Z kina možná znáte ten film.
Toto byla původně jen reakce na výzvu k podepsání petice proti zabíjení tuleních mláďat. Reakce, co se už nevešla do komentáře.
Děvče, a všichni, kteří mají chuť si to přečíst, …
Cítím tvé plamenné rozhořčení, nicméně emoce často bývají tím silnější, čím méně jsou podloženy rozumem, nebo poznáním souvislostí.
Nezpochybňuji tvůj pocit zcela. Jen jej chci zrelativnit. Není to totiž tak jednoduché. Vím, že lidské zabíjení zvířat bez nezpochybnitelného důvodu je špatné! Zejména když je člověk odpovědný za své konání. Tvá reakce ovšem patrně vznikla jen na základě emocí, ne rozumu. Pokusím se ti vysvětlit, můj názor na tuto petici, na zabíjení tuleňů a na chování lidí ke zvířatům.
Zkus se podívat, zda měříme jako páni tvorstva všem stejně. Zda ve svých očích (my lidé) nekoukáme na zvířata selektivně, nebo více majetnicky, než nám přísluší… Myslím si, že je hodnotíme nevhodnými kritérii, které nadřazují některé živé organismy nad druhé, přestože jejich hodnota nebo důležitost je vůči sobě nepoměřitelná. Jejich hlavní hodnota je zejména v tom, že existují vedle sebe všechny dohromady. Nepřísluší nám, abychom zvířata poměřovali podle lidských měřítek, protože zvířata nejsou a nikdy NEBUDOU náš majetek. Jsou rovnocenní obyvatelé této planety stejně jako lidé. Neexistuje tvor, který je v principu „lepší“ nebo důležitější než jiný tvor. Navíc nás (lidi) tato zvířata absolutně nepotřebují, zatímco my je velmi potřebujeme. Jejich nevhodné zabíjení není špatné jen z důvodů té konkrétní smrti. Je špatné hlavně z důvodů pokračování v chybném sledu více kroků, za které už musíme být plně odpovědní.
Lidské chování z největší části „pouze“ čerpá ze svých animálních základů, čerpá z biologických výhod druhu. Tyto výhody se ale poslední dobou jeví jako velmi nebezpečné jak pro člověka, tak pro všechno ostatní. Přitom člověk je schopen tyto výhody vlastní vůlí ovlivňovat, má vědomí, člověk si uvědomuje sebe sama a své vlastní skutky. Dokonce je ve schopnostech člověka své skutky usměrňovat. Přesto dělá chyby, které se nakonec promítají do důsledků, které vidíme kolem sebe.
Myslím si proto, že křičet za PRÁVA NĚKTERÝCH zvířat je ALIBISMUS, pokud se současně nekřičí za POVINNOSTI VŠECH lidí. Lidé se korunovali jako vládci všeho, tak by si taky měli za své konání odpovídat. Všichni. Já taky, Ty taky.
Samotný podpis petice není řešením
Ptám se, proč nepodepisuješ petice například proti ničení životního prostředí velkých savců, nadměrné těžbě dřeva, ničení přirozených ekosystémů mokřin? Proti nadměrnému rybolovu sardinek, makrel, tuňáků, olihní a jiných ryb, které rybolov totálně masakruje, že nemají šanci na přirozenou reprodukci? Ptám se, co lov velkých kytovců? Na jejich lov si lidé vymysleli desítky zákonů a ještě větší množství vyjímek, jen aby mohli lovit dál. Víš, že lodní doprava, včetně veškerých vojenských plavidel a ponorek, které používají sonary, totálně umučí k smrti velké kytovce, kteří vnímají ve vodě tyto ultrazvuky? Je to jakoby ti do hlavy pustili k smrti nepříjemný zvuk, který nevypneš, neutečeš před ním! Překvapuje mne, že se pak všichni diví, proč parta delfínů, chaluh, dugongů nebo kosatek „zabloudí“ na pláž a chtějí umřít! Já se těm bezmocným zvířatům opravdu nedivím! 🙁
Říkáš, že ty sama nikdy nebudeš jíst velrybí maso, nebudeš používat tulení kožich? Ale to je nepodstatné… žiješ v lidské společnosti, která nepřímo podporuje, nebo toleruje neúnosné čerpání přírodních zdrojů, například masa ohrožených velryb. Přestože o tom dopadu čerpání lidé ví. Navíc své schopnosti lidstvo nejvíce investuje do toho, aby se to ještě dále zhoršilo, nikoliv zlepšilo. (Tím myslím že při evidentním nárůstu populace je nedostatečně řešen i prokazatelný nárůst spotřeby nenahraditelných zdrojů energie. Jsou bezohledně ničeny stávající přírodní zdroje a nejsou dělány dostatečné kroky směřující k udržitelnému současnému stavu, natož k jeho zlepšení). Pokud tedy chceš bojovat za zvířata, bojuj za všechny a nevybírej si podle toho, jak jsou roztomilá.
