Žijeme v světě, který nás od malinka učí rvát se o každou píď své existence. Když se nám podaří ten svůj kus vybojovat, hned jej obsadíme cedulkou o zákazu vstupu. Tady je to MOJE. Platíme si své soukromí, investujeme do vlastní zdánlivé svobody, která je podmíněna dostatečně pevnými ploty.

Jindy zas opevňujeme své duše proti kolizím v mezilidských vztazích. Připevňujeme červenobílé tabulky dřív, než by kdokoliv mohl spatřit, co je uvnitř. Zkušenosti nás nutí dělat to preventivně. Proto aby se nemohlo stát, že o své soukromí přijdeme cizí intervencí. Okázale pak své oplocení ukazujeme druhým, aby bylo dostatečně jasno, zač je toho loket. Máme tím svou jistotu i bezpečí. Jsme však uvnitř díky tomu svobodnější a šťastnější? To opravdu nevím.

Častokrát se proklamuje, že v dnešní době přeci svobodu MÁME. K tomu jak ji využijeme nejsme omezeni ničím, než svými schopnostmi. Mantra. Idealistická představa o takové svobodě nás naplňuje nepodloženým pocitem, že ji opravdu máme. Co tedy pro ni samotnou dělat víc? Detaily, které jsou častokrát podstatné, záměrně přehlížíme. Jde přece o TAK vznešenou myšlenku! Některým lidem dokonce umožňuje ospravedlnit své chování, vedoucí až za hranice přirozenosti. Jejich „svoboda“ přeci nezná hranic. Bohužel ani vůči druhým.

Problém vidím, v tom, že život není o ideálních, přímočarých cestách. Mezi krajními body Zrození a Smrti, Má Dáti — Dal a Minulost — Budoucnost.. Mezi nimi je nekolik velmi složtých mezikroků. Nutné a předem nevyzpytatelné interakce s okolním světem. Také ta cesta ke Svobodě je protkána odbočkami i zastávkami kolem vlastní rodiny, zdraví, dětí, vzdělání i vlastních schopností. Statisticky je lze zanedbat, ale u každého jednoho z nás se projeví velmi výrazně. Protože nejsme pouhé statistické číslo.

Snažím se tomu všemu porozumět a hledat své místo, vztah, i míru ke svobodě.

Místo stavby plotů mezi lidmi cítím, že je smysluplnější je nestavět. Zároveň (když už tedy jsou) tak je respektovat s porozuměním. S ochotou citlivě a vstřícně komunikovat přes plot nebo později i bez něj. Hledat raději odpovědný způsob žití, který těm dalším plánovaným plotům odebere smysl. Ano, nese to s sebou rizika, hraničící někdy s vlastním ohrožením života. Pošetilé a nesoudné budování plotů však také, motivuje totiž k jejich hrubému překonávání.

Náš osobní život není jednoduchý a bezproblémový, nahraditelný ani zastupitelný, abychom si s ním jakkoliv neodpovědně hazardovali. Zároveň si ale myslím, že od svých omylů je  vyléčitelný. Když sami chceme.

Když budete jen dál směřovat ke svým vycedulkovaným parcelám, když tuto metodu přijmete jako jedinou možnou, je pak i možné, že se navzdory vašim cílům a úspěchům KDYKOLIV objeví kdosi jiný, se silnějšími pravidly a s většími zákazy. Snadno vaše ploty překoná. Budete pak nuceni podle jeho vůle uhýbat, protože nic jiného Vám nezbyde. Jakmile na takový způsob proklamace síly přistoupíte, příkazů, zákazů a výstražných oznámení bude kolem Vás vždy dostatek. Možná že se vám trochu podaří vykoupit něco za něco. Možná budete mít pocit, jak jste na všechny vyzráli. Chvíli to vydržíte, možná že si i ZVYKNETE, nebo budete DOUFAT a VĚŘIT, že ta zúžená ulička nepohody později pomine.

Hlavně jít stále vpřed, jako stádo. Všichni to tak přeci dělají! Jenomže pro stádo deroucí se vpřed ale bude pozdní zjištění, že po nějakém čase je zákazů, plotů a cedulek pořád víc, tím míň je volného místa na svobodné dýchání. Už se nelze svobodně otočit a vrátit se na začátek. Za vašimi zády se totiž se stejně neochvějnou VÍROU v lepší budoucnost budou drát další a další. Rozběhli se i se svými ústupky z vlastní svobody. Za svou virtuální jistotou. A v tu chvíli byste prozřením chtěli vykřiknout na ty hlupáky za Vámi: Zastavte! Chci vystoupit!

Nebude to možné.

Spoléháním jen na své smysly jistojistě můžete CÍTIT, že svou vlastní svobodu držíte pevně v rukou. Nemusíte však POZNAT, že její křehká existence je podmíněna příčinami a vazbami, které pouze vlastními smysly nerozeznáte. Které se nedějí samosebou. ROZEZNAT to však jde ve spolupráci s vlastním rozumem. Když mu dáte šanci ZÚČASTNIT se.

Říká se přeci: Když se ti něco nelíbí, změň to! Máš přeci svobodnou volbu! Dodal bych, ještě: Ale současně změň i sebe.

Mnozí hlasitě volají po svých právech na Svobodu, současně však nedělají nic pro její naplnění.
V jejich vnímání zeje slepá skvrna, která znemožňuje pochopit skutečný význam svobody. Jejich i cizí.

Svoboda totiž buď je, nebo není. Nelze ji rozdělovat, kupovat ani třídit pro něčí dobro.
Nelze ji dokonale vyměnit za bezpečí, nebo jistoty. Nelze s ní obchodovat jak v hokynářství. Být svobodný je na každém z nás. Jak ctíme své vlastní, a zároveň i cizí svobody.

Žádný zákaz, výhrůžka a zábrana ve svých důsledcích nevede k větší svobodě. Nevedou k ní ani peníze, ani chytrost, ani zázraky. Vede k ní ochota ji budovat a ctít ji. Bez vlastních výhrad.

Svobodu lze najít a rozvíjet v sobě, uvnitř své mysli. A dále ji pak prožít svým jednáním.
Je však pevně svázaná s pokorou, vnitřní kázní a odpovědností za to, co děláme.