Záměrně zavádějící nadpis sarkasticky upozorňuje, jak iracionálně se všichni chováme. Vědomě, ale i nevědomě. „Zatím přece o nic nejde, stále jsme v pohodě…“ je dost častý přístup ke světu kolem nás.

Server China Radio News popisuje závěry posledního, 34. summitu G8 výrazně jinak, než většina českých médií. V Evropě se opatrně poplácáváme po zádech a maskujeme to žabomyšími spory které vytváří naše politická scéna včetně pidistrany Zelených. Pročpak asi? Možná aby se politici a veřejnost nemuseli zabývat skutečně podstatnými problémy. Mezitím je evidentní, že nejsilnější státy světa se pouze (ne)shodli na tom, že nic podstatného dosud nedokázali. Slib o slibu do roku 2050 je pro mne spíš smutný a trapný. Mimochodem.. kontrolní otázka: Víte o čem se na summitu vlastně jednalo?

Britský deník Guardian píše o zprávě Nicholase Sterna, který upozorňuje, že každá prodleva v řešení globálních problémů bude znamenat výrazný, takřka exponenciální nárůst investic k jejich vyřešení. Dodal bych, že z čistě matematického pohledu je reálné, že za určitým (blízkým) horizontem tyto náklady mohou být „nekonečné“ a přesto nebudou vést k jakémukoliv řešení. Lidé si to stále neuvědomují. A pak budou velmi překvapeni. Ovšem už pozdě.

Autor blogu Zlom ropy systematicky píše další zajímavé informace o tom, co už pozorní a přemýšliví dávno vědí… Tedy co vědí ti, co chtějí vědět. A dále ti, kteří to vědí z pozice své profese, ale na svých znalostech, které nesdělují veřejnosti dokáží pokrytecky vydělávat. Tedy energetické společnosti, finančníci, politici. A mezitím závislé pro-státní i soukromé noviny pilně informují o tom, jak cena ropy překračuje rekordy. Není nad to, být informovaný přesně! Škoda, že tato informace je vpodstatě k ničemu, protože je naprosto předpokládatelná. O ropném zlomu píší i blogy Cena ropy (slovensky) a Oil peak. Doporučuji stáhnout a přečíst PDF Trastu pro ekonomiku a společnost, který srozumitelným způsobem shrnuje svůj pohled na téma. Nebo prohlédnout prezentaci Richarda Douthwaite.

Nenapravitelní optimisté ovšem přesto razí své skálopevné zpochybňovací teorie o čemkoliv, co vybočuje za jejich hranice vnímání. Jediné, co mají ujasněné, je neochota zpracovávat přicházející informace. Odmítání, které jim dává virtuální pocit své vlastní bezpečnosti.

Zvykněte si jednou provždy (tj. vzhledem k délce vašeho života mohu bez obav napsat že provždy) na to, že v Čechách a střední Evropě bude stále méně stabilnější počasí. Můžeme být ještě rádi, že nestabilita se v našich zemích projevuje prozatím jen posunem ročních období, přívalovými dešti a mírnými zimami. Některé oblasti na Zeměkouli však budou stále více prožívat opakované peklo díky trvajícímu suchu, záplavám, tornádům, mrazům, … čímkoliv. Většina typů počasí bude probíhat v extrémně krajních hodnotách. Překvapivé? Jak pro koho. Přečtěte si pozorně tento text z webu Vstoupit do krajiny. Jakékoliv překvapení je reálný výsledek zkreslujících výroků o globálním oteplování, včetně zaokrouhlení teplot na pár desetinek stupně Celsia. Statistický průměr je v tomto případě natolik hloupé zjednodušení, že by se mělo trestat.

O situaci s českou bezpečnostní politikou, s korupčním prostředím a se zploštěním veřejnosti do černobílého (nebo snad modro-rudého) stáda reagujícího na blikání světlo-tma,… o tom už se mi v této chvíli psát nechce.

Co tedy dodat? Doporučení Mysli globálně, jednej lokálně z roku 1972 stále platí. Týká se totiž každého okamžiku naší budoucnosti. Je otázkou, zda v sobě najdem schopnosti jej realizovat.