Přemýšlej, zda taky podepsat petice za STAMILIONY usmrcených slepic, hus, kachen a jiné domácí i volně žijící drůbeže ve jménu PREVENCE proti ptačí chřipce. Nebo domácího skotu při prevenci proti BSE — nemoci šílených krav. Nad pěstovanými zvířaty má člověk plnou odpovědnost, vyrobil si z nich JEN potravu, ale kupodivu si ji nepřipouští v žádných vánočních srdceryvných peticích. Přitom ten stav zabíjení z důvodu STRACHU nemusel dosáhnout takových krajností, pokud by se člověk choval dlouhodobě odpovědně. Myslím tím například dlouhodobými investicemi do výzkumu několik let před vrcholem chřipkové vlny, kdy byly známé informace a vědci se tím mohli intenzivněji zabývat.. Kdyby.. ano, kdyby…
Co se týče mláďat tuleňů, je to smutné…
Ale je to pouze důsledek něčeho širšího. Toho, co ZASE zavinil člověk. Člověk svými skutky změnil místní, nebo globální ekosystémy. V případě subarktických a arktických oblastí se nenávratně ničí rovnováha mezi potravinovými řetezci… Chybí přirození predátoři. Z toho důvodu se některá zvířata množí více, než je pro místní přírodu únosné, jiná zvířata se zase nenávratně ztrácejí. Lidé zabíjejí tuleně z důvodu přemnožení, s naivní představou, že tím ještě něco vylepší. Zabíjejí se mláďata, protože ještě nemohou jako dospělí „napáchat“ další škodu na menšících se populacích ryb svou existencí. Tuleni totiž loví mořské ryby, které rybáři velmi potřebují. Maso tuleňů ale není tak tržně žádané, jako jejich kožešina a tuk. Je dokonce méně žádané než vybrané mořské ryby, které právě tuleňům slouží za potravu. U tuleňů přemnožení přímo souvisí s nedostatkem jejich přirozených predátorů. A s porušenou rovnováhou v přírodě.
Přirozený tulení predátor je lední medvěd, mrož, kosatka. Všichni jmenovaní jsou velmi ohrožené druhy. Arktická plocha zamrzajícího moře, na které loví lední medvědi, každým rokem zamrzá méně a méně. Lední medvěd se nemůže dostat na moře a tam tuleně lovit mezi krami. Díky tomu pak lední medvěd nemá dostatek lovišť a potravy, má ohrožená mláďata, která nemůže dostatečně nakrmit. Z důvodů oteplení klimatu a následného nezamrzání ledového příkrovu v Arktidě je tedy ohrožen životní cyklus mnoha zvířat a tedy i ledních medvědů. Ti se pak z oblastí ztrácejí a je jistý předpoklad, že brzy vyhynou. Nebude kdo by lovil tuleně, kromě člověka.
Kosatky jsou zas ohroženy jinými lidskými „dárky“ v podobě dlouhodobého znečištění moře těžkými kovy. Dravé kosatky jsou vrcholem potravního řetězce v moři a tak se u nich v těle kumulují toxické látky. Kvůli tomu jsou stále více neplodné. Ani člověk pak kosatky lovit nemůže, kvůli jejich nadměrné toxicitě. Navíc jsou kosatky nenáviděné rybáři, protože jim likvidují čím dál tím chudší úlovek tuňáků, tuleňů a jiných mořských živočichů. Proto rybáři dělají vše proto, aby konkurenční predátory svých úlovků eliminovali… Ano, zabíjení mláďat je jaksi jednoduché a rychlé řešení na něco… ale už je vlastně zoufalé… V širším pohledu to je naivní devastace následků, ne léčení příčin problému.
