. Skutečné informace, tj. bez referenčního balastu budou novými, referenčně orientovanými metodami nezpracovatelné.

Zmatení významů a jazyků

Dalším problémem může být jakési zmatení nejednoznačných jazyků. Kolikrát se vám stalo, že jste vyřkli nějakou poznámku v moderním žargonu své sociální skupiny? Ovšem zrovna nevhodným způsobem, před nevhodným posluchačem, nebo v nevhodném kontextu, či prostředí? Výsledkem bylo nepochopení.

Váš jazyk byl sice přesný v daném kontextu, ale všeobecně nefunkční. Pouze lidské vědomí o chybovosti dokázalo flexibilně zareagovat a zpracovat jinak zcela nestravitelnou informaci na informaci stravitelnou: Řekli jste to znovu a jinak.

Pokud budoucí počítačové algoritmy umělé inteligence (AI) budou schopny zpracovat dynamicky se měnící kontextový jazyk, pak je snad riziko nižší. Jinak si myslím, že je reálná hrozba v nárůstu neočekávaných chyb v komunikaci.

Osobní identita jednotlivce pohybujícího se na internetu už nebude jiná, než zcela známá. Dokonce to bude společensky uzákoněné, nutné a možná že i nevědomou (= zpracovanou) společností vítané.

Systematické metody koncentrace osobních dat nakonec dospějí do stádia, že uživatel bude nevyhnutelně identifkován a pak už bude prakticky nezrušitelně veden jeho virtuální otisk (i více paralelních), který se každou činností uživatele sítě bude permanentně zpřesňovat a aktualizovat.

Jak toho nejsnáze dosáhnout? Postupnými kroky bude uživatelům sítě podsouváno zbavení jejich anonymity. Hlavní metodou již dnes je — a bude i nadále nabídnutí výhod za zbavení anonymity.

Tedy znatelné znevýhodnění, pokud ty výhody záměrně nevyužije. Současně s tím dospěje společnost k dalším diverzifikacím, napříč reálným společenským skupinám. Pokud dnes rozeznáváme živelně vznikající skupiny lidí, kteří mají nějaký podobný, nebo měřitelný parametr (např. programátoři webů 2.0, nebo blogerky) pak je tato skupina ještě víceméně neovladatelná a prakticky volná. Kdokoliv může vstoupit a vystoupit jak je libo.

Budoucí mechanismy (ať už komerční, nebo nekomerční) však budou stimulovat vznik skupin s mnohem pevnějšími vazbami. Defakto virtuální kasty. Zájem těchto skupin může být jak společný, tak pouze zdánlivě společný. Tedy může být kasta účelově vzniklá a její členové pouze nevědomky poslouží někomu, kdo kastu dokáže efektivně zneužít.

Jednotlivé společenské skupiny budou mít tendenci stále větší izolace od ostatních. Ve skutečném světě nemusí být jejich izolace patrná, ale v informačním virtuálním světě může být tak zásadní, že se to nakonec promítne i do reálné skutečnosti.

Rozpor mezi skutečnými a virtuálními skupinami může vést ke společenskému napětí i k reálným problémům jednotlivce (problémy zdravotní, neurozy, psychické dysfunkce, asociální chování a podobně).

U lidí, kteří svoji práci a životně důležité procesy budou realizovat s větší, nebo menší pomocí počítačů (tj. prakticky také internetu) bude (a už mnohdy je) skutečně existenční otázkou jeho nepřetržité fungování.

Nefunkčnost, zapříčiněná výpadky datové nebo elektrické sítě, bude mít fatální následky v provozu jeho práce i života a na veškeré fungování jeho činností. Regenerace z přerušení může být násobně delší než jakkoliv krátký výpadek a pravděpodobně bude s nenahraditelnými ztrátami.

Ztráty nebudou ani tak datové (záloha statických dat bude praticky to nejjednodušší). Problémem bude zpřetrhání okamžitých virtuálních vazeb, které budou funkční pouze v reálném čase.

Takových realtime služeb bude stále více sa budou se profilovat jako nezbytně nutné. V dnešní době si každý dovede představit instantní komunikaci pomocí mnoha metod. Ta ale ještě není nezbytně nutná. Principielně lze závislosti rozšířit nejen na tuto komunikaci.

Nepřetržitý servis

Budoucnost nepřetržitých služeb si představuji jako instantní zapojení do stále běžících procesů typu: permanentní obchodování za účelem protnutí optimální nabídky a poptávky (v určitých formách již dávno existuje), nekončící aukce, monitoring životně důležitých procesů (např. klimatizace, zdravotní informace a podobně), nepřetržitý monitoring bezpečnostních procesů (lokálních i globálních), nepřetržitý monitoring sociálních vztahů.

Dále třeba zapojení do permanentní virtuální zábavy, která bude jednotlivci přinášet odreagování, aby se ze všeho ostatního nezbláznil úplně. Vše bude provozováno na globální úrovni.

