Který si zvolíte?
Pro udržení dostatečné kvality života a současně při respektu k termodynamickým zákonům a přírodním zákonům od nich odvozených, mi vyplývá deset bodů. Týkají se energie, životního prostředí a našeho chování. Zejména v budoucím světě, který bude mít těch důležitých energií nedostatek.
1. Chraňme zemědělskou půdu a přirozené rostlinné porosty.
Jsou nejefektivnějším z metod na příjem a zpracování sluneční energie do formy, která je životu nejsnáze přijatelná. Ztráta lesů v divoké přírodě, ztráta zemědělské půdy v kulturní krajině a s tím ztráta příležitosti pěstovat rostliny a z nich získávat potravu jsou nenahraditelné.
2. Neničme hodnoty uchované v zemědělské půdě tím, že budeme půdu používat na pěstování biopaliv.
Biopaliva jsou podle parametru energetické návratnosti investic neefektivní zdroj energie a destruktivní způsob ničení současných i budoucích zdrojů potravy. Biopaliva jsou zase jen o něco složitějším plýtváním energetickými zdroji.
Neničme plodnou půdu tím, že ji zastavíme betonem s nadějí, že zástavba přinese víc hodnot než samotná krajina nebo zemědělská půda. Čím více bude biopaliv a zastavěné zemědělské půdy, tím méně bude jídla.
3. Omezme dopravu, přesuny zboží i energií v zájmu jejího neplýtvání.
Nadbytečný transport lidí, zboží, potravy a energií vyžaduje energii. Týká se zejména zbytného cestování za prací a spotřebě neobnovitelných paliv na cesty. Když to neuděláme sami, okolnosti nás k omezení spotřeby za čas stejně donutí.
Ovšem s mnohem vyššími náklady, vyššími energetickými investicemi, vyšší naléhavostí a nevratností změn. Změnit současné životní nutnosti je mnohdy otázka strukturálních změn společnosti. Usilujte o změnu těchto neudržitelných struktur.
4. Vznik čehokoliv nového, co chceme udělat v přítomnosti a budoucnosti posuzujme kritickým měřítkem,
kdy reálná cena energií bude v energetické krizi mnohonásobně vyšší než dnes. Ptejme se: Jak moc efektivní bude to, co jsem zrovna vytvořil, když za nenahraditelné fosilní palivo, nebo produkt vyžadující energii z ropy, zaplatím mnohonásobek než dnes? Co se stane s mými hodnotami, které jsou funkční pouze na základě vyčerpaných, neobnovitelných zdrojů? Budu mít i v budoucnosti na vybranou?
5. Mysleme globálně a jednejme lokálně.
Princip globalizace je založen na celosvětovém stabilním systému a nízké ceně za dopravu zboží a osob. Jsme si jisti, že tyto dva parametry budou stabilní i v budoucnosti? Co nás k tomu vede? Pouhá víra a zkušenost z minulosti je málo.
Princip globalizace je s dnešními zjevnými ukazateli společenské nestability a energetické nesoběstačnosti neudržitelný. Náš životní prostor je vždy lokální, nikoliv globální. Přežití závisí tedy na naší efektivní lokalizaci. Investujme tedy do ni svou energii.
6. Udržujme dosavadní hodnoty místo toho, abychom neustále produkovali nové a nové.
Udržitelnost může znamenat z 90% ochranu stávajících hodnot a 10% vývoje nových. V prostředí, které nemá kapacitu je nést, natož neustále tvořit.
Je snadné vyčerpat a přesytit systém svými vlastními produkty, které jsou k však ničemu, když není kdo by je později využil. Složitější ale dlouhodoběji udržitelnější je budovat soběstačný systém s uzavřeným oběhem energií. Poučme se z přírody, která svůj stabilní ekosystem budovala několik miliard let.
7. Nahlížejme na budoucí svět pohledem, kdy bude akutní nedostatek fosilních paliv.
Obnovitelné zdroje jsou dlouhodobě stabilnější, než fosilní suroviny. Představme si například, že bychom používali k palivu diamanty. Myslíte, že samotné zvýšení tržní ceny za diamanty by vyvážilo či dokonce vyřešilo jejich nedostatek? Zvýšila by se díky tomu produkce diamantových dolů? Nikoliv. Také energie vynaložená k jejich těžbě by byla vyšší, než samotný energetický zisk z nich. Co z toho vyplývá? že nelze spoléhat na nekonečnost v dostupnosti energií. Lepší jsou včasné energetické investice do hledání obnovitelných zdrojů. Lepší je snížit energetickou spotřebu na únosnou mez.