Tedy pokračuji dále:
Za většinu toho, co špatného se se zvířaty děje je odpovědný člověk. Protože velmi dobře ví, co dělá. Vykašli se na petice za záchranu tuleních mláďat, protože TAKTO jsou k ničemu. Ti, co by je měli slyšet si s nimi utřou zadek, aniž by je četli. Money totiž rulez. Ty dělej všechno proto, abys ovlivnila to, co LZE ovlivnit.
JAK? Bohužel už (anebo ještě stále) v lidské společnosti nelze realizovat svoji vůli přímo. Vůle jednotlivců se realizuje pomocí více stupňů a zástupců. To je nejen těžší, ale i zdlouhavější proces. Bohužel pro 6.5 miliardy lidí jiný nemáme. Momentálně to je jediný známý, sice nedokonalý, ale přesto používaný postup.
Pokud jsi ochotná, tak se rozhodni, jak slevíš ze svých vlastních nároků na svůj komfort. Ve prospěch zlepšení současného stavu, ve prospěch ohrožených zvířat (ale i ohrožených rostlin), které se tvých nároků přímo i nepřímo týkají. Rozhodni se jak to rozhodnutí promítneš do společnosti v které žiješ. K tomu je potřeba se ale hodně dozvědět a hodně přemýšlet. A pak se podle toho chovat.
Miluješ tuňákový salát? Máš ráda krevetový koktejl? Je to tak sexy, když si ho dáš někde s přáteli v restauraci!… Máš ráda věci, které považuješ za přirozené povyražení tvého života? Máš dost peněz si COKOLIV koupit? Můžeš kdykoliv zajít do obchodu, vybrat lahůdky z regálu a užít si je. Nemusíš se nikomu zodpovídat co kupuješ. Je legální a svobodné jíst vše, na co máš peníze… že? A není toto povyražení náhodou na úkor něčeho, co bude jednou katastrofou? Pokus se představit, že bys tuňáka, nebo podobné pochoutky do konce života už NIKDY, N-I-K-D-Y nejedla. To se může snadno stát.
Protože třeba:
1) víš, že lov těchto zvířat je dlouhodobě nad rámec přirozené reprodukce a v zájmu jejich zachování se ještě dá snížit rybolov aby se obnovila plná síla populace a vyrovnal křehký ekosystém moří. Tvé umírněné spotřebitelské návyky se jednou promítnou do společenské poptávky a spotřeba ohrožených ryb se sníží na únosnou mez. Místo toho budeš jíst potraviny, které dokáže tvé místní životní prostředí vyprodukovat.
ale co je horší…
2) při nenasytné spotřebě „nás obyčejných lidí, kteří nemají nic společného se zlými zabijáky rybáři někde na moři“ se může jednou stát, že tyto ryby (i jiná zvířata pevně vázaná na ty ohrožené) ZMIZÍ. Provždy a NENÁVRATNĚ. A to už bude pozdě. Už bude pozdě vymýšlet co si uvařit k večeři. Jestli ti chutná víc tuňákový salát, nebo tuňáková pomazánka… Budeš navěky BEZ tuňáka. Tvoje děti taky. Boháči ho budou mít ještě půl roku v mrazáku a pak už ne.
V pohádce s dobrým koncem budou tuňáci jako nádherné a zároveň chutné ryby dál brázdit oceán. Když budeš skromná, jednou je někdo uloví a ty ochutnáš. Možná… Třeba i ne. Bude to na TVÉ volbě. Místo tepla najedeného břicha tě může taky hřát pocit, že jsi součástí společnosti, která dokáže přes své animální potřeby polykání, vyměšování a rozmnožování rozumně používat své schopnosti ke společnému a udržitelnému životu na Zemi.