Jedinec navyklý na tyto služby bude v případě náhlého přerušení vykazovat známky stresového chování, destabilizace osobnosti a neschopnosti samostatného vnímání okolí a vlastního rozhodování. Bude se cítit neinformovaný, okradený a nahý uprostřed nebezpečné přítomnosti.

Bude se sám snažit o okamžité připojení do sítě. Lokální odpojení nebude pro síť jako takovou příliš podstatné, ale může být velmi závažné pro jednotlivce, který dosud tuto síť využíval. Pokud to připomíná film Matrix, tak to je správně.

Přes vývoj zdánlivě vedoucí ke zefektivnění a optimalizaci, začne být provoz budoucích komunikačních kanálů stále nákladnější službou. Se současnou expanzní surovinovou a energetickou spotřebou je tendence ještě k rychlejšímu dosažení takového stavu. Je lhostejno, co všechno bude pro jedince jakoby „zadarmo“ pokud tyto služby zaplatíme jako uživatelé jinde, později, jinak.

Zpravidla vlastní prací nebo ekonomickou svobodou, tedy následně daněmi, nebo jiným nenávratně zmizelým bohatstvím. Nákladnost bude v získávání energie na provoz stabilní sítě, Náklady vzrostou na její všeobecnou, nebo lokální bezpečnost.

Náklady nakonec vzniknou i na další rozvoj, pokud okolnosti dospějí do stádia, že stávající řešení svými limity už nebude vyhovovat. Čekejme, že náklady nebudou skokové, nebudou jednou za čas, nebudou v době, kdy se sami rozhodneme. Budou permanentní, neodkladné a stále se zvyšující. Nebudeme je stíhat platit, ale budem nuceni.

Spolu se všemi předchozími kroky vývoje budou vznikat i nové, alternativní a dnes dalece netušené způsoby nespolečenského chování jednotlivců a skupin. A zároveň také represívních protiakcí. Bude mimořádně nepřehledné nejen chápat, ale i realizovat veškerá společenská pravidla, která budou společností nastavena pro její vlastní fungování.

Důsledkem může být stav, kdy se jakýkoliv jedinec velmi záhy, defakto svým narozením dostane do fáze latentního společenského problému, společenského dluhu, společenské nebo virtuální kriminalizace (například spotřebou nějaké hodnoty, na kterou nebude mít už z principu zdroje pro úhradu) a závislosti ve virtuální síti společenských vazeb.

V následném (ne)vzdělání jedince nebudou podporovány metody vedoucí k rozklíčování tohoto stavu, ani metody k následnému vyřešení v rámci jeho přirozených dispozic. Účelově formovaná „informační“ společnost může takto účelově omezeného jedince vhodnými informacemi velice snadno virtuálně kriminalizovat a tím jej také zneužít pro své potřeby. Vytvoří tak nejdříve virtuálního otroka, který bude kvůli fungování virtuality otrokem zároveň i ve skutečném životě.

Odebrání přístupu k informační společnosti se bude rovnat defakto zavřením do vězení na samotce. Takový vězeň může dostat pouze práva přispívat do systému, ale nebude mít možnost z něj cokoliv hodnotného čerpat.

Prozatím úvahy ukončím. Všechny naznačené postřehy ještě nelze brát, jako jednoznačné a nevyhnutelné. Dávám je k diskusi. Při současném vývoji informační společnosti je však považuji principielně za spíše pravděpodobné.

Východisko, které by mohlo omezit negativní dopady takového vývoje, je včasné všeobecné uvědomění si těchto možných budoucích procesů, nebo stavů. A pak přijetí konsensuálních, umírněných a všeobecně přijatelných opatření, vedoucích spíše k vyhnutí nepříjemným následkům.

Opatřením, které budou mimo zájmy politické, korporátní, nebo primárně ekonomické. Budou to zájmy zejména osobní a lidské. Založené na vlastní sebekontrole, skromnosti a spolupráci.

Opatřením, které udrží internet (jako veřejný komunikační kanál) ve funkci rozumně použitelného nástroje, jenž společnosti usnadňuje komunikaci. Nikoliv jako hlavního funkčního prostoru pro společenské chování. Nikoliv jako katalyzátor budoucí přetechnizované existence. Nikoliv jako nástroj na prosazování moci.

Epilog

Málo platné, ale nahlíženo z odstupu, ještě stále jsme podřízeni hlavně biologickým procesům. Vývoj biologický je násobně pomalejší než vývoj technologický. Je také násobně prověřenější, odladěný a v energetických obězích uzavřený. A při dodržení jednoduchých pravidel i násobně bezpečnější.

Pro budoucí udržitelnost společnosti a její vnitřní komunikace si tedy myslím, že je snažší udržet technologický vývoj na uzdě, než se snažit obojí nespoutaně akcelerovat. V naivní dobré víře cesty ke skvělé budoucnosti, anižbychom ještě znali případné následky.

Budem k tomu potřebovat hlavně sami sebe. Protože jakmile to udělá někdo za nás, udělá si to hlavně podle svých vlastních potřeb.