8. Přeorientujme svůj životní styl, cíle, soustředění a zájmy.
Civilizace na Zemi je jednoznačně limitována zemědělskou produkcí. Civilizace roste, zemědělské půdy ubývá, nebo vzniká na úkor nenahraditelného původního biotopu. Když lze v úrodné půdě pěstovat, lze také žít.
Fosilní paliva zatím umožňují vysokou produktivitu zemědělství a živočišné výroby díky dopravě, mechanizaci a využití velké plochy k soustředění zdrojů. Díky tomu není nevyhnutelně nutné pěstovat své potraviny a žít na stejném místě. Zatím totiž máme palivo na transport. Bez dostupných paliv se logicky stane zemědělství, obchod i průmysl více lokální a tedy méně globálně efektivní.
9. Připravme se na na souběh dlouhotrvajících krizí a krátkodobých katastrof
Většína lidských krizových zkušeností je se situacemi, které se projevují buď jako dlouhodobé a pozvolné krize, úpadky a deprese. Nebo jsou naopak zapříčiněny náhlými intenzívními změnami, katastrofami, neštěstími. V obou případech je možné hledat řešení, včetně zahrnutí nějakých ztrát. S přenesením z historických zkušeností je možné se poučit do budoucnosti.
To, co lidé neumí zpracovat je souběh více krizí najednou. V paměťovém otisku společnosti nemáme záznamy o tom, jak tyto situace přežívat, jak je řešit. Jednoduše proto, že tyto situace — když se v historii staly — zatím nikdo nepřežil. Tudíž ti, co by mohli mít nějakou zkušenost s řešením, neexistují.
Příkladem je mnoho archeologických objevů i historických zdrojů, které popisují nejrůznější zmizení živočišných druhů. měst, národů, civilizací. Bylo by snadné katastrofám připisovat jen nadpřirozené příčiny. Je pravděpodobnější, že se oběti pouze setkaly se souběhem více krizí, které byly nad jejich možnosti a zkušenosti. Neuměli je vyřešit, tedy zemřeli.
Jak to souvisí s námi? S naší, „podstatně modernější, inteligentnější a všeobecně dokonalejší civilizací“? Přicházející ropný vrchol, klimatické změny, společenská krize, přelidněnost, ekologická krize a jiné související jevy jsou příkladem, kdy se v relativně krátkém časovém období smísí dlouhotrvající a zároveň nevyhnutelné krize do jednoho souběhu. Pokud do takového souběhu navíc vstoupí lokální, nebo globální krátkodobý problém, (válka, přírodní katastrofa, epidemie, společenské selhání jednotlivců) bude pro většinu nepřipravených lidí tato situace skutečně neřešitelná.
Jsme na takové úrovni poznání, že jsme schopni s těmito teoriemi pracovat a dávat jim adekvátní důležitost. Jsme však i na takovém stupni společenského vývoje, kdy nejsme schopni své poznání společně a zároveň efektivně používat. Používejme je tedy alespoň samostatně. Připravme a rozvíjejme reálné plány jak krizovým situacem předcházet, jak je podle sebe řešit. Pokud již přijdou, tak jak jim cílevědomě čelit.
10. Buďme připraveni na možnou změnu Paradigmat.
Pro nepoučeného člověka se mohou změnit zcela náhle. Dokud krize není, všichni kritičtí plánovači jsou ostatními nepokrytě ignorováni nebo zpochybňováni. Zejména lehkomyslnými optimisty z přesvědčení, pochybovači z přesvědčení a nekonečně věřícími , nebo doufajícími lidmi.
Jakmile přijde krize, tak kdokoliv vysloví svůj plán, je hned dychtivě vyslyšený ostatními. Zejména lehkomyslnými optimisty z přesvědčení a nekonečně věřícími a doufajícími lidmi.
Kdekdo může mít pro ostatní plán.
Je to samo o sobě záruka, že bude úspěšný? Ne.
I Hitler plán měl…
Stačí se ohlédnout do historie.
A jak plány tedy posuzovat? Úspěchy plánů se hodnotí měřítkem vložených investic a k nim adekvátních výsledků. Plány nelze hodnotit v začátcích, zvlášť když jde častokrát jen o vzletná slova.
Nespoléhejme proto automaticky na cizí plány a mějme tedy vhodně investovaný a současně uskutečnitelný plán pro sebe. V souladu s ostatními a v souladu s tím, co nás přesahuje. Udělejme včas dostatek pro jeho realizaci.
Když to neuděláme sami, určitě se najde s plánem pro OSTATNÍ někdo jiný.
Někdo jiný bude chtít rozhodovat, zda pro nás investuje svou energii…
Které i on má pochopitelně nedostatek. Rozhodl by se pro náš život, nebo by nám raději zvolil smrt?
Tato volba života nebo smrti by už by nebyla naše.
Vzdali bychom se se jí totiž svými předchozími rozhodnutími.