V pohádce se špatným koncem se budou tuňáci chovat v koloniiích, žít v klecích 5×4 metry, budou nadopovaní růstovými stimulátory a plavoucí ve znečištěné mořské vodě. Po jateční váze se tento „materiál“ (už to asi nebude ryba) dostane do tvého potravního řetězce a ty si koupíš v McDonalds úžasný McTuňák za „levných“ 150 EURO. Jednu hnusnou vohřátou housku podle nějaké EU normy. Bude zabalená v třech dokonalých blejskavých, sterilních obalech, s hologramem tuňáka na pytlíku. Za pár let se potvrdí, že úžasné geneticky modifikované maso z nás dělá taktéž geneticky modifikované jedince. Náchylné, nebo trvale poškozené rakovinnými nádory, závislostí na lécích, ztrátou přirozené imunity, ztrátou reprodukčnícch schopností. Negativní vliv geneticky modifikovaných potravin už byl totiž pozorován. Co s tím udělat už nebude na TVÉ volbě. Bude POZDĚ.
V pohádce s nejhorším koncem žádní tuňáci a desítky druhů podobných ryb a živočichů a rostlin prostě nebudou a ty budeš žrát nějaký geneticky upravený svinstvo. Nebo nebudeš žrát nic. Ale můžeš se na ně jít podívat se svými dětmi do 3D holografického kina, tedy pokud na to budeš mít peníze a pokud místo svého volného času nebudeš stát u pásu někde v továrně na to svinstvo jako finančně přivázaný OTROK. Tvoje děti (pokud je vůbec budeš moct mít) ti budou pokládat nepříjemné otázky, na které je pouze JEDNA odpověď: Za mého života, kdy ještě tuňáci přirozeně žili, je někdo intenzivně lovil. My jsme neměli chuť ani vůli se dozvědět, jakými mechanismy se plní konzervy s jídlem a jak se těmito konzervami plní regály v supermarketech. Za mého života jsme JEN pasivně pokračovali v chybě, která ještě šla napravit.
Směřujeme rychlým krokem k třetí pohádce. Druhá pohádka se nám chvilkově mihne před očima, někdo si jí ani nevšimne. Buď ve své luxusní nadutosti, nebo ve své nekonečné chudobě. To už také nebude na TVÉ volbě, co s tím.
Naše společné potravní návyky jsou prokazatelně nevyváženou a neudržitelnou manýrou šílené civilizace. Někde umírají lidé na přejídání, jinde na hlad. Neumíme a snad ani nechceme vrátit získávání a spotřebu jídla do udržitelného a vyváženého mechanismu příjmu potravy, které je v souladu s prostředím, v kterém žijeme. Po vyhubení organismů podstatných pro vyvážený ekosystém už tyto návyky nejpůdou změnit. Naopak, zrychlí se vývoj k ještě větším komplikacím.
Takže… to jsem se tematicky trochu odklonil od zabíjených tuleňů, ale vše spolu velmi souvisí.
Závěrem opakuji: Neni hezké, že někdo zabíjí ty roztomilé chundelaté mazlíky… Ale toto JE mnohem víc HNUSNÉ: My lidé si lžeme v tom, že MY TADY DOMA V TEPLE ZA TO PŘECE nemůžeme. Nemůžeme za hříchy které udělal někdo jiný, že? … Asi ne úplně… Ale můžeme zato, že je mlčky tolerujeme. Že tolerujeme související jevy. Když už, měli bychom se nebát nést odpovědnost za následky a současně dělat vše proto, aby k těm následkům raději nedošlo. Netolerovat bez vyjímek znamená, že ty vyjímky nebudou ani pro nás.
Co tedy s tím?
Každý z nás může už by měl něco udělat. To dělání konkrétně navrhuji: Není bezpodmínečně nutné podepisovat petice u kterých stejně nemáš zpětnou vazbu. Vzdělávej sebe, své okolí, své děti. Bojuj svými silami a vůlí za vzdělání a poznání v těchto věcech, tak jak nejlíp dokážeš. Umožni ostatním lidem vnímat svět takový, jaký opravdu je. Ne jaký se dozvíš prostřednictvím někoho, komu záleží jen na jeho povrchních zájmech. Snad se situace včas zlepší, když takových lidí bude více. Nezlepší se hrubou silou, ani mlčením a pasivitou, emocionálními výkřiky, ale ani jednoduchými peticemi. To je můj názor, víc k tomu zatím nedokážu říct.
Teď mě jen zajímá … co si o tom vlastně myslíš teď